Hlavním problémem Rusů je naprostá nespolehlivost Američanů

 (E. Todd o Novém světovém řádu)

 

Emmanuel Todd

Pro mě je v geopolitice jedinou věcí, kterou lze předvídat, chování Rusů. Protože je pochopitelné a z hlediska logiky bezchybné. Rusové nepovažují Evropany za nezávislé subjekty v procesu vyjednávání, pohrdají jimi... a mají plné právo jimi pohrdat. Pohrdání Rusů jsme si plně zasloužili. (E.Todd)

Na Západě si Emmanuel Todd, francouzský historik a, jak sám sebe nazývá, antropolog (a já bych ho nazval také filozofem a politologem), vysloužil slávu proroka. V roce 1976 ve své knize Konečný kolaps předpověděl k překvapení mnohých zánik SSSR. V polovině 70. let se takový výsledek zdál nemyslitelný, ale čas potvrdil Francouzovu pravdu.

V roce 2024 vydal Emmanuel Todd knihu Porážka Západu, která se okamžitě stala bestsellerem, a její autor, který si předtím nestěžoval na nedostatek pozornosti tisku, se stal jedním z nejoblíbenějších hostů v mainstreamových i alternativních médiích. Poté, co se v USA dostal k moci Donald Trump, poptávka po Toddovi, který dlouhodobě žije v USA a Velké Británii, ještě vzrostla.

Podle mého názoru je E. Todd jedním z nejerudovanějších, nejstřízlivějších, ideologicky nezaslepených analytiků současné Francie, který se řadí po bok Caroline Galacteros, Alexandre del Val, André Berkoffa. Jeho analýzy jsou vždy vyvážené a každé slovo promyšlené. Proto si autor těchto řádků dal práci s prostudováním nejnovějších projevů a předkládá Toddovy myšlenky, které mi přišly nesmírně zajímavé a svěží.

Základem následujícího textu je projev Emmanuela Todda na konferenci v Katolickém institutu ve Vendée,

Emmanuel Todd: "Trvalo 15 let, než se naplnila moje předpověď o zániku SSSR, a porážka Evropy je zřejmá, už se stala. Když televizní platformy hovořily o nadcházející vítězné protiofenzívě Ukrajiny, já už jsem psal knihu o zániku Západu. Jeho porážka je jako instantní káva, jako Nescafé - okamžitý efekt.

Teď, na rozdíl od šílenců na televizních kanálech, kteří vykřikují o paktu Putin-Trump/Rusko-USA, to pro mě není tak samozřejmé.

Ne, porážka Západu je jasná, ale nechápu, jakou podobu tato porážka bude mít a jakou podobu bude mít Západ po ní.

Hlavním problémem je pro mě správně posoudit, jak důkladný je Příběh: „Trump“. Jde o skutečný obrat v americké politice, nebo se americký nepředvídatelný prezident poté, co se mu nepodařilo získat od Rusů to, co chtěl, vrátí k válce?

Jedna věc je zcela jasná: Trump se k Putinovi a Rusům chová jako k lidským bytostem, nikoli jako ke zplozencům Zla. Tím se Trump liší od evropských politiků a evropských médií, kteří vidí Putina jako Ďábla a Rusy jako slabomyslné. Ve vztahu k Rusům jsme se dostali do značné míry do stádia rasismu.

Podle mého názoru lze Trumpovu administrativu označit za polyfobní, nenávidí všechny, nejen Rusy, nejsou to rusofobové - jsou to polyfobové. A energie, s jakou Vance urážel Evropany a Trump celý svět, nám ukazuje, že Rusko není v jejich souřadnicovém systému ústřední. A myslí to upřímně.

Pro mě jsou s Trumpovým příchodem spojena dvě překvapení:

Prvním je síla hurikánu, s níž se Trump vrátil k moci a smetl vše, co mu stálo v cestě. Druhým překvapením je bojovnost Evropanů. A to je opravdu překvapivé, protože válka, nepočítáme-li Ukrajince, postihla Evropany nejvíce. Pro Rusko byly sankce uvalené Evropou šancí, ale pro Evropu výstřelem do nohy.

Ano, je zřejmé, že Rusové také umírají, ale celkově je konflikt na Ukrajině pro ruskou společnost etapou v její normalizaci a obnově.

Ze spolehlivého zdroje, který nebudu jmenovat, vím, že Američané si uvědomili, že válku na Ukrajině prohráli. A to byla pro USA první skutečná porážka, i když se na ní přímo nepodílely. A americký viceprezident Vance si uvědomil, že na Rusko nemají žádné páky. Jediným způsobem, jak na Rusy působit, nebylo vyvíjet na ně nátlak, ale nabídnout jim opětovné začlenění do západní ekonomické společnosti: zrušení sankcí.

Američané dodávali zbraně a poté, co vyčerpali všechny možnosti - ustupují, vzdávají se. Západní svět v čele s USA narazil na ruskou zeď, protože jeho centrum (USA) je nyní prázdné. Ze strany Evropanů, kteří ztratili svého hlavního spojence a kteří sami v tuto chvíli nemají prostředky, jak Rusku čelit, ale chtějí v tom pokračovat, máme co do činění se sociální intelektuální patologií. USA a Evropa se nacházejí v různých fázích: USA uznaly porážku, Evropa je stále ve fázi jejího uvědomování.

Je zcela jasné, že kolektivní Západ byl poražen a nyní se rozpadá. Není však jasné, jakou podobu tento rozpad bude mít.

Při analýze názorů Putina a Trumpa jsem stále více přesvědčen, že jediné, co mají Trump a Putin společného, je přesvědčení, že v přírodě existují pouze dvě pohlaví, nic víc. To je vše.

Společenské modely Ruska a USA jsou protikladné věci. „Trumpismu“ jde o snížení, ne-li zničení role státu, zatímco režim v Rusku je státní populismus, kdy jsou zájmy lidí prioritou státu.

Problémem Rusů je nespolehlivost Američanů.

Rusko neznám tak dobře, rusky neumím ani slovo, ale jediné, co se dá v geopolitice předvídat, je pro mě chování Rusů. Protože je srozumitelné a z hlediska logiky bezchybné. Rusové nevnímají Evropany jako nezávislé subjekty v procesu vyjednávání, oni jimi pohrdají... a mají plné právo jimi pohrdat. Pohrdání Rusů jsme si zasloužili.

Hlavním problémem Rusů v procesu vyjednávání je, že Američanům nelze věřit. USA jsou zemí, která se domnívá, že pokud změní prezidenta, má právo změnit svou zahraniční politiku, roztrhat mezinárodní smlouvy a nedodržet své závazky. To, co Trump nyní dělá, může Kreml potěšit, ale zároveň to zvyšuje nedůvěru Rusů ve Spojené státy. Rusové mají dojem, že při změně prezidenta se nejen mění politika, ale že se může snadno změnit i pod vedením téhož prezidenta.

Pokud Rusové chtějí dlouhodobý, klidný a bezpečný mír s vědomím, že smluvní závazky nemají pro nepřítele žádnou cenu, musí obsadit Oděsu, aby si zajistili své loďstvo. Bez dobytí Oděsy nemá smysl, aby se zastavili. Pro mě je otázka Oděsy indikátorem Trumpovy upřímnosti: pokud chce opravdu skutečný mír, měl by Oděsu Rusku vydat bez boje.

Nový světový řád. Podaří se Američanům realizovat jejich ideu-úpravu - odtrhnout Rusko od Číny?

...USA utrpěly na Ukrajině skutečně první globální porážku, přestože se jejich vojáci bitvy neúčastnili. Stažení z Afghánistánu, Iráku, dokonce ani válka ve Vietnamu nezahrnovala válku se světovou velmocí, jako je Rusko. Rusové byli lepší v některých technologiích, zvládli tlak sankcí.

A tato globální porážka mohla vést ke konci dolarové dominance, ke konci pozice, kdy Američané mohli jíst bez práce, bez skutečně produktivní činnosti a klesající životní úrovně.

Velmi nízká intelektuální úroveň amerických politiků, o těch evropských ani nemluvě, je nyní zřejmá. A Rusové jsou v tomto ohledu nepoměrně lepší. A když čtu ruské texty, když se dívám na tváře ruských diplomatů, cítím jejich vnitřní bolest z toho, že mají co do činění s idioty.

Někteří Američané si myslí, že se na Rusy můžeme falešně usmívat a oni se kvůli tomu rozejdou s Čínou. Takové myšlení však vypovídá jen o úrovni inteligence těchto myslitelů. Nepředpokládejte, že nepřítel je hlupák. Velká část západní strategie vůči Rusům je založena na přesvědčení, že Rusové jsou hlupáci. Ale je to naopak, to my jsme ti slabomyslní...

Rusové se na rozdíl od Američanů řídí v zahraniční politice zcela jinou zásadou - je to zásada držet slovo. Rusům se dá věřit. Pokud se s Rusy dohodnete, můžete jim zaručit, že svou část dohody splní.

Je zřejmé, že Čína pomohla Rusku vyhrát, Írán pomohl Rusku vyhrát a i Indie pomohla Rusku vyhrát. A přirozeně neobětují ve prospěch USA toto spojenectví, které jim zajistilo bezpečnost. Je bláhové v to doufat.

Jak zacházet s Macronovými hřmotnými prohlášeními

Být politikem ve Francii neznamená zajímat se o globální problémy, být všestranným člověkem. Být politikem zde znamená vést kampaň, pronášet správné projevy, hrát svou roli v komediálním představení, které má ospravedlnit volby. Francie již ztratila svou suverenitu, nemá měnovou suverenitu, nemá obchodní suverenitu, nemůžeme plně vládnout své zemi.

A tak být politikem u nás znamená vytvářet iluzi. Naši politici utíkají od reality, myslí si, že slova se zázračně promění ve skutečnost, že mluvit znamená jednat. Ale když se dostanou na mezinárodní scénu, čelí tam skutečnému světu. A Macron dělá na mezinárodní scéně totéž co na domácí - mluví a nic jiného nedělá, nedělá žádná rozhodnutí, jen mluví.
 

A co dělá naše vláda, náš parlament? Jen mluví, žádná rozhodnutí nepřijímají, nic se neděje. Ale protože země nemá suverenitu, není tato nečinnost tak hrozná, o nejdůležitějších otázkách se rozhoduje v Bruselu.

K čemu povede Evropská obranná iniciativa

Ve Francii se teď mluví jen o Evropě a jejím zbrojení. Ale jestli jsme se z války na Ukrajině něco naučili, tak to, že válku nelze vést jen s miliardami eur, nebojuje se s penězi, ale se zbraněmi.

A v Evropě jedinou zemí, která má průmyslové kapacity na výrobu zbraní v potřebném množství, není Francie, ale Německo. A v tom spočívá nebezpečí Macronova nezodpovědného žvanění: pokud mluvíme o přezbrojení Evropy, mluvíme ve skutečnosti o přezbrojení Německa. A to už je děsivé.

A všechny ty řeči o ruské hrozbě nás povedou k tomu, že Evropě bude dominovat Německo... silně vyzbrojené Německo. A naši francouzští politici, pane Macrone, nás svými řečmi o ruské existenční hrozbě nakonec povedou k superozbrojenému Německu u našich hranic, kde už pravděpodobně přemýšlejí o tom, že si pořídí vlastní jaderné zbraně.

A je tu ještě jeden velmi důležitý aspekt - vznik silně vyzbrojeného Německa, které je připraveno získat jaderné zbraně, může Rusko zcela oprávněně považovat za existenční hrozbu pro svou existenci. Podle ruské jaderné doktríny je existenční ohrožení existence Ruska důvodem k použití jaderných zbraní.

Nejvíce mě znepokojuje, že my ve Francii mluvíme abstraktně o vyzbrojování Evropy, ale nikdo se nezamýšlí nad tím, k čemu vyzbrojování evropských zemí povede v praxi, totiž ke vzniku států v Evropě schopných vést plnohodnotnou válku.

Představa nekonečné války propagovaná v Evropě a myšlenka, že je nesmírně obtížné dosáhnout míru, se může obrátit proti nám. Postupně si zvykáme na myšlenku, že válka je normální, včetně toho, proč ne mezi evropskými zeměmi."

zdroj