Do posledního náboje

V rámci smlouvy Lend-Lease bylo v době II. světové války ze Spojených států do SSSR dodáno asi 3066 letadel Douglas A-20 různých modifikací. Tato letadla se používala hlavně k bombardování. Byla sice plánována jako útočná, ale vzhledem k jejich slabému pancéřování byla v nižších letových hladinách snadno zranitelná protiletadlovou palbou.

19. dubna 1945 odletěla posádka jednoho z těchto letadel (pilot - poručík Podvysocký, navigátor - poručík Polivanov, střelec-radista - staršina Baranov, střelec-radista - staršina Paščenko) na bojovou misi do oblasti Brna. Ve 13.35 se letadlo ve výšce 2300 metrů dostalo do střetu se dvěma německými stíhačkami a následně bylo zasaženo německým protiletadlovým dělostřelectvem. Dva členové posádky seskočili s padákem: jeden z nich se později zachránil, druhý zmizel beze stopy. V okolí vesnic Malešovice a Loděnice se pilot pokusil s hořícím letadlem nouzově přistát na hřišti. Neúspěšně. Zasažený dvoumotorový bombardér Douglas A-20Zh zavadil o telegrafní sloup. Po kontaktu se zemí se několikrát převrátil. Postupně se z něj oddělily motory a křídla a trup se nakonec hluboko zanořil do mokré země. Bahno uhasilo hořící motor. K frontě chyběly pouhé dva kilometry...

Němci usazení ve vsi se ihned začali rojit. V čísle 28, kde měli svůj štáb, se rozdrnčely telefony. Fašisty lákala snadná kořist, a tak se bezstarostně rozběhli k troskám letadla. Vtom se však z trosek ozve kulomet. Posádka sovětského letadla se brání. Je naživu!

Několik Němců padá.. Dva, tři - a nezvedají se. Zbytek rychle mizí z dosahu.

Po několika hodinách přijíždí z nedalekých Malešovic obrněné auto a snaží se prorazit. Ale opět jsou nuceni ustoupit. Kulometná věž „Bostonu“ má dokonalý výhled. Teprve za soumraku se fašisté rozhodli na bránící se trosky letadla znovu zaútočit. Opět ožívá praskání kulometů.

A pak je náhle ticho.

Na konci zazní jen jeden osamělý výstřel...

V letadle už není nikdo naživu. Pilot stále sedí na svém místě, kde ho ve chvíli nouzového přistání zastihla smrt. Letecká kukla jiného člena posádky je celá od krve. Ale kdo se tu tak dlouho urputně bránil?

Hlaveň kulometu s vystřílenou municí je pokryta dlouhými plavými vlasy. Dívka! Střílela až do posledního náboje! A aby nepadla do rukou nacistů, použila poslední kulku ve své osobní zbrani...

Řada očitých svědků potvrdila, že Vasilisa Sergjejevna Paščenko, narozená v roce 1923, rodačka z města Millerovo v Rostovské oblasti a držitelka Řádu Rudé hvězdy, vedla s přesilou fašistů svou bitvu až do posledního náboje.

Vasilisa se dobrovolně přihlásila do armády v květnu 1942 - krátce před příchodem nacistů do Millerova. Zpočátku sloužila u 432. praporu letecké obsluhy a v roce 1944 absolvovala kurzy leteckých střelců-radistů. Poté sloužila u 452. pluku 218. bombardovací letecké divize 5. letecké armády. 

Rozlícení Němci nedovolili dívku pohřbít a odnesli ji do vsi, kde její tělo pohodili ve škole. Obyvatelé vesnice ji však tajně pohřbili ve vsi Vedrovice nedaleko místa boje a v roce 1946 byly její ostatky přeneseny do společného hrobu ve vojenském památníku v Ořechově, kde v těžkých bojích zahynulo mnoho sovětských vojáků. Zde našli své poslední útočiště ti, kteří padli při osvobozování České republiky, tehdy Československa.

Od posledního boje seržantky Vasilisy uplynulo 76 let a v tomto světě se opravdu mnohé změnilo. Vzpomenou si přesto na ni a na tisíce jejích spolubojovníků, ti, za které položili v posledních dnech války své mladé životy?

zpracováno podle: http://redstar.ru/boj-prodolzhalsya-na-zemle/