V mém rodném městě Voskresensk je usedlost postavená v barokním stylu s charakteristickými kolonádami, což je pro předměstí Moskvy neobvyklé. První zmínky o Krasnom selci (tak se dříve jmenovalo Krivjakino) pocházejí z roku 1678, ale podle oficiální verze byla stavba první dřevěné budovy panství zahájena až po roce 1762.
Kdo postavil finální verzi již kamenné (cihlové) budovy, není dosud známo. Ale kvůli klasickému „antickému“ baroknímu stylu se mezi historiky šíří verze, že se na jeho vytvoření podílel buď „všudypřítomný“ na území Ruska (opět podle oficiální verze) architekt B. Rastrelli, nebo někdo z jeho žáků. Rovněž není známo přesné datum výstavby této budovy. Historici se však domnívají, že byla postavena přibližně v letech 1770 – 1780. A my můžeme dokonce nepřímo potvrdit skutečnost, že byla postavena zjevně před rokem 1813.
Všimněte si, jak nepřiměřená je výška prvního a dalších pater. Zejména je to patrné na velikosti oken. Největší okna jsou okna druhého patra. Zatímco na horním patře jsou okna také menší, výška samotného patra se rovná výšce druhého patra s velkými okny. První patro však má, jak je patrné i bez měření, mnohem menší výšku než dvě horní patra.
Myslíte si, že by Rastrelli nebo někdo z architektů jeho úrovně, kteří
údajně stavěli tento dům, mohli vytvořit tak neproporční projekt? Osobně
se domnívám, že ne. Ve skutečnosti je výška všech podlaží této budovy
stejná. První podlaží budovy je pouze mírně (přibližně o 1 – 1,5 m) zasypáno zeminou (hlínou, sedimentárními horninami). Všimněte si také
dveří, jejichž spodní část se nachází prakticky na úrovni terénu. To
nepřímo tuto domněnku potvrzuje.
Není divu, že mnoho alternativních badatelů se domnívá, že přibližně v období 1813 - 1864 došlo na zemi k nějaké katastrofické události, v důsledku které bylo v tomto období mnoho měst po celém světě zasypáno hlínou, pískem a bahnem z rozpadlého nebeského tělesa. Takovou verzi jako první vyslovil nezávislý badatel, autor kanálu „Alternativní historie pobřeží Černého moře a Kavkazu“ ASPIK – Oleg Pavljučenko, který záhy poté již uvedl i rok 1842 jako začátek této katastrofy. A pokud byla tato budova postavena v letech 1770 – 1780, je přítomnost této vrstvy zcela pochopitelná.
Hned odpovím na otázku, jež vás jistě napadla, proč je vrstva materiálu, který zde spadl, menší než na jiných místech. Důvodem je skutečnost, že usedlost stojí na břehu řeky a na kopci, který je asi 10 metrů nad úrovní zaplavovaných luk v okolí. Proto byla většina jílu, písku a dalších složek horniny, vypdly vypadly z neznámého nebeského tělesa, odnesena protékající řekou Moskvou. Při tom horní vrstvy sklouzávaly po strmém břehu dolů v procesu rozmývání spodních vrstev řekou.
Není divu, že mnoho alternativních badatelů se domnívá, že přibližně v období 1813 - 1864 došlo na zemi k nějaké katastrofické události, v důsledku které bylo v tomto období mnoho měst po celém světě zasypáno hlínou, pískem a bahnem z rozpadlého nebeského tělesa. Takovou verzi jako první vyslovil nezávislý badatel, autor kanálu „Alternativní historie pobřeží Černého moře a Kavkazu“ ASPIK – Oleg Pavljučenko, který záhy poté již uvedl i rok 1842 jako začátek této katastrofy. A pokud byla tato budova postavena v letech 1770 – 1780, je přítomnost této vrstvy zcela pochopitelná.
Hned odpovím na otázku, jež vás jistě napadla, proč je vrstva materiálu, který zde spadl, menší než na jiných místech. Důvodem je skutečnost, že usedlost stojí na břehu řeky a na kopci, který je asi 10 metrů nad úrovní zaplavovaných luk v okolí. Proto byla většina jílu, písku a dalších složek horniny, vypdly vypadly z neznámého nebeského tělesa, odnesena protékající řekou Moskvou. Při tom horní vrstvy sklouzávaly po strmém břehu dolů v procesu rozmývání spodních vrstev řekou.
Všem, kdo slepě věří „vysvětlení“ o „kulturní vrstvě“, které aktivně používají
oficiální historici a další „mluvící hlavy“, doporučuji pozorně si
prohlédnout archivní fotografie usedlosti z období 1920 – 1950.
A toto je architektonicky podobná budova usedlosti v obci Lunino v Brestské oblasti Běloruské republiky. Jak vidíme, první podlaží je zde zcela plnohodnotné a všechna patra mají stejnou výšku. To vše jen dokazuje, že architekti minulosti rozhodně nevytvářet ošklivé budovy s nepřiměřenými patry úmyslně. A samozřejmě to není dílo onoho "mýtického" Rastrelliho, protože podobné budovy se nacházejí nejen na území bývalé Ruské říše, ale po celém světě. Fotografie budov podobného půdorysu a podobných projektů si může každý najít na internetu sám.
Zde je například zajímavá budova panství „Troejekurovo“, které se nyní nachází v rámci města Moskvy:
Zde je jasně vidět, že první podlaží je zasypáno více než z poloviny. A aby se při obnově po katastrofě nemuselo zcela odkopávat, bylo nové schodiště vybudováno z kolonády umístěné ve druhém patře. Na potvrzení toho se ještě jednou pozorně podívejte na fotografie budovy panství „Krivjakino“ a budovy v běloruské vesnici Lunino. Uvidíte, že kolonáda je postavena v horních patrech a pravděpodobně se jedná o architektonický rys tohoto stylu. Takových budov lze na internetu najít poměrně dost i v jiných koutech světa. Ale někde, jako v Trojekurově, nebyla první podlaží zcela odkryta, a to zejména tam, kde úroveň půdy prakticky dosáhla horních pater s kolonádami. Proto již v sovětských 50. letech ve stylu „stalinského empíru“ jako napodobeniny stylu „baroka“ vznikly projekty budov s kolonádami sahajícími až do prvního patra.
Mimochodem, i mnoho oficiálních historiků se staví poměrně skepticky k verzi, že na stavbě kamenného domu usedlosti „Krivjakino“ se podílel „všudypřítomný“ V. Rastrelli. S největší pravděpodobností je existence podobných budov po celém světě výsledkem jednotného systému standardů a jednotné architektury v naší minulosti. A to by bylo možné pouze v případě, že na celém světě nebo na jeho značné části existovala jednotná civilizace.
O. Pavljučenko a další badatelé ji nazývají „antickou“. A podle těchto badatelů existovala až do katastrofy, která se odehrála někde na přelomu 16. a 17. století. Zvláštností této katastrofy byla vysoká přílivová vlna, která zaplavila mnoho měst a pokryla je vrstvou bahna a suti. Druhá katastrofa se podle alternativních badatelů (a zde mezi nimi neexistuje jednotný názor, proto uvádím takový rozptyl dat) odehrála někde v období od roku 1813 do konce 60. let 19. století. Po obou katastrofách přeživší lidé vykopávali budovy, které bylo ještě možné použít a zrestaurovat.
Skupina O. Pavljučenka na základě svých expedic po Krymu a severním Kavkazu zjistila, že v „antickém období“ (před katastrofou na přelomu 16. a 17. století) lidé této civilizace stavěli domy z kamene (včetně použití prvků budov z mramoru a žuly), ale již v období mezi těmito dvěma zmíněnými katastrofami byly budovy stavěny ze standardních červených cihel. Přitom kvalita jak samotných cihel, tak i cihlového zdiva, dosud o několik řádů převyšuje naše současné podobné technologie. Samozřejmě, podle současného vzhledu usedlosti „Krivjakino“ je těžké pochopit, zda je postavena z kamene nebo cihel. Našel jsem však několik archivních fotografií, na kterých cihlové zdi této budovy ještě nejsou pokryty omítkou.
Mohla být tedy skutečně postavena v „mezikatastrofickém období“, tj. mezi lety 1700 a 1813. Oficiální informace o výstavbě této budovy v 70. a 80. letech 18. století jsou proto s největší pravděpodobností přesné. Velké množství podobných budov v bývalém Ruském impériu však naznačuje, že jsme měli vlastní architekty, kteří ještě neztratili všechny znalosti předchozí, zaniklé „antické“ civilizace. Navíc je docela možné, že se v důsledku katastrof a válek do dnešních dnů nedochovalo daleko více více kamenných a cihlových budov.
Pokud jde o cihlovou budovu Krivjakinského statku, kterou jsme si prohlédli, lze ji jako pracovní hypotézu směle nazvat památkou architektury „mezikatastrofického období“, která nemá v okolí Moskvy téměř obdoby. Proto mohou alternativní badatelé, kteří žijí v Moskvě a okolí, ověřit mou hypotézu tím, že sami navštíví tuto jedinečnou budovu ve Voskresensku, kde se dnes nachází i Lažečnikovovo muzeum. Tím spíše, že cena vstupenky může být dokonce nižší než cena jízdenky do Voskresenska.
autor: Michail Kuzněcov
poznámka:
Další texty zabývající se tématem katastrofických záplav a "zanořených domů" na tomto blogu:
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podmínky pro publikování komentářů