Římské záplavy

Už mnohokrát jsme v různých článcích na tomto blogu narazili na skutečnosti naznačující, že v poměrně nedávné minulosti došlo v různých částech světa (či dokonce globálně) k rozsáhlým katastrofám, o nichž však oficiální historie záhadně mlčí. A tohle samozřejmě musí správného konspirátora řádně nabudit, aby hledal další informace. V následujícím textu vám o jednom takovém svém pátrání povím.

1700, Caspar van Wittel (1653 - 1736)

Jako milovník výtvarného umění občas internetem brouzdám po světových galériích i po sbírkách soukromých. Když nedávno jeden takový můj výlet dorazil do Říma a prohlížela jsem si malby, kresby i grafické listy, na nichž jsou zachyceny ty nejznámější architektonické památky „věčného“ města, zaujalo mě, že v různých časových obdobích tyto objekty vypadaly odlišně. A ty změny se nezdály být výsledkem lidské činnosti: takhle by se na těchto památkách podepsala spíše přírodní katastrofa! 

Díky tomu, že každý správný malíř vždy putoval na zkušenou prvně do Říma a svůj pobyt tam doložil zobrazeními notoricky známých objektů, máme tu dostupný časosběr toho, jak se městu v průběhu věků dařilo.

O čem tedy mlčky svědčí výtvarná díla?

Automaticky se vychází z toho, že to, v čem jsou pohřbeny antické památky Říma, jsou naplaveniny z nesčetných povodní, které sužovaly Řím od samotného počátku. Vezměme to tedy zatím za prokázaný fakt a nebudeme brát v úvahu jinou variantu, například "zasypání".

Není známo, kolikrát vůbec Tibera město potrápila. Rovněž není přesně známa ani většina dat povodní a kam až se kdy hladina řeky dostala. Spolehlivé údaje se objevují až od 13. století, ale co bylo předtím, je možné jen hádat. Uvádí se však alespoň, že nejničivější z těchto povodní, které trvaly i několik dní a způsobily městu nedozírné škody, byly ty z let 555 a 590, 725 a 778 a dále pak série těch největších - v letech 1476, 1530, 1557, 1589, 1598 a 1606. Příznačné je, že posledních šest patří do období takzvané "malé doby ledové" (klimatické anomálie, která znamenala nejchladnější období za posledních 2000 let) a povodněmi a extrémními dešti byly tehdy sužovány i další země Evropy, včetně té naší.

Pamětní tabulky umístěné na stěně jedné ze starobylých římských staveb v blízkosti řeky (bohužel se mi nepodařilo zjistit které) ve výšce, kam až vystoupala voda, přinášejí o jednotlivých povodních tyto údaje:

zdroj

Z tabulek se dozvídáme, že při těch největších záplavách hladina řeky Tibery stoupala až o téměř 20 m nad normál! Je pochopitelné, že v důsledku toho byly budovy v blízkosti vodního toku opakovaně zaplavovány obrovským množstvím bahna. Jejich obyvatelé – pokud vůbec přežili – nakonec vzdali boj se živlem a nekonečný úklid svých sídel od všudypřítomného bahna a odpadků a stěhovali se dál od břehu. Bývalé domy, ale i paláce tak nezadržitelně mizely v naplaveninách a do současnosti tak jsou při zemních pracích stále nacházeny pozůstatky dosud neznámých staveb.

Odklízecí práce na počátku 20. stol.

Dnes máme k dispozici mapy, které ukazují, kam se až při některých povodních voda nesoucí bahno dostala. Jednou z nich je například tato, která ukazuje rozsah dvou z největších povodní za posledních tisíc let:

zdroj 

Mapa bohužel zachycuje jen část centra města. Mě však zajímaly stavby, často zobrazované na obrazech z období renesance, baroka i klasicismu: Koloseum, Konstantinova brána, brána Septima Severa, Kapitol,…) a ty už jsou mimo tento výřez. Nevadí, máme přece letecké mapy! Překrytím této mapky snímky z Google Earth a správným nastavením podle světových stran si můžeme tyto objekty doplnit a zároveň z mapy strýčka Gůgla doplnit i nadmořskou výšku několika nejčastěji zobrazovaných objektů, abychom si udělali představu o reliéfu oblasti:

Co se tak hned zkraje dozvíme?

Že za posledních tisíc let nemohl být ani jeden z těchto objektů při žádné povodni minimálně v období 1180 – 1870 zasažen, a to ani "tisíciletou vodou" z roku 1598!

Jenže výtvarná díla hovoří o něčem jiném.

...

Koloseum

Například anonymní autoři následujících výtvarných děl zachytili v 16. století Koloseum, stojící na úpatí Palatia, s přízemními oblouky (vysokými 5 m) do značné míry zavalenými zeminou:

1509, Jan Gossaert (1478 – 1521)

1544, Anonym

1575, Antonio Lafreri (1512–1577)

?, Giovanni Battista Naldini (1535 – 1591)

?, Willem van Nieulandt mladší (1584 – 1635)

1747, Giovanni Paolo Panini (1691 – 1765)

1760, Charles-Louis Clerisseau (1721 – 1820)

polovina 18. stol. Giovanni Battista Piranesi (1720 – 1778)

?, Abraham Louis Rudolph Ducros (1748 - 1810)

?, Charles-Louis Clerisseau (1721-1820)

1802, John Warwick Smith (1749 – 1831)

1803, John Warwick Smith (1749 – 1831)

Ve všech případech vidíme v okolí Kolosea vrstvu něčeho, co by samozřejmě mohl být spadlý stavební materiál, protože Koloseum bylo značně poškozeno zemětřesením v roce 1349. Jenže víme, že ten byl ihned pilně odvážen a používán k nové výstavbě jinde ve městě – jak to například dokumentuje i tento obraz:

začátek 17. stol., Willem van Nieulandt (1584 - 1635)

Takže spíš se bude jednat o časem zarostlé naplaveniny, v nichž si obyvatelé vyhloubili cesty. 

Ale odkud se to bahno vzalo? Hladina Tibery je za normálního stavu v centru města v nadmořské výšce kolem 4 m, (u vtoku do města, asi 10 km od Kolosea, 9 m), a přitom nejvyšší stav hladiny vody byl zaznamenán v roce 1598 téměř 20 metrů. V takové situaci by povodeň sotva olízla patu Kolosea, což se však podle výše uvedené mapy zaplavení nestalo. Něco nám tu nehraje... Jak se tu tedy tyto velké naplaveniny objevily?

Nezbývá, než přijmout myšlenku, že se tak stalo buď ještě před rokem 1180, tedy v době, z níž nemáme obrazový materiál (ale stejně, dovedete si představit povodeň, při níž hladina řeky stoupne na rozlehlém území o 30 a více metrů?!). Anebo... Co že to napsal Nikolaj Andrejev v článku Krymský most a série katastrof na konci 15. stol.?

...Pokud jde o povahu největších nedávných katastrof, tyto průzkumy mi naznačily, že se jedná o významné zvýšení hladiny moře. Ale nedošlo k tomu naráz, tato událost trvala od roku 1476 do 1481...

...Při pozdější kontrole svých cestovních poznámek jsem si všiml, že předchozí průzkum v Kerči na hoře Mitridat mi ukázal rok 1481 jako datum vzniku velmi podivných sedimentů půdy s neobvyklým množstvím pro takovou výšku hrnčířských střepů. A nyní mi k tomuto datu vycházel i maximální vzestup hladiny moře. Tato náhoda samozřejmě vzbudila mou pozornost, ale nevysvětlovalo to, jak byly tyto předměty vyneseny do výšky několika desítek metrů, pokud dnešní hladina moře byla na tomto maximu. Kromě možnosti obrovské tsunami mi v té chvíli na mysl nepřišly žádné další nápady...

Z výše uvedených historických záznamů o datu a výšce zaplavení v centru Říma vyplývá, že s příchodem malé doby ledové přicházely ničivé povodně do Říma daleko častěji, a to především v období zhruba mezi lety 1476 - 1530 a potom opět v letech 1589 - 1606. Což docela zajímavě koresponduje i s údaji zjištěnými N. Andrejevem metodou dowsingu pro oblast Krymu. Zajímavé.

Výkopové práce na počátku 20. století

počátek 20. století

...

Je však zajímavé i to, že nánosy nebyly všude stejné, o čemž si můžeme udělat obrázek prozkoumáním stavby stojící v těsné blízkosti Kolosea – Konstantinova vítězného oblouku. Dnes vypadá takto:

Oblouk je vysoký 21 metrů. Na sklonku 16. století jej zachytil Perele Veues. Nás zajímají především sokly sloupů, o jejichž výšce si můžete udělat představu z vedlejší fotografie. A zjistíte, že Veues je nejspíš neviděl celé a tak trochu si vymýšlel:

Sledujme, jak hodně se ztrácejí v zemi i na dalších obrázcích. V polovině 17. století byly nánosy jen minimální. Odhaduji tak půl druhého metru:

1645, Herman Van Swanevelt (1603 – 1655)

O sto let později však z nich z půdy vykukovala sotva třetina (další obrovská povodeň?):

1736, Giovanni Paolo Panini (1691 – 1765)

1740, Antonio Joli (1700 – 1777)

1756, Giovanni Battista Piranesi (1720 - 1778)

? Giovanni Battista Piranesi (1720 – 1778)

? Giovanni Battista Piranesi (1720 – 1778)

V 19. stol. začaly organizované výkopové práce. Konstantinův vítězný oblouk, stejně jako nedaleká brána Septima Severa byly nejdříve odkopány u základů, čímž se ozřejmila skutečná výška naplavenin (porovnejte s výškou postav):

1822, Luigi Rossini (1790 - 1857)

Později byly nánosy odstraněny zcela a sokly obou staveb se po staletích znova ocitly na světle božím i se zbytky bohatých basreliéfů:

1842

Následující obrázek zařazuji jen pro názornost: původní nánosy dosahovaly až k patkám samotných sloupů a byly tedy tak vysoké, že by se v nich bez problémů ztratil i povoz s vozkou:

1848, Thorald Laessoe

Takže pokud to shrneme, tak před koncem 17. století (starší vyobrazení jsem nenašla) v nejbližším okolí vítězného oblouku byly jen zanedbatelné naplaveniny, ale o tři čtyři desetiletí už zakrývají dvě třetiny soklů brány. A to v místech, kam se údajně povodně nedostaly, anebo jen nevýznamně.

...

Popojděme ještě o pár set metrů dál, kde na Foru Romanu stojí jiná pamětihodnost – brána Septima Severa.

dnešní stav

Zdá se, že ještě na přelomu 16. - 17. století měli Římané v tom, jak téměř celá brána vypadá, poměrně jasno, protože na rytině G. Pittoniho jsou ještě vidět alespoň patky sloupů:

1582, Giovanni Battista Pittoni, st. (1520 - 1583)

1583, Anonym

Brána Septima Severa je sice o 7 metrů nadmořské výšky níž než Konstantinův oblouk, ale ani ona by podle výše uvedené mapy záplav neměla být pod vodou. Jenže obrázky z dalších století nám opět říkají něco jiného a tentokrát už je ta vrstva naplavenin masívní:

1636, Claude Lorrain (1600 – 1682), brána je vlevo

kolem 1700, Caspar van Wittel (1653 – 1736)

1742, Giovanni Antonio Canaletto (1697 – 1768)

1748, Giovanni Battista Piranesi (1720 – 1778)

1752, Giuseppe Vasi (1710 – 1782)

1759, Giovanni Battista Piranesi (1720 – 1778)

1760, neznámý autor

?, John Warwick Smith (1749 – 1831)

?, Giovanni Battista Piranesi, Forum Romanum (1720 – 1778), brána je vlevo

Porovnáním se současným stavem se výška zanesení odhaduje na 7 metrů:

V 19. století byla brána Septima Severa stejně jako Konstantinův oblouk postupně vykopávána:

1825, Pietro Barboni (1700 – 1800)

dnešní stav

…

A ještě alespoň v krátkosti dvě památky.

Nedaleko a o 2 metry nad mořem výše je Forum di Narva. Dnes je sice v této podobě už nenajdete, ale z následujících obrázků je jasné, že i tam muselo být bahna dost a dost:

1495, Anonym

1555, Anonym

1566, Cornelis Cort (1533 - 1578)

…

Kapitolské náměstí je ve výšce 37 metrů nad mořem a tedy více jak třicet metrů nad normální hladinou nejbližšího břehu Tibery. Přesto je neznámý autor v první polovině 16. století zachytil pod výraznými nánosy naplavenin:

1538, Anonym

Dnešní podoba náměstí odpovídá Michelangelově návrhu, jehož realizaci na místě najdeme dodnes:

1567, Étienne Dupérac, podle návrhu Michelangela

Závěr

Žádná z pamětihodností, o nichž jsme tu hovořili, by podle propočtů neměla být zasažena povodněmi v posledních tisíci letech. Muselo by se tak stát jedině buď před rokem 1180 (z té doby však bohužel nemáme žádný obrazový materiál), anebo naplaveniny přinesly "povodně", při nichž hladina stoupla o více než 30 metrů (a to nemluvím o zaplavených antických památkách na sousedním Palatinu, které jsou výše než Koloseum). Ale o takových se v oficiální historii nemluví. Přitom zde viditelné stopy nánosů jsou.

Můj scénář? Nejpozději na sklonku 15. století (ale klidně předtím) došlo ke katastrofě, při níž byly oblasti centrálního Říma zaneseny obrovským množstvím bahna. Nebylo v silách tehdejších obyvatel oblast vyklidit, a tak byly zprůjezdněny pouze komunikace - viz např. Konstantinův oblouk, pod nímž kolem Kolosea vedla jedna z hlavních ulic města. Brána Septima Severa stojí o 7 metrů níž, proto zde patrně nánosy zůstaly a při příštích povodních se jen hromadily. Obrovské záplavy však v dalších 200 letech přicházely stále častěji, už mezi nimi neuplynuly desítky let, ale na přelomu 16. a 17. století to bylo jen 9 a 8 roků. A v roce 1598 přišla ta největší. Zůstává tu nezodpovězená otázka: je možné, aby to byla jen obvyklá povodeň, co způsobilo pohromu, jejíž následky jsou viditelné na obrazech současníků? A na základě čeho vůbec vznikla poněkud morbidní móda takzvaných ruinistů?

Sama za sebe si myslím, že buď nám o nějaké velké katastrofě historici zapomněli napsat, anebo se malíři dohodli a kreslili a malovali to, co neviděli. 

Anebo?...