8. 5. 2021

Džulbars

Věděla 20letá kráska Dina Volkacová, která v roce 1940 složila zkoušky na Charkovské divadelní škole a záhy nastoupila jako herečka v Charkovském divadle, že z ní nikdy nebude filmová hvězda, ale stane se nejslavnější vojenskou psovodkou, jedinou velitelkou samostatného oddílu vyhledávačů min během Velké vlastenecké války?
Samozřejmě že nikoli, ale osud ji na to dávno předem připravoval: ještě před absolvováním divadelní školy Dina získala vojenskou specializaci instruktora výcviku služebních psů. A jakmile vypukla válka, přihlásila se do armády a okamžitě začala pracovat se psy.

V roce 1941 přišla Dina Volkac do výcvikové kynologické stanice. Tam si mohla vybrat mladého psa, který by jí nejvíce vyhovoval. A vybrala si Žulíka - zanedbaného, křehce vypadajícího, spíš voříška než ovčáka. 
Vedoucí se tehdy pobaveně usmál: 
„Proč sis vybrala toho nejhoršího psa?“
„Pro jeho oči,“ odpověděla. Nikdo tehdy její volbu nechápal - Žulíkův fenomenální čich se totiž projevil až později, v procesu učení. O pár let později však v armádě už nikdo nepochyboval o kvalitách Žulíka – nyní už známého jak Džulbars - jediného čtyřnohého nositele medaile „Za bojové zásluhy“. Jak k tomu došlo?

První zkouška po absolvování výcviku ve vyhledávání výbušnin byla pro Džulbarse skutečně těžká: on a Dina měli vyčistit zaminované letiště ve Voroněži. Zamrzlá země neumožnila vojákům hledajícím miny pracovat se svým vybavením, a tak tu zůstala zaminovaná místa hrozící kdykoli výbuchem. Což se také stalo, když na údajně odminovanou letištní plochu najela cisterna s pohonnými hmotami... Džulbars, jehož čichové schopnosti byly dvakrát vyšší než u ostatních psů, však spolu se svou psovodkou spolehlivě našel všechny zbývající miny na celé ploše letiště. Ačkoli pes není schopen takovou práci dělat dlouho, stačil mu k tomu necelý týden.

Dina a Džulbars

V roce 1943, po absolvování Střední chovatelské školy psů Krasnaja Zvězda byli oba posláni na frontu u Kalininu a až do konce války tam Dina působila jako velitel samostatné čety cvičitelů psů k vyhledávání min 37. samostatného odminovacího praporu, kterému velel tehdy ještě kapitán Alexander Mazověr, pozdější legenda sovětské kynologie a také budoucí manžel Diny Volkacové.

Když mladá dívka dorazila na místo služby, její kolegové ji nebrali vážně. Ale specialista ví, že ten, kdo neomylně pozná vlastnosti člověka před ním, je pes. Dina tak díky autoritě, kterou si získala nejen u psů, ale následně i u mužských kolegů, záhy dala věci do pořádku, i když pak musela ještě mnohokrát svou profesionalitu prokazovat.

Pro Dinu, bylo nesmírně těžké sledovat, jak jsou psi povoláváni do války: byli vzati od majitelů a předáni rekrutům, které Dina učila se psy komunikovat. Zpočátku pracovala v oddíle se sebevražednými psy, ničiteli tanků. A to byla velmi těžká zkouška. Vycvičit psa, dát mu kus svého srdce a pak ho naposled obejmout, políbit a poslat na smrt... Ani válkou zocelení vojáci, kteří se denně setkávali se smrtí ve všech podobách, neskrývali slzy. Tato taktika však byla velmi účinná a fašisté se ruských psů brzy začali bát. Během války totiž sebevražední psi zničili na 300 německých tanků. Kolik čtyřnohých hrdinů však zemřelo například během speciální operace „Železná válka“, která se uskutečnila od 3. srpna do 15. září 1943 na území Leningradu, Smolenska, Kalininu, Oryolských oblastí, Běloruska a části Ukrajiny... Posléze se to ale Němci naučili řešit tím, že před tanky posílali pěchotu. A to byl konec výcviku psích sebevrahů.

Dina pak cvičila psy vyhledávat miny. Pes totiž pozná výbušninu, ať je ukrytá v jakémkoli obalu - nejen v kovu, ale i ve dřevě nebo plastu a nevadí mu ani vrstva zmrzlé půdy.

Džulbars při výcviku v hledání min

Džulbars byl obzvláště talentovaný jako hledač min. Na své cestě s vojáky došel téměř až do Berlína. Existuje oficiální dokument, z něhož vyplývá, že od září 1944 do srpna 1945 se účastnil odminování na území Rumunska, Československa, Maďarska a Rakouska. Tento služební pes objevil 7468 min a více než 150 granátů. Jeho vynikající čich využili ženisté například i při odminování hrobu Tarase Ševčenka v Kaněvě a Chrámu sv. Vladimíra v Kyjevě. Během Velké vlastenecké války tak psi vycvičení Dinou Volkac ušetřili tisíce životů. Paláce v Praze a na Dunaji, vídeňská katedrála, a mnohé další jedinečné architektonické památky dnes stojí jen díky tomuto fenomenálnímu psovi a jeho kolegům a psovodům. Po právu se tak stal jediným čtyřnohým vojákem, který byl oceněn medailí „Za bojové zásluhy“.

Vyznamenaný "voříšek" Džulbars
V souvislosti s Džulbarsem je uváděn ještě další příběh. Mezi četnými služebními psy, kteří si zasloužili čestné právo účastnit se Přehlídky Vítězství na Rudém náměstí 24. června 1945, byl i on. V posledních dnech války však byl těžce zraněn a dosud se neuzdravil. Nemohl proto pochodovat s ostaními psy. Grigorij Medvěděv, který měl na starosti organizaci přehlídky, to hlásil maršálu Rokossovskému a ten se o tom zmínil i před Stalinem. Vůdce tehdy okamžitě nařídil: "Ať psa náměstím nesou na rukou zabaleného v mém plášti!" A tak za blokem psovodů se psy na Přehlídce Vítězství pochodoval hlavní kynolog Mezinárodní federace služebních psů, tehdy už podplukovník Alexandr Mazověr, který nesl zraněného Džulbarse zabaleného ve Stalinově plášti...

Džulbars a Alexandr Mazověr

Tento jedinečný pes byl nejen hrdina války, který objevil rekordní množství min, ale po válce se stal také filmovou hvězdou. Když se v roce 1946 natáčel tehdy slavný film podle románu Jacka Londona Bílý Tesák, titulní role byla svěřena Džulbarsovi. Pamětníci vyprávějí, že když se mělo začít natáčení, režisér vysvětlil Dině, co by měl pes v záběru dělat. Celý filmový štáb pak samozřejmě očekával z Dininých úst příval vojenských povelů. Ta se však k překvapení všech jen ke psovi sehnula, něco mu pošeptala do ucha - a ten šel a udělal přesně to, co si režisér přál. Autorita psovoda a jeho vztah se psem se buduje na zcela jiné úrovni než hlasitými povely.
(Film můžete vidět zde.)

Džulbars však nebyl jediným psím svěřencem, který svoji cvičitelku proslavil. Dina se těžko vyrovnávala se skutečností, že hodně vycvičených psů při plnění bojových úkolů zahynulo. Hledala tedy metodu, která by byla pro psy méně nebezpečná. Tak naučila jiného psa, svého jmenovce, ovčáckého psa Dinu, nové specializaci – pes-diverzant. Jejím cílem bylo, aby pes nejen akci s výbušninou provedl, ale aby se po skončení úkolu v pořádku vrátil. Měl být schopen nejen odnést výbušninu, kam je třeba, ale také se jí ve správném čase zbavit a bez úhony se vrátit ke svému psovodovi. 
K prověrce naučeného došlo záhy.

Na podzim roku 1943 krajem projížděl německý vojenský vlak. A tehdy se během pár vteřin odehrálo něco neuvěřitelného: před s rachotem se blížící lokomotivu nečekaně na koleje vběhl ovčácký pes, v kolejišti shodil výbušninu připevněnou na těle, zuby vytáhl jištění a než stačila ostraha konvoje jakkoli zareagovat, bleskově zmizel v porostu. Hromový výbuch ho již zastihl v bezpečí po boku svého psovoda. Celý konvoj i osazenstvo byly zničeny a na dlouho neprůjezdný byl i celý strategický úsek trati. A z nějakého důvodu si myslím, že šťastný návrat psa byl pro jeho cvčitelku mnohem významnější než mimořádné čestné ocenění: za tuto operaci a za vypracování originální výcvikové metody totiž byla Dina Volkac vyznamenána Řádem Rudé hvězdy.

Džulbars s A. Mazověrem po válce


Vybráno z ruských zdrojů


18 komentářů:

  1. Krásný příběh. Aktuální právě dnes, kdy si připomínáme vítězství nad tehdejším fašizmem. A MSM mlčí. Asi proto, že už se zas na nás zastřeně plíží. Odevšad. Dej Bůh, aby byl zas poražen. Děkuju Vlabi. Margon

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Margon,
      dnes ne, Vítězství si připomeneme zítra! Podívejme se, jen tak pro zajímavost, kde všude dnes "zapomenou" sundat vlajku. :-)

      Vymazat
    2. Ohledně vlajky na domě jsem zvolil jiný přístup.
      Vyvěsím ji zítra ráno s přišpendlenou svatojiřskou stuhou.

      Vymazat
    3. 15:33

      Snad se můžeme shodnout na potřebě informací a to i jakýchkoliv, protože prostě jsou tím nejcennějším, jsou nenahraditelné, raději je mít než nemít.

      Mohu vám zde detailně vysvětlit, proč dnes spadly trosky čínské rakety Dlouhý pochod 5B a proč zrovna tam. Bohužel, můj poslední příspěvek jste odmítli publikovat, no, šlo o názor mimozemských civilizací. Jak už jsem napsal výše, raději informace mít než nemít, třeba proto, abyste se "nedivili". Pokud tento můj příspěvek publikujete, budu to považovat za souhlas s předáním vám výše zmíněné informace.

      IQ.

      Vymazat
    4. 15:33, 11:14

      Nejdříve Vám chci vyjádřit respekt, protože asi už chápu, jak je pro Vás těžké umožnit mi tento ale pro Ruskou federaci informačně potřebný příspěvek, publikovat. Informací ale jen získá.

      28.9. slaví Česko Den státnosti, 28.10. Den vzniku ČSR, a 28.4. svátek Vlasti_slava. "Tomu 28. opravdu nic nechybí". Ideální! A mimozemské civilizace se proto rozhodly poslat varování Ruské federaci právě sestřelem její nákladní kosmické lodi Progress M-27M, startující právě ten den 28.4.2015 z kosmodromu Bajkonur k ISS. Progress M-27M odstartoval v 09:00 SELČ, kdy se Rudá armáda konečně ale už pozdě, respektive až po kapitulaci německé armády v Praze do rukou Čechů, kteří proti ní válečně povstali už 5.5.1945, dostala do Prahy, tedy v cca 09:00 SELČ 9.5.1945 na Smíchov a mimozemské civilizace ten start ruského Progressu M-27M vzhledem k aktuální mezistátní politice Ruské federace v roce 2015, považovaly za její záměrnou a válečně mocenskou namyšlenou výhružnou provokaci.

      No, Smíchov nesmíchov, moc se Ruská federace pak nesmála, protože ten Progress M-27M měl na palubě k oslavě 70. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce, její nejcennější dobové artefakty. Shořel, tedy zanikl, neřízeným zánikem, s ním i ty nejcennější dobové artefakty Ruské federace, bez oslav, v atmosféře planety Země ne náhodou v den Západem, tedy na rozdíl od Ruské federace, 8.5.2015 slaveným koncem 2. světové války, respektive jeho vítězství v ní, jako sdělení o jeho válečném vítězství, a hrozbě Východu (Ruské federaci především) pokud se odváží vystoupit jakkoliv(!) proti Česku a Slovensku, tedy "Československu". S válečnou podporou mimozemských civilizací, tedy a samozřejmě.

      Načasovat a umístit zánik v atmosféře nebo dopad na Zem je obtížné. Čínská kosmická raketa Dlouhý pochod 5B létala po oběžné dráze rychlostí 7,7 km/s a jedna minuta rozdílu znamenala sta km rozdílu v místě dopadu. Progressu M-27M se porouchala nosná raketa a proto nedosáhl oběžné dráhy a aby ho nebylo možno ovládat, navíc se mu nerozevřely antény. Dlouhému pochodu 5B bylo nutné zbrzdit jeden ze stupňů rakety, aby ještě zůstal na oběžné dráze. Vcelku dost výpočtů, dost detailní práce, ale mimozemské civilizace to zase zvládly. Dopad dne 9.5.2021 západně od Malediv, tedy na cca stejný poledník na kterém leží Kazachstán a ten kosmodrom Bajkonur, ze kterého startoval v tom roce 2015 ten Progress M-27M a v ten den 28., jehož význam už snad nemusím opakovat na rozdíl od sdělení vzkazu: Pád!, zánik! Zase varování!
      Zánik Progressu M-27M v 04:04 SELČ, zánik Dlouhého pochodu 5B v 04:24 SELČ, přesněji to objektivně nešlo.

      Musím nyní zdůraznit, že mimozemské civilizace nemají jakýkoliv "odpor" vůči Rusům. Problémem vždy byla, je a snad v budoucnu už nebude, vláda Ruské federace. Pokud se rozhodne napadnout jakkoliv V4, mimozemské civilizace ji zlikvidují bez ohledu na jakýkoliv Perimetr (automatické zničení celého světa jadernými hlavicemi Ruskou federací pokud její vláda bude vyřazena), protože mu dokáží čelit. Ruského lidu si váží, trpí už příliš dlouho a statečně.

      IQ.

      Vymazat
    5. Ještě k mému druhému příspěvku něco dodám: Lidé jsou zatím pouze tzv. planetární civilizací a tedy naprosto nemají právo na vesmír a to samozřejmě a logicky ani v tom nejbližším okolí planety. Pokud si někdo z lidí myslí, že mu budou k něčemu nějaké satelity a nebo dokonce zbraně a to včetně živých posádek kosmických stanic a lodí, nebudou, vesmír ovládají mimozemské civilizace a je jejich výsostným územím. Můžete začít respektovat nějaké zákony, které neznáte a jak vidím, ani se je nedozvíte. Jsou to zase a jen informace, kterým se bráníte a bez kterých například vaše úspěšná, existence ve vesmíru, není možná.

      IQ.

      Vymazat
    6. IQ,
      Petrov s Boširovem tyto zásadní informace zajisté doručí na patřičná místa, spolehněte se.

      Vymazat
    7. 18:42

      Děkuji za publikaci. Samozřejmě, že tyto informace jsou určeny především pro jednotlivé vlády. Jde o přímý kontakt s mimozemskými civilizacemi mým prostřednictvím. Vše se snažíme prokázat. Snad je to dostatečně logické.

      IQ.

      Vymazat
    8. Neměli bychom za ty cenné informace na oplátku panu IQ prozradit naší pravou identitu a skutečný účel tohoto webu?

      Vymazat
    9. 0:22

      Možná si myslíte, že nic nevíme, ale my máme například zjištěno, že budeme tolerováni, protože vládám států je naprosto jasné a jsou si tím už i naprosto jisté, že tu na Zemi už jsme, my mimozemské civilizace a kontakt s námi je nevyhnutelný. Představte si, že lidstvo proniká na Měsíc a Mars, setkává se tam s artefakty mimozemského původu a nikde nikdo. A proč mu to dovolit? Chcete dál pronikat mimo planetu? Chcete pomoci ve vaší planetární ekologické situaci? Chcete úspěšně čelit hrozbě fanatického islámu? Chcete nové vědecké informace a především, jak si myslíte, že lidstvo přežije? Jsme tolerováni v této formě komunikace už desítky let a například a především já jsem toho důkazem. Vlády vše nechaly na lidech, na jednotlivcích a jejich vývojové úrovni. Kdo z vás tady je ještě třeba křesťanem? - Pozorujeme, že jste už natolik sami sebou, že odmítáte jen tu slepou víru a snažíte se myslet a mít vlastní názor. Napadením mne, by byly přímo napadeny mimozemské civilizace a důkazů o jejich moci a akceschopnosti už vlády světa dostaly mnoho. Co si tedy myslíte, že jim zbylo? Tolerovat vývoj.

      IQ.

      Vymazat
    10. IQ píše: Napadením mne, by byly přímo napadeny mimozemské civilizace...
      Nerad bych rozpoutal mezigalaktické hvězdné války a tak ukončuji komunikaci a vracím se na základnu.

      Vymazat
    11. IQ,
      a co když já, člověk - zakladatel tohoto blogu, tedy tvor to nedovyvinutý, požádám tebe, zástupce vyspělého mimozemšťanstva, aby jsi přestal s tímto celkem bezvýznamným webem ztrácet čas a své informační bomby směřoval raději tam, kam podle tebe patří? Tedy světovým vládám.
      Jako vyspělé civilizace cestující napříč celým vesmírem snad dokážete najít patřičné kontakty (maily, telefonní čísla). Pokud ne, dej mi vědět, já ti je přes google dohledám. Například kontakty na jednotlivá ministerstva ČR najdete zde: https://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/ministerstva/

      Prosím, projevte se jako opravdové vyspělé vesmírné civilizace a respektujte toto mé přání -přestaňte psát komentáře na tento blog.

      Vymazat
    12. 7:11

      Je to Vaše přání. No, víte, já ale mám to právo sem psát a Vy možná mne nepublikovat, takže volíte útěk k šílenému tvrzení, že vlády a ministerstva se mají zajímat o mé texty. To jste si pracně vymyslel? Mohu doufat, že dostanete rozum někdy v nejbližší době, abychom mohli, pokud \Vy přímo se mnou chcete, komunikovat zdravě?

      Vůbec jste nepochopil můj příspěvek. Neomluvím Vás, nezlobte se.

      IQ.

      Vymazat
    13. Tak už není ani Azurit z posledního výkřiku dobrého vrhu vývoje druhů:-)
      To už je chocholouškouva vyššídívčí... snad jen jednou za 10let...
      nenimito

      Vymazat
  2. No, pratele, hezky jsem si zabulel. Nadherny pribeh - mel by ho znat kazdy. Diky moc.
    Bleza

    OdpovědětVymazat
  3. Ano, skvělý příklad. Tato válka nebyla jen o vítězstvích, jako bohužel o smrti a neuvěřitelných hrdinských činech, náhodách i zákonitostech života.

    Nabízím pro připomenutí ukázku:
    http://www.nwoo.org/2019/05/08/abychom-si-pamatovali/

    Abychom si pamatovali!
    Můj zemřelý dědeček mi pověděl jeden případ z války

    Андрюха Червонец3 января 2018 г. 22:19 
    https://cont.ws/@chervonec001/813689

    Fašisté přišli do jejich vesnice, vysmívali se a ponižovali lidi, večer shromáždili všechny děti a postavili ke zdi 12 chlapců, aby je zastřelili ... 20 mužů z té vesnice se postavilo před děti, postříleli je, děti byli živé, ale po dvou minutách na ně opět fašisté namířili zbraně, ještě 15 - 20 mužů se postavilo před děti, opět muže zastřelili, fašisty to začalo bavit, a tak to pokračovalo do té doby dokud všichni muži nebyli postříleni ...

    Nezůstal ani jeden. A opět jsou mušky zbraní namířeny na děti, ale teď před nimi stály ženy, kterých již nebylo tolik, fašisté se pousmáli, ještě jednou zamířili, ale už na ženy. Po okamžiku se rozlehlo kolem zvolání "PAL!" a všichni fašisté, jako jeden muž padli na zem. Ukázalo se, že muži z vesnice poslali jednoho z nich pro pomoc, řekli, že u něho je jen málo času, že zadrží Němce a zachrání tak životy svých dětí.

    Zachránili životy svých dětí za cenu svých. Těch 15 - 20 minut se oni odvážně a hrdinně stavěli před děti a chápali, že je to nutné, že jsou opravdoví muži a že je to jejich poslední den, poslední minuty života ... Dědeček byl jedním z těchto dětí.

    Bedřich

    OdpovědětVymazat
  4. Když byl zmíněn London a Bílý Tesák. Loni nově natočili Volání Divočiny, celkem se i povedlo, tedy až na ty počítače....
    https://youtu.be/9da-Xsm1eoc
    nenimito

    OdpovědětVymazat

Žádáme diskutující o slušnou formu při vyjadřování. Odkazy bez krátkého popisu, oč se jedná, budou mazány. Anonymní komentující žádáme o podpis (nick). Útoky vedené v osobní rovině nejsou povoleny.
Názory v diskuzi se nemusí shodovat s názory redakce blogu.