Historie v propadlišti dějin

Série článků Vlabi o Velké Tartárii mě přivedla k úvahám nad tím, jak se stane, že se ještě o možné, né-li pravděpodobné, relativně nedávné historii neví, proč o ní nevědí lidé, kterých se díky jejich bydlišti přímo dotýká. A nejde jen o historii Tartárie nebo Slovanů, ale o historii lidstva vůbec.

Už jen z důvodu krátkověkosti každého z nás je v zájmu zachování historie k jejímu pozdějšímu studování - ať již ze snahy poučit se z chyb předků nebo naopak využtí jejich znalostí a zkušeností - klíčové ukládat nebo předávat data své generace. 
A tady to začíná.

ZKÁZA VELKÉ TARTÁRIE 5

- předchozí část -

Asi se ptáte, kam se poděla zemina, která údajně chybí reliktovým lesům v západní Sibiři. Třeba vás něco napadne, když si prohlédnete tyto fotografie:

Domů, které mají nepochopitelně přízemí zahrabané v zemi, je po celém Rusku – ale nejen tam – velké množství. Tento petrohradský dům (postavený v letech 1723 - 1730) má hlavní vchod pod úrovní silnice, což je v oblasti častých záplav přinejmenším poněkud zvláštní:
 

ZKÁZA VELKÉ TARTÁRIE 4

jižní Ural, Sverdlovská obl., foto B. Jarcov

- předchozí část -

Po obrovské katastrofě se Rusko – přesněji to, co zbylo z Tartárie – staly zdrojem klimatických problémů v Evropě a Americe. Nepřímo o tom svědčí místní lesní porosty, kterým vesměs není více než dvě stě let. Sibiřským, ruským i běloruským.

Tento fakt lze objasnit jedině tím, že před uvedenou dobou většina ruských lesů – zmizela. Sborem. Staré i mladé. Nynější lesy vyrostly na jejich místě. Na centrální ruské rovině byl les postupně obnoven v polovině 19. století cestou masové výsadby po čtverečních mílích. Ale sibiřská tajga vyrostla sama, protože tady stromy sázet neměl kdo.

Jeden z argumentů proti teorii obrovské katastrofy, která mohla proběhnout před 200 lety, je mýtus o „reliktových lesích“, které prý rostou na Uralu a v západní Sibiři.

Hlasování o GMO v europarlamentu - seznam Jidášů

Před pár dny proběhlo v evropském parlamentu hlasování o zákonu, který měl případně umožnit členským zemím se samostatně a bez hrozby sankcí rozhodovat, zda na svých územích povolí pěstování a chov geneticky upravených organismů. Bohužel nějakým "nedopatřením" výsledný schválený text vyšel v neprospěch suverenity jednotlivých států a naopak v prospěch připravovaných transatlantických dohod, které tak nějak nahrávají právě těm společnostem (většinou se sídly v USA - jak jinak), které geneticky upravované organismy vytvářejí a nevybíravým způsobem vnucují celému světu - právě i skrze europarlament.

Zde máte jména našich europoslanců, kteří se hlasování onoho, dovolím si tvrdit kriticky důležitého zákona, zúčastnili. Důvody, proč se zbytek českých europoslanců na hlasovací listině neobjevil, se mi hledat nechtělo.

ZKÁZA VELKÉ TARTÁRIE 3

- předchozí část -

(Novosibirská, Čeljabinská, Omská, Ťumenská a Kurganská oblast, sever Kazachstánu)

V předchozí části jsme se dozvěděli, že v letech 1816 – 1819 došlo k podivné klimatické anomálii, kdy v západní polovině Evropy a na východním pobřeží Severní Ameriky se sluneční paprsky po dlouhou dobu nedokázaly prodrat skrze silnou vrstvu čehosi, co naplnilo atmosféru.
Prachu?
Popele?
A čistě náhodou ve stejnou dobu patrně zanikla Tartárie...
Protože víme, že náhody neexistují, zkusíme mezi oběma událostmi najít spojitost. A protože taky víme, že indonéská sopka to patrně nebyla, zaměříme se na severní polokouli a nejlépe hned na Ásii.
Co na to pan Google?

MON 810 - GMO kukuřice v ČR

Jedna soukromá záležitost mě dokopala si zjistit, jak je to u nás s GMO kukuřicí (bt kukuřice).

U nás byla a je povolena jediná odrůda, a to MON-810 (MON - patrně jako Monsanto?). První výsev geneticky upravené kukuřice u nás proběhl v roce 2005 s nevelkým zájmem. V roce 2007 však ČR obsadila "skvělou" 17. příčku na světě a v EU nás předběhlo jen Španělsko a Francie. Ale už o rok později byla ČR ostudným nositelem titulu evropský rekordman v pěstování GMO kukuřice! Tímto svinstvem, pardón zázrakem, bylo oseto 8.380 ha celkem 171 zemědělskými subjekty. Pak ale přišel velký zlom a rok od roku popularita MON-810 začala prudce klesat, takže v roce 2014 to už bylo jen 1.754 ha, které oselo pouhých 18 posledních vytrvalců.

ZKÁZA VELKÉ TARTÁRIE 2

- předchozí část -

Než budeme pokračovat v našem pátrání po příčinách konce Tartárie, zastavme se chvíli v čase někde kolem roku 1815. V tu dobu totiž na Zemi s největší pravděpodobností došlo k jakési obrovské katastrofě světového významu, o níž nám oficiální historie nic neříká. Nebo nás mystifikuje. Důsledky této katastrofy však známe velmi dobře – statisíce, ale pravděpodobně spíš miliony lidských životů.

Rok 1816 později dostal jméno „Rok bez slunce“.
Tehdy došlo ke klimatické anomálii, která postihla velkou část severní polokoule. Neobyčejné počasí trápilo celou západní Evropu, Turecko a východ Severní Ameriky.
V USA tento rok dosud nazývají „Eighteen hundred and frozen to death“, to znamená něco jako „Osmnáct set a nasmrt zamrzlý“. Oficiální věda ho pokládá za začátek „malé ledové periody“ trvající tři roky.

ZKÁZA VELKÉ TARTÁRIE 1

15. ledna 2013 ruský prezident Vladimír Putin v Ruské geografické společnosti slavnostně otevřel nový archív, kde jsou veřejnosti zpřístupněny  mapy Tartárie.

Asi se ptáte, co je na tom tak zajímavého. Je a hodně. Tímto aktem dal světu na srozuměnou, že Rusko se vydává na cestu odhalování své skutečné, nezfalšované historie, protože si je vědomo toho, že národ, který svoji historii nezná, nemůže mít ani budoucnost.

Současná oficiální historie, jak je učena v ruských školách, byla vytvořena v průběhu 18. - 19. století a byla sepsána v souladu s biblickou koncepcí historie na zakázku Romanovců. Už jen přechodem z původního kalendáře (počítaného od podepsání míru ve Hvězdném chrámu) na kalendář juliánský se historie říše zkrátila o více jak pět a půl tisíce let!

V Ruské federaci už proto pracují na zcela nové koncepci vzdělávání a přepisují se učebnice, které pro tuto většinově slovanskou zemi v posledních dvaceti letech tvořily ze zcela „nezištných“ důvodů západní vzdělávací instituce.
A myslím, že ani mnozí z vás nikdy neslyšeli o největším státním útvaru na Zemi za dobu nám známé historie. Učili jsme se sice o slavném Egyptu, Perské říši, říši Osmanské či Římské – ale to všechno byly drobečky proti obrovské slovanské říši, která v průběhu věků nesla názvy Rassénie, Skýtie a nakonec Tartárie. 

Tím spíš je překvapující, že tato země nenalezla jediné zmínky v oficiální historii!
Abychom tuto mezeru trochu zaplnili, což bychom jako Slované určitě měli, nabízíme výtahy z obsáhlých statí Jeleny Ljubimové a Dmitrije Mylnikova.

Vlabi

PF 2015

Přejeme vám, abyste...

Je čas iluze?

Čím dál častěji narážím na informace, že čas jako takový neexistuje, že je pouhou iluzí - především našich omezených mozků. Odhalení tohoto typu přicházejí jak ze světa ezoteriky - ze svědectví lidí, kteří se svým Vědomím dočasně opustili tělo a ocitli se v jiných realitách, tak ze světa vědy - především z oblasti teoretické a kvantové fyziky.
Pokud by někoho zajímal můj ničím nepodložený názor, pak ten je, že čas jako takový skutečný je, ale zároveň i není. Co to zase melu? Asi takto - záleží odkud je naň pohlíženo.

Pokud naším mozkem z hmoty, pak čas je skutečným ba dokonce jedním z nejzákladnějších stavebních kamenů hmoty a prostoru, k němuž daná hmota náleží - v našem případě třírozměrná, pardón čtyřrozměrná dimenze, kterou vnímáme jako "náš vesmír".

Pokud se na čas pohlédne z místa (nebrat fyzikálně) mimo hmotu a prostor, lze ho patrně vnímat - teď nemám to správné pojmenování... jako hologram. Zdá se být skutečný, ale je to jen iluze skutečnosti.