Mohly být tunely Medvědického hřebene postaveny starověkou civilizací?

Na tomto blogu byly již před časem prezentovány informace o výzkumu skupiny „Kosmopoisk“ vedené kandidátem technických věd V. Černobrovem. Jedním z nejzajímavějších objevů této skupiny byly unikátní podzemní tunely, zjevně umělé povahy, o nichž se zde rovněž psalo. Už tehdy jsem měl teorii, že tyto tunely mohly být postaveny nějakou starověkou civilizací před potopou.

Je zajímavé, že V. Černobrov ve své knize „Medvědecký hřeben“ mezi desítkami různých teorií vysvětlujících vzhled těchto tunelů zvažoval i tuto teorii, založenou na práci jiného renomovaného badatele, V. Trechlebova. Málokdo ví, že je jediným přeživším členem expedice sovětských vojenských historiků, kteří pod vedením generála Mojsejeva objevili stopy starověké jaderné války na Sibiři. Všechny materiály z této expedice byly po zprávě, která zazněla na nejvyšších úrovních sovětského státu, utajovány.

Trechlebovovi se podařilo přežít, protože jakmile se s nástupem perestrojky otevřela železná opona, na několik let opustil zemi. Nepodléhal tedy „čistkám“ účastníků expedice. Poté se mu, jak se domnívám, podařilo „dohodnout“ se satansko-zednářskými strukturami, které „čistku“ prováděly, že ho nechají na pokoji, jestliže se zaváže o autentických informacích expedice mlčet. Ale pokud by se mu něco stalo, kopie materiálů expedice se objeví online.

Proto bych slepě nevěřil oficiálním informacím, které vyslovil V. Trechlebov, protože nemůže přímo říkat pravdu, pouze nám dává vágní náznaky. S ohledem na to se tedy podívejme na informace, které k tomuto tématu publikoval V. Černobrov ve své knize:

 

„Tunely jsou umělou strukturou starověké civilizace. Pokud ano, pak tato civilizace musí mít předponu ‚super‘ a o takových civilizacích není nic jistého známo. Různí odborníci, kteří se dívali na kresbu podzemních chodeb, v ní rozpoznali jak urychlovač elementárních částic, tak i hypotetickou ‚zbraň typu urychlovače‘.“ V tomto i dalších případech by potvrzení takové hypotézy znamenalo revoluci ve vědě, v tomto případě revoluci v historii...

V roce 1997 jsme náhodou narazili na elektronickou verzi knihy Vladimíra ŠEMŠUKA, ředitele Uralské nadace Roericha. ŠEMŠUK, studující starověké védské zdroje, se v ní pokouší dokázat, že jaderná katastrofa, která kdysi na Zemi proběhla, nebyla hypotézou ani planou fikcí, ale skutečnou tragédií, která se odehrála před 25.000 – 30.000 lety, po níž následovala jaderná zima, vědě známá jako Velká doba ledová:

„Na základě shromážděných geochronologických informací sestavili Američan R. Fairbridge a další vědci graf možných změn hladiny moře.“ Asi před 25.000 – 30.000 lety, v důsledku nástupu zalednění, klesla hladina moře o 100 metrů. Pomalu pak stoupala téměř 10.000 let a poté před 15.000 lety náhle stoupla o 20 metrů. Nakonec, asi před 7.000 lety hladina moře náhle stoupla o dalších 6 metrů a od té doby na této úrovni zůstala. Všechny tři změny hladiny moře jsou spojeny s ekologickými a klimatickými katastrofami, které jsou popsány v mýtech a legendách různých národů.

Poslední dva vzestupy byly způsobeny globálními povodněmi a první ohnivou katastrofou. Po katastrofě následné rozkladné procesy změnily složení plynů v atmosféře a uvolnily smrtelné koncentrace sirovodíku a metanu (ten je stále zmrzlý v polárních čepičkách), které otrávily všechny, co zázračně přežili. Oceány, moře a řeky byly otráveny rozkládajícími se mrtvolami. Nastal hladomor. Lidé se snažili uniknout toxickému vzduchu, radiaci a nízkému atmosférickému tlaku ve svých podzemních městech. Následné deště a zemětřesení však zničily vše, co vytvořili, a vytlačily je zpět na povrch.

S využitím zařízení popsaného v Mahábhárátě, připomínajícího laser, lidé ve spěchu budovali obrovské podzemní chodby, jejichž výška někdy přesahovala 100 m, a snažili se tak vytvořit podmínky pro život: potřebný tlak, teplotu a složení vzduchu. Jaderná válka však pokračovala a nepřítel je pronásledoval i sem. Je možné, že „tunely“, které se dochovaly dodnes a spojují jeskyně s povrchem země, mají umělý původ. Vypálené laserovými zbraněmi byly vytvořeny za účelem vykouření lidí, kteří se snažili zachránit v podzemí před jedovatými plyny a nízkým tlakem (nebo pro větrání).

Tyto tunely jsou až příliš kruhové na to, aby se dalo hovořit o jejich přirozeném původu (mnoho takových „přirozených“ tunelů se nachází také v jeskyních Permské oblasti, včetně proslulé Kungurské jeskyně). Stavba tunelů samozřejmě začala již dlouho před jadernou katastrofou. Nyní chátrají a vnímáme je jako jeskyně přírodního původu (vypadalo by naše metro o mnoho století později o mnoho lépe, kdybyste mohli jen obdivovat „hru přírodních sil“?). Po celé planetě byly vykopány tunely dlouhé tisíce kilometrů, které byly objeveny na Altajském hřebeni, na Uralu, v Tien-Šanu, na Kavkaze, v Saharě, v Gobi, v Severní a Jižní Americe.

Jeden takový tunel spojuje Maroko se Španělskem. Podle Colossima pravděpodobně tímto tunelem vstoupil jediný druh opic, který dnes v Evropě existuje, „gibraltarské berberské opice“, a obýval oblast kolem jeho východu... (Zvláštní, protože teoreticky by se tyto tunely za tak dlouhou dobu dávno rozpadly a zdeformovaly!) Poté přišla éra Atlanťanů – první civilizace za posledních 10 milionů let, která postavila svá města na zemském povrchu. Ne všichni však následovali jejich příkladu. Podzemní město objevené v severní Africe pochází přesně z éry Borejců, protože velikost místností je vhodnější pro jejich výšku.

Anglický spisovatel a cestovatel John Wellard ve své knize „Ztracené světy Afriky“ popisuje systém tunelů pod Saharou takto: „Tento systém se skládá z mnoha rovnoběžných i protínajících se šachet, místně nazývaných ‚foggary‘... Ačkoli jsou zvenčí podobné zavlažovacím tunelům v Persii (které se stále používají), konstrukce afrického systému je odlišná... Uvnitř jsou hlavní tunely nejméně 4,5 metru vysoké a 5 metrů široké. Z hlavních tunelů se na obou stranách odbočují boční šachty, které je spojují s hlavní podzemní dálnicí. Mnoho z těchto pozůstatků starověkých staveb je neznámých, ačkoli stovky tunelů jsou stále viditelné. Byly objeveny stopy více než 230 tunelů o celkové délce asi 2 000 km“ (sbírka „Tajemství tisíciletí“. Moskva, 1995).

To vše se samozřejmě v popisu V. Šemšuka jeví až příliš fantastické... Tak či onak, popis tunelů starověkých Atlanťanů a Borejců zhruba odpovídá popisu tunelů Medvědické, i když s největší pravděpodobností byl „zkopírován“ ze západních, latinskoamerických popisů starověkých paleotunnelů.

Jak vidíme, tato verze spojuje vznik tunelů pod Medvědeckým hřebenem se starověkou jadernou válkou. A samozřejmě například k datování, které ve své knize uvádí V. Trechlebov, je třeba přistupovat s opatrností. Mimochodem, další renomovaný badatel záhad naší minulosti, spisovatel a cestovatel G. Sidorov, upozorňuje i na přítomnost starověkých podzemních struktur v arktickém Uralu a severní Sibiři. Jejich vznik však spojuje s legendární arktickou domovinou všech lidí bílé rasy. Tuto verzi budeme zkoumat samostatně.

Tvrdí také, že na Sibiři proběhla jaderná válka, jejíž stopy objevila skupina generála Mojsejeva. Ve skutečnosti se odehrála mnohem blíže naší době. Například se domnívá, že v důsledku jaderného bombardování byla sibiřská védská metropole, na Západě známá jako „Velká Tartárie“, zničena silou nepřátelskou k lidstvu. K tomu došlo ještě před vznikem říše Ivana Hrozného, ​​která tehdy shromažďovala přeživší západní provincie Moskvy, Kazaně, Astrachaně a sibiřských království.

Možná tedy byly tyto tunely postaveny v této době? Nebo byly postaveny během exodu bílé rasy z legendárního arktického kontinentu? Tuto možnost zvážíme, až se příště vrátíme k tématu tunelů Medvědického hřebene.

michael101063 ©

zdroj

poznámka
Podzemí a pradávným mezikontinentálním tunelům jsou na "Myšlenkách..." věnovány i další články, např.:
https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2016/05/mezikontinentalni-podzemni-tunely-1.html
https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2016/06/mezikontinentalni-podzemni-tunely-2.html

a další