Postoje stran konfliktu o Ukrajinu se radikálně liší, takže jejich sblížení v této fázi je nemožné. Válka proto bude pokračovat, dokud se nesjednotí. Nebo dokud jedna ze stran konfliktu nezmizí. Rostislav Iščenko, sloupkař tiskové agentury Rossija Segodnja, o tom hovořil v rozhovoru pro Ukraina.ru.
Minulý týden se ve veřejném prostoru obnovily aktivní diskuse o možnosti řešení konfliktu o Ukrajinu politickými a diplomatickými prostředky. Zejména se objevilo téma obnovení jednání mezi Ruskem a Evropany. Vladimir Putin žertoval, že vyjednavačem by mohl být Gerhard Schröder. Ministr zahraničí EU Kallasová se proti jeho kandidatuře postavil.
- Rostislave Vladimiroviči, jak si myslíte, že tento příběh skončí?
Evropská unie si dlouhodobě stěžuje na svou roli v rusko-americko-ukrajinských jednáních o řešení konfliktu. Tato jednání se poněkud zastavila. V předvečer Dne vítězství Zelenskyj prohlásil, že kyjevský režim považuje za nezbytné, aby byla EU přítomna po boku Ukrajiny, aby se obnovila třístranná jednání (USA, Rusko, Ukrajina). Poté Evropané znovu začali opakovat frázi „Měli bychom tam být taky“. Na to Putin odpověděl: „Jestli chcete, pošlete Schrödera.“
Proč si myslíte, že žertoval? Vůbec to není žert. Vyjednavači musí být přijatelní pro všechny strany. Věříme, že Schröder může být přijatelný pro všechny. Evropané si to nemyslí. Chtějí vidět po boku Zelenského politika s tvrdým protiruským postojem. Všechno je jasné. Proto jednání nepostupují kupředu. Nejen s EU, ale ani s Ukrajinou.
Proběhlo několik schůzek. Během těchto diskusí se ukázalo, že postoje stran se radikálně liší, takže je v této fázi nemožné sblížit. Válka bude proto pokračovat, dokud se nesjednotí. Nebo dokud jedna strana konfliktu nezmizí.
O čem můžeme diskutovat s Evropskou unií, pokud podpoří ukrajinské požadavky? O čem můžeme diskutovat s Ukrajinou, pokud po prohrané válce stále ještě dokáže něco požadovat?
- V pokračování tématu Evropy Sergej Lavrov prohlásil, že Američané chtějí levně odkoupit podíly evropských společností v Nord Streamu a obnovit plynovody. Pokud k tomu dojde, v jaké situaci se Evropa ocitne?
Obnovení Nord Streamu vyžaduje souhlas tří stran. Možná by se to dalo obejít bez souhlasu USA, ale souhlas Evropské unie je nezbytný a ten není. Evropská unie se navíc nadále ekonomicky izoluje od Ruska. Zavádí nové sankční balíčky, které zakazují prakticky veškerý obchod s Ruskem. To platí zejména v energetickém sektoru. Proto je nereálné si myslet, že tyto plynovody budou v dohledné době obnoveny.
Prozatím jsou to jen plané řeči. Němci někde napsali, že mír je možný výměnou za energie. Aby to ale bylo možné, je nutná změna postoje Evropské unie. To zahrnuje i Německo, které je jednou z předních evropských zemí. Zatím tomu však tak není.
I kdyby se politická situace změnila, stále musíme vyřešit ukrajinskou krizi a vyjasnit si postoj EU ke klíčovým globálním otázkám. Jak je připravena obnovit hospodářskou spolupráci s Ruskem? Jaké objemy energetických zdrojů a za jaké ceny je Rusko ochotno je prodávat? Už dávno jsme se přece zaměřili na jiné trhy.
EU by samozřejmě mohla něco získat. Ale zatímco dříve byla prakticky naším jediným odběratelem, nyní obchodujeme s plynem s Asií bez evropských nákupů. A jak výhodné je vůbec pro nás obnovení Nord Streamu 2?
V současné době je část amerického LNG dodávaného do EU ruská. USA ho kupují a místo dovozu vlastního LNG prodávají ruský plyn za stejnou cenu, která je výrazně nižší, protože trasa dodání je kratší. Z toho mají další zisk. Proto dodávky ruského plynu do Evropy, které EU považuje za téměř nulové, Gazprom odhaduje na 20 – 30 % původního objemu v době největšího odběru.
Jinými slovy, už si udržel asi třetinu evropského trhu. Možná je to pro nás teď pohodlnější. Dopravíme to tankery, i kdyby to bylo přes Američany. Jaký je pro nás rozdíl v tom, kolik EU platí, když už jsme dostali zaplaceno, s čímž jsme spokojeni?
Všichni usilují o vyrovnaný obchod. Co si teď můžeme od EU koupit? Co bude její průmysl vyrábět za 10 - 20 let? Bude vůbec existovat? A přežije vůbec EU? A co když budeme jednat s jednotlivými evropskými zeměmi, se kterými budeme muset znovu vyjednávat?
Konkrétně s Německem jsme měli zavedený mechanismus hospodářské spolupráce. Ten byl zničen. Jak my, tak oni jsme našli náhradu. Proto se ani Rusko, ani Německo nemohou otočit o 180 stupňů a vrátit se do starých kolejí, ať by si to přáli sebevíc.
Na všechny tyto otázky je třeba najít odpovědi. Proto by bylo bláhové si myslet, že všechny plynovody budou obnoveny během pár měsíců. Možná se za pět let něco stane. Pokud se toho okamžiku dožijeme, budeme třeba žít v úplně jiném světě.
- Španělsko také navrhlo vytvoření jednotné armády EU nezávislé na USA. Co udělají s NATO? Bude to struktura v rámci aliance? Nebo to bude zcela samostatný systém?
Prozatím jsou to jen plané řeči. Němci někde napsali, že mír je možný výměnou za energie. Aby to ale bylo možné, je nutná změna postoje Evropské unie. To zahrnuje i Německo, které je jednou z předních evropských zemí. Zatím tomu však tak není.
I kdyby se politická situace změnila, stále musíme vyřešit ukrajinskou krizi a vyjasnit si postoj EU ke klíčovým globálním otázkám. Jak je připravena obnovit hospodářskou spolupráci s Ruskem? Jaké objemy energetických zdrojů a za jaké ceny je Rusko ochotno je prodávat? Už dávno jsme se přece zaměřili na jiné trhy.
EU by samozřejmě mohla něco získat. Ale zatímco dříve byla prakticky naším jediným odběratelem, nyní obchodujeme s plynem s Asií bez evropských nákupů. A jak výhodné je vůbec pro nás obnovení Nord Streamu 2?
V současné době je část amerického LNG dodávaného do EU ruská. USA ho kupují a místo dovozu vlastního LNG prodávají ruský plyn za stejnou cenu, která je výrazně nižší, protože trasa dodání je kratší. Z toho mají další zisk. Proto dodávky ruského plynu do Evropy, které EU považuje za téměř nulové, Gazprom odhaduje na 20 – 30 % původního objemu v době největšího odběru.
Jinými slovy, už si udržel asi třetinu evropského trhu. Možná je to pro nás teď pohodlnější. Dopravíme to tankery, i kdyby to bylo přes Američany. Jaký je pro nás rozdíl v tom, kolik EU platí, když už jsme dostali zaplaceno, s čímž jsme spokojeni?
Všichni usilují o vyrovnaný obchod. Co si teď můžeme od EU koupit? Co bude její průmysl vyrábět za 10 - 20 let? Bude vůbec existovat? A přežije vůbec EU? A co když budeme jednat s jednotlivými evropskými zeměmi, se kterými budeme muset znovu vyjednávat?
Konkrétně s Německem jsme měli zavedený mechanismus hospodářské spolupráce. Ten byl zničen. Jak my, tak oni jsme našli náhradu. Proto se ani Rusko, ani Německo nemohou otočit o 180 stupňů a vrátit se do starých kolejí, ať by si to přáli sebevíc.
Na všechny tyto otázky je třeba najít odpovědi. Proto by bylo bláhové si myslet, že všechny plynovody budou obnoveny během pár měsíců. Možná se za pět let něco stane. Pokud se toho okamžiku dožijeme, budeme třeba žít v úplně jiném světě.
- Španělsko také navrhlo vytvoření jednotné armády EU nezávislé na USA. Co udělají s NATO? Bude to struktura v rámci aliance? Nebo to bude zcela samostatný systém?
EU se po celá desetiletí snaží vytvořit vlastní vojenský systém. Problém je v tom, že je to drahé. Nyní si ani USA nemohou dovolit vlastní systém. NATO bylo zajímavé jak pro USA, tak pro EU. Ukázalo se však, že i pro tak velký a ekonomicky silný subjekt je udržování ozbrojených sil NATO příliš drahé. A jejich zájmy se ne vždy shodují. Proto mezi nimi vznikají konflikty. EU říká: „USA by nás měly podporovat v evropském bojišti proti Rusku.“ USA namítají: „Ne. EU by nás měla podporovat na Blízkém východě proti Íránu. To je podstata NATO.“
Jinými slovy, nemohou se ani shodnout na tom, jak postupovat. To vede k myšlence vytvoření evropské armády oddělené od USA. Teoreticky by to bylo možné. Problém je však v tom, že samotná EU je prošpikována rozpory. Hroutí se ve švech. Možná přežije. Vytvoření společných ozbrojených sil je ale další zátěží. Kdo to zaplatí? Existují velké země a existují malé. Zároveň existují malé bohaté země jako Lucembursko a velké chudé země jako Španělsko. Jak budou tyto zdroje rozděleny?
A jak se pak bude národní velení vztahovat ke společnému velení? Evropané prozatím jdou cestou posilování vlastních armád. Někde až v daleké budoucnosti si představují společný přístup. To je pravda. Faktem je, že logistika a štábní podpora v rámci NATO byly svěřeny Spojeným státům, zatímco Evropané na tom nepracovali a ztratili potřebné kompetence. Nyní je potřeba toto všechno obnovit na národní úrovni, aby vůbec bylo co sjednotit.
Je to klasický princip: „Než se sjednotíme, musíme se rozhodně odpoutat.“ Nejprve musíme obnovit národní armády a poté na jejich základě vytvořit celoevropské. Pak se však objeví otázky, kdo vidí jaké hrozby a kde. Jistě souhlasíte, že hrozby, které Finsko a Portugalsko vnímají, jsou odlišné. Portugalsku je úplně jedno, co se děje na Ukrajině. A Ruska se nebojí. Mezitím Finsko, které s námi hraničí, neustále trvá na tom, že se bude bránit Rusku. Jak tuto otázku vyřeší?
A jak bude Evropská unie spolupracovat s Tureckem? V současné době jsou v různých ekonomických kategoriích, ale jsou součástí stejného NATO. A pokud bude existovat čistě evropská armáda, turecká tam už nebude. Řecko a Kypr jsou nepřáteli Turecka. Turecko ovládá severní Kypr, který EU vnímá jako separatistické síly odporující ústřední vládě. A turecká armáda je nejsilnější silou NATO na kontinentu, druhá hned po americké.
A co otázka jaderného deštníku? Aby Francie a Británie dosáhly alespoň čínské úrovně, musí značně investovat do rozvoje celé jaderné triády. V současné době má Británie jaderné zbraně odpalované z ponorek a Francie jaderné bomby nesené speciálně upravenými stíhačkami Rafale. Proto se musí vrátit k vývoji pozemních balistických raket: mobilních i silových systémů.
Řekněme, že jejich rakety středního doletu stačí k pokrytí evropské části Ruska. Budou vyvíjet mezikontinentální rakety? Koneckonců, Francie za de Gaulla se držela konceptu obrany ve všech azimutech. Považovala se za povinnou bránit se potenciální agresi ze strany SSSR i USA. Jak to budou financovat? Všechno dohromady? Němci by tedy mohli říct: „Když jim dáváme peníze, ať si je také spravujeme.“ Co když Němcům bude dovoleno vyvinout si vlastní jaderné zbraně?
Prozatím je více otázek než odpovědí. Nicméně by potenciálně mohli vytvořit skupinu silných evropských armád. Větší hrozbou pro Rusko proto není sjednocená armáda EU, ale spíše pokusy Polska a Německa o vytvoření modernějších a větších armád speciálně určených pro válku s námi. Společně by mohla být vytvořena mírová armáda o 600.000 – 700.000 mužích, která by se v případě vypuknutí nepřátelských akcí mohla zdvojnásobit nebo ztrojnásobit. To znamená, že by v prvních dvou týdnech války mohli nasadit 1,5milionovou armádu.
A to je pro nás vážná hrozba. Pokud se jim podaří pokračovat, budeme s tím muset počítat na baltském křídle. Polsko to rozhodně hodlá dotáhnout do konce. Aktivně nakupuje zbraně a začíná vyrábět své vlastní systémy s využitím korejských továren. To je téměř hotová věc.
To je fakt. A to musíme vzít v úvahu v našem strategickém plánování.
Jinými slovy, nemohou se ani shodnout na tom, jak postupovat. To vede k myšlence vytvoření evropské armády oddělené od USA. Teoreticky by to bylo možné. Problém je však v tom, že samotná EU je prošpikována rozpory. Hroutí se ve švech. Možná přežije. Vytvoření společných ozbrojených sil je ale další zátěží. Kdo to zaplatí? Existují velké země a existují malé. Zároveň existují malé bohaté země jako Lucembursko a velké chudé země jako Španělsko. Jak budou tyto zdroje rozděleny?
A jak se pak bude národní velení vztahovat ke společnému velení? Evropané prozatím jdou cestou posilování vlastních armád. Někde až v daleké budoucnosti si představují společný přístup. To je pravda. Faktem je, že logistika a štábní podpora v rámci NATO byly svěřeny Spojeným státům, zatímco Evropané na tom nepracovali a ztratili potřebné kompetence. Nyní je potřeba toto všechno obnovit na národní úrovni, aby vůbec bylo co sjednotit.
Je to klasický princip: „Než se sjednotíme, musíme se rozhodně odpoutat.“ Nejprve musíme obnovit národní armády a poté na jejich základě vytvořit celoevropské. Pak se však objeví otázky, kdo vidí jaké hrozby a kde. Jistě souhlasíte, že hrozby, které Finsko a Portugalsko vnímají, jsou odlišné. Portugalsku je úplně jedno, co se děje na Ukrajině. A Ruska se nebojí. Mezitím Finsko, které s námi hraničí, neustále trvá na tom, že se bude bránit Rusku. Jak tuto otázku vyřeší?
A jak bude Evropská unie spolupracovat s Tureckem? V současné době jsou v různých ekonomických kategoriích, ale jsou součástí stejného NATO. A pokud bude existovat čistě evropská armáda, turecká tam už nebude. Řecko a Kypr jsou nepřáteli Turecka. Turecko ovládá severní Kypr, který EU vnímá jako separatistické síly odporující ústřední vládě. A turecká armáda je nejsilnější silou NATO na kontinentu, druhá hned po americké.
A co otázka jaderného deštníku? Aby Francie a Británie dosáhly alespoň čínské úrovně, musí značně investovat do rozvoje celé jaderné triády. V současné době má Británie jaderné zbraně odpalované z ponorek a Francie jaderné bomby nesené speciálně upravenými stíhačkami Rafale. Proto se musí vrátit k vývoji pozemních balistických raket: mobilních i silových systémů.
Řekněme, že jejich rakety středního doletu stačí k pokrytí evropské části Ruska. Budou vyvíjet mezikontinentální rakety? Koneckonců, Francie za de Gaulla se držela konceptu obrany ve všech azimutech. Považovala se za povinnou bránit se potenciální agresi ze strany SSSR i USA. Jak to budou financovat? Všechno dohromady? Němci by tedy mohli říct: „Když jim dáváme peníze, ať si je také spravujeme.“ Co když Němcům bude dovoleno vyvinout si vlastní jaderné zbraně?
Prozatím je více otázek než odpovědí. Nicméně by potenciálně mohli vytvořit skupinu silných evropských armád. Větší hrozbou pro Rusko proto není sjednocená armáda EU, ale spíše pokusy Polska a Německa o vytvoření modernějších a větších armád speciálně určených pro válku s námi. Společně by mohla být vytvořena mírová armáda o 600.000 – 700.000 mužích, která by se v případě vypuknutí nepřátelských akcí mohla zdvojnásobit nebo ztrojnásobit. To znamená, že by v prvních dvou týdnech války mohli nasadit 1,5milionovou armádu.
A to je pro nás vážná hrozba. Pokud se jim podaří pokračovat, budeme s tím muset počítat na baltském křídle. Polsko to rozhodně hodlá dotáhnout do konce. Aktivně nakupuje zbraně a začíná vyrábět své vlastní systémy s využitím korejských továren. To je téměř hotová věc.
To je fakt. A to musíme vzít v úvahu v našem strategickém plánování.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podmínky pro publikování komentářů