PETER RUNZEL 4. kapitola

- předchozí část -

Odesílatel: Útvar pro nestandardní záležitosti

Adresáti: Zvláštní oddělení tajných služeb západního světa a spřátelených zemí

Věc: Očekáváný teroristický útok

Priorita: Nejvyšší

V poslední době dochází k významnému nárůstu aktivit u skrytého centra nepřátelského odporu. Dlouhá staletí se až na výjimečně ojedinělé události nedělo nic, co by mohlo vzbuzovat naši pozornost. Mnozí z vás se i domnívali, že žádná nepřátelská centrála již neexistuje. Víme, že to tak není. Stejně jako jsme obeznámeni s její existencí, víme, že mezi obyčejnými lidmi žijí skrytí agenti nerozpoznatelní pro bezpečnostní složky. Jde o jedince, kteří se dobrovolně rodí do spodních pater sociální hierarchie, dočasně připraveni o své výjimečné schopnosti a neví nic o svých úkolech. Teprve při jejich aktivaci dochází k postupnému probouzení a obnově jejich sil. Čím dříve budou odhaleni, tím menší škody budou schopni napáchat. Koncentrujte se na jedince, kteří i ve svém pozdnějším věku náhle začínají dosahovat podivných výsledků. Cokoliv zvláštního, od nich neočekávaného, překvapivého. Ze zpráv, ze sociálních sítí, z komunikačních aplikací, policejních hlášení. Musíte mít oči i uši všude. Zapojte umělou inteligenci, která bude schopna v nejkratším čase filtrovat z oceánu informačního balastu užitečné indicie. Jednou z podstatných indicií je jakýkoliv kontakt s Ruskem.

Všechny osoby, které budou vyhodnoceny jako potenciální spící agenti, musí být pod vaším dohledem. Musíte vědět o každém jejich kroku, o každém jejich kontaktu. Odposlech 100%. Jakmile se naše podezření alespoň zčásti potvrdí, odešlete všechna relevantní data na centrálu. Dohled nad nimi převezmou naši vyškolení specialisté. Neprovádějte zásahy vlastními silami. Nevíte, v jakém stadiu probuzení se tito agenti nacházejí. Všichni pracovníci včetně pomocného personálu musí být na svých místech, až do odvolání se ruší všechny dovolené, školení, semináře. V případě neúspěchu nás čekají mnohem vážnější problémy!

Probouzím se sám od sebe. Pohled na hodinky říká, že je pár minut po páté.  Pobolívá mě hlava a má zranění se mi hlásí bolestivými signály. Přesto vstávám a dávám si teplou, pak i ledovou sprchu. Ivan už je rovněž na nohou. Usměje se na mne a vstupuje do uvolněné sprchové kabiny. Objevuji, že naše místnost disponuje i balkónem. Provádím zde energetická cvičení, která jsem se učil v táboře. Po chvíli se připojí i můj spolunocležník. Koncentruji se nejvíc na bolestivá místa, u Ivana registruju nejvíc cviky s rukama na aktivaci dlaňových energetických uzlin. Pak svými dlaněmi začíná kroužit kolem mé hlavy. Cítím z nich docela silné teplo, je to příjemné, bolesti hlavy postupně ustávají, až zmizí úplně.

Vychází slunce. Poděkuji svému léčiteli a vítám s láskou první hřejivé paprsky naší blahodárné hvězdy. Nechávám je vstupovat do svého těla a postupně aktivuji čakry. Přidávám dechové cvičení a naplňuji se energií. Cítím se na nové probuzení hadí síly. Jde to už docela snadno a rychle. Spíše se teď snažím zvolňovat tempo, nevím, jak zareaguje má hlava. Pouštím energii do své lebky po částech. Teprve, když se přesvědčím, že její příval už unesu, povoluji uzdu. V mžiku zažívám ten úchvatný zážitek znovu, stejně jako předevčírem. Ivan pozoruje mou změnu a zůstává stát s otevřenou pusou. Svými vyvinutými smysly cítí, co se se mnou děje. Chytne mě za rameno:

,,Jak je možné, že po třech dnech zvládáš to, na co jsem já u sebe ještě ani nepomyslel?“ Zaráží se, nechce, aby to vypadalo jako závist.„Samozřejmě ti to moc přeju. Jsem rád, budu mít vedle sebe někoho zkušeného, kdo mě to naučí.“

Usmívám se na něj a přislibuji mu svou pomoc, aby této vysněné mety všech jogínů dosáhl co nejdřív. Vysvětluji svůj postup, který se mi osvědčil, a jdu se proběhnout do blízkého lesa. Musím tvrdě pracovat na své kondici. Svaly už mě nesmí zradit, jak se mi to stalo při posledním boji. Poranění ještě cítím, ale nemám čas na nějaké odklady. Učím se meditovat i v běhu, stejně jako při následujícím cvičení. Vracím se propocený, ale šťastný, že jsem už schopen snášet tělesnou námahu.

Ivan si na pokoji stěžuje, že se ještě nepřenesl ani přes první očistnou fázi. Nemůže se povznést nad zločiny světových manipulátorů, kteří způsobili lidstvu tolik zla, neštěstí a utrpení jen pro svá přebujelá sobecká ega. Vysvětluji mu, stejně jako mi před nedávnem vysvětloval vedun, že i tito největší grázlové pocházejí ze stejného stvoření jako my. Jsou to v podstatě nemocní lidé, proti kterým se musíme co nejrozhodněji bránit. Ale bez nenávisti, která nás stahuje dolů k jejich úrovni. A doopravdy není nic důležitějšího, než náš pokrok v duchovní sféře. Jen ten nás dokáže posílit a ochránit před zotročením. Zkrátka a dobře, nemůžeme temné síly porazit, když se nezbavíme své nenávisti. 

Ivan se tedy znovu pouští do meditace. Konečně se na jeho tváři rozhostí široký úsměv. Vidím, že překonal velkou osobní bariéru. Mám z toho radost. Dál už pokračovat zatím nechce, za chvíli je snídaně a po ní začíná seminář.

Vcházíme do poloprázdné jídelny. Nalévám si ze samovaru čaj a přemýšlím, na co mám chuť. Do jídelny vchází krásná štíhlá žena s dlouhými kaštanovými vlasy. Věk bych odhadoval na 30 až 35 let. Má smutné hnědé oči a krásnou tvář. Když se její pohled setkává s mým, projede mým tělem doslova vlna euforie. Vždyť je to Vesna! Nepochybuji ani okamžik, poznávám dávnou lásku ze svých minulých životů. Mám dojem, že mě taky poznává. Není si úplně jistá, vidím, jak pátrá ve své paměti, kam mne přiřadit. Teprve teď si všímám blonďatého vousatého muže, který do jídelny vstoupil hned za ní. Vypadá přece jako Veles, můj kdysi dávno oblíbený bratr! V prastarých časech jsme spolu strávili krásné šťastné dětství. Nejsme zde sami, nemohu je nazvat jejich starými jmény, zejména ne Veleše.

„Zdravím vás srdečně! Poznáváte mě?“

Rychlejší je bratr: „Samozřejmě tě poznávám, ani po tolika letech ses moc nezměnil. Teda až na ten pupek," rozpřáhne náruč s radostným smíchem. 

„Žádný strach, za měsíc bude bříško definitivně pryč." Pevně a dlouze se obejmeme. Vesna čeká, až se pozdravím s ní, ale na tváři má trochu rozpačitý úsměv. Její objetí taky není tak vřelé, jak jsem doufal. Instinkt mi náhle ukáže těžkou pravdu – dala své srdce mému milému bratrovi. Jak je to možné, vždyť se neměli před probuzením ani setkat? Nedávám znát svou bolest a po ruském způsobu ji třikrát políbím na tváře. „Musíme si všichni tři po večeři sednout na čaj, máme si asi hodně co říct, chcete?"

Oba souhlasí a já si jdu sednout k Ivanovi, který už snídá. Do jídla se musím nutit, ani nevnímám, co vlastně jím, a stále se ohlížím směrem k Vesně. Můj soused si všímá mé změny v chování, ale diskrétně se na nic nevyptává. Jsem mu za to vděčný. Špatně by se to vysvětlovalo. Nemohu se vlastně svěřit nikomu. Snad jen Iljovi, ale ten má důležitější starosti. Přichází k nám Irina s Ulrike, jestli si mohou přisednout. Jsem nakonec rád, protože mi to nedovolí myslet jen sám na sebe. Povídají o včerejší cestě, jak jsou unavené, a vyptávají se, jak mi je. Mohu zde připustit únavu, aspoň nebude nápadná moje zamlklost.

Do místnosti náhle přichází mezi jinými vznešený Daždbog, který se od ostatních odlišuje až asketickým vzhledem. Delší hnědé vlasy, elegantně zastřižené vousy, mladistvě vypadající obličej s jemným úsměvem. Okamžitě jej poznávám a vyskakuji ze židle, abych se s ním srdečně přivítal. Dlouze se obejmeme. Vedle něj se zastaví menší ryšavý vousatý chlapík s jiskrnýma zelenýma očima a se smíchem nás pozoruje. Znám jej, pátrám v paměti, až se mi v hlavě rozsvítí  odpověď. Semargl! Málem toto jméno nahlas vykřiknu. Padáme si do náruče. Tolik nečekaných setkání mi dokonce dovoluje zapomenout na bolest v srdci kvůli Vesně. Jsem za to vděčný. Zvu je taky na večerní setkání, všichni samozřejmě s radostí přitakají. Teď už se ale musíme odebrat na seminář.

V konferenční místnosti, kam nás po snídani posílají, začíná přednáška pro ruské i zahraniční novináře. Není nás mnoho, jen kolem 25 lidí. Původní konference pro 200 lidí se po předvčerejším incidentu rozdělila na dvě, vybraní lidé se přesunuli sem, na utajené místo. Abychom se nemohli stát obětí nějaké policejní represálie. Prohlížím si tváře příchozích: vidím zde evropské i azijské obličeje. Dozvídám se, že Veles se jmenuje Van Lessy a je z Holandska, Vesna je Srbka a její jméno je Darinka Jovanovič. Sedáme si k sobě.

Jsme na svých místech a po chvilce přichází lektor, vysoký štíhlý muž středního věku s prošedivělými vlasy. Představí se jako Michail Vladimirovič Nosov a pracuje jako analytik mediálního odboru podřízeného přímo prezidentu Putinovi. Začíná otázkou: „Proč jste přijeli na toto setkání, jaká byla vaše motivace?"

„Chceme se dozvědět o podstatě mediální manipulace a jak proti ní pracovat, aby naše argumenty přes všechny útoky ještě lépe dopadaly na úrodnou půdu," hlásí se Irina.

„Ano, k tomu se samozřejmě dostaneme," přikývne lektor. „Ale proč to všechno chcete vědět, co vás vede k tomu, abyste byli ochotni válčit s mainstreamem bez valného finančního ohodnocení a vystavení nebezpečí nejrůznějších útoků?"

„Nemáme rádi lži, lidé mají právo dozvědět se informace z jiných pramenů, kterým my sami důvěřujeme mnohem víc, než tendenčním, často protiruským zdrojům, jež se snaží neustále oslabovat naši suverenitu," ozývá se nenápadný pán staršího věku s lysinou na přední části hlavy.

„V tom jsme zajedno," připouští Michail. „ Ale nebylo by snazší stáhnout se do bezpečné ulity domova a živit se jiným, ne tak napadnutelným způsobem?"

„Nemůžeme přece strkat hlavu do písku a zbaběle se vyhýbat boji," vyrukuje bojovně Ivan. „Probíhá informační válka a my si nemůžeme dovolit ji prohrát. Dostali bychom se pod západní nadvládu a museli bychom se stydět před našimi předky, kteří umírali pro budoucnost své země!"

Michail chvilku přemýšlí a pokračuje: „Dostali jsme se již blízko, ale to nevysvětluje přítomnost našich milých přátel ze západu. To by přece bojovali sami proti sobě... Ještě někdo se pokusí dovést zatím vyřčené myšlenky do konce?"

V tuto chvíli mne napadá můj postřeh z tábora, kdy jsem se mezi těmito lidmi cítil skvěle. „Myslím, že každý z nás si přeje žít v harmonickém prostředí mezi lidmi, kteří nepracují jen pro uspokojení vlastního ega, ale mají zájem na budování lepšího světa, kde všichni hledají způsoby, jak zabránit další devastaci naší planety a jak připravit podmínky života i pro budoucí generace, aby každý člověk měl možnost se rozvíjet. Jsem přesvědčený, že se jedná o přání většiny lidstva, ale přesto jsme svědky úplně opačného vývoje. Všechno bohatství vyprodukované naší prací se zneužívá k dalšímu posilování moci hrstky globálních parazitů a pro placení armád jejich pomahačů. Naše názory musí být viděny a slyšeny co nejširším obecenstvem, aby lidé našli odvahu a sílu přestat sloužit zvráceným elitám."

Lektor je spokojený. „Ano, o to přesně jde nám všem. Vytvořit svět, kde každý člověk může svobodně rozvíjet svůj potenciál pro dobro své i celku. Kde lidstvo bude žít v harmonii s přírodou, aby všechny živé organizmy měly dobré podmínky pro svou existenci. Osobně jsem přesvědčený, že při využití současného stavu poznání naše planeta hravě uživí i dvojnásobný počet dnešního obyvatelstva. Na světě jsou obrovské neobydlené plochy. Pouště se mohou zavodnit, na oceánech mohou existovat malá, plně autonomní plovoucí sídliště. Pokud lidstvo využije svého vědění, můžeme z velké části opustit tradiční zemědělství a pěstovat přímo buněčné kultury, které se dají upravovat do formy použitelné i pro naše smysly. Přeskočíme na samotný počátek potravinového řetězce a nebudeme muset zabíjet milióny zvířat pro svou obživu. Energie je zde všudypřítomná, čistá a levná, jen ji nesmíme využívat kvůli monopolizaci trhu s drahou a špinavou energií. A myslím si, že pro vybudování takového světa se vyplatí investovat svou energii i život."

V sále se ozve potlesk, za chvíli se přidávají všichni. Je vidět, že jsme se opravdu dostali k plnému uvědomění, proč to vše děláme. A v jak ostrém kontrastu se jeví současná situace.

Po odeznění emocí se hlásí Ulrike. „Tyto názory mi připomínají román Utopia od Thomase Mora z 16. století. Komunisté se pokoušeli, alespoň někteří, o to samé. Demokracie taky vypadala slibně. Vždy ale narazily podobné myšlenky na přirozenost člověka. Nakonec se v každé společnosti k moci protlačí různí egoisté, kteří dokáží i sebeušlechtilejší ideu zneužít ve svůj prospěch. Zneužity byly v podstatě všechny typy společností. Jak se dá zabránit – a je to vůbec reálné? - dalším neúspěchům?"

Michail souhlasně přikyvuje. „Málokdo dnes ví, že naši prapředkové už kdysi takovou společnost vybudovali. Svůj způsob sociální organizace na svém putování přinesli až do Indie. Tam později také došlo k potlačení původních myšlenek a zachovaly se nepružné kasty, které další rozvoj a motivaci lidí naopak brzdí. Základem bylo rozdělení lidí podle schopnosti nést zodpovědnost za druhé a duchovnosti, což spolu souvisí. V nejnižší kastě byli lidé, kteří se dokázali lépe či hůře postarat o sebe a své nejbližší. V druhé pak lidé schopní organizovat a řídit větší a velké skupiny lidí. Ve třetí kastě válečníci, starající se o bezpečí svých spoluobčanů. Z nich se rekrutovali i panovníci. Čtvrtá, duchovní kasta již neměla vládnout, jen dohlížet na správný chod společnosti a spravedlivé vládnutí panovníků. Každý král měl svého veduna. Ten požíval takové vážnosti u lidu, že když král odmítl korigovat svá chybná rozhodnutí, mohl duchovní vyvolat všeobecné povstání, které krále dokázalo velmi rychle sesadit. Neexistovaly dědičné tituly, každý panovník musel ukázat své kvality, aby mohl být zvolen. To poskytovalo záruku, že se na trůn dostane jen ten nejschopnější. A v případě přehmatu byla možná rychlá náprava. Každý člověk měl možnost postoupit do vyšší kasty, pokud ukázal své schopnosti. To samozřejmě vedlo k motivaci, aby každý na sobě pracoval a jeho okolí mu v tom pomáhalo. Duchovní kasta se starala o celou společnost, o zdravé zásady života, o spravedlivé soudy, školství a celkový rozvoj. Příslušností k této kastě se člověk vzdával svého dřívějšího bohatství, protože by brzdilo jeho další vývoj. O jídlo, oblečení a bydlení se starat nemuseli, dostávali vše nutné od společnosti. Vzácné případy zneužití byly trestány sesazením do nižší kasty, kde museli zase začít pracovat na svém charakteru."

Ulrike se znovu hlásí s dotazem: „Co se pak stalo lidem z kasty nejnižší? Kam je mohli sesadit?"

„Ti byli trestáni stejně jako všichni ostatní ze všech kast, když se provinili. Soudce – rekrutoval se z nejvyšší kasty – rozhodl podle závažnosti viny. Pokud selhávaly všechny možnosti nápravy a jedinec parazitoval na celku, byli takoví lidé nakonec ze společnosti vyhnáni. Tenkrát nebylo jiné možnosti, hrdelní tresty se nasazovaly jen za nejbrutálnější porušení práva a na živení parazitů nebyly prostředky. Tito vyhnanci, pokud nezahynuli v divočině, přecházeli přes hranice a připojili se k nepřátelům, kteří využívali jejich znalostí našeho území, popřípadě slabin. Anebo se přidávali k loupeživým bandám, které pak bylo potřeba pronásledovat a pobít."

„Nebylo by teda lepší místo vyhnání je rovnou popravit?" ptá se Ivan.

„Možná ano, ale dávat trest smrti lenochovi, který notoricky odmítá pracovat, by bylo přece jen nepřiměřené. Spíš se měla postavit nějaká zařízení, kde by se i asociální lidé pracovat naučili. Pokud by se tam používala vedle negativní motivace i ta pozitivní, nemuselo by se to zvrhnout do nechvalně známých pracovních táborů." 

Michail se rozhlíží po místnosti. Posluchačům se téma ideální společnosti líbí, je to na nich vidět. „Mohli bychom o minulosti besedovat ještě hodně dlouho. Šlo mi zde jen o to, abyste do hloubky pochopili vaše vlastní pohnutky, které vás k této práci přivedly. Cílem mé přednášky je vyzbrojit vás co nejlépe pro naši společnou bitvu. Vašimi zbraněmi jsou informace. Musíte však také poznat zbraně nepřátel. Ti se snaží proti pravdě postavit perfektně mixované polopravdy a lži. Mají za sebou tak obrovský mocenský aparát, že je velmi těžké obstát. Nevím, jestli je vám všem známý pojem Alinského pravidla."

Čte z tváří posluchačů, že většina z nich slyší tento název poprvé. „Saul Alinsky žil v minulém století v USA. Byl aktivní jako ochránce občanských práv, stal se zastáncem myšlenky socialistické diktatury a vyvinul paradoxně k boji proti tehdejšímu protikomunistickému mainstreamu soubor mediálních pravidel a taktik pojmenovaných jeho jménem. Protože dobře fungoval, byl později převzat právě oním hlavním mediálním proudem, jehož vyšší management je na perfektní používání těchto pravidel intenzivně školen. Příznačné je, že právě Hillary Clinton napsala svou závěrečnou práci na college právě o osobě a díle tohoto autora. Barack Obama se rovněž nechal inspirovat jeho myšlenkami. Než dojdeme k diskuzi nad jednotlivými body, poprosím vás o prostudování těchto textů." Rozdává nám vytištěné texty a odchází si sednout za svůj stůl.

(materiál zkopírován ze stránek New World Order Opposition – pozn. autora)

1) Moc nespočívá jen v tom, co máš, ale i v tom, o čem si nepřítel myslí, že máš.

Tuto taktiku vídáme v mnoha formách. Např. v předvádění svého vlastního hnutí jako mainstreamu a vašich oponentů jako okrajovky. Přesvědčit svého oponenta, že jeho boj je marný. Tvoje opozice může jednat ale jinak, nebo i váhat s nějakou akcí vůbec, na základě jejich vnímání tvé moci.

2) Nikdy se nepouštěj do toho, s čím nemají zkušenost tvoji lidé, a kdykoliv je to možné, táhni to k tomu, s čím nemá zkušenost nepřítel.

Nenech se vtáhnout do debaty o tématu, které neznáš tak dobře nebo lépe než tvoje opozice. Je-li to možné, zatáhni do takové situace místo toho je. Hledej způsoby jak zvýšit u své opozice pocit, že tu nejsou doma, cítí úzkost a nejistotu. Tohle běžně používají proti ne dost důvtipným diskutérům při interview v show na kabelových televizích, čímž se jejich pozice předvádí velice pokřiveně. Cíl je maten zjevně nerelevantními argumenty, kterými jsou nuceni se zabývat. V televizi a v rádiu to rovněž slouží k vyplýtvání vysílacího času na to, aby se cíli zabránilo přednést svou vlastní pozici.

3) Přiměj nepřítele, aby jednal mimo vlastní pravidla

Cílem je zaútočit na oponentovu věrohodnost a reputaci jeho obviněním z pokrytectví. Když se při téhle taktice povede nachytat tvého oponenta i na těch nejmenších hříšcích, vytváří to průlom pro další útoky.

4) Zesměšnění je tou nejmocnější zbraní člověka.

„Ron Paul je potrhlík.“ „Denis Kucinich je mrňavý a ošklivý.“ „Pravdoušci o 11.9. jsou alobalové palice.“ (V anglosaském prostředí je symbol hlavy obalené ochranným alobalem – proti řízení mysli na dálku od zlovolných manipulátorů, jak to fungovalo ve starých sci-fi hororech – symbolem až chorobné posedlosti obranou před vládní manipulací.) Proti zesměšnění téměř není možný protiúder. Je to iracionální. Opozici to rozzuří a ta pak reaguje k tvému prospěchu. Rovněž to funguje jako nátlakový prostředek k donucení nepřítele k ústupku.

5) Dobrá taktika je taková, při které se lidé baví.

Popularizace v USA se nedávno chytivšího označení „Teabaggers“ (čajoví pytlíci pro stranu Tea Party) je toho klasickým příkladem, chytne se to samo, protože lidem připadá, že myslet si to je chytré, a líbí se jim to říkat. Když svá diskusní témata udržuješ jednoduchá a legrační, udržuje to tvou stranu v motivaci a pomáhá to k tomu, aby se tvá taktika šířila už sama, aniž by bylo třeba instrukcí a povzbuzování.

6) Taktika, která táhne moc dlouho, se stane utahaná.

Rozuměj pravidlu 6. Nestaň se starou novinkou. Když budeš svou taktiku udržovat čerstvou, je snadnější udržet své lidi v aktivitě. Ne všichni dezinformační agenti jsou placení. „Užiteční idioti“ musí být motivováni jinými prostředky. Dezinformace mainstreamu často přeřazují z jedné metody na další a pak zase zpátky.

7) Udržuj tlak různými taktikami a akcemi a využívej během této doby všech událostí k vlastnímu účelu.

Neustále zkoušej nové věci, abys opozici vyváděl z rovnováhy. Jak opozice zvládne jeden přístup, udeř na ni z boku něčím novým. Nedej nikdy cíli šanci na odpočinek, přeskupení, zotavení či změnu strategie. Využij příležitosti ze současných událostí a překruť jejich důsledky, aby podporovaly tvoji pozici. Nikdy nepromarni dobrou krizi.

8) Hrozba je obvykle děsivější než to nebezpečí samo.

Tohle jde ruku v ruce s Pravidlem 1. S vnímáním reality. Umožni své opozici, aby vyplýtvala veškerou svou energii v očekávání nezvladatelných scénářů. Ty chmurné možnosti mohou snadno otrávit mysl a povedou k demoralizaci.

9) Hlavní premisou k vytváření taktik je rozvoj operací, které budou na opozici vyvíjet neustálý tlak.

Cílem tohoto tlaku je přimět opozici, aby reagovala a dělala chyby, které jsou nezbytné pro konečný úspěch kampaně.

10) Když zatlačíš na zlo dostatečně tvrdě a hluboko, prorazíš ho na druhou stranu.

Jako nástroje aktivismu u lidu se Alinského taktik historicky využívalo (např. v odborovém hnutí), aby se opozice přinutila reagovat násilně proti aktivistům, což vede k sympatiím veřejnosti k věci těchto aktivistů. Dnes falešná (nebo unesená) lidová hnutí těchto technik také využívají jak při debatách, tak při plánovaných pouličních akcích. Záměrem je vyprovokovat (či zinscenovat) bezohledné útoky proti sobě samým tak, abyste byli vnímáni jako šikanovaní či oběti. Dnes se těchto technik běžně používá k vytvoření iluze, že určité hnutí je „kontra-kulturou“ či „proti-establishmentu“.

11) Cena za úspěšný útok je konstruktivní alternativou.

Nikdy nepříteli nedovol, aby nabíral body na tom, že ses nechal nachytat na řešení problému. Dnes se toho často ofenzivně využívá proti legitimitě aktivistů, jako jsou třeba oponenti Federálních rezerv. Stěžuj si, že tvůj oponent pouze „na problémy poukazuje“. Žádej, aby nabízel řešení.

12) Vyber si cíl, na ten se vrhni, personalizuj ho a polarizuj.

Odřízni síť příznivců a izoluj cíl od sympatií. Příznivci cíle se sami odhalí. Jdi po jednotlivých lidech, ne po organizacích a institucích. Lidem ublížíš dříve než institucím.

Michail mezitím pracuje na svém laptopu. Když získává dojem, že jsou všichni s textem hotovi, ptá se nás na názory.

Irina se hlásí: „Některé metody již sama používám, některé bych mohla převzít, ale jsou tam i věci, se kterými bych nechtěla mít nic společného. Nějaké zesměšňování anebo úmyslné provokování nepřítele k odsouzeníhodnému jednání je mi cizí. Neuznávám rčení, že účel světí prostředky. Měla bych pocit, že se dostávám s nepřítelem na jeho nízkou morální úroveň."

Souhlasné mručení se ozývá ze všech stran. Michail taky Irinu chválí za její postoj.„Jsem rád, že jsme zde zajedno. Ne každý si uvědomuje, že proti lžím a polopravdám se nedá bojovat bez nějaké morální integrity." 

„Poté, co jsme si probrali rafinované metody našich nepřátel, s jakými v podstatě ovládají mediální válečné pole, bychom měli promyslet, jestli a jak se dá proti takovým zbraním účinně bojovat. Víte z vlastních zkušeností, že spousta lidí masivnímu tlaku monopolního mainstreamu nevěří a rozhlížejí se po alternativních zdrojích. Tohle nepřátelští stratégové vědí a vytvářejí svou jakoby konkurenci, která ale hlavnímu proudu vlastně nahrává do karet, protože zveřejňuje divoké spekulace a hoaxy, které mnoho hledačů pravdy odradí nebo zavede na falešnou stopu. Dalším a velmi účinným způsobem je rozeštvávání těch opravdových alternativců. Zase jsme u starého osvědčeného divine et impera. Bohužel jim to v mnoha případech vychází, každá skupina se tvrdošíjně drží svých názorů a nejsou ochotni akceptovat názory druhých skupin. Pak samozřejmě nastoupí občanské neziskové organizace placené z mezinárodních bankéřských fondů a z daní místních zmanipulovaných vlád a snaží se vytvořit diskreditační a ekonomicky zničující ovzduší pro ty potenciálně nejnebezpečnější alternativní servery. Velcí monopolní provozovatelé internetových sítí společně s Google filtrují a blokují spoustu pro vládce nebezpečných myšlenek."

Michail se rozhlíží po tvářích skeptických a zamyšlených posluchačů.„Zkuste vymyslet, jak se dá těmto zničujícím strategiím čelit?"

Jeden z mně neznámých posluchačů, mohutný černovlasý chlap se strništěm na tváři se hlásí o slovo a postaví se: „Já jsem přijel z Izraele. U nás je všem jasné, že jakákoliv finanční podpora z ruských zdrojů je okamžitě důvodem k zostuzení a znemožnění jejího příjemce. Myslím, že není daleko doba, kdy tyto skupiny budou obžalovávány z vlastizrady. Tlak se stupňuje. Vidíme taky množství Sorosem placených provokatérů a trollů, kteří dělají vše ještě nepřehlednějším...“ 

Sousedka stojícího diskutéra protestuje: „Spousta našich věrných čtenářů se již spolehlivě orientuje i v této džungli, dokáží si přetřídit zrno od plev.“

„Ale kolik je takových? S těmi několika osvícenými ten paraziticko-otrocký systém neporazíme!" zvolá další posluchač, tentokrát bez vyzvání. 

V tu chvíli zakročí Michail a vyžádá si slovo: „Přesto, že těch, jak vy je nazýváte osvícenými, je menšina, dokážou v mnoha zemích světa vyhrát volby strany, které se proti mainstreamu vymezily a bojují proti zájmům mocných. Měli bychom se ptát, jak je to možné. Není právě zde klíč k mé původní otázce?“

Cítím, že musím taky přispět svými zkušenostmi: „Nejsem mediálním odborníkem, spíš si často povídám s těmi jakoby jednoduššími lidmi. A mohu vám potvrdit, že to často žádní hlupáci nejsou. Zaprvé dobře vycítí, kdo jim lže a snaží se jen zalíbit. Za druhé mají v sobě celkem dobře vyvinutý smysl pro spravedlnost a dokáží si správně přiřadit problémy, se kterými se musí každodenně potýkat, k jejich příčinám. Možná ne až tak do hloubky, ale právě oni vyhledávají alternativní média, aby se dozvěděli víc. I za komunismu, kdy byla cenzura všudypřítomná, se lidi až tolik zblbnout nenechali, což potvrdila jejich hojná účast na revolučních demonstracích." 

„Spousta demonstrujících byla však již tehdy ovlivněna tehdejšími alternativními médii, jako Svobodná Evropa, Hlas Ameriky atd.," ozývá se překvapivě po mém boku Vesna.

Michail se na ni usmívá: „A zrovna na tomto příkladu vidíte, že alternativci mohou získat podstatnou část pozornosti a porazit i tehdy všemocnou komunistickou propagandu. Ptáte se proč? Přisluhovači režimu pracovali ve velmi komfortní situaci: měli zajištěné nadstandardní platy a podmínky. To vedlo k jejich sebejistotě, lenosti a nepružnosti. Pohybovali se při své práci daleko od reality obyčejných lidí. Ti to vycítili a neakceptovali je. Dnes se situace otočila a těmi partyzány jsme se stali my sami. Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, dnešní mainstream se kvalitativně nedá srovnat s tím bývalým, ale mají zase jiné chyby a nedostatky. A právě tam je jejich slabina. Přidala se tam honba za senzacemi, ze kterých plynou peníze a zlepšení pracovního postavení. Lenosti je dnes míň, v hlavním proudu je spousta konkurenčních firem, to lenost nedovolí. Snad ještě u státem vlastněných médií. Cenzuru vystřídala rafinovanější autocenzura, která autora paralyzuje někdy víc než přísný dohled kontrolorů. Naši lidé pracují z přesvědčení, že pravda musí být zveřejněna za každou cenu. Chodí často do práce anebo podnikají, aby si sami mohli svou příležitostnou mediální činnost financovat. Chovám k nim hlubokou úctu."

„To je všechno hezké, ale trvá to strašně dlouho. A Země tolik času nemá,“ vkládá se do debaty ohnivý Semargl. „Hrozí vypuknutí světového konfliktu, který svět zničí raz dva. Odborníci varují před zničující finanční krizí, která může přijít klidně zítra a přivede do neštěstí miliardy lidí. Globalizátoři zavádějí proti vůli občanů čím dál víc techniky, aby získali dohled nade všemi lidmi. Ohrožují zdraví obyvatelstva nejrůznějšími jedy v potravinách, vodě i ve vzduchu. Škodlivé elektromagnetické záření je všudypřítomné a čím dál víc agresivní. Jak dlouho si myslíte, že si můžeme hrát na tu vaši informační válku?"

„Musím ti dát za pravdu," ujímá se slova opět Michail. Těší mne, že se takto aktivně zůúastňujete debaty. Každý z vás máte pravdu. Souhlasím i s posledním příspěvkem. O tyto záležitosti se dnes stará především prezident Putin se svými nejbližšími spolupracovníky. Musím říct, že svou práci odvádějí mistrně. Bohužel však je na vrcholných pozicích ruského státu spousta zrádců, kteří za americké peníze horlivě poškozují ruské zájmy. Na druhé straně v Americe získává stále větší váhu skupina lidí kolem Trumpa, která vytváří prostředí, ve kterém se americkému „deep state" pracuje stále hůř. Na celém světě je mnoho lidí i států, kteří vážnost situace vidí stejně jako vy a posilují naše snažení o vytvoření lepšího světa. Situace je docela kritická, ale musíme být optimističtí, neházíme flintu do žita a budeme na našem mediálním poli vykonávat práci na tisíc procent."

Povstane štíhlý Tarch a bere si slovo: „Snažíme se šířit pravdu. To jsme dělali a děláme tisíce let. Přesto se nakonec z pravdy stane lež a ze lži pravda. Musíme zabezpečit, aby se nic takového již nemohlo opakovat. Dnešní způsob šíření informací je velmi rychlý, to je užitečné, ale opačně to může být i nebezpečné. Problémem je, že informací je příliš mnoho a často zcela protichůdných. Jejich životnost je hodně krátká, a i kdyby přišel na svět supermoudrý člověk, neměl by dnes šanci na trvalejší pochopení. Svět žádá důkazy v obrazech, filmech. Ty dodávají ve zpravodajské kvalitě bohaté mediální společnosti. Partyzánština za nimi notně pokulhává. Holywood nás zahaluje svou matrixovou realitou a odvádí od pravdy a boje za ni. Neumím si představit, že bychom byli ještě schopni tak obrovskou přesilu překonat."

Michail se záhadně usmívá: „Myslím, že se rychle blíží doba, kdy budeme umět dohnat i tento náskok. Pracují na tom naši nejlepší lidé. Zatím vám nesmím prozradit nic bližšího. Ale bude to dokonalé a nebude existovat protizbraň. Hlavu vzhůru – vidím, jak na vás doléhá systematický tlak dnešního světa. I proto jsme se dnes sešli, abyste viděli, že nejste sami a že váš každodenní boj je nesmírně důležitý. Dokážete již rozeznat stromy podle jejich plodů, tak ignorujte falešné alternativce, ti jsou většinou průhlední. Buďte shovívaví k jiným názorům, než jsou ty vaše, nenechte se poštvávat proti našim spolubojovníkům. Důležité je, že máme stejný cíl – záchranu naší matky Země. Jestli k tomu někdo přistupuje metodou návratu k tradicím a jiný zase upřednostňuje moderní metody řízení společnosti, to je přece úplně nepodstatné. Lidé jsou různí a jedna jediná ideologie nepokryje všechny. Důležité je odvážné a čisté srdce. Zakažte si jakékoliv negativní emoce – zamyslete se nad tím, odkud se najednou vzaly, jestli se neobjevily proto, aby nám znemožňovaly naši práci. Proti rozděl a panuj se musí postavit protiklad – sjednocuj a služ. Ještě vám chci rozdat datové nosiče se spoustou užitečných podkladů pro vaši cennou práci. Najdete tam ale i nový ruský televizní seriál Spáči. Objevíte v něm taky mnoho zajímavých informací, které vám pomohou k lepší orientaci v dnešním světě. Přeji vám mnoho zdaru při vaší práci. Děkuji vám za aktivní pozornost."

Venku se již stmívá, dnešní den hodně rychle utekl. Pro čtenáře tohoto textu jen podotýkám, že jsem zde některé pasáže z dnešního semináře vůbec neuváděl. Ideologický nepřítel nemusí o našich taktikách a postupech vědět všechno.

Mrkáme na sebe s ostatními bohy (je mi trochu divné nás takto nazývat, když se zde v ničem neodlišujeme od ostatních a v tomto životě jsme pro lidi ještě nic užitečného nevykonali. Ale snad to brzy napravíme, abychom si naše tituly zasloužili.) Upřesňujeme si s posledně přišlými schůzku na čaj v jídelně po skončení večeře. Ivanovi i Irině a Ulrice se musím omluvit, mám zde přátele z dávných časů. Máme si toho hodně co říct.

Jídelna se konečně vyprazdňuje a my si můžeme v klidu popovídat o svých osudech. Dáváme dohromady dva stoly a objednáváme si plný samovar čaje. Sedám si blízko Veleše, asi možná i kvůli blízkosti Vesny. Nemůžu si pomoct, chci se taky samozřejmě dozvědět, jak se stalo, že se dali dohromady, když se vlastně ani neměli před svým probuzením setkat. 

Všichni hledí na Vesnu. Je krásná, mladá a jedinou ženou mezi námi. Její osud se tedy dozvídáme nejdříve. Narodila se v tehdejší Jugoslávii v kosovské oblasti jako Srbka. Což se jí po zločinném odtržení Kosova od Srbska stalo osudným. Šikanování od Albánců nabíralo na intenzitě i na brutalitě. Bývalí milí sousedé se náhle změnili ve zvířata. Jednomu mafiánovi se zalíbila a ten ji nechal unést. Málem by se to i podařilo, kdyby do únosu nezasáhl právě projíždějící vojenský automobil mise KFOR se čtveřicí holandských vojáků pod velením poručíka Van Lessyho - Veleše. Při potyčce s mafiány byl zraněn a Vesna jej navštěvovala ve vojenské nemocnici. Byli si od začátku velmi blízcí, jen nemohli tušit proč. Zamilovali se do sebe a probuzení u nich proběhlo současně.

Na tento příběh logicky navazuje Holanďan, který vysvětluje, jak se dostal k armádě. Měl v plánu studovat přírodní vědy, ale osud si krutě pohrál s jeho životem. Jeho rodiče měli tragickou autonehodu, matka zemřela a otec je ochrnutý. Rodný dům byl zatížen hypotékou a na studium nebyly finance. Z nouze nastoupil na vojenskou školu, která určila jeho další profesní dráhu. Kvůli kosovským mafiánům, kteří si stěžovali na údajně neadekvátní zasahování do života místních obyvatel, ale přišel o místo a vrátil se zpět do Nizozemí. Vesna odcestovala s ním. 

Daždbog (David Borovský) žije v Čechách. Podnikal, ale přitahovalo jej duchovno. Stal se breathariánem, zanechal své poradenské činnosti a žije v souladu s přírodou. Probuzení u něj až tak dramatické změny nevyvolalo, až na podstatné rozšíření obzoru. Největším překvapením pro něj samozřejmě byla minulost Radomíra, na základě které byla falzifikátory dějin vyrobena osoba Ježíše (Ješua). Uvědomil si, proč jej tato postava již od dětství přitahovala. Plánoval dokonce, že bude studovat teologii a stane se knězem. Naštěstí mu to vedunské skryté vedení neumožnilo.

Poté, co jsem odvyprávěl svůj příběh, přichází na řadu poslední Semargl. Nynější jméno zní tak trochu židovsky – Noah O´Sullivan – zřejmě kvůli lepšímu maskování. Žije v Irsku, věnoval se zápasům MMA. Kdyby nebyl zablokován, mohl se stát i mistrem světa ve své váze. Ale vždy se mu do života vedrala nějaká událost, která mu v postupu zabránila. Jednou zranění, podruhé nějaký škraloup u policie – každou chvilku se zapletl do nějaké rvačky, jednou vážné rodinné důvody. Pořád dokola. Nakonec toho zanechal a působil jako trenér mládeže. Od to doby je v klidu, problémy ustaly. Až po probuzení všechno pochopil a přestal žehrat na nepřející osud.

Čas rychle utíká, je pomalu čas jít spát. Náhle se objeví vedun Ilja a srdečně se se všemi vítá.

„Je radostné vidět tolik prastarých duší pohromadě! Ráno po snídani se všichni přesunete zase o kus dál. Situace ve světě se vyvíjí dost bouřlivě, deep state se snaží za každou cenu vyvolat válku. Trump připravuje zatýkání jejich hlavních představitelů a může nastat každou chvíli mela. Připravujeme nějakou novinku, pomocí které půjde nepříteli zasadit těžkou ránu v té válce informační. Pojedete na důležitý výcvik tzv. paranormálních schopností, které jste z větší části jako bohové již ovládali. Nebude to však úplně jednoduché, nemáte k tomu od dětství připravovaná těla. A času máme vzhledem k rychlosti změn ve světě málo. U snídaně se rozlučte s ostatními, hned poté vyrážíme na sportovní letiště."

Odcházím na svůj pokoj. Ještě jednou se pohledem setkávám s Vesnou, ale rychle zaplaším bolestné myšlenky. Nemůžu si dovolit žádnou sebelítost.

Ivan ještě nespí, čte si v posteli materiály z Michailových podkladů. 0znamuji mu náš zítřejší odjezd a nabízím mu pomoc s probuzením jeho hadí síly v časných ranních hodinách.

„Jsem rád, že jsi nezapomněl. Moc se na to těším, splnilo by se mi obrovské přání, kdyby se mi to povedlo. Škoda, že tak rychle odcházíte. Ale pochopil jsem, že máš asi mnohem důležitější úkoly než ostatní. Ty jsi jiný. Viděl jsem, jak rychle děláš pokroky ve všech směrech. Připadáš mi, jako bys kdysi byl nějakým elitním vojákem. Jak jsi se vypořádal s těmi násilníky, to by asi obyčejný chlap nesvedl. A když jsem pozoroval tu vaši dnešní partu, se kterou jste se pak celý večer bavili odloučeni od ostatních, pochopil jsem, že asi máte nějaké vyšší poslání. Byla z vás všech cítit obrovská síla. Nechtěl bych se stát vašim nepřítelem."

„Nemůžu ti nic z toho, co jsi řekl, potvrdit. Ale určitě se nevidíme naposledy. Jsem rád, že jsem tě poznal. Teď už ale spěme, ráno začneme ve 3 hodiny, abys měl dost času."

- pokračování -

autor: Vihaj