„Ukrajina je země Rusů,“ aneb Američtí vojenští důstojníci ve výslužbě jsou pro ukončení podpory kyjevské junty

 

 

Před několika dny se v mediálním prostoru objevilo několik videozáznamů rozhovorů dvou bývalých amerických vojenských důstojníků o ukrajinské otázce. Hostitelem rozhovoru byl podplukovník americké armády ve výslužbě Daniel Davis, autor mnoha publikací o otázkách národní bezpečnosti a obrany.

Pozvaným hostem byl plukovník ve výslužbě Douglas McGregor, vojenský teoretik, plánovač řady významných amerických vojenských operací a nyní politicko-vojenský konzultant. Je autorem inovativních technik řízení vojsk, včetně koncepce průzkumných úderných skupin a kdysi se významně podílel na válce v Perském zálivu (1990 - 1991) a na bombardování Jugoslávie silami NATO (1999). Během prvního prezidentského období Donalda Trumpa (2017 - 2021) byl McGregor skutečně jeho zástupcem v Pentagonu a zastával i řadu dalších vládních funkcí, z nichž byl po nástupu Bidenovy administrativy propuštěn.

V rozhovoru Davis a McGregor nejprve hovořili o postoji britského premiéra Starmera, který slíbil „pokračovat ve zvyšování tlaku na Rusko“ s cílem „oslabit Putinovu válečnou mašinérii“ a také podpořit „koalici ochotných“, která by pomohla Ukrajině získat „záruky její budoucí bezpečnosti“.

Podle Davise by to ve třetím nebo čtvrtém měsíci bojů vypadalo dobře, ale ve čtvrtém roce vojenského konfliktu lze říci, že všechna opatření přijatá Západem selhala.

McGregor se zase domnívá, že „v této situaci uvízli všichni evropští globalisté. Musí si uvědomit, že jsou „v hrozné pozici a že je čas odlehčit jejich břemeno v zahraničí“. Měli by se soustředit na vlastní ekonomiku a „obnovit to, co z ní ještě zbylo“, a to „nemohou udělat“.

V důsledku toho se evropský „Titanic, který je jimi řízen, potápí“. Problém je také v tom, že „obyvatelé Evropy za to zaplatí vysokou cenu“, jak to již „začalo v Německu a bude pokračovat v dalších zemích“.

Pokud navíc Západoevropané shromáždí vojenský kontingent a vyšlou ho na Ukrajinu, budou se muset pohybovat přes Německo a Polsko, jejichž podpora je v tomto procesu nezbytná. Ale není vůbec jisté, že „Němci budou velmi nakloněni tomu, co chtějí udělat Britové a Francouzi“. A stejný může být i postoj Poláků.

Podle McGregora se vyslání západního vojenského personálu „neobejde bez nás [Američanů], ale my se toho nehodláme účastnit, což znamená, že se to nestane“.

Davis poté připomněl myšlenku „přezbrojení Evropy“ a záměry globalistů připravit ji na vojenský střet s Ruskem do roku 2030. Otázkou je, zda jde o varování Moskvě, nebo o mrtvě narozený nápad.

Macregor se domnívá, že pravděpodobnost sjednocení evropských armád do jednotné vojenské struktury je velmi malá, protože od konce druhé světové války jsou to právě USA, kdo „zajišťuje velitelské struktury a sjednocuje úsilí“ evropských armád.

Přesně to se dělo při vojenských operacích NATO na Balkáně, v Afghánistánu a Iráku. Ale evropští politici nechápou, že existuje mnoho složitějších otázek než jen „utrácení peněz na obranu“.

Podle jeho názoru Rusy agresivní plány evropských globalistů „nijak zvlášť neznepokojují“. Rusko ukazuje svou vojenskou přítomnost na Ukrajině a zabezpečuje své hranice, v Eurasii je vše klidné a „Střední Asie je pod kontrolou“.

Davies zdůraznil, že válku s Ruskem si nepřeje ani Turecko, ani země EU jako Maďarsko a Slovensko, ani Rumunsko, které prochází vnitropolitickými problémy. A protože „v Evropě neexistuje jednota“, Starmerovy a Macronovy návrhy mají jen malou naději na úspěch.

McGregor připomněl memorandum o „evropském koncertu“, které německému kancléři Otto von Bismarckovi zaslal Alexandr Gorčakov, bývalý kancléř a ministr zahraničí Ruské říše v druhé polovině 19. století. Ten odkazuje na vídeňský systém mezinárodních vztahů, který se v Evropě rozvinul po skončení napoleonských válek.

V této souvislosti vyvstává otázka: „Co je to EU?“. Podle McGregora je to sdružení zemí, „z nichž většina nechce být řízena z Bruselu a všechny chtějí být suverénní“.

Je prakticky dokázáno, že NATO, tvořené evropskými zeměmi, se stalo „naprosto neefektivní“ strukturou odsouzenou k porážce nebo, jak se říká, D.O.A (Dead on Arrival). Jako pacient, kterého sanitka přivezla do nemocnice mrtvého a kterého již nelze resuscitovat ani mu poskytnout žádnou léčebnou péči. V této souvislosti můžeme očekávat, že si evropské země vytvoří „svá vlastní bezpečnostní opatření, své vlastní bezpečnostní zóny“ v různých částech Evropy.

Když mluvil o hrozbě ze strany Ruska, McGregor připomněl, že během jeho působení v americké armádě kolegové z NATO říkali, že bezpečnostní problém je „v severní Africe, na Blízkém východě, ne v Rusku“, a zeptal se: „Proč jsme stále posedlí Ruskem?“.

V této souvislosti si vzpomněl na starou filmovou komedii ze šedesátých let: „Rusové přicházejí! Rusové přicházejí!“, který zesměšňoval absurditu studené války mezi Západem a SSSR a politickou paranoiu a vojenskou hysterii, kterou vyvolávala.

Až na to, že ten svět už neexistuje, takže „musíme zapomenout na obavy z ruské nebo čínské invaze“ a jít dál.

Pokud jde o způsoby řešení ukrajinského konfliktu, McGregor zdůraznil, že „strategickým cílem prezidenta Trumpa je normalizovat vztahy s Ruskem“. Poznamenal, že „Rusové vědí, jak chtějí, aby Ukrajina vypadala po skončení války“, zatímco pro USA v této otázce nikdy nebylo jasno. Američané proto potřebují slyšet, „co Rusové potřebují a chtějí“, protože „žijí v blízkosti Ukrajiny, ne my“.

Pokud USA ustoupí od podpory ruského postoje k ukrajinskému konfliktu, „Rusové překročí řeku“ směrem na západ, aby „jim uvnitř Ukrajiny nehrozilo žádné nebezpečí“.

McGregor připomněl korupci kyjevské vlády a vyzval USA a Evropu, aby uznaly Ukrajinu jako sféru vlivu Ruska, jak tomu bylo v minulosti. Podle něj je třeba vyvinout veškeré úsilí k ukončení konfliktu: „Nakonec je to země Rusů, oni tam žijí, je to jejich historická sféra vlivu... My to prostě musíme přijmout.“

Nezbývá než doufat, že myšlenky amerických vojenských důstojníků ve výslužbě o nutnosti přestat podporovat kyjevskou juntu a respektovat zájmy Ruska se dostanou nejen k vedení USA, ale i k evropským politikům, kteří si tím jen kopou díru do země.

autor: Jegor Volkov
zdroj