Na hraně války

... jak sovětský rozvědčík a americký novinář zachránili svět

Sérii operací sovětské rozvědky na získání tajemství americké atomové zbraně je na Západě obvyklé nazývat „atomová špionáž“. Všichni, kdo se nějak do tohoto grandiózního dění zapojili, už vešli do historie. Jako například - Alexandr Semjonovič Feklisov a John Alfred Scali:

Rozvědčík Alexandr Semjonovič Feklisov se narodil 9. března 1914. Do historie vstoupil hned dvakrát: když se stal součástí „atomové špionáže“ a také při záchraně světa kvůli jejím následkům.

„První mé vzpomínky se vážou k Londýnu,“ - vypráví Natálie Alexan-drovna, starší dcera Feklisova. „V anglické školce jsem se prala s anglickým chlapečkem. Maminka se vždycky velmi červenala, ale táta se jen usmíval. To bylo v roce 1947. Otec byl tehdy zástupcem rezidenta pro technickou rozvědku a spolupracoval se slavným jaderným fyzikem Klausem Fuchsem, který se podílel na projektech jaderných zbraní."

O deset let později se Feklisov ocitl v zemi „GP“ (главного противника = glavnovo protivnika) – tak otec nazýval Američany. V letech 1960 - 1964 ve funkci poradce velvyslanectví SSSR vedl sovětskou rezidenturu ve Washingtonu. A v říjnu 1962 došlo ke krizi v Karibiku...

13 dní krize

Restaurace a gril Excendent Seafood je dnes luxusním a drahým podnikem ve Washingtonu, co by kamenem dohodil od Bílého domu na Pennsylvania Avenue. Před lety to byla sice slušná, ale běžná restaurace ve městě. U jednoho z jejích stolů se dva lidé snažili zachránit svět před jadernou katastrofou.

14. října 1962 americký špionážní letoun zjistil, že na Kubě se rychle staví plochy pro sovětské balistické rakety R-12. Jejich dolet 2000 km by pokryl celé americké východní pobřeží, včetně New Yorku a Washingtonu, Chicaga a Kansas City. Prezident Kennedy a první tajemník Ústředního výboru KSSS Chruščov, si neustále vyměňovali telegramy, ale nemohli se dohodnout - ani jedna strana nechtěla ustoupit. 

Svět se těsně přiblížil k jaderné válce, když 22. října Feklisova pozval na snídani v Exidentalu washingtonský novinář John Scali. Věděl, že Feklisov je ruský rezident. Feklisov zase věděl, že Scali se osobně zná s bratry Kennedyovými. Ten den se však rozhovor neuskutečnil a situace se dále přiostřovala. Po třech dnech už Feklisov pozval Scaliho na oběd.

„Jakou má Chruščov náladu?“ začal Američan rozhovor.

„Neznám se s Chruščovem osobně,“ odpověděl otec a neopomněl doplnit: „Ale vy jste v kontaktu s prezidentem Kennedym...“

To Scali také potvrdil a upozornil „sovětského soudruha“, že Pentagon ujistil prezidenta USA o své připravenosti - v případě přijetí politického rozhodnutí - skončit s režimem Castra i se sovětskými raketami na Kubě za 48 hodin.

„Prezident by si však měl uvědomit, že případná invaze na Kubu poskytne Chruščovovi svobodu jednání,“ odpověděl otec. „Sovětský svaz by pak mohl zasáhnout odvetným úderem jakékoli vaše zranitelné místo v jiné části světa...“

Scalu z nějakého důvodu v tu chvíli napadl Západní Berlín a otec mu to nevymlouval. Faktem však je, že mu nikdo nedal pokyn pronést tak odvážné výroky. Alexandu Semjonovičovi pak také bylo dlouho vyčítáno, že jednal bez pověření vedení. Ale to Scali ani prezident Kennedy nevěděli, takže improvizace otce o možném napadení Západního Berlína vyděsila jak novináře, tak i pána Bílého domu, kam novinář samozřejmě ihned běžel. Ve čtyři odpoledne se Scali  s Feklisovem setkal znova. Tentokrát přinesl následující podmínky řešení krize v Karibiku: SSSR demontuje odpalovací raketová zařízení a Spojené státy ukončí blokádu ostrova se slibem, že tam nevstoupí. Otec požádal o upřesnění, kdo zplnomocnil Scaliho, aby sdělil tyto podmínky řešení krize, a obdržel tuto odpověď: „John Fitzgerald Kennedy, prezident Spojených států amerických."

Dokázali to

Záležitost tedy už byla hotová, i když všichni ještě museli zapracovat. Například sovětský velvyslanec Dobrynin odmítl předat návrhy prostřednictvím diplomatických kanálů a tak byly do Moskvy zaslány po linii KGB.

Rozmísťování sovětských raket na Kubě, foto: www.globallookpress.com

Chruščov však neodpověděl celé dva dny. Američané znervózněli a Scali na příštím setkání Feklisova obvinil, že Rusové úmyslně hrají o čas. Došlo to nakonec tak daleko, že uvidět toho Rusa (a existuje-li vůbec takový člověk) do sovětského velvyslanectví osobně přijel bratr prezidenta Robert Kennedy, ministr spravedlnosti USA. Nakonec však 28. října Chruščov souhlasil. Všichni si vydechli. Na posledním setkání v restauraci Alexander Feklisov a John Scali spolu vypili láhev dobrého vína. „Zasloužíme si to," řekl americký novinář. A měl pravdu. Jak se ukázalo o mnoho let později, do katastrofy tehdy chybělo půl dne: rakety měly být v tento den uvedeny do pohotovosti a na příští - 29. říjen - Pentagon plánoval útok na Kubu.

Hrdina Ruska

„S mým otcem to bylo vždycky zajímavé,“ vzpomíná Natalia Alexandrovna. „Vždy se snažil mě i sestru řídit, jak říkal, „rozumným směrem“. Co tím myslel, těžko říct. Pracoval v rozvědce 35 let, 15 z nich strávil na zahraničních misích. Pobývala jsem v internátní škole KGB tři a půl roku a sestra rok a půl. Vzpomínám si, že můj otec miloval naše učebnice a četl je od první stránky. Jednou jsem měla za úkol domácí práci na téma Tolstého „Chlapectví“. Otec se to rozhodl napsat sám. Napsal 4 stránky a řekl: „Uvidíte, budeme mít pětku!“ Nenapadlo ho, že při přepisování jsem si na konci přidala jednu svou, velmi hloupou frázi a učitel samozřejmě hned poznal, že práce není moje. Dostala jsem čtyřku. Můj otec byl velmi rozzlobený, že jsme ztroskotali na takové maličkosti a dlouho se mnou nemluvili…

Později, když jsem byla ve třetím ročníku injazu (hovorově Vysoká škola cizích jazyků), mi táta pomohl s napsání ročníkové práce na téma sovětsko-anglických vztahů během studené války. Neopakovali jsme stejnou starou chybu, a tak práce dokonce vyšla tiskem a byla použita v KGB. Učitelé z katedry se pak dlouho chlubili, jakou výbornou studentku odchovali. Kdyby jen věděli, že práci se mnou psal rozvědčík, který byl ještě v nedávné minulosti druhou osobou rezidentury v Londýně!

„Váš táta je nejstatečnější muž na světě," říkala nám naše matka Zinaida Vasilijevna. „Učte se anglicky, čtěte anglicky, provdejte se za rozvědčíka a budete také pomáhejte svým manželům v jejich práci." Ona sama byla ideální manželkou rezidenta a anglicky možná mluvila lépe než otec.“

V roce 2000 natočili ve Spojených státech film „Třináct dní“ o krizi v Karibiku, s Kevinem Costnerem v jedné z hlavních rolí. Feklisova v něm hrál herec s podivným příjmením pro Američana - Krutenog, vzdáleně připomínající originál. Alexander Semjonovič proti výběru představitelů nic neměl. Výhrady však měl ke kostymérům: „Navlékli mě do roláku a bundy," rozhořčoval se při sledování. „Tak se v Americe oblékají farmáři. Ale já jsem byl vždy v košili a s kravatou."

Před odchodem do důchodu v roce 1974 učil Alexander Semjonovič na Akademii zahraniční rozvědky. Pak napsal dvě knihy memoárů a o události v zemi a ve světě se stále zajímal až do své smrti.

Po misi ve Washingtonu zůstal plukovníkem. V roce 1996 mu byl udělen titul Hrdina Ruska, ale bylo to za získávání tajemství atomové bomby, nikoliv za karibskou krizi. Zemřel 26. října 2007. Měl čtyři vnoučata a nyní už sedm pravnoučat.

Zásluhy Scaliho byly v jeho vlasti také hodnoceny spíše zdrženlivě. Jednu dobu pracoval jako americký velvyslanec v OSN, poté se vrátil k žurnalistice. Zemřel v roce 1975 ve věku 77 let. Nedá se říci, že by na účastníky tohoto příběhu padal zrovna déšť díků. Ale na druhou stranu – čím by mohli být odměněni lidé, kteří zachránili svět?

zdroj: http://www.aif.ru/society/history/na_grani_voyny_kak_sovetskiy_razvedchik_i_amerikanskiy_zhurnalist_spasli_mir

překlad: Vlabi