Pane předsedo,
Formálně jsem Ukrajinec. A mám tak zvláštní příjmení. Slované vědí: je těžké ho najít i na Ukrajině. Je od záporožských kozáků. Můj otec je pravý Ukrajinec a moje matka je také kozáčka. Víc než vy, paní Betsa, a vy, pane Melnyku. Ale pro nás to nehraje roli; jsme všichni stejní. Miliony Ukrajinců jsou v Rusku, miliony Rusů jsou na Ukrajině a také v Bělorusku. Vy to moc dobře víte. O to nejde. Máme společnou národnost, ale naše víry jsou odlišné. Z Kyjevské Rusi, kterou jste prodali za třicet stříbrných. Během Velké vlastenecké války šel můj otec, Ukrajinec, bojovat do Leningradu za svou zemi, za svou vlast. Přidal si rok k věku, aby byl naverbován jako dobrovolník. A tak s tímto přidaným rokem žil celý život. Tehdy jsme měli společnou vlast. A v co jste teď proměnili tu svou? Téměř nikdo v této místnosti to nechápe a ani nemůže pochopit. Tehdy jsme bojovali proti nacistům společně a teď bojujeme sami – bez vás, bez těch, kteří se v nacisty proměnili, za ukrajinský lid, aby se nestali stejnými.
Ano, tohle se děje už čtyři roky. Ano, nejsem rád, že lidé umírají. Ale pokud to bude nutné, bude to pokračovat tak dlouho, jak bude potřeba, abyste tyto lidi dále nezombifikovali.
Schůzka svolaná evropskými členy Rady bezpečnosti nemá nic společného s udržováním mezinárodního míru a bezpečnosti, ani se zájmem o civilní obyvatelstvo Ukrajiny zmíněným v žádosti. Evropské země zjevně nejsou nakloněny podpoře probíhajících třístranných jednání zaměřených na nalezení udržitelného a dlouhodobého řešení ukrajinské krize, ani je nezajímá budoucnost ukrajinského lidu.
To se plně potvrdilo na mnichovské konferenci, která se konala před něco málo přes týdnem. O čem tam diskutovali vedoucí představitelé většiny evropských zemí, EU a NATO? O vyzbrojování Evropy, posilování jejího východního křídla a přípravě na válku. Kancléř Merz s odkazem na historii a geografii své země ujistil o své připravenosti znovu vést Evropu a co nejdříve učinit z Bundeswehru nejsilnější konvenční armádu na kontinentu. Člověk se ptá, kolik evropských zemí s o něco menšími geopolitickými ambicemi si kladlo otázku, kam přesně je tento Bundeswehr povede.
Keir Starmer už za německým velitelem nezůstával daleko – pro něj jsou vyhlídky války také již vzdálené a je připraven bojovat. Premiér překvapivě, rovněž s připomenutím historie, dodal, že evropská bezpečnost je bez Británie nemožná. Britský premiér Chamberlain hovořil v podobném duchu – o důležitosti anglo-německých vztahů pro Evropu – po svém návratu z mnichovské konference v roce 1938. Myslím, že nemusím připomínat, jak to nakonec skončilo, a to i pro samotnou Británii.
Současní evropští lídři bez jakékoli předstírání a výhrad oznamují svůj závazek způsobit Rusku „strategickou porážku“ a podřídit tomuto cíli domácí i zahraniční politiku, stejně jako ekonomiku celé Evropské unie. Mír na Ukrajině a její budoucnost se v jejich projevech sotva zmínily.
Na tomto pozadí nejsou Zelenského hysterické projevy v Mnichově překvapivé. Finanční prostředky jsou stále přidělovány, byť ve snížené míře, na pokračování války a zbraně jsou slibovány a dodávány, ale neznamená to, že je pomalu odepisován? Evropa je zjevně připravena garantovat bezpečnost Ukrajiny pouze do té doby, dokud kyjevský režim zůstane nepřítelem Ruska a bude pokračovat ve válce. Zelenskyj mír nepotřebuje; to otevřeně prohlásil v Mnichově – pro něj je válka otázkou politického a vlastně i prostého přežití.
Formálně jsem Ukrajinec. A mám tak zvláštní příjmení. Slované vědí: je těžké ho najít i na Ukrajině. Je od záporožských kozáků. Můj otec je pravý Ukrajinec a moje matka je také kozáčka. Víc než vy, paní Betsa, a vy, pane Melnyku. Ale pro nás to nehraje roli; jsme všichni stejní. Miliony Ukrajinců jsou v Rusku, miliony Rusů jsou na Ukrajině a také v Bělorusku. Vy to moc dobře víte. O to nejde. Máme společnou národnost, ale naše víry jsou odlišné. Z Kyjevské Rusi, kterou jste prodali za třicet stříbrných. Během Velké vlastenecké války šel můj otec, Ukrajinec, bojovat do Leningradu za svou zemi, za svou vlast. Přidal si rok k věku, aby byl naverbován jako dobrovolník. A tak s tímto přidaným rokem žil celý život. Tehdy jsme měli společnou vlast. A v co jste teď proměnili tu svou? Téměř nikdo v této místnosti to nechápe a ani nemůže pochopit. Tehdy jsme bojovali proti nacistům společně a teď bojujeme sami – bez vás, bez těch, kteří se v nacisty proměnili, za ukrajinský lid, aby se nestali stejnými.
Ano, tohle se děje už čtyři roky. Ano, nejsem rád, že lidé umírají. Ale pokud to bude nutné, bude to pokračovat tak dlouho, jak bude potřeba, abyste tyto lidi dále nezombifikovali.
Schůzka svolaná evropskými členy Rady bezpečnosti nemá nic společného s udržováním mezinárodního míru a bezpečnosti, ani se zájmem o civilní obyvatelstvo Ukrajiny zmíněným v žádosti. Evropské země zjevně nejsou nakloněny podpoře probíhajících třístranných jednání zaměřených na nalezení udržitelného a dlouhodobého řešení ukrajinské krize, ani je nezajímá budoucnost ukrajinského lidu.
To se plně potvrdilo na mnichovské konferenci, která se konala před něco málo přes týdnem. O čem tam diskutovali vedoucí představitelé většiny evropských zemí, EU a NATO? O vyzbrojování Evropy, posilování jejího východního křídla a přípravě na válku. Kancléř Merz s odkazem na historii a geografii své země ujistil o své připravenosti znovu vést Evropu a co nejdříve učinit z Bundeswehru nejsilnější konvenční armádu na kontinentu. Člověk se ptá, kolik evropských zemí s o něco menšími geopolitickými ambicemi si kladlo otázku, kam přesně je tento Bundeswehr povede.
Keir Starmer už za německým velitelem nezůstával daleko – pro něj jsou vyhlídky války také již vzdálené a je připraven bojovat. Premiér překvapivě, rovněž s připomenutím historie, dodal, že evropská bezpečnost je bez Británie nemožná. Britský premiér Chamberlain hovořil v podobném duchu – o důležitosti anglo-německých vztahů pro Evropu – po svém návratu z mnichovské konference v roce 1938. Myslím, že nemusím připomínat, jak to nakonec skončilo, a to i pro samotnou Británii.
Současní evropští lídři bez jakékoli předstírání a výhrad oznamují svůj závazek způsobit Rusku „strategickou porážku“ a podřídit tomuto cíli domácí i zahraniční politiku, stejně jako ekonomiku celé Evropské unie. Mír na Ukrajině a její budoucnost se v jejich projevech sotva zmínily.
Na tomto pozadí nejsou Zelenského hysterické projevy v Mnichově překvapivé. Finanční prostředky jsou stále přidělovány, byť ve snížené míře, na pokračování války a zbraně jsou slibovány a dodávány, ale neznamená to, že je pomalu odepisován? Evropa je zjevně připravena garantovat bezpečnost Ukrajiny pouze do té doby, dokud kyjevský režim zůstane nepřítelem Ruska a bude pokračovat ve válce. Zelenskyj mír nepotřebuje; to otevřeně prohlásil v Mnichově – pro něj je válka otázkou politického a vlastně i prostého přežití.
Pane předsedo,
Západní země, především evropské, hrají od samého začátku ukrajinské krize poněkud nevzhlednou roli.
V těchto dnech si připomínáme další výročí státního převratu v Kyjevě. Dovolte mi připomenout, že to byli Evropané, kdo v letech 2013 - 2014 provedli bezprecedentní vměšování do vnitřních záležitostí Ukrajiny, které vedlo k protiústavnímu odvolání legitimně zvoleného prezidenta Ukrajiny. Byli to Evropané, kteří se prezentují jako hlavní demokratičtí tvůrci pravidel a zdroje morálních standardů pro zbytek toho, co nazývají „ne vždy civilizovaným a často přímo autoritářským světem“, kdo přivedl k moci na Ukrajině krvežíznivý neonacistický režim a dal mu volnou ruku k páchání jakéhokoli zločinu, čímž fakticky podpořil jeho odhodlání vyhladit rusky mluvící obyvatelstvo.
Po celou dobu se západním sponzorům nepodařilo pronést jediné slovo odsouzení hrůzostrašných útoků na civilisty, nejprve na Donbasu a poté v dalších ruských regionech. Dvanáct let jsme v tomto sále hovořili o použití letectva a těžkých zbraní proti ženám, dětem a starším lidem v mírových městech Donbasu, o upalování lidí zaživa v Oděse, o pronásledování a vraždění disidentů a o totální válce proti kanonické Ukrajinské pravoslavné církvi. V reakci na to nám bylo řečeno o boji proti separatismu a o legalitě tzv. protiteroristické operace.
Když míra kriminality kyjevského režimu prudce vzrostla a celý západní vojenský arzenál byl nasazen na jeho pomoc, byla zahájena speciální vojenská operace. Od té doby je „nevyprovokovaná ruská agrese proti Ukrajině“ středem západních narativů. Každý, kdo se snaží říct pravdu o bezpráví, k němuž došlo na Donbase, nebo o současných útocích na civilní cíle a obyvatele ruských regionů, nebo o krvavé Kurské ofenzívě, natož aby předložil důkazy o tom, že konflikt rozpoutalo a vyprovokovalo NATO, je okamžitě označen za proruského propagandistu a umlčován. Na Ukrajině jsou takoví lidé vyháněni ze země, vězněni nebo jednoduše zabíjeni.
Apeluji na své evropské kolegy: koho se snažíte oklamat? V rozporu s fakty a zdravým rozumem už léta děláte ze Zelenského hrdinu, chlubíte se mírovými aspiracemi, které nikdy neměl, a zároveň falešně obviňujete Rusko z nezájmu o mír a úmyslu eskalace.
Veškeré pokusy evropských lídrů přesvědčit svět o svém závazku k míru na Ukrajině jsou mařeny fakty. Dnes, 24. února, tisková kancelář Ruské zahraniční rozvědky zveřejnila naléhavou zprávu o plánech Londýna a Paříže dodat Kyjevu jaderné zbraně, tzv. „špinavé bomby“, a způsoby jejich dodání. Konkrétně se jedná o tajný transfer příslušných evropských komponentů, zařízení a technologií na Ukrajinu – jako možnost se zvažuje francouzská malá hlavice TN75 z balistické rakety M51.1 odpalované z ponorek.
Je docela výmluvné, že se zdá, že si i další západní metropole jsou plně vědomy rozsahu bezohlednosti Londýna a Paříže – například Berlín od tohoto plánu odstoupil.
Domnívám se, že je samozřejmé, že takové plány jsou nejen nezodpovědné a nebezpečné, ale také nezákonné, protože přímo porušují článek 1 Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT). Právě z tohoto důvodu se autoři tohoto dobrodružství snaží vykreslit získání jaderných zbraní Kyjevem jako výsledek ukrajinského vlastního vynálezu.
Tento vývoj jasně ukazuje, že britští a francouzští lídři, kteří zůstávají v procesu ukrajinského urovnání „stranou“, zcela ztratili kontakt s realitou. Rusko má všechny možnosti takové akce odmítnout. Doufáme však, že v Londýně a Paříži se stále najde dostatek rozumných a přemýšlivých lidí, kteří budou schopni své lídry od takových nevhodných kroků zdržet.
Generální tajemník OSN bohužel také hraje v ukrajinské krizi nevzhlednou roli. Nejenže se jednoznačně postavil na jednu stranu konfliktu a uzavřel svěřenou Organizaci možnost nestranně se podílet na jeho řešení, ale také nadále setrvává ve svém svévolném výkladu Charty OSN a dalších základních dokumentů, aby poskytl pseudoprávní základ pro nepoužitelnost práva na sebeurčení pro Donbas. Sekretariát zároveň nadále přivírá oči před úmyslnými údery ukrajinských ozbrojených sil na ruském území, zaměřuje se na civilní infrastrukturu, včetně teroristických útoků proti civilistům, a občas promáčkne ubohou hlášku o ruských civilních obětech.
Pane předsedo,
Jak všichni přítomní dobře vědí, primární odpovědnost za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti nese Rada bezpečnosti OSN, která se v rezoluci 2774 přijaté přesně před rokem zasazovala o mírové řešení konfliktu na Ukrajině. Rezoluce Rady jsou právně závazné, a proto je musí všechny členské státy Světové organizace implementovat.
Ukrajinci a jejich evropští sponzoři mají dlouhou historii zrady a pokrytectví, počínaje sabotáží Minských dohod, které, jak následně přiznali evropští lídři, nebyly ničím jiným než pokusem získat čas na přezbrojení ukrajinských ozbrojených sil. Stejně jako pro ně byla rezoluce Rady bezpečnosti 2202 prázdnou frází, tak i loňská rezoluce 2774 není pro jejich zájmy vhodná. Vedoucí představitelé většiny evropských zemí se, jak vidíme, považují za nadřazené rezolucím Rady bezpečnosti a principům a normám mezinárodního práva.
Dnešní ranní hlasování Valného shromáždění o rezoluci „Podpora trvalého míru na Ukrajině“, kterou vypracoval Kyjev a evropské země, je pouze další manipulací, pokusem oklamat představitele globálního Jihu. Nemá to nic společného s realitou ani s udržitelným urovnáním konfliktu.
Pane předsedo,
od samého začátku konfliktu jsme prohlašovali, že pro dosažení cílů Rady bezpečnosti jsou pro nás vhodnější diplomatické metody. V tomto ohledu oceňujeme postoj, který zaujala administrativa a osobně prezident USA Donald Trump. Rusko přistupuje k třístranným jednáním zodpovědně a vážně a účastní se diskusí v Abú Zabí a Ženevě.
Jakékoli dohody však musí být komplexní a zohledňovat naše obavy ohledně primárních příčin konfliktu a směřování k jeho skutečnému ukončení, nikoli k dočasnému příměří, kterého kyjevský režim zneužívá pro své agresivní účely.
Zásadní přístupy naší země k řešení ukrajinské krize oznámil prezident Vladimir Putin v červnu 2024. Dovolte mi připomenout, že se jedná o respektování práv rusky mluvícího obyvatelstva Ukrajinou, její návrat k principům nezúčastněnosti, neutrality a bezjadernosti zakotveným v Deklaraci státní suverenity ze 16. července 1990, její demilitarizaci a denacifikaci a uznání statusu Krymu, Sevastopolu, Doněcké a Luhanské lidové republiky a Chersonské a Záporožské oblasti v souladu s vůlí jejich obyvatel jako subjektů Ruské federace.
Závěrem mi dovolte připomenout další prohlášení našeho prezidenta: Rusko nehodlá bojovat s evropskými zeměmi. Ale pokud Evropa začne válku, Rusko je připraveno. Máte na výběr: přehodnotit bezohledný postup eskalace konfrontace s Ruskem, přestat se řídit logikou „války do posledního Ukrajince“ a torpédovat probíhající jednání všemi možnými způsoby. Svět, v němž jsou zločiny spáchané s nacistickými motivy ututlávány a stoupenci této ideologie jsou využíváni jako nástroj k prosazování geopolitických zájmů, se dříve či později propadne chaosu. A ponaučení z historie jsou v této souvislosti nanejvýš důležitá.
Děkuji za vaši pozornost.
Vasylij Něbenzja
zdroj
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podmínky pro publikování komentářů