Viktor Schauberger: Nejdříve přírodu pochop a potom ji okopíruj

Zvláštní význam přikládá Schauberger polovičnímu a úplnému koloběhu vody. Když prší a déšť je teplejší než půda, voda podle Schaubergera vstupuje do "úplného koloběhu". Proniká hluboko do půdních vrstev, zahřívá je a rozpouští soli, potřebné pro výživu rostlin, a ty pak odvádí vzhůru. V chladnější oblasti kořenů pak voda tyto soli uloží a vyvěrá na povrch jako "zralá spodní voda".

“Když položíme tvrdý a kompaktní křemen na prudké Slunce, vznikne pod touto překážkou o to více vlhkosti, čím tvrdší je kámen a čím ušlechtilejší kovy jsou v tomto minerálu obsaženy v tom nejjemnějším dávkování. Tyto stopové prvky jsou základem stavby vody a v širším slova smyslu i základem stavby krve a mízy v těch nejrozmanitějších organismech, k nimž se počítají i minerály a kovy. Od těchto pozorování, jež probíhala desítky let, přes poznatky, dosahované i skrze vysloveně neúspěšné pokusy, až k umělému strojnímu vodnímu prameni, vedla dlouhá a trnitá cesta. Touto cestou jsem musel projít, abych dokázal vodu uměle stvořit z říše vzduchu v jakémkoliv množství a v jakékoliv požadované kvalitě. Žádné vodovodní potrubí nebude již nadále zapotřebí k tomu, abychom si uprostřed oceánu mořské vody i písečné pouště náležitě vyrobili tu nejušlechtilejší vodu.” Viktor Shauberger a tajemný život vody

model pohybu vodniho proudu

Nejdříve přírodu pochop a potom ji okopíruj.

Jméno vynálezce antigravičního pohonu a řady dalších geniálních způsobů využití vody není veřejně příliš známé. Narodil se 30. června 1885 v lesnické rodině v Horním Rakousku. Většinu svého života strávil v přírodě, fascinovala ho zejména voda, lesy a půda.

Díky svým neobyčejně precizním schopnostem odpozorovávat chování a vlastnosti vody v roce 1922 postavil splavný systém pro přepravu dřeva. Jedním z tajemství tohoto zařízení pro plavení dřeva byl zvláštní tvar žlabu. Měl polovejčitý průřez a byly v něm navíc umístěny dřevěné latě tak, aby se voda dostávala do točivého pohybu. Tento rotační pohyb způsoboval, že voda vytvářela ve směru proudu vír, který se vždy pohyboval zhruba uprostřed žlabu. Do tohoto víru byly vtaženy plavené kmeny. Vír je během plavení udržoval ve středu žlabu, takže se kmeny téměř nikdy nevzpříčily. Navíc tento vířivý pohyb vytvářel ve vodě dodatečný vztlak, takže mohly být při teplotě vody blízké 4° C plaveny i kmeny, jejichž hmotnost byla větší než hmotnost vody. Na mnoha místech zařízení byla zahřátá voda držící se na povrchu vypouštěna a nahrazována čerstvou studenou vodou. “Můj otec dopravoval na velké vzdálenosti statisíce krychlových metrů bukového dřeva, přičemž nikdy nenechával tuto práci provádět ve dne, ale většinou za měsíčných nocí, protože, jak vysvětloval, voda ozářená sluncem zleniví a unaví se, svine se a spí, zatímco v noci a obzvláště při měsíčním svitu je čerstvá a živá, takže dokáže nést bukové a jedlové špalky, které jsou těžší než ona.” Tím, že dal prostor vírům a spirálám, které tekoucí voda přirozeně formuje, vznikající dostředivá síla byla schopna doslova vtahovat kmeny vpřed a překonat tak sílu zemské tíže.

regulace řek

Rotace vodního toku – říční generátor

Podle Schaubergerových měření hraje teplota vody klíčovou roli jak v její kvalitě, tak i v proudění. I ty nejmenší teplotní rozdíly mají za následek, že se tvoří teplejší proudy vyplývající k hladině a chladnější klesající ke dnu. Voda se tře sama proti sobě, vznikají vlny a víry. Řeka se zpomaluje. Obvykle se břehy řek zajišťují proti povodním zvenčí. Vzhledem k jeho poznatkům, že řeka reguluje svůj tok od středu skrze celý svůj objem a je tedy rozhodující středový proud, byla Schaubergerova teorie testována tak, že byly nakladeny masivní kameny podél vnitřního proudu řeky na dno v mělčině. Skutečně bylo dosaženo předpokládaných výsledků, řeka nevymílala břehy, ani se dno nezanášelo bahnem. Schaubergova studie ohledně říčních turbulencí však nebyla v jeho době přijata. Obálka s jeho projektem zůstala zapečetěna na příštích 50 let.

model pohybu vodního proudu

Poloviční a úplný koloběh vody

Zvláštní význam přikládá Schauberger polovičnímu a úplnému koloběhu vody. Když prší a déšť je teplejší než půda, voda podle Schaubergera vstupuje do "úplného koloběhu". Proniká hluboko do půdních vrstev, zahřívá je a rozpouští soli, potřebné pro výživu rostlin, a ty pak odvádí vzhůru. V chladnější oblasti kořenů pak voda tyto soli uloží a vyvěrá na povrch jako "zralá spodní voda". Tento úplný koloběh probíhá pouze za přirozených podmínek. Naopak "poloviční koloběh" se tvoří tam, kde je půda teplejší než dopadající déšť, například na sluncem vyhřáté pasece. Voda se vsákne nejprve do určité hloubky, dále se ohřívá, stává se specificky lehčí, opět stoupá vzhůru a odtéká po povrchu. Chybí tedy hlavní část podzemního oběhu a nedochází k vytváření spodní vody. Proto vede mýcení lesů a rozšiřování vykácených ploch ke všeobecnému poklesu hladiny spodních vod a vodních rezerv. Kromě toho Schauberger poukazuje na to, že stabilní uspořádání spodních vod představuje přirozenou protiváhu k plynům a teplým pramenům stoupajícím vzhůru z nitra země: "V posledních letech se stále častěji vyskytují nepravidelnosti v rozložení vody - povodně, sucha, sesuvy půdy, dokonce i unikání jedovatých plynů ze země, a zvýšený výskyt nemocí v době, kdy v zimě vystupuje ze země teplá pára. Ve všech oblastech a v různých variacích rostou negativní výkyvy teplot. Jak se brzy ukáže, jsou to zákonité reakce na naše dnešní zcela nesprávné hospodaření s vodou, jehož hlavní příčinu je ovšem nutno hledat v pochybeném lesním hospodářství."

Zlatý pluh 
Kvůli náhlému poklesu zemědělské produkce v Bulharsku byl Viktor Schauberger v 30. letech pozván do této země tehdejším bulharským králem Borisem. Schauberger přišel na to, že pokles úrody souvisel se zavedením moderních železných pluhů. Pozorování ukázala, že půda s obsahem železa je suchá a méně úrodná. Zato půda s obsahem mědi podle Schaubergerových pozorování lépe udržuje půdní vlhkost. Podobné úvahy vedly Schaubergera k tomu, aby se při obdělávání půdy používaly nástroje z mědi, popř. jejích slitin. Výnosy se zvýšily až o 50 %, přitom vzrostla i kvalita plodin - rostliny získaly sytější barvu. Tehdejší výrobce byl však donucen zastavit výrobu. "Zlatý pluh" by prý vedl k nežádoucí zemědělské nadprodukci…

Technologie imploze a létající disky

"Každá částice nesoucí energii vytváří svým pohybem pole - energetický prostor, který je závislý na tomto pohybu. Čím je pole silnější, tím více působí na okolí, takže do něj mohou být vtaženy také částice s vyšší hmotností, než mají částice vytvářející toto pole. Částečky stříbra, niklu nebo uhlí musí působit ve srovnání s fotony jako obrovské kusy skály. Přesto jsou vtaženy do vířivého tance fotonů. Naučíme-li se média, která máme k dispozici, uvádět do stejného pohybu, jaký vykonávají elektrony a fotony, … budeme moci hory přenášet i s relativně malým množstvím vstupní energie, " předává jeho poznatky syn Walter Schauberger. Spirálovitý vířivý pohyb vody vedl Viktora Schaubergera k teoriím založeným na principu imploze, vtažné síly. Schauberger poukazoval na to, že existuje tvořivý pohyb působící "v souladu s přírodou" a naproti tomu pohyb rozkladný. Dnešní technika většinou používá rozkladné formy pohybu a proto z dlouhodobého hlediska nedosahuje výstavby, ale úpadku a ohrožení základů života. Rozkladný princip odpovídá explozi, rozpínavosti a současnému zředění. Je to tedy směr pohybu od hmotného k méně hmotnému, princip rozkladu a uvolnění momentálního obsahu - princip smrti. Během válečných let Hitler donutil Schaubergera k pomoci s konstrukcí létajícího disku. Ten využil metodu vytvoření podtlaku na atomové úrovni a vyvinul speciální dostředivou sací turbínu. Jakmile zformoval vzduch nebo vodu do víru, poklesla v okolí teplota. Schauberger tuto sílu pojmenoval „diamagnetická levitační síla“ a poznamenal, že příroda používá tuto sací sílu mimo jiné při tvorbě počasí či ke stabilizaci sluneční fúze. Testování létajícího disku proběhlo nedaleko od Prahy 19. Února 1945. Stroj dosáhl výšky 15 km během 3 minut a horizontální rychlosti 2 200 km/h. Disk prý při startu modrozeleně zářil a při přistávání vydával stříbřitou záři. Byl schopen bezhlučně se vznášet ve vzduchu a létat dozadu stejně rychle jako dopředu.

Smutný konec made in USA 
V té době již Schaubergerovo jméno působilo rozruch v souvislosti s nejrůznějšími technickými vynálezy. Na jaře roku 1958 se u Schaubergerových objevili dva Američané s tím, že chtějí z pověření jisté velké hospodářské organizace v co nejkratším čase realizovat Schaubergerovy myšlenky a poznatky. Pobyt, který chtěli Američané protáhnout na osm let, probíhal ve velkém napětí. Nejdůležitější prototyp motoru Repulsin, který Viktor Schauberger vyvinul k řešení energetického problému, byl násilně otevřen a tím zničen. Dodnes se nenašly dvě chybějící součástky a tudíž původní dochovalý model nefunguje. Schauberger poté prohlásil, že po dohodnutých třech měsících odletí domů; pokud zůstane, nebude již poskytovat žádné informace. Zpáteční cestu mu sice Američané povolili, musel však podepsat smlouvu, která mu do budoucna zakazovala mluvit nebo psát o svých poznatcích. Krátce po návratu do Rakouska v září roku 1958 Viktor Schauberger umírá.

zdroj:osud.cz

další podobné články:
http://nwoo.org/view.php?cisloclanku=2013090134
http://www.albert-sd.cz/viktor-schauberger-voda-energie-puda-uroda-med-2-cast/