Ztracený klíč, část 2

- předchozí část -

Aby vám chod mých myšlenek byl srozumitelnější, povedu vás stejnou cestou, po které jsem šel sám. Při pohledu na nespočet fotografií staré architektury se zbytky staré technologie jsem si v průběhu času začal všímat něčeho zvláštního. Celá architektura té doby se vyznačuje extrémní sofistikovaností a pečlivým důrazem na detail. Každá cihla, římsa, sloup, kupole a všechny ostatní architektonické prvky jsou navzájem v neviditelně harmonii. Všechno vypadá naprosto perfektně... až na jedno. A právě o tom je tato část:

Kapitola 2. – Chybějící prvek

(obrázky se po rozkliknutí zvětší)

Reichstag, Berlín, Německo

vlevo: «Institut de France», Paříž, Francie

vpravo: «Musée du Louvre», Paříž, Francie

Lucknow, Indie

Při studiu jedné fotografie za druhou jsem nemohl pochopit, proč jsou označené struktury téměř na všech stavbách prázdné. Proč dělat tak složité vzory a reliéfy na stěnách a sloupech, tak krásné dveře, okna a střechy, dávat estetický význam každému centimetru konstrukce, ale zároveň nechat nejvýznamnější a nejvyšší místo prázdné?

Na toto téma bylo napsáno mnohé v tom smyslu, že kupolovité struktury byly prvky ztracených energetických systémů. U tech_dancera lze takové konstrukce vidět téměř v každém článku. Téměř všechny příklady, které se nyní nacházejí v materiálech různých badatelů, jsou však zachyceny buď částečně, anebo úplně rozebrané (jak je vidět i na třech předchozích fotografiích). Pouze ve velmi vzácných případech narazíte na zbytky nebo náznaky, že uvnitř těchto struktur by mohlo něco být:

Rio de Janeiro, Brazílie, zdroj

Congress park, Saratoga Springs, New York, USA zdroj

Poslední příklad je výborným svědectvím toho, že uvnitř by se mohly nacházet tytéž nádoby se speciální látkou, o jakých jsme hovořili v předchozí kapitole. Ke stejnému závěru lze dojít i na základě následující ilustrace:

vlevo: ilustrace dokončení jižní věže kolínské katedrály

vpravo: známka ke 100. výročí dokončení této katedrály, zobrazující tutéž epizodu stavby

Na levém obrázku vidíme vzácnou ukázku instalace zařízení na jeden ze sloupů (jehož horní část není nic jiného než kupolovitá konstrukce). Jasně to ukazuje, že pracovníci instalují nějaký cylindrický předmět, velmi podobný jedné z dříve diskutovaných nádob s červenou substancí.

Na jedné straně se zdá, že tajemství ztracené technologie bylo vyřešeno –tajemství musí být skryto právě v těchto nádobách – ale hluboko uvnitř mi něco říkalo, že nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Proto jsem se rozhodl tuto problematiku důkladněji prostudovat.

Hlavní důvod mých pochybností spočíval v tom, že i na nejstarších fotografiích, kde jsou stále nádoby s neznámou substancí, jsou ony kupolovité „přístřešky“ již prázdné:

vlevo: «Ilgenhaus», Drážďany, Německo

upostřed: «Frauenkirche», Drážďany, Německo

vpravo: «Palacio de la Equitativa», Madrid, Španělsko

Skutečnost, že obsah těchto struktur zmizel, nám jasně říká, že máme co do činění ne-li s hlavním, pak s jedním z klíčových prvků těchto instalací. Co by to mohlo být, když ne podobná nádoby?

Samozřejmě lze také předpokládat, že klenuté střešní konstrukce jsou pouze vyhlídkové plošiny. A někde tomu tak možná i bylo. Ale v mnoha budovách je tato struktura příliš malá na to, aby to mohlo být vyhlídkové místo, a někde je vyprojektována vyhlídka současně s prázdnou kopulovitou částí nad ní:

vlevo: Mariánské Lázně, Česká republika

vpravo: „Le puits artésien de Grenelle“, Paříž, Francie

Jaké další možnosti by mohly existovat? Samozřejmě první vás napadne zvon, který byl nepochybně na mnoha budovách na tomto místě zavěšen. Ale se zvony tu je jeden logický problém – k čemu jsou potřeba? Kdo nařídil, aby na budovách měly být zvony a aby se všem líbilo jejich zvonění? Věříte, že lidé určovali čas právě tímto způsobem? A to v situaci, kdy energetické technologie, jež se tu snažíme objevit a vysvětlit, jsou mnohem vyspělejší než to, co máme nyní my? Myslíte si, že lidé v té době neměli budíky nebo kapesní hodinky, které by jim ukázaly čas? Tomu nás usilovně učí tradiční historie: že totiž lidé v minulosti chodili v botách z lýčí a uměli počítat sotva do 10, a proto potřebovali nějaký zvon, aby se mohli v čase nějak orientovat. Jenže lidé civilizace, kterou kousek po kousku objevujeme, se mohli bez zvonů obejít. Představte si sami sebe – chcete snad, aby ve vašem bydlišti kolem vás neustále zvonily zvony? I kdyby nezvonily neustále, jsem si jist, že mnoho lidí by tento nápad rozhodně neuvítalo. A o to ani nejde.

Plaza de Ayudamente, Valencie, Španělsko

Horní část věže vypadá, jako by byla narychlo rozebrána, aby se odstranil obsah, ale z nějakého důvodu ji zapomněli (nebo nechtěli) dát dohromady. Místo toho tam vložili nějaký nesmyslný zvonek (jako by to tak mělo být). Budova zůstává v této podobě dodnes.

Skutečnost, že klenuté struktury minulosti neobsahovaly jen zvony, je samostatným problémem, ke kterému se vrátíme později. Nyní se zamysleme nad tím, jak přijít na to, co jiného by tam mohlo být. První, co nás samozřejmě napadne, je hledat více fotografií, než jsem ve skutečnosti udělal. Ale jak jsem očekával, bylo nesmírně obtížné najít něco užitečného. Na fotografiích jsou tyto části budov téměř vždy prázdné:

Paříž, Francie

Nebo jsou skryté někde uvnitř, jak je zřejmé z těchto fotografií:

vlevo: Shelden Avenue, Houghton, Michigan, USA

vpravo: Státní opera, Budapešť, Maďarsko

Ale čas od času jsem přece jen narážel na další zajímavé obrázky. Co se asi například vystavovalo v této hale při světové výstavě v Paříži?

«Exposition universelle de 1867», Paříž, Francie

«Exposition universelle de 1878», Paříž, Francie

Jediným problémem je, že je velmi obtížné s jistotou říci, co přesně je na těchto fotografiích zobrazeno. Může to být buď optická iluze, nebo jen nějaký náhodný objekt, který je uvnitř těchto struktur. Ale protože nejsem zvyklý věřit v náhodu, pokračoval jsem v pátrání dále a ukázalo se, že to nebylo marné. Nalezl jsem totiž další zajímavé fotografie:

«Bayerische Verkehrsministerium», Mnichov, Bavorsko/Německo

«Casa Corralejo», Montevideo, Uruguay

«Palacio Salvo», Montevideo, Uruguay

«Emanu-El Temple», San Francisco, USA. Fotografie vpravo byla pořízena po katastrofálním zemětřesení z 18. dubna 1906

«Tibidabo» restaurant, Barcelona, Španělsko

George Street, Sydney, Australie (1883), autor Alfred Tischbauer

V této fázi jsem měl dvě logické otázky - jakou konkrétní funkci tato zařízení prováděla předtím, než byla široce demontována, a jaký by měla mít tvar? Příklady, které jsme viděli, ukazují objekty válcovitého nebo sférického tvaru. Pokud jsou koule potenciálními nádobami s látkou, co v tomto případě představují válcová zařízení?

Bez ohledu na to nejsou koule a válce jedinou věcí, kterou lze nalézt v kupolových konstrukcích. Někdy je tam možné vidět jen tyče (pravděpodobně buď osvětlovací zařízení nebo držáky či vodiče pro něco jiného):

«The Tonhalle», Zurich, Švýcarsko

«The Hippodrome Theatre», aka «New York Hippodrome», New York, USA

Pravá fotografie byla s největší pravděpodobností pořízena dříve.

Něco takového je možná zobrazeno i zde:

«Saltair pavilion», Great salt lake, Utah, USA

Při pohledu na poslední tři příklady by se dalo tvrdit, že před námi jsou další příklady svítidel té doby, o kterých uvažoval tech_dancer v článku "Helios". Autor tam předložil myšlenku, že tato zařízení byly výbojkové lampy (v čemž v zásadě není nic neobvyklého), ale zpochybnil přitom jejich zdroj napájení a obecně přijímané představy o fyzických vlastnostech celé řady chemických prvků.

Ať je to jakkoli, vnímání kupolí jako zdrojů světla je logické a přirozené. Toto je pravděpodobně úplně první věc, která vás napadne, když se na ně podíváte. I v architektonické terminologii je pro popis této části staveb mezi jinými termíny (buben, tholobát = podstavec kupole) jeden, který je popisuje nejlepším způsobem - lampa (angl. lantern).

«De markt te Den Bosch», Jan Abrahamsz van Beerstraten

Neměli bychom však propadnout pokušení odepsat celou věc jen jako pouhé lampy, protože v tomto případě bychom nejspíš zaměnili příčinu s následkem. I když některé kupolovité struktury byly skutečně světelnými zdroji, nemůžeme to říci o všech uvažovaných příkladech. Přinejmenším proto, že některé z nich byly v uzavřeném pouzdře a zjevně to nemohly být lampy. Kromě toho existují fotografie ukazující kupolovité struktury s podivnými zařízeními ve tvaru disku, které jako osvětlovací zařízení vůbec nevypadají:

vlevo: «Printemps Haussmann», Paříž, Francie

vlevo: tamtéž; z knihy «Paris de siècle en siècle» (1895), Albert Robida (str. 273)

Na fotografii níže struktura ve tvaru disku chybí, ale je vidět část, kde by bylo možné něco ve tvaru disku umístit:

«The Brussels City Museum», Brusel, Belgie

V tomto příkladu je sekce přítomna ve dvou kupolových strukturách najednou, což nám dovoluje učinit závěr, že i v jiných budovách s podobným uspořádáním se mohlo použít analogické schéma instalace hledaných zařízení.

Existuje dokonce příklad použití několika diskových zařízení najednou:

Střední škola v Hancocku, Michigan, USA

Samozřejmě si nemůžeme být stoprocentně jisti, že tato fotografie ukazuje přesně to, co hledáme. Po prohlédnutí tisíců fotografií staré architektury však mohu s jistotou říci, že jsem nic podobného na jiných snímcích neviděl.

A zde je několik dalších příkladů, jak mohly plně nebo částečně dokončené kupolovité instalace vypadat:

vlevo: neznámá lokalita

vpravo: «Trinity college», Cambridge, Anglie

Je zřejmé, že v obou případech máme co do činění s odlišnými fontánami. Zde je důležité věnovat pozornost samotnému designu konstrukce.

vlevo: neznámá lokalita

vpravo: «Rotunda in Ranelagh Gardens» z «John Stowes Survey of the Cities of London and Westminster» (1754)

Poslední dvě ilustrace ukazují instalace s podobným principem fungování, ale jen o něco větší. (Poznámka Vlabi: Rotunda v zahradách Ranelagh byla ve všech směrech velice pozoruhodnou stavbou a vnímavý pozorovatel toho z obrázků, kterých se dá na internetu najít hodně, může mnohé vyčíst.)

Máme tu tedy následující obrázek.

Kupolovité struktury v sobě kdysi měly neznámá zařízení různých tvarů (válcová, sférická, tyčová i disková). Na základě předložených příkladů je obtížné vyvodit jednoznačný závěr o principu jejich práce, nicméně s jistotou víme, že jednou z možností jejich použití je svícení. A není těžké odvodit, že kde je světlo, tam je také energie. Jak ale můžeme zjistit, s jakou energií a metodou jejího generování máme co do činění? Jednou z nejjednodušších možností je metoda porovnání nalezených příkladů, aby se mezi nimi zvýraznily hlavní technické vlastnosti, počínaje vizuálním vzhledem a dalšími podrobnostmi. Získané výsledky nám zase mohou naznačit použitý fyzikální princip. Aby však tato metoda fungovala, musíme mít po ruce spolehlivější a podrobnější důkazy.

I když se dochovalo mnohem více fotografií staré Evropy a Severní Ameriky než fotografií z jiných částí planety, přesto po prohlédnutí jejich obrovského množství jsem si uvědomil, že odpovědi, které jsem hledal, nenajdu. Navíc v těchto částech světa byly odstraněny téměř všechny zbytky starých technologií. S ohledem na to jsem se rozhodl zaměřit svou pozornost na jiný a mnohem méně prozkoumaný region.

Pokud bychom se spolehli na závěry, které jsme získali my i naši "spolubojovníci", obsazení a zničení bývalé civilizace na euroasijském kontinentu proběhlo od západu k východu, což znamená, že východní země byly postiženy „modernizací“ až poslední. Dalším důležitým faktorem je, že se toto území nachází dost daleko od „metropole“. Pokud si dobyvatelé udělali ze západní části kontinentu svůj domov (což prozradila určitá pečlivost při demontáži starých technologií a základů), museli rychle a krutě vykastrovat východní část. Ale rychle neznamená vždy dobře. V některých zemích jihoasijského makroregionu, jako je například Indie a Kambodža, se zachovala spousta památek a tradic minulosti. Nedbalost je důvod, nebo jen lidský faktor - těžko říci. Ale tato okolnost nám určitě hraje do noty. Nakonec se mi tam podařilo najít odpovědi, které jsem tak dlouho hledal. O tom v další části.

- pokračování -

autor: Antique Lighthouse

zdroj: https://www.tart-aria.info/utrachennyj-kljuch-chast-1/

překlad: Vlabi