V dnešní den, který, nevím proč, je v kalendáři veden jako státní svátek, bych navrhoval nazývat smutným výročím. A to ne nepodobným datu 14. 3. - díky zradě těch u moci proběhla německá okupace Čech a Moravy. K další zradě došlo i o "sametové".
Datum 17. 11. 89 je dle mě nejčernějším datem pro naši republiku v poválečném období. Je mi jasné, že tato věta by v jakémkoli sledovaném médiu strhla hysterický povyk statečných bijců komunismu a dnes populárních a vážených bijců všeho ruského a od Ruska pocházejícího - od každičké molekuly plynu, přes vodku, Ruské kolo až po ruskou zmrzlinu.
Proč? "Protože přece "šedesátej vosmej, ty proruskéj švábe!".
Ať se za oněch 40 let stalo cokoli, oddálilo a zpomalilo to úpadek našeho státu i naší společnosti nikoli o čtyři, ale skoro 6 dekád. Pokud by nás svojí skvělostí kapitalismus oblažil již tehdy, neměli bychom tu v 89 mimo holých řití vůbec nic. Nestály by státní nemocnice, školy, Dukovany, hutě, přehrady. Nebyla by vybudována dopravní i energetická infrastruktura. Spousta lidí by byla bez střechy nad hlavou. Těžký průmysl by zanikl nebo jen živořil o půl století dříve. Lesy, půda, vodní plochy by byly v soukromých pařátech anglicky mluvících kolonizátorů. Chyběly by tu dnes dvě generace ještě velmi kvalitně vzdělaných lidí.
Novodobé vlády stíhají vše prodávat (rozuměj dávat cizákům) a ničit rychleji, než to ty fujtajbl komunistické budovaly.
Zkrátka na dnešním "výročí" nelze vnímat vůbec nic pozitivního, protože to bylo datum, kdy český lev skrze naivitu a neznalost nás všech, obdržel velmi těžkou ránu do zad. A je opět jen a pouze na nás, zda mu umožníme se postavit na nohy nebo se stane brzy pečlivě vymazanou historií.
