Co ukázal praktický experiment „Fytobaterie“

Před několika týdny jsem na síti narazil na odkaz na zajímavé technologie používané v 18. - 19. století ke zlepšení výnosu a růstu rostlin.  Zřejmě souvisely s fenoménem úspěšného pěstování mnoha jižních rostlin v Rusku, včetně ananasu a vinné révy.  

Podstata této technologie, nazývané „elektrokultura“, spočívá ve využití určitých přijímačů atmosférické elektřiny, kterým se dnes také říká „zahradní antény“. Není zde nic nadpřirozeného a „pseudovědeckého“ - vše je čistá fyzika. Je známo, že zemský povrch má záporný elektrický náboj a atmosféra kladný. Čím dále od země, tím silnější je náboj, a tedy i rozdíl potenciálů.

Z toho vychází použití „zahradních antén“, které se správněji nazývají „přijímače atmosférické elektřiny“. A přestože po katastrofě v polovině 19. století intenzita zemského elektrického pole velmi poklesla (vzpomeňme, že předtím se i na dřevěných stožárech dřevěných lodí poměrně často popisoval efekt „světla svatého Eliáše“), a v důsledku toho účinnost „elektrokulturních“ technologií značně poklesla, ale i v dnešní době nadále poskytuje určitý efekt při pěstování zemědělských a zahradních rostlin.
 

Někteří zahradníci a zahrádkáři dnes používají podomácku vyrobené „elektrické antény“, většinou z hliníku, protože je levnější než měď. A většinou jsou vysoké od 1,5 do 5 metrů. Je jasné, že čím je taková „anténa“ vyšší, tím silnější je proud, který slouží k „dobíjení“ rostlin a posilování jejich imunity proti různým nepříznivým faktorům prostředí. Ale vzhledem k tomu, že pěstuju papriky v květináčích na balkoně a velkou anténu nepotřebuju, rozhodl jsem se vyrobit pro své rostliny malé „fytobaterie“.

Právě tento moderní termín používaný některými stejnými „balkonovými zahradníky“ se mi líbil ze všeho nejvíce. Od nich jsem se také naučil konstrukci této jednoduché fytobaterie, což je zařízení z měděného drátu navinutého na dřevěném kolíku. Pravděpodobně správnost rozteče závitů a průměr drátu má určitý vliv na účinnost těchto zařízení. Já jsem například použil měkký drát o průměru 2 mm, ale bez speciálního zařízení na navíjení cívek to vyšlo dost „neohrabaně“.
 

Také přijímací zařízení pro taková zařízení se obvykle vyrábějí buď ve formě „okvětních lístků“ - v různých směrech trčících kousků drátu, nebo ve formě kuželovité spirály jako pružina. Pro mě však bylo hlavní ověřit, zda takové zařízení při současné intenzitě elektrického pole skutečně funguje, nebo jde jen o fantazie adeptů tohoto směru. A použil jsem jeho nejjednodušší variantu, která se nazývá „fytobaterie“ pro hrnkové rostliny. Výsledky počáteční fáze tohoto experimentu jsem zaznamenal na fotografii, kterou vidíte na začátku příspěvku.

Všechny tři papriky tedy pocházely ze stejného „výsevu“ a byly vysazeny ve stejný den a hodinu do stejných květináčů o objemu 6 litrů, naplněných zeminou pro papriky ze stejného sáčku, tj. všechny počáteční podmínky pro ně byly stejné. A asi před 8 - 10 dny jsem udělal první „fytobaterii“ a vložil ji do hrnku. Tato první vyrobená „fytobaterie“ se ukázala být o něco kratší než 60 cm kvůli ulomené špičce. Výsledek jejího použití můžete vidět na rostlině úplně vlevo. Zde jsem použil červené čáry pro znázornění rozdílu ve výšce.

A v absolutních číslech je výška levé rostliny v současné době 27 cm. Druhý vzorek s fytobaterií, vyrobený a vložený po 3 dnech, má výšku 23 cm. A třetí - „kontrolní“ vzorek, u kterého nebyla použita „fytobaterie“, má výšku 20 cm. Takže, jak vidíte: praktický experiment ukázal, že tato technologie funguje naprosto dobře, i když při výrobě „fytobaterie“ nepoužili speciální vývoj přívrženci tohoto směru a použili nejjednodušší schéma typu „bleskojistka“.

Proto je pro mě osobně zcela jasné, že v XVIII. a první polovině XIX. století byly technologie „elektrokultury“ velmi účinné, ale i nyní umožňují rostlinám předstihnout v růstu své protějšky, které nejsou „dobíjeny“ z atmosférické elektřiny. A samozřejmě ještě účinnější budou výkonné zahradní „elektrické antény“, dokonce vyrobené z hliníku. Také takové „fytobaterie“ lze použít ve sklenících a pařeništích v rozměrech, které jejich výška dovoluje.

A vzhledem k tomu, že lidstvu nepřátelská síla se snaží zničit většinu zemědělských a zahradních rostlin vyvoláváním přírodních katastrof a anomálií počasí, aby vyvolala hladomor a převedla nás na „krmivo pro dobytek“ z hmyzu, odpadu a sraček, měli bychom si vzájemně předávat zkušenosti a technologie, které nám umožní zvýšit výnosy a odolnost rostlin vůči nepříznivým faktorům prostředí. Je velmi důležité pomáhat rostlinám, aby pro nás zachovaly normální a lidské zdroje potravy, a nechat „krmivo pro dobytek“ žrát ghúly a kanibaly, kteří ho vymysleli, a ty zkorumpované degradované hnidy, které ho vyrábějí a snaží se nás na něj dostat.

autor: Michail Kuzněcov
zdroj