Země se svým dravčím zázemím je stimul vývoje

Kolik přízvisek a přirovnání už naše Země i životy, které prožíváme, dostala! Slzavým údolím počínaje, přes místo nářků a utrpení, až po šedou, slizkou hmotnou kouli a život v pekle.

Nechci být hrubý, ale opravdu si někdo myslíte, že Duše je takové hloupé jelito, že se inkarnuje někam, kde bude trpět a celý život čekat, až konečně vypadne z toho neohrabaného biologického svetříku, a to celé jen tak pro srandu králíkům?

Můj opět ničím nepodložený názor je, že vše, co se tu odehrává, slouží k jedinému účelu - k vývoji našich Duší - k jejich evoluci. Zaznamenal jsem stanoviska, že vývoj může být nejrychlejší jen v případě nejlepších podmínek. S tím souhlasím. Ovšem s čím už ne, je, že se nejlepšími podmínkami obyčejně myslí ty nejlehčí.

Vývoj čili evoluce (nikoliv devoluce) je, a na tom se myslím shodneme, změna od méně vyspělého k více vyspělému. Ale je důležité si uvědomit, že vývoj Duše i člověka má dva důležité aspekty: jednak jde o do briliantového lesku broušení našich pozitivních vlastností a jednak o odhalení, ovládání a odstraňování našich vlastností negativních. Pokud je někdo toho názoru, že špatné vlastnosti žádné nemá, budiž mu přáno a může ve svém vývoji pokračovat ve vyšších sférách, jako je 5 a více D. Jen je třeba to říci i Duši, že je tady vlastně nějak asi omylem.

O vývoji kladných vlastností se snad ani nemusíme nikterak bavit. Tady bych to přirovnal k sečtělosti (vědomostem): pokud chci svoji sečtělost rozšířit, půjdu do knihovny a v klidu budu vstřebávat další informace a tím svoje vědomosti dále rozvíjet.

"Krapátek" složitější je to s těmi fujtajbl-vlastnostmi, které chca-nechca nějaké prostě máme všichni (jinak bychom tu nebyli). A právě vývoj naší celkové povahy zaměřený na zmenšování poměru negativních vlastností vůči povaze celkové (evoluce) si nutně vyžaduje konfrontaci se situacemi, které jsou zodpovědné za přízviska uvedená v prvním odstavci tohoto článku.

V krátkosti vyšvihnu něco konkrétnějšího - to se nejlépe chápe. Nebudu chodit daleko a obuji se do své maličkosti. Moc dobře si uvědomuji, že jednou z mých několika (možná mnoha) negativních vlastností, které chci (a určitě i moje Duše) odstranit nebo alespoň ovládat, je vztek. Jsem totiž cholerik. Tím, že se budu celý život vyhýbat (i duchovními cestami - jde to) situacím, které výbuchy vzteku podněcují, sice - pravda - docílím toho, že se výbuchům vzteku vyhnu, ale rozhodně nezajistím, že nebudu vzteklý, byť se vztek vlastně nikdy neprojeví. Jediná možnost, jak emoci/vlastnost pochopit (její příčiny, průběh i odeznívání), je konfrontace se správně odměřenou situací, která ji vyvolává. Postupným zvyšováním nároků (stále těžší a těžší situace) lze dosáhnout ovládnutí a dost možná i úplného odstranění negativní vlastnosti tak, že ji nebude možné již nikdy více vyvolat. A to je podle mne opravdový pokrok.

To, jestli jste plavat nezapomněli, se také dozvíte, až když budete ve vodě.