Sopky jsou viníky globálních ochlazení

výbuch sopky St. Helens, zdroj

Tým výzkumných pracovníků dendroklimatologů z Ruska, Švédska, Finska, Rakouska a Velké Británie a také dánští vědci zkoumající ledová jádra z Grónska a Antarktidy objevili příčinu zvláštního přírodního jevu známého z historických dokumentů. Jedná se o takzvaný "záhadný mrak" / "mystický oblak" z roku 536, který způsobil významné několikaleté snížení teploty v Eurasii. Diskuse k této problematice probíhala již několik desetiletí. O podrobnostech zjištěných v rámci výše uvedeného výzkumu hovoří jeden z ruských členů týmu, vedoucí vědecký pracovník laboratoře dendrochronologie Ústavu ekologie rostlin a zvířat RAV Rašita Chantěmirov.

— V jakých historických pramenech je zmíněn onen "záhadný mrak"?

— Neobvyklá „mystická mlha", která pokryla v roce 536 n. l. rozsáhlá území Eurasie, je popsána v byzantských kronikách: „Slunce bylo tmavé a trvalo to 18 měsíců; každý den svítilo jen asi 4 hodiny, ale i toto jeho světlo bylo velmi slabé... slunce mělo neobvyklou modravou barvu... ovoce neuzrálo." Chlad a sucho způsobily uhynutí plodin v Itálii a Mezopotámii, což v následujících letech způsobilo hrozný hladomor. Podle čínských pramenů v tamních provinciích v červenci a srpnu roku 536 chumelilo a byly mrazy, které zničily úrodu obilí a způsobily hladomor trvající až do roku 538.

Podobné přírodní jevy byly pozorovány a popsány opakovaně. Například po erupci jihoamerické sopky Huaynaputina v roce 1601 byla v Rusku neobvyklá zima, sklizeň byla zničená a v letech 1601 - 1603 v Moskvě samotné zemřelo 120 tisíc lidí hlady, což byl pravděpodobně jeden z faktorů vedoucích k následným nepokojům. A "rok bez léta" v Evropě, následující po erupci sopky Tambora v roce 1815, která byla nejsilnější za posledních 200 let, je rovněž dobře známa.

Vědci už dlouho spojují globální ochlazení s velkými sopečnými erupcemi. A tak byl vysloven názor, že i onen „mystický oblak“ z roku 536 mohl být důsledkem vulkanické erupce.

— Sopky vybuchují dost často, nicméně ke globálnímu ochlazení často nedochází...

— Obvykle mají erupce jen místní efekt. Globální následky nastávají až tehdy, když produkty erupce, zejména oxid siřičitý, se dostanou do stratosféry nebo do horních vrstev troposféry. Nejčastěji k tomu dochází v důsledku erupce sopky nacházející se v oblasti rovníku. Sírany mají tendenci odrážet sluneční paprsky, to znamená, že nedovolí slunečnímu záření proniknout k Zemi, a kvůli tomu pak teplota atmosféry klesá.

Stopy vulkanických výbuchů vědci nacházejí v ledových sloupcích, které vyvrtávají z mohutné vrstvy ledu Grónska a Antarktidy. Studium ledových sloupců je jednou z hlavních metod rekonstrukce historických informací o klimatu. Vrstvy ledu, které se tvoří každý rok, nesou stejně jako stromové kruhy mnoho zpráv o přírodních podmínkách daného období. Z poměru izotopů kyslíku a vodíku je možné stanovit teplotu - čím víc je "těžké" vody, tím bylo tepleji. Vzduchové bublinky uvězněné ve vrstvách ledu umožňují posoudit složení atmosféry. A sulfáty obsažené v ledových sloupcích jsou ukazateli sopečných erupcí. Nicméně datování vrstev ledu představuje určitou obtíž - v průběhu dlouhých staletí jsou vrstvy zhutněny, je stále obtížnější je rozlišit. Tak až do nedávné doby nebyly o roce 536 k dispozici údaje o obsahu síranu v ledových jádrech Grónska a Antarktidy. Objevily se dokonce i publikace, které spojovaly „tajemný mrak“ a jím vyvolané ochlazení s pádem velké komety nebo asteroidu na Zem, nebo průchodem sluneční soustavy oblakem kosmického prachu.

Výzkumníci z Centra pro led a klima (Institut Niels Bohr z Kodaňské univerzity) však nalezli stopy velkého sopečného výbuchu v roce 536 v ledových sloupcích ze tří oblastí Grónska. Podle rozboru akumulace sulfátů v ledových jádrech byla hmotnost plynů emitovaných do atmosféry o 40 % větší než při erupci sopky Tambora Výbuch v roce 536 byl tedy jedním z největších v posledních dvou tisíciletích. Na základě srovnání údajů z ledovcových sloupců Grónska a Antarktidy lze předpokládat, že jejich zdroj byl v rovníkové oblasti, ale severně od Tambory (8° jižní šířky).

— Jaký je přínos ruských dendro-klimatologů k objevení příčiny „mystické mlhy" z roku 536 let?

— Otázka byla objasněna díky zdokonalení dat o vrstvách ledu, hmotnostní a vysoce přesné určení sulfátů v ledových jádrech a zobecnění dendrochronologických dat. Zaměstnanci Laboratoře dendrochronologie vytvořili jedinečnou chronologii změn klimatu za posledních více než 7 300 let. Je založena na studiu stromových letokruhů na rostlinných zbytcích zachovaných v permafrostu na poloostrově Jamal. Odborníci z Ústavu lesů V. N. Sukačeva ze sibiřské pobočky Ruské akademie věd (Krasnojarsk) vytvořili chronologii v délce přibližně 2500 let pro poloostrov Tajmyr. Díky tomu je možné rekonstruovat extrémní teplotní události na severu západní Sibiře za extrémně dlouhou dobu.

Když jsme studovali řezy starých stromů, věnovali jsme pozornost nepravým prstencům. Tyto kroužky se objevují v těch letech, kdy teplota vzduchu v červenci klesla pod nulu, proto je nazvali mrazové trhliny. Tyto výrazné anomálie jsou obvykle důsledkem globálních katastrof, zejména silných vulkanických erupcí (poprvé objeveno americkými vědci).

Díky dendrochronologii bylo možné stanovit datum erupce sopky na Santorini (Théra) v Egejském moři, které způsobilo zánik Minojské civilizace na Krétě. Původně se předpokládalo, že se tak stalo v roce 1450 př. n. l. Nedávno však byla v sopečných vrstvách Théry nalezena větev olivovníku, jejíž věk byl stanoven pomocí, dalo by se říci, hybridní radiokarbonové a dendrochronologické metody. Datum zničení stromu bylo určeno s vysokou přesností a v důsledku toho i erupce sopky na 1628 př. n. l. I my jsme našli toho potvrzení, když jsme v našich vzorcích nalezli mrazové trhliny, které vznikly v roce 1627 př. n. l., tj. rok po erupci, která způsobila nejen devastaci Středozemí, ale také drastické změny v přírodě severu.

Ale zpět k událostem roku 536. Podle jamalské a tajmyrské chronologie začalo prudké ochlazení na severu západní Sibiře v roce 536. Zahraniční odborníci mají také velmi dlouhé chronologie stromových letokruhů pro některé regiony Evropy (Švédsko, Finsko a východní Alpy). Kombinace několika chronologií sestavených vědci z různých zemí umožnila zjistit, že ochlazení, které začalo v Eurasii v roce 536, postihlo velmi velké území a trvalo téměř 15 let.

— Jaký má pro nás význam rekonstrukce extrémních klimatických událostí v dávných dobách?

— Pomocí dendrochronologie je možné vytvořit rekonstrukci velkých sopečných erupcí. Možná se nám i podaří stanovit některé vzory vulkanické aktivity. Jistě souhlasíte, že by nebylo špatné se naučit předpovídat tyto destruktivní přírodní jevy. Sopky jsou přece silný faktor ovlivňující klima na naší planetě. Globální oteplování během XX. století je objasňováno nejen vlivem skleníkových plynů, ale také tím, že k opravdu velkým erupcím v posledních 120 letech nedošlo.

Fragmenty dendrochronologií pro různé oblasti Evropy a Asie odrážející dopad výbuchu z roku 536. Barevný svislý pruh označuje období poklesu růstu (v letech 536 - 545 n. l.) způsobené globálním ochlazením v důsledku velké vulkanické erupce.

Letokruhy z období 1600 - 1603 — «stopy» velké vulkanické erupce.

zdroj: http://www.uran.ru/gazetanu/2008/01/nu01_02/wvmnu_p7_01_02_012008.htm

překlad: Vlabi