Reformy Petra "Velikého" byly ve skutečnosti nepřátelským vpádem

Na horním řádku je skutečný Petr I., na druhém je samozvanec. Rozdíl je zřejmý.

Mnozí badatelé poukazují na výrazné změny, které se odehrály s Petrem I. po jeho návratu z „Velké diplomatické mise“ po západních zemích. V podstatě se vrátil úplně jiný člověk – zapřisáhlý rusofob, nenávidící vše ruské, včetně vlastního národa, který se zřekl svých příbuzných a bývalých přátel. Jako by někdo pomocí psychotechnologií přeprogramoval jeho osobnost a proměnil ho v poslušnou zbraň některých  protiruských sil, pravděpodobně spojených se zednáři. Přitom  Romanovi byli i tak zjevnými „západníky“ a už jen jejich přezdívka (kterou historici proměnili v příjmení) o mnohém vypovídá.

O tom píše A. Tulupov ve své knize „Rod Severu“: 

 

„Po Nikonovi, který vyhnal starověrce do lesů a na místo první kasty dosadil kněžstvo, přišla řada na druhou kastu, Petr z ní definitivně odstranil ruské kořeny (v tomto případě se jedná o kastu kněží-věštců a kastu válečníků-bojarů). Především z područí carské moci. Dát jméno znamená život a naopak.  Tím, že si sám dal neruské jméno imperátora, Petr spáchal symbolický akt carovraždy, ruské carovraždy. Všechno, co Petr po návratu ze Západu dělal, bylo symbolické, bylo posedlé určitým cílem, a tohoto cíle nový imperátor dosahoval s jakousi nelidskou, ďábelskou a dokonce mechanickou posedlostí.  Jako by někdo v Evropě v něm nastavil pružinu, stanovil cíl, poslal ho zpět do Ruska a dal mu do rukou i symbolickou trikolorní atlantickou vlajku pro nové Rusko.

Petr I. porušil také rodové tabu - pokračoval v rodu od „němé“, neortodoxní, dvorní dívky, to znamená, že se třikrát zřekl rodu a pokračoval opět s poloruskou, poloněmou dívkou. Předtím popravil svého jediného syna, dědice ruské krve. Bylo to splnění hlavního bodu programu, nahradit nejen cara imperátorem, ale i samotnou ruskou krev. Od té doby měli Romanovci své vlastní tabu: nikdy nepokračovali ve svém rodu s ženou ruské krve, v důsledku čehož měl poslední Romanovec ruské krve pouze 1/126, tedy vůbec žádnou.

Neméně důležité je, že samotní Romanovci byli cizího původu, ze Západu, z Litvy, a že jejich rodové jméno bylo Roman Kobyla, což je také symbolické v boji mezi zemědělskou civilizací Ruska a pasteveckou civilizací Západu, a samotné jméno Roman doslovně znamená Říman. Občan jezdeckého Říma...

Ale vraťme se zpět k začátku konce, k Petrovi programu. Dalším úkolem bylo vytvoření předmostí, opory pro invazi, Moskva pro tento účel nebyla vhodná, byla stále pod ochranou egregora a bojarská šlechta pod ním byla neporazitelná. Petr proto staví nové ruské hlavní město s německým názvem, kde neotevírá "okno do Evropy", ale díru do Ruska...  Petrohrad se geograficky nachází ve sféře vlivu Golfského proudu, a tedy i atlantického egregoru. Zde v atmosféře vládnou atlantické cyklóny, převážnou většinu dní v roce vane západní vítr, zde slunce a oheň nemají moc, zde je území živlu vody.  A právě zde má vzniknout nové hlavní město nové Rusi, nové srdce Ruska, Velké ruské roviny, která vždy byla pod vládou slunce. V Petrohradě vládnou arktické anticyklony, vanou tam severní a východní větry, je to místo, které zůstalo posledním opěrným bodem severní rasy pod rodným egregorem Arktidy.

K provedení celého tohoto ďábelského programu byli potřeba i noví lidé, proto Petr vytrvale dovážel různé Němce. Petr však chápal, že v Rusku lze něco udělat pouze vlastními silami, lid geneticky nikdy nepřijme intervenci, a tak provádí další bod programu - vytváří novou kastu.

Holení vousů není jen jeho evropským rozmarem, napodobováním Evropy,  je to posvátný akt oholení vousů, který má stejný význam jako obřízka „předkožky“ v tradici Jihu. Tímto aktem Petr obřezal bojary druhé stavovské vrstvy ze Severu, z Tradice, byl to jeho znak, značka „svůj-cizí“, stejně jako obřízka u kočovníků. A je jasné, proč neoholil lid: pro něj byl „cizí“. Pro konečné řešení otázky bojarů pak vymyslel „hrabata“ a „barony“, ale pravděpodobně nebyl tak geniální, spíše geniálně výkonný. Nová šlechta z nově ostříhaných a nově obřezaných po několika generacích zcela zničí druhou kastu s ruským duchem a dokonce genotypem.

Navíc prodá celý svůj národ do otroctví. Posledním a možná nejdůležitějším bodem Petrova programu bylo historické rozhodnutí předat ruské země do věčného vlastnictví „novým Rusům“ a, co je nejdůležitější - uvrhnout do otroctví novou třídu ruských rolníků, posledních dědiců a ochránců severní tradice. Právě reformátor,  liberál, „osvícený Evropan“ Petr upevnil „císařským“ dekretem nevolnictví. Ani Ivan Hrozný se neodvážil zrušit Jurijev-Jarilin den, za jeho vlády měl ruský rolník právo vlastnit svůj podíl, svou půdu. K vítězství otroctví přispěl jeden z Petrova dekretů, v němž se uvádělo: „V Rusku dnes nejsou žádní svobodní lidé“. A zřejmě jako symbol konečného vítězství nad novou Rusí byla vyvěšena trojbarevná indoevropská vlajka s modrou značkou Atlantidy. Není tedy snad Petrova reforma nepřátelským vpádem, v jehož důsledku byla zabrána země a celý národ uvržen do otroctví?

Jak správně poznamenal A. Tulupov, není vůbec náhodou, že někteří nezávislí badatelé nazvali období vlády Romanovců „německo-romanovským jhem“, které na rozdíl od mýtického „tatarsko-mongolského jha“ bylo skutečné a trvalo přesně 300 let. Ale navzdory tomu, že A. Tulupov vyslovil mnoho geniálních domněnek, k hlavnímu závěru nedošel: změny, které se s Petrem během jeho „Velké diplomatické mise“ odehrály, jsou tak markantní, že je nelze vysvětlit žádným „prozápadním smýšlením“ Romanovců. Stejně jako podivnou touhu po všem německém. Do Ruska se z Evropy skutečně vrátil úplně jiný člověk, starší o více než 10 let a výrazně vyšší než skutečný Petr. A lid si hned domyslel, že nový car je podvodník.

Důkazů o záměně Petra je mnoho, ale zmíním jen ty hlavní. Nový „Petr“ zcela „zapomněl“ svůj rodný jazyk a mluvil se silným přízvukem. „Zapomněl“ nejen jazyk, ale i rodnou gramatiku a do konce života psal s použitím latinských písmen ve slovech. Nechtěl se setkávat se svou dříve milovanou ženou a místo toho ji poslal do kláštera, a svého syna od ní zabil. Do kláštera byla poslána i Petrova vlastní sestra, která zorganizovala „střeleckou vzpouru“. Samozřejmě, historici nám vyprávějí pohádky, že to byl banální boj o moc mezi samotnými Romanovci. Zároveň však zcela mlčí o všech „podivnostech“ nového „Petra“. A to kromě těch zmíněných jich bylo ještě mnohem víc!

Například právě po cestě na Západ „Petr“ už nikdy nenosil ruské oblečení a vždy nosil jen evropské šaty. Nemohl vystát pravoslavnou církev, ale navštěvoval protestantské kostely. A ještě ta podivná touha po všem německém! Právě Němci zaplavili Rusko za Romanovců, získali v něm různé preference a od návratu falešného Petra byly všechny carevny již pouze německého původu. Ne, nikdo se nezřekl svého rodu, ale tabu Nových Romanovců souviselo s tím, že všichni znali pravdu o svém původu a o tom, jaké krve byl ve skutečnosti samozvanec, který se vrátil místo skutečného cara. Proto raději nemíchali svou krev, tj. Romanovci po Petrovi byli již všichni německé (pravděpodobně pruské) krve.

Kromě toho se z celé západní mise, která Petra na této cestě doprovázela, vrátil s podvodníkem pouze Menšikov, který se později stal hrabětem a jedním z nejbohatších lidí říše. Ale zřejmě se nikdo další neprodal satanistickým zednářům, kteří výměnu skutečného car provedli. Proto na rozdíl od skutečného Petra samozvanec nevěděl, kde se nachází knihovna Ivana Hrozného, i když se ji snažil celý život najít. Kromě toho měl falešný Petr dlouholeté zkušenosti s námořními bitvami a trpěl tropickou horečkou, kterou bylo ve vodách severní Evropy prostě nemožné „chytit“. O tom všem však oficiální historici raději mlčí.

Právě to ale vysvětluje, proč se za vlády falešného Petra výrazně snížil počet ruského obyvatelstva v Rusku a lid byl uvržen do skutečného otroctví. Rusko zaplavili němečtí žoldnéři a obchodníci a právě němečtí historici byli pověřeni napsat novou ruskou historii. Ale oni nepsali historii ruského národa, nýbrž historiografii německé dynastie Romanovců. Proto bylo tak důležité vytvořit dojem, že Rusové jsou divocí barbaři, neschopní vlastní státnosti bez západních „civilizátorů“.  Proto za Romanovců, zejména v prvních stoletích jejich vlády, byly ničeny a falšovány autentické staroruské prameny, které mohly zcela odhalit rusofobní fantazie falzifikátorů. Zdá se však, že navzdory všem snahám se do knihovny Ivana Hrozného nedostali. A tato „pomalu působící mina“ dříve či později „vybuchne“ a pohřbí celou tuto lživou „oficiální historii“ z ruských učebnic.

Mimochodem, právě v rámci této připravované falzifikace ruské historie bylo samozvaným vládcem zrušeno staroruské letopočítání a kalendář. Tímto způsobem bylo ruské historii okamžitě ukradeno několik tisíc let. Otroci přece nemohou mít právo na starou historii. Ale ani v Rusku, ani v předchozích státních útvarech od samotné Arktidy-Hyperboreje nikdy na těchto zemích otroctví neexistovalo - na rozdíl od otrokářských civilizací Západu. A to je také dalším potvrzením toho, že samozvanec nebyl prozápadní, ale skutečným představitelem západní civilizace, do které otrokářská tradice  přišla ze Svaté říše římské a zaniklé Atlantidy.

A samozřejmě žádný „Petr“ samozvanec a ostatní Romanovci nestavěli Petrohrad, ale pouze vykopávali a obnovovali starobylé město zaniklé antické civilizace na základech zničených budov, i když malý počet z nich přežil a byl restaurován. A právě během tohoto „restaurování“ se objevily zednářské symboly. Ale to je už úplně jiné téma, o kterém již bylo řečeno a možná bude ještě řečeno v samostatných příspěvcích. Shrneme tedy slova A. Tulupova: všechny reformy „Petra“ byly skutečným nepřátelským vpádem a okupací ruské země – německo-romanovským jhem, i když mělo málo společného se skutečnými Romanovci. Naopak, šlo o skutečné zotročení národa a vytvoření zkorumpované prozápadní vládnoucí „elity“, která již prakticky neměla ruské předky. A ani současní prozápadní patolízalové pravděpodobně ve svých žilách velký podíl ruské genetiky nemají.

zdroj