Léčba kmenů dřevin a ochrana před houbovými chorobami

Problém s léčbou kmenů poškozených zvěří, hmyzem a mrazem mne trápil několik let. Starám se o bezmála 200 stromů a při dalších běžných životních starostech některé věci dělám za minutu dvanáct a někdy až s křížkem po funuse. Proto jsem si známou písničku z pohádky Tři veteráni, parafrázoval na "Zažít nudu - nevadí!"

Práce v sadu je nekonečným příběhem. Tráva, řez, nežádoucí křoviny, škůdci, zima, horko, přemokření, sucho, suché větve, sklizeň, a tak podobně a pořád dokola. Opravit jeden čerstvě okousaný kmen není problém, pokud se to udělá hned. Pokud jich ale bylo víc, tak jsem je narychlo zatřel barvou, s tím že je odborně ošetřím později. Jenže kvůli jiným pracím jsem ošetření odkládal, až byla barva smyta deštěm a obnažené dřevo kmene napadly plísně. Když jsem včera ořezával suché větve, které jsem v předjaří přehlédl, všiml jsem si žalostného stavu kmene jedné švestky. Dříve jsem kmeny ošetřoval zahnutým sadařským nožem. Ošetření rány vysoké 30 - 40 cm trvalo řádově hodiny. Po ošetření několika stromů jsem necítil ruce. Okousanou a suchou kůru je zapotřebí nejen zarovnat až do zdravé kůry, ale také plísní zčernalé dřevo odřezat až do zdravého dřeva. A poté dezinfikovat. Pokud bych to neudělal, kmen vyhnije zevnitř a tenká skořepina zdravého dřeva po obvodu není schopna odolávat větru. Rozhodl jsem se tuto švestku ošetřit. Napadlo mne použít akumulátorovou řetězovou pilu (1), kterou jsem před chvílí ořezával větve. Vyřezání nemocného dřeva mi trvala ne víc než 10 minut, včetně zarovnání potrhané kůry nožem. Rána byla asi 40 cm vysoká a 7 cm široká. Zčernalé dřevo jsem pilkou citlivě odfrézovával odshora dolů, podobně jak se ořezává z rožně gyros. Teprve pak mne napadlo že bych mohl pořídit nějaké fotky.

K tomu mi posloužila hrušeň Astra, jejíž žalostný stav mne také už dlouho trápil. V poslední době se některým odrůdám hrušní na Moravě moc nedaří. Nejen na Valašsku, ale i na jihu Slovácka.

Z mých hrušní je zdravá pouze Konference, jinak všem ostatním zasychají terminální letorosty. Po ohledání kmene jsem našel dvě kulaté díry v kůře o průměru 5 mm. Citlivě jsem je obnažoval pilou. Vyřezával jsem chodbičky se zčernalým dřevem, až do zdravého, světlého dřeva. Jedna díra mířila hlouběji do kmene, proto jsem z ní odvrtal poškozené dřevo. Potrhané pletiva kůry po obvodu rány jsem ořezal nožem. Následně jsem ránu ošetřil Biolitem, pro případ přeživších dřevokazných breberek. Kůru jsem zatřel štěpařským voskem, aby tvrdý nátěr sadařského balzámu kterým jsem natřel dřevo, nebrzdil růst kůry.

Z fotek je patrné, že neznámý škůdce poškodil půlku obvodu kmene. Podobný zásah praktikují někteří pěstitelé, pokud chtějí přinutit ovocný strom rodit. Vyřežou pás kůry i s kambiem. Polysacharidy nemohou odtékat do kořenů a strom je využije pro tvorbu plodů. Proto měla tato hrušeň každoročně obrovské množství malých hrušek. Malých proto, že hrušni chyběly minerály, které z kořenů proudily do koruny jen polovinou cév kmene (2).

Teď nezbývá než doufat, že brebery nenapadnou kmen na jiném místě a že se rána rychle zavalí. Tomu bych mohl napomoci transplantací větve na jedno, nebo více míst v ráně. Bohužel mám hromadu jiných nemocných stromů a tak nevím kdy se k transplantaci dostanu.

Moje hrušně jsou hojně napadeny rzí, která přezimuje na jalovcích vysazených v sousedství. Protože nejde sousedům v okruhu min. 150 metrů zakázat jejich pěstování, rozhodl jsem se hrušně posílit měděným implantátem. Tuto metodu zdárně používám na slivoních Durancie po dobu asi dvaceti let. Durancie, podobně jak jabloně Rubín, meruňky a hrušně, trpí nedostatkem ovocných kyselin. Ty chrání plody i dřevo před napadením moniliozou a jinými druhy houbových onemocnění (3). Chorobné stavy jsou nazývány analogicky jak u lidí, rakovinou a mrtvicí. Mrtvice je stav, kdy odumře větev, nebo celý strom naráz, v důsledku ucpání buněčných cév houbami a plísněmi.

Měděný implantát poskytuje stromu měděné soli, které do jisté míry suplují ochranný účinek ovocných kyselin. Měděný implantát je zdaleka nejméně pracným a nejlevnějším způsobem ochrany rostlin proti houbovým onemocněním. Postup je velmi jednoduchý. Do kmene vyvrtám díru o průměru 4 mm, do ní zasunu Cu drát o průměru 3,5 mm (silnější v dílně nemám) a ranku zatřu štěpařským voskem.

Měděný implantát používají i pěstitelé rajčat, s tím rozdílem že není třeba nic vrtat. Šikmo uštípnutý Cu drát (průměr do 1 mm, délka 2 - 4 cm) tak aby byl ostrý, se zapíchne do stonku rajčete, pokud možno souose s osou stonku. Jsem si vědom že tuto informaci poskytuji s křížkem po funuse, ale na druhou stranu ji mohou pěstitelé, kteří o ní dosud neslyšeli, vyzkoušet v další sezóně.

(1) Původně jsem si pilku zakoupil na ořezávání větví vysoko v korunách stromů, když mám na práci volnou pouze jednu ruku. Pila disponuje nepříliš spolehlivým napínáním řetězu a nemá automatické mazání řetězu. Proto je třeba řetěz i lištu občas ručně namazat, podle manuálu max. pod deseti hodinách práce. Na druhou stranu je pila velmi lehká a disponuje malou lištou, takže se s ní dá dostat i tam, kam se dostat běžnou lištou není možné. A jak jsem si ověřil, dá se s ní citlivě opracovat díra v kmenu.

(2) Vy kdo čtete moje články o zdraví, jste si možná povšimli podobnosti zablokovanosti rostlinných a lidských cév. Tak jako u lidí může být blokace způsobena úrazem, parazitem nebo bakteriální infekcí (3), kterou výrazně omezuje např. kyselina askorbová.

MUDrland Wenca