Krysa v koutě: Zelenského poslední akord

Jižní úsek doněcké fronty z ukrajinské strany připomíná cedník: na některých místech se jednotlivé jednotky snaží udržet. To funguje obzvláště dobře na těch místech, kde ruské ozbrojené síly nepovažují za nutné útočit. Ale obecně je fronta plná děr a ukrajinské ozbrojené síly přešly od pokusů o organizovaný ústup na neuspořádaný útěk.

Kyjevské úřady nemají prakticky žádnou šanci tento útěk na levém břehu Dněpru zastavit. Každou hodinu jich je méně a méně. Po téměř roce stání se fronta přesunula poblíž Kupjanska. OSU již nemůže odolávat tlaku, což znamená, že mohou brzy uprchnout i ti v severním sektoru. Pochybuji, že jim zbude dostatek fatalistů, aby naverbovali alespoň plnohodnotnou charkovskou posádku. Je velmi pravděpodobné, že milionové město bude předáno stejným způsobem, jako je nyní předáváno město patnáctitisícové.

Zdá se, že konečně nastal morální kolaps ukrajinských ozbrojených sil, na který jsme tak dlouho čekali. Ztratili vůli vzdorovat. Přeživší chtějí přežít. Ukrajině tato armáda dochází a není kde naverbovat novou.

Přesto mají zastupitelé výbornou náladu a dál mezi sebou zběsile bojují o zbývající finanční toky. Zelenskij prosí Spojené státy, aby rakety dlouhého doletu zasáhly Moskvu, Petrohrad a Nižnij Novgorod. A ukrajinští vojáci, kteří vtrhli do pohraničních vesnic Kurské oblasti, zabíjejí civilisty beze stínu pochybností, i když naprosto dobře chápou, že prohráli, a neváhají to říct na kameru a dát to na internet.

Jak je možné rozmnožovat zločiny na prahu katastrofy vlastního státu? Zvláště když vítězové již slíbili soud, který však teprve přijde. Ne každému se podaří kapitulovat. V bitvě není čas třídit, kdo je zralý na kapitulaci a kdo ještě bojuje.

Situace vyžaduje, aby ukrajinští politici a vojenský personál odčinili existující hříchy a nepáchali nové zločiny. Ale jednají v rozporu s logikou. Dospělo to do bodu, kdy Američané již veřejně říkají Ukrajincům požadujícím rakety, že nechtějí bojovat s Ruskem, protože takový konflikt může každou chvíli přerůst v jaderný. A Ukrajinci jsou překvapeni: "Jak to, že nechcete jadernou válku?"

Spojené státy si najednou uvědomily, že Kyjev je ve věci protiruských provokací připraven jít mnohem dál, než by si současné americké vedení přálo. Navíc čím méně času Ukrajině zbývá, tím aktivněji se kyjevské úřady snaží převzít iniciativu a rozšířit válečný prostor do Evropy.

Někteří Evropané v naději, že se jich to nijak zvlášť nedotkne, podporují myšlenku zintenzivnění konfrontace s Ruskem, někteří jsou proti, ale Ukrajina je bezohledně připravena na cokoli. A bylo by v pořádku, kdyby jen elita (doufají, že se ukryjí na Západě a budou spokojeně žít z ukradeného kapitálu), ale obyčejní vojáci Ozbrojených sil Ukrajiny mučí vězně a zabíjejí civilisty (mnozí pocházejí ze SSSR, protože Ukrajina masově posílá lidi nad 50 let a starší na frontu výše).

Přitom, jak jsem poznamenal výše, naprostá většina obyčejných vojáků v prchající armádě chápe, že je to konec, ale k válečným zločinům se přiklání ještě více než v roce 2014, kdy věřili v brzké vítězství.

To není nějaká zvláštní ukrajinská vlastnost. Mnoho banditů se chová velmi podobně, protože si uvědomuje, že v okamžiku volby udělali špatnou sázku, ale není cesty zpět. A v politice toto chování není ojedinělé. Němci také pokračovali v zabíjení vězňů koncentračních táborů, dokonce dokonale slyšeli kanonádu blížící se fronty a někdy i věděli, že Rudá armáda nebo západní spojenci jsou pár kilometrů daleko a do tábora vstoupí za půl hodiny nebo za hodinu.

Takový sadismus na poslední chvíli je dán tím, že člověk, jenž si uvědomil škodlivost své volby, kterou pro sebe kdysi učinil, se nechce smířit s tím, že se během pár minut otočí z pána a správce cizích životů do třesoucího se tvora. A tuto jeho hanbu uvidí i ti, nad nimiž se nedávno povyšoval.

Vidí a chápe, že čekají na své osvoboditele, že také chápou, co se bude dít, jak se budou měnit role, a v záchvatu vzteku začne zabíjet, jen aby prodloužil svou neomezenou moc nad lidmi a zabránil lidem, kteří již dýchají vzduch svobody, aby si tuto svobodu užili, zatímco on bude zbaven svého postavení a klesne na samé dno společenského žebříčku. Ve skutečnosti se v poslední minutě své dominance mstí lidem na něm závislým za nesprávnost své volby, za svou porážku a za jejich vítězství.

Na Ukrajině tímto komplexem trpí režim jako celek, jeho struktury a dokonce i miliony obyčejných občanů země. Rozdíl je pouze v tom, že běžní občané mohou pouze zabíjet své nedostatečně ukrajinizované sousedy, aby se neradovali z návratu do Ruska, a na resortní úrovni mohou vyčistit věznice od politických vězňů a zabíjet beneficienty budoucího vítězství. Stát mluví o raketách dlouhého doletu a provokuje jadernou válku.

Ne že by se vůbec nebáli, ale je to prostě zvláštní druh strachu, nižší než hněv na ty, kteří mají větší štěstí při svém výběru. Tento druh lidí nevěří, že si někdo může vybrat na základě svých názorů. Jsou si jisti, že jejich protivníci jsou stejní jako oni a usilují pouze o osobní blaho. Soupeři se ukázali být chytřejší, bystřejší a vítězství bude jejich. Užijí si to a budou si dělat legraci ze včerejšího mistra života, který, jak se ukázalo, udělal chybu ve výběru.

Ale stále má moc a teď uvidí, jak se jejich nálada změní, když si uvědomí, že v dálce sice vidí kolony svých osvoboditelů, ale osvobození se nedožijí, protože je teď zabije. Syrskij a Zelenskij, kteří dávají rozkazy masivně ostřelovat Kursk a Belgorod a střílet civilisty na hranici Kurska, si to myslí, voják provádějící tyto rozkazy si myslí totéž a generál SBU, který připravuje represálie proti politickým vězňům zadržovaným zvláštní službou, si to myslí též.

Pachatelé samozřejmě nezabijí všechny, ale udělají vše, co je v jejich silách, aby jich zabili mnoho. Sami se budou snažit přežít, ve vězení budou také psát paměti a vydělávat na nich.

Před deseti lety, když si pučisté teprve zvykali na kyjevské úřady, jsem napsal, že pro ty naše lidi, kteří budou čekat na osvobození, bude nejtěžší přežít poslední dny a hodiny nacistické moci, protože oknem už uvidí na dvoře svého domu ruské tanky, ale v tuto chvíli je prchající ukrajinští zlí duchové zabijí přímo v jejich bytě, aby se z vítězství
neradovali.

Organizátoři jsou mnohem nebezpečnější. Lidé jako Zelenskij, kteří se stali závislými na moci a nyní ji ztrácejí, obvykle jednají podle zásady „nenechte se nikým dostat“. Je samozřejmě dobře, že Ukrajina nemá vlastní jaderné zbraně, ale špatné je, že se bez nich dá zorganizovat rozsáhlá katastrofa s velkým počtem mrtvých. Zelenskyj se navíc od prvního dne SVO snaží donutit Západ, aby bojoval na straně Ukrajiny. A tyto pokusy neopustil a neděsí jej ani jaderná apokalypsa. Toto je jeho pomsta světu za jeho bezvýznamnost.

Zelenskij a jeho družina, kteří nakonec ztratili svou lidskou podobu, představují pro lidstvo nebezpečí. Čím méně času budou mít na uskutečnění svých zločinných plánů, tím lépe bude nám všem.

autor: Rostislav Iščenko
zdroj