Klid, meditace, odevzdanost

Článek nám poslal čtenář Vláďa

Klid a meditace

Co můžeme udělat pro to, aby se rozvířená voda ve sklenici uklidnila? 

Nic, vůbec nic. Jakýkoli protipohyb, ať už i sebelépe myšlený, vždy vyvolá další reakci, které se bude muset opět uklidnit. Jediné, co tedy zbývá, je sklenici s vodou pozorovat. Pozorovat jak se hladina pomalu uklidňuje, až se úplně ustálí bez jediného zachvění.

A co děláme s myslí, když začínáme meditovat? Přistupujeme k meditaci stejně? Nebo se snažíme myšlenky všelijak zahánět, potlačovat a emočně se vzrušovat, že máme myšlenky, když je mít nechceme a tím vytváříme další a další podněty. Může se stát, že kdybychom aplikovali tento přístup na sklenici s vodou, brzy bude voda nejen na stole, ale i na podlaze.

Každý den je jiný, každý den je tělo jiné a každý den je i mysl jiná. Pokud toto pochopíme a přijmeme jako skutečnost, jaký by pak mělo smysl se vzrušovat nad tím, že včera meditace šla a dnes ne? Nebo že minulý měsíc meditace byly hluboké a tento měsíc je jedna myšlenka za druhou.

Vše se mění, pozorujme to a přijměme takové, jaké právě je – bez vzrušení a emocí. Nehleďme na to, jaké meditace byly, jaké chceme, aby byly, nebo si myslíme, že mají být. Uvědomme si náš stav, odevzdejme se mu a pracujme v něm, tak, jak je nám umožněno. Stůjme mimo emoce, myšleny a chtění. Je v pořádku, že tam jsou, jsme lidí a tyto aspekty jsou naší součástí. Nikdy je nepotlačíme silou. Proto je přijměme a místo ztotožnění se s nimi je pouze pozorujme. Ať tam jsou, je to v úplném pořádku. Voda ve sklenici se také ustálila sama sebou. Mysl k ustálení potřebuje dlouhotrvající uvědomování si (pozornost) toho, kdo to vše pozoruje.

Záhadný Glen Canyon

Letos v červenci se na jedné facebookové stránce objevila série fotografií Viktora Usťjanceva na téma Glen Glen Canyon & Colorado river pořízená v průběhu cesty do USA.

Příběh veverky

 Povím vám svůj krátký příběh.

Jmenuji se Pižlín a jak za malou chvilku zjistíte, nejsem tak úplně běžný člen typické české rodiny. Narodil jsem se celkem nedávno v dutině stromu. Jakého se mě neptejte, neboť jsem tehdy ještě prdlačku viděl. Jestli jsem měl nějaké sourozence? Tak to se mě také neptejte, páč si z té doby prdlačku i pamatuji. Vybavuji si jen změť zvuků, pachů a chuť něčeho dobrého od maminky na jazyku.

Jednou, to už mi pomalu pár dní přestávalo téci mléko po bradě, jsem se vydal na svoji osudovou vycházku po větvi, co rostla hned vedle vchodu do našeho vyhřátého pelíšku. Jenže co tehdy stromový čert nechtěl, padalo něco mokrého z nebe, já uklouzl a jako šiška sebou pleskl na zem do borůvčí pod stromem a přitom si dost natloukl hlavu. Když jsem se probral, byla už dávno tma. Stále padala voda z nebe a mně byla ukrutná, ale opravdu ukrutná zima. Navíc jsem měl hlad, jaký jsem ještě nezažil. Jenže, na rozdíl od pelíšku, tady nikde nebyla maminka a ani po dlouhé době volání nepřišla a nedala mi najíst. Ó, jak mě bylo smutno! Ó, jaký já měl strach!

Jak se žije v nejvzdálenějších koutech Ruska

V největší zemi světa nemá každý to štěstí, že by žil v místech, kde není problém natankovat auto nebo stáhnout fotografii z internetu. Naopak někdo musí překonat i velké potíže a podniknout zoufalé kroky, aby se mu to podařilo.

Na kometu Atlas zaútočily obří objekty

(autorská verze po prozkoumání fotografií)

V chaosu kolem koronaviru a ekonomického vývoje ve světě byla pozornost lidí odkloněna od jiných aspektů naší reality a astronomické zprávy šly až kdesi v pozadí. A tak informace o kometě Atlas blížící se ke slunci proběhly bez bližší pozornosti.

Fotografie z dalekohledu pořízená v březnu 2020, zdroj 

Průběh léčby covidu u mladé ženy

V prvním dílu o léčbě viróz a covidu jsem popsal průběh samoléčby covidu u sebe samého. Vy, kdo chcete tuto metodu zkusit, přečtěte si ho. Protože svoje tělo důvěrně znám, rozpoznal jsem nejvhodnější chvíli pro zahájení léčby. Ta proběhla v symbolické rovině a vyřadila mne z pracovní činnosti na dobu pouhých čtyř hodin. Tyto čtyři hodiny jsem prospal. Bez teploty a bez bolesti. 

Možná vás napadlo, že tak rychlé a bezproblémové vyléčení snad ani není možné a jestli jsem si ho nevycucal z prstu. Proto jsem se pustil do léčby mladé ženy (26 let), která takové štěstí už neměla a trpěla všemi příznaky.

Prý už se tolik nesprejuje ...

 ... a že i počasí je už zase takové, jaké bývávalo, když nám bylo hůř.

no a odpoledne:

Skutečná léčba na covid existuje. Proč ji nezačít používat?

Můžeme mít pocit, že virus spolu s politickou reprezentací nás mají v hrsti. Politici samozřejmě hrají svoji politickou hru a snaží se na situaci politicky co nejvíce vydělat, virus se zkrátka množí jako králíci, ale mají nás skutečně v hrsti právě politici spolu s virem? Celá ko-virová hra je založena na tvrzení, že „na virus není lék“. Ve skutečnosti však toto tvrzení není pravdivé. Na ko-virus léky a léčivé postupy existují, jsou běžně dostupné a klinicky ověřené na desetitisících nemocných, pracují s nimi tisíce lékařů a terapeutů po celém světě, jejich nebezpečnost je srovnatelná s acylpyrinem a účinek ověřený i u těžkých případů. Jenže do plošného užití ve vyspělých zemích se tyto léčivé postupy nedostanou. Zdá se to neuvěřitelné? Ono to neuvěřitelné je, jenže bohužel pravdivé. V současnosti skutečně prožíváme drsné antiutopické sci-fi na vlastní kůži. Když je řešení tak jednoduché, co brání tomu, aby se lidé s ko-virem léčili, a kdo nás tedy drží v hrsti? Je to medicínský systém.

Hasičská pohádka z Království 666

autor: Vladimír Renčín

V království za šesti moři, šesti horami a šesti řekami, říkejme mu třeba Království 666, žil, byl chudý chalupník. A ten chalupník jednoho dne ucítil kouř. "Proboha, abych tak ještě vyhořel!" A zavolal hasiče. Když přijeli, zdroj kouře našli docela rychle. Velitel zásahu však rozhodl proti zdroji kouře nezasahovat, protože zdroj kouře nejevil příznaky požáru, jako jsou např. šlehající plameny. Jen si tak tiše doutnal. A hasiči odjeli tak rychle, jak přijeli.

Jak se rychle vyléčit z covidu

Jednoduše. V tomto článku najdete návod. 

Před čtyřmi lety jsem vyvinul vlastní systém léčení, především kvůli vlastním problémům s pohybovým aparátem. Časem se ukázalo, že i tato metoda má vedlejší účinky. Za ty čtyři roky jsem totiž neprodělal ani jednu infekční nemoc, ačkoli do té doby jsem míval chřipku aspoň dvakrát ročně. V posledních čtyřech letech se nemoc vždy přihlásila stylem "že na mne něco lezlo" a začalo mne někde bolet. Na tato místa jsem nalepil termoreflexní nálepky a do rána jsem byl zdravý.