Sumerové - historie podvodu

Motto:

Francouzského spisovatele André Mauroise se jednou jeho přítel zeptal, kdo více změnil průběh historie – Caesar, nebo Napoleon? Spisovatel mu na to odpověděl:

Od té doby, co existuje civilizace, nikdo tak nezměnil průběh historie, jako samotní historici.

Po „tajemných Etruscích“ a „keltománii“ se podívejme na další „zázračný“ fenomén světové historie, který, jak to tak vypadá, také asi nebude tím, jak ho oficiální věda stále ještě maluje – sumerskou civilizaci. Jisté pochybnosti jsem naznačila už v článcích Z historie Evropy a velmi pregnantně tuto záležitost objasnil ruský badatel Jurij Abarin ve svém videu Шумеры – история обмана! Pro ty z vás, kteří se ještě nenaučili rusky, přidávám pod jeho videem stručný překlad obsahu.

Uvádí se, že Sumerové se objevili v Mezopotámii na území dnešního Iráku na konci 4. a začátku 3. tisíciletí př. n. l. Historici nám vyprávějí, že Mezopotámie byla už dávno předtím osídlena kmeny semitů, ty však příchozí Sumerové vytěsnili na sever. Nebyli s nimi nijak příbuzní, naopak jejich původ není do dneška jasný.

A co říká archeologie a genetika? Podle pozůstatků nalezených v Mezopotámii nelze vydělit Sumery, protože není jasné, koho vlastně hledat. Dnes není dokonce jasné ani to, jak vypadali: jedni je pokládají za malé a křivonohé, druzí se domnívají, že byli naopak velmi vysocí.

Problém je však jinde. Dnešní archeologové nenacházejí v Mezopotámii starověké hroby, které by bylo možné počítat k sumerské civilizaci. A to je dost zvláštní. Tvrdí se nám totiž, že byla nalezena jejich města, ale ostatky jejich obyvatel nikoli. A čí tam tedy leží ostatky? V Mezopotámii se nacházejí především obvyklé semitské hroby, ale ty nejsou tak staré. Zajímavé je, že těch opravdu starých hrobů bylo v Mezopotámii nalezeno jen velmi málo, což je už samo o sobě podivné. Vždyť v souladu se současnými představami konkrétně tato civilizace má být nejstarší na světě. Historici však vše, co nějak protiřečí zdravému rozumu, obcházejí.

Záhadou je i sumerský jazyk, protože až do naší doby se ho nepodařilo zařadit do žádné jazykové rodiny. Existuje sice několik za vlasy přitažených verzí, ale ani jedna nestojí za pozornost. To je další velmi podivná věc, vždyť podle Bible byl zpočátku na Zemi společný jazyk, který se až potom rozpadl na stovky druhů. Proto všechny mají více i méně podobné kořeny. Ale sumerština se vymyká. Je totiž postavena tak, že konverzovat jí není možné. Je to nějaké absurdní abrakadabra. Přitom se tvrdí, že sumerský jazyk byl už dávno rozluštěn. Ale o tom později.

Mnozí znají, že důležitou sférou života v Mezopotámii byla architektura. Právě Sumerům je přičítáno prvenství v používání pálených cihel.

Z nich se stavěly hradby, chrámy, sýpky. Jenže pálená cihla byla vymyšlena a v praxi prvně použita až v 15. století našeho letopočtu a masově se z ní začalo stavět až ve století 16. Tento paradox vědci opět obcházejí a pokračují ve vyprávění svých pohádek. Přitom 5 – 7 tisíc let žádná cihla nevydrží. Vlivem větru, písku i dešťů se v Mezopotámii cihly rozsypou za pár století. Proč si toho nikdo nevšímá? Jaké tisíce let, jaká dávná minulost, jaká pracivilizace v Mezopotámii?

„Dosud nevíme, odkud Sumerové přišli,“ potvrzuje doktor filosofie Vladimír Jemeljanov. Takže co vlastně víme o objevení sumerské civilizace?

Na začátku 17. století italský cestovatel Pietro della Valle navštívil Persii, kde náhodou našel nějakou tabulku s neznámými znaky. Co na té tabulce bylo, zda nápis nebo kresba, nepochopil, a tak si tabulku pečlivě obkreslil a obrázek s sebou přivezl do Evropy. Kresba však mezi evropskými vědci nevyvolala žádnou pozornost a na 200 let se na ni zapomnělo. A to až do 19. století, kdy nastal boom archeologických vykopávek a do Egypta se valily davy lovců senzací a rychlého zbohatnutí. A tehdy si zase vzpomněli na záhadný obrázek z jižní Mezopotámie. Největší muzea světa i soukromí sběratelé platili úžasné sumy za unikátní archeologické nálezy, obzvlášť když byly hodně staré nebo byly přičítány pracivilizacím. Mnozí badatelé tak velmi zbohatli a získali si jméno ve vědeckém světě doslova z ničeho. Dnes se uvádí, že 19. a 20. století jsou roky masové výroby padělků a falzifikací po celém světě.

Ale vraťme se k objevení sumerské civilizace. Hlavním předchůdcem objevů Babylonu se stal důstojník britské armády Henry Creswicke Rawlinson. Sir Henry, britský archeolog, lingvista a diplomat získal proslulost jako člověk, který údajně rozluštil perský klínopis. Tento člověk na cestě z Hamada nalezl trojjazyčný nápis ve staroperštině, babylonštině a ilanském jazyce.

V roce 1837 však v londýnské Královské společnosti představil pouze kopii se svým překladem:

Je jasné, že u mnohých historiků té doby vznikly pochybnosti o přesnosti dešifrování a tehdy došlo s pohádkovou pohotovostí k dalšímu unikátnímu nálezu – hliněnému slovníku vytvořenému starověkými Peršany ke studijním účelům, který potvrdil překlad vytvořený Rawlinsonem (v té době už generálním konsulem v Bagdádě).

Jakmile tedy vědecký svět zapochyboval a požadoval nějaký důkaz Rawlinsona, ihned se našly nějaké hliněné tabulky s překladem. Ale objevily se i problémy. Jeden z jazyků vypadal jako umělý, jako by ho vytvořila nějaká parta šifrovatelů, a kterýsi z vědců dokonce přímo od konzula požadoval, aby ukončil tyto antivědecké hrátky a přestal ohlupovat lidi.

A pak to teprve začalo!

Hliněné tabulky potvrzující Rawlinsonův překlad se začaly na vědecký svět sypat jak z Rohu hojnosti. Přátelům a příznivcům Rawlinsona stačilo kdekoli kopnout a hned nacházeli další chybějící senzační dokumenty. Klínopisné překlady sumerštiny se najednou nacházely úplně všude.

Daleko později, v roce 1970, kdy vysoce kvalifikovaný Christov Marks chtěl dodatečně zjistit stratigrafii vykopávek, při nichž se nacházely ony sumerské zázraky, s úžasem zjistil, že stratigrafické popisy v odkrytých archeologických vrstvách různých částí Mezopotámie jsou naprosto totožné! To znamená, že všechny vykopávky, které byly údajně provedeny archeology v 19. a na začátku 20. stol., se podle dokumentů v různých oblastech Mezopotámie nacházely ve stejné geologické vrstvě a kulturním sloji, což je samo o sobě absurdní. Na úsecích vykopávek ležících stovky kilometrů od sebe na různých místech Mezopotámie byly ve stejném složení a proporcích! Jakoby dokumenty z různých období a různých míst byly psány přes kopírák. Jistě chápete, že to je nesmysl. To vám řekne kterýkoliv geolog. Stratigrafická prověrka starověké Mezopotámie přivedla Christoa Markse k závěru, že starověké artefakty Sumerů jsou zcela zjevné padělky 19. století a z toho také plyne, že civilizace Sumerů nikdy neexistovala. Pokud revize stratigrafie vykopávek ukazuje na padělání a ve skutečnosti se většina vykopávek nedělala, jen se zprávy o nich prostě kopírovaly, pak odkud se vzaly ony nápisy na hrobkách, sochách i vázách a hlavně klínopisné tabulky z vypálené hlíny? Je jasné, že když Christov Marks začal pokládat profesorům tyto nepohodlné otázky, bylo mu namísto odpovědí nejprve zakázáno přednášet a následně byl i propuštěn z univerzity.

Gunnar Heinzon, profesor na univerzitě v Brémách, jeden ze zakladatelů německé historické analýzy, po prostudování sumerské historie řekl, že za sumerskou civilizací se skrývá raně středověká perská říše. Středověké perské budovy a artefakty jsou vydávány za starověké sumerské. Jak to ale udělat, aby svět tento podvod neprohlédl? Snadno! Bylo nutné přijít i se sumerským jazykem, pak jej úspěšně přeložit a říct celému světu, že existovala taková civilizace, kterou založili bohové. A to vše bylo v 19. století chytře vytvořeno. Mnozí vědci si na Sumerech vybudovali kariéru a stali se celosvětově známými.

Nyní připomeňme dílo neodmyslitelně spojené se Sumery – Epos o Gilgamešovi, jedno z nejstarších dochovaných literárních děl na světě. Obsáhlý příběh zapsaný klínopisem a zároveň jeden z nejvýznamnějších ve starověkém východu. Podle tohoto eposu byl Gilgameš vládcem sumerského města Uruk. 

Připomeňme, jak tento epos přišel v 19. století na světlo světa. V polovině 19. století byla v průběhu vykopávek podivuhodným způsobem nalezena obrovská klínopisná knihovna krále Aššurbanipala. V druhé polovině 19. století zájem o v ní nalezené záhadné tabulky vzrostl a Britská archeologická společnost vyhlásila odměnu tomu, kdo nové důkazy existence záhadné civilizace předloží. A takový odvážlivec se skutečně našel. Byl to nějaký Ormus Rasam, osmanský cestovatel pracující pro Angličany, který si několik let odseděl v etiopském vězení za machinace s artefakty. Nejzajímavější je na tom to, že reprezentoval sira Henryho Rawlinsona, téhož, který první předložil překlad sumerských hliněných tabulek. Byl totiž jeho přítelem. V rozvalinách paláce Aššurbanipala, který do té doby nejednou prozkoumali jiní archeologové, náš dobrodruh sám objevil několik nových komnat, do nichž někdo jakoby shromáždil tisíce očíslovaných klínopisných tabulek. Tyto tabulky nebyly zazděné v nějakých tajných komnatách nebo v podzemí. Ne. Ony si prostě jen tak ležely v prostoru rezidence. Sousední komnaty byly zničené požárem a vyrabované nájezdníky. Vojáci v paláci neušetřili nic, dokonce ani fresky na zdech, ale sumerské tabulky si spokojeně ležely nedotčené. K jejich poškození údajně došlo až při transportu do Britského muzea v Londýně.

Tabulky s podivnými písmeny vyvolaly skutečnou senzaci. Když jedna nebo dvě kdysi nestačily k dokázání existence celé civilizace, pak tisíce jich už musí být nesporným faktem. Přitom jak se ukázalo, v těch tabulkách byla zapsaná celá historie velké civilizace všech časů! Od začátku do konce!

V 19. stol., s rozvojem vědy nastal prudký úpadek religioznosti v evropské společnosti. Mnoho vědců začalo otevřeně tvrdit, že Bible je vymyšlená a je produktem pozdního středověku, či dokonce renezance. Masově se začaly objevovat ateistické knihy. Církev nutně potřebovala rychlé důkazy starobylosti Písma svatého a biblických příběhů, jinak jí hrozil krach. Ale kdyby biblický Noe žil například v době sumerské civilizace,... To by se jistě objevil i v jejich letopisech! A tak Vatikán dal zadání k realizaci návratu věřících do církve a Britské muzeum to vzalo na vědomí. A zanedlouho přišla senzace: asistent egyptsko-asyrského oddělení britského muzea George Smith 3. prosince 1872 nečekaně vystoupil se zprávou ve společnosti biblické archeologie. V této zprávě stálo, že v sumerských tabulkách objevil příběh o potopě shodný s tím biblickým! Toto oznámení vyvolalo opět senzaci a všeobecný zájem. Noviny Daily Telegraf dokonce nabídly vysokou odměnu tomu, kdo najde chybějící fragmenty příběhu. George Smith se toho chytil a okamžitě odjel do Mezopotámie. A hned následující den po příjezdu v rozvalinách téhož paláce krále Aššurbanipala našel kompletní tabulky s pokračováním všech biblických příběhů! 
Když pokračoval s jejich rozšifrováním, Smith objevil, že informace o potopě je jen součástí nějaké jiné, větší poemy Sumery nazývané Vyprávění o Gilgamešovi. Bylo mu jasné, že velká část vyprávění chybí a  že tedy potřebuje ještě další tabulky. Neváhal a opět se vydal v r. 1873 na další expedici. Jistě vás nepřekvapí, že zase udivujícím způsobem našel dalších 384 tabulek, právě s chybějící částí onoho eposu! Poté už světové společenství nemohlo opět neuvěřit v pravdivost biblických událostí i Písma svatého a mnozí váhající se vrátili zpět do lůna církve. Vatikán si spokojeně oddechl a oslavil vítězství.

Ale ve 20. století mnozí specialisté opět pojali podezření o falšování s překladem tabulek a prominentní vědci začali otevřeně hovořit o obrovském podvodu Britského muzea. A tehdy britští badatelé jako na zavolanou objevili další kouzelné tabulky obsahující fragmenty onoho eposu, tentokrát v jiných známých jazycích! To, že byly nalezeny tabulky s překlady ze sumerštiny do mnohých známých jazyků, jasně prokázalo správnost překladů George Smithe. 

Kdykoli tedy někteří badatelé našli v sumerské teorii nějaké nesrovnalosti nebo slabá místa, britští specialisté okamžitě vyrazili do Mezopotámie a neomylně nacházeli ty správné chybějící fragmenty hliněných tabulek s neprůstřelnými důkazy.

Tak se v r. 2015 známý epos rozšířil o 20 nových veršů. Došlo k tomu poté, kdy pracovníci historického muzea v Iráku koupili u překupníků neznajících pravost předmětů několik desítek nových tabulek. Jak se později ukázalo, na jedné z nich byl zašifrován do té doby neznámý fragment eposu.

Ono se zapomíná, že všichni, kdo stáli u počátku historie objevování sumerské civilizace, byli dobrými známými a pracovali společně: jeden jako našel tabulky, druhý je přeložil a dopravil do Británie a třetí to všechno financoval a zastřešoval svou velkou autoritou prvoobjevitele. Všichni tři na tom samozřejmě nemálo vydělali a jejich jména se stala ve vědeckém světě nesmrtelnými. Takovým případům se můžeme sice smát, ale světová věda je stále chápe jak vědecký fakt.

Jak už jsem říkal, 19. století je věk masových historických objevů a unikátních archeologických nálezů po celém světě. Nejdříve v Egyptě našli unikátní hrobky i pohádkové paláce faraonů, v Římě i Řecku na každém rohu a v každé zahradě vykopávají antické sochy velkých caesarů i bohů Olympu a také nespočetné antické paláce a chrámy.

Mezopotámie nemohla být výjimkou. Do jejího prostoru se hrnuly nespočetné expedice z celé Evropy. V zimě 1898 se do Mezopotámie s průzkumnou expedicí vypravil i německý archeolog Robert Kaldewei. Cílem této expedice bylo určit místo budoucích vykopávek, které měly podle plánu začít 24. ledna z iniciativy Německé východní společnosti. Expedice jako každá jiná. Ale již několik měsíců předem tento německý archeolog napsal v dopise svému příteli, že brzy vykope celému světu Babylon a přitom jen tak mimochodem uvedl, že předchozí objevy se zatím drží v přísném utajení. „Jen chvíli vydrž a sám se vše dozvíš z novin.“ V dopise se píše, že Němec požádal německou vládu o 500 tisíc marek na vykopávky. V těch časech bylo 500 tisíc naprosto nemyslitelná suma. Ale co je důležité – oni mu to dali. Ten Němec v oněch místech nikdy nebyl, ale předem přesně znal, kde Babylon hledat. (Dnes už je známo, že v Mezopotámii nikdy žádný Babylon nebyl. Nacházel se v Egyptě, což se uvádí v mnohých středověkých zdrojích. Podrobněji o tom pohovořím v jiném videu.) Vůbec mě však neudivuje, že tento archeolog skutečně v Mezopotámii záhadný Babylon našel. Za 500 tisíc marek bych ho našel třeba i na severním pólu. A i hliněné tabulky bych přidal jako důkaz.

Anglický archeolog vedoucí vykopávky v královské hrobce v Mezopotámii, v té době nejznámější znalec sumerské civilizace, sir Leonard Wull na počátku 20. století, když vyprávěl o sérii nálezů zlatých sumerských toaletních potřeb, nečekaně prozradil, že všechny tyto věci, má-li být poctivý, jsou arabské práce ne starší než ze 13. století našeho letopočtu. Přiznal, že obrovská starobylost sumerské civilizace se archeologickými vykopávkami nepotvrzuje. Podle hliněných tabulek Sumerové údajně žili před 5 - 7 tisíci lety, ale všechny údajně sumerské archeologické nálezy se vztahují až k našemu středověku.

Takže komu věřit? Hliněným tabulkám pochybného původu, nebo světové archeologii? Vyberte si.

Ale když si pozorně projdete sumerskou historii, pak vyplouvá velké množství protiřečení, nad kterými se oficiální věda snaží zavírat oči a nebrat na ně ohled. Například v sumerských tabulkách se uvádí Xexes, král králů Dareios, královský syn Achaimens, ale dnes už není tajemstvím, že například král Dareios je postava z 15. století. Astrologické objevy, k nimž došlo až v 16. - 17. stol. Sumerové údajně také už znali.

Nikdo nepřemýšlel o tom, že Sumerové mohli být vytvořeni až na přelomu 18. a 19. stol. podnikavými Evropany, že cihlové stavby z pálených cihel, které byly vymyšleny až v 15. stol. a ve stavebnictví rozšířeny až v 16. stol., stejně tak kříž na hrudi "sumerského" vládce také není hluboký starověk. Pokud totiž uvěříme novým teoriích, že Ježíš je postavou 12. stol. a křesťanství je náš středověk, pak kříž na tomto basreliéfu rozbíjí všechny obrazy sumerské teorie. Přesto si ho kupodivu dosud nikdo z vědců nevšiml.

A co to je na ruce této postavy? Nabízí se odpověď, že to jsou přece náramkové hodinky. I ty se ale objevily až ve druhé polovině 16. stol. Darovat takové hodinky královským osobám bylo v roce 1571 diplomatickým zvykem. Někdo patrně dal hodinky nějakému perskému šejchovi, kterého dnes z nějakého důvodu uvádějí jako sumerského vládce z hlubokého starověku. A co s tím? Nebudu se divit, když v brzké době někdo najde sumerskou tabulku, na níž bude popsán postup výroby hodinového mechanismu…

V době války v Iráku vandalové rozbili obrovskou antickou sochu asyrského okřídleného býka nalezeného v době archeologických vykopávek. Ale co my to nevidíme! Uvnitř je betonová konstrukce a navrchu štukování!

A co si pomyslet o „antických“ sochách s kovovou armaturou uvnitř po celém Iráku? To také Sumerové?

Sumery a celou sumerskou civilizaci vymysleli a poslepovali v 19. a 20. století. Jejich tvůrci pospojovali vymyšlené příběhy s biblickými událostmi a popsali technologie a objevy své současnosti a nedávné minulosti. Nic víc. A to je celá historie Sumeru, o níž se dnes s takovým nadšením hovoří.

autor: Jurij Abarin

zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=mrYKc0AYR-U

překlad: Vlabi