Jak jsem v tomto článku o pomoci zvířatům nakousl, tak jsem dnes konečně přivezl onu zchvácenou kobylku poníka. Rozloučit se s ní přišla pěkná kupa dětí, ale loučení bylo skoro s úsměvem, slzičky žádné neukáply, protože ona lidská drobota měla radost, že "prý poník jede do ozdravovny" :-)
Pevně doufám, že Bela (jméno kobylky) se z toho brzy dostane a pohyb i život budou zase k její radosti, protože ještě v době psaní výše zmíněného článku jen bezmocně a s velkými bolestmi sotva stála v boxu.
Našemu rafanovi, stejně jako dětem padla ihned do oka a téměř jistě bude po jejím uzdravení problém jí odvést mojí postarší zákaznici, která v zimě nešťastnou náhodou přišla o jednoho ze svých dvou poníků, přičemž ten zbývající ztrátu celoživotního kamaráda nese stejně těžce jako majitelka. Bela by měla poníkovi i bábince poté dělat společnost.
A kdyby vám snad bylo vedro jako dneska mě, zkuste starej kýbl a na palec vody. Prý to výborně pomáhá:
Je to zvláštní souhra - i do naší rodiny přibyla toho času Bela, dvanáctiletá belgická ovčanda, se kterou se život nemazlil. U policie neobstála pro svou útlocitnou povahu, a tak strávila roky hlídáním autobazaru. A když ten zkrachoval, bylo o jejím osudu rozhodnuto...
OdpovědětVymazatVěřím, že obě naše "Bely-Krásné" teď čeká ta lepší část života. :-)
Vlabi:
VymazatJak zamyšleně říkával Werich: "No doufejme, doufejme" :-)
Dve najvernejšie a najoddanejšie bytosti - kôň a pes. Sú nádherní. B
OdpovědětVymazat