Divná místa 3

Česká Kanada 1

Jak už jste nejspíš pochopili, rád prozkoumávám potenciální zbytky dávnejch civilizací (nebo kultur pro ty, co lpěj na slovíčku). A když se tyto vyskytujou v krásný přírodě, tak tím líp :-)

Jednou z oblastí, kde se nachází obojí zmíněné, je tzv. Česká Kanada, území rozprostírající se na jihu republiky, zhruba mezi Jindřichovým Hradcem a Slavonicema.

Jako základnu pro naplánovaný túry jsem vybral vesnici Český Rudolec, která je známá hlavně kvůli polorozpadlýmu zámku kopírujícímu Hlubokou (a kterýmu se přezdívá „Malá Hluboká“):

Tentokrát jsme nebydleli v kempu (protože tam žádnej není), ale celou akci jsme pojali poněkud „masňácky“ a ubytovali se v místním pivovarským penzionu. Ono v podstatě člověk nemá moc na výběr a v pivovaru maj aspoň dobrý pivo (respektive několikero druhů piv). A byť nechci dělat pivovaru reklamu, musím zmínit i unikátní pivní lázně, který určitě stojej za vyzkoušení i pro dámy, co normálně pivo nemusej. :-)

Tak ale už k věci. První den pobytu jsme vyrazili po tzv. Grasselově stezce (jak mnozí tuší, z jeho jména vzniklo následně označení pro kriminálníky neboli grázly). Na stezku se dá napojit např. zde a pak budete pokračovat na jih. Je značená zvláštní značkou (bílý G se žlutým puntíkem) na stromech.

Najdete ho?

Jako první zajímavost, která se ovšem nijak netýká naší problematiky, budete moct vidět po levý straně stezky psí hřbitov. O kus dál, když přebrodíte potůček, narazíte na další zajímavost a sice kámen, popsaný staře vypadajícím francouzským textem. Když následně dojdete na rozcestník k vodní pile, nezabočíte, ale budete po stezce pokračovat dál. K pile se totiž můžete podívat při zpáteční cestě a hlavně, kdo má rád kozí sýry, bude si moct na farmě za pilou nakoupit zásobu. Teď se ale držte naší stezky, která není moc dobře značená a lepší je proto mít s sebou aspoň vytištěnou mapu, nebo ideálně nějakou elektronickou v telefonu nebo GPS přístroji. Jinak celkem snadno zabloudíte a přijdete o to podstatné, kvůli čemu jste se vydali na špacír. Zhruba odsud totiž začnete potkávat uskupení šutrů, který povětšinou jeví známky roztavenosti nebo jako by je někdo v těstovitým stavu kydnul na zem a nechal ztuhnout:

Poblíž najdete celou kamennou „horu“ ve tvaru kupole, odhadem 20 m vysokou, kameny jsou ovšem popraskaný, jako by jí někdo vyhodil do povětří zevnitř. Bohužel nemůžu najít fotky, byť jsem si jistej, že jsem todle místo fotil. Zajímavý taky je, že celá „hora“ je obehnaná plotem, jaký se v lesích stavěj kolem školek. Tady ale žádný ministromky nejsou... Zbytky plotu napůl zarostlýho v zemi najdete i o kus vejš, v podstatě na nejvyšším bodě cesty u tzv. Schillerova kamene:

Je to seskupení již zmíněnejch „těstoidních“ šutrů,...

...ovšem opět tam najdeme i rovný stěny a náznaky zdění:

Pohled na místo z jihu:

Nebojte se prozkoumat celou oblast, protože v lese najdete i takovýto úkazy:

Samozřejmě každej geolog vám k tomu řekne něco o vyvřelině, která následně ztuhla, no proč ne. Ale jak sakra vyvřelo todle:

A nemohl by todle bejt zbytek z obrovské sochy nějaké pradávné Venuše?

Z „těsta“ se zde vyskytujou i přístřešky"...

... nebo celý umělý jeskyně, ve kterejch měl bydlet i onen zmíněnej Grassel,...

... ale jsem si celkem jistej, že je svýma nepoctivýma rukama nevybudoval... A jelikož rozhodně nevznikly přírodní cestou, můžeme uvažovat, že je mohli stavět přeživší po katastrofě, když byly jejich původní obydlí rozmetaný po kraji.

Pakliže se budete cítit na další pokračování výletu, vyražte dál po stezce a u tzv. bodu záchrany zahněte ze stezky na zelenou turistickou. Po ní totiž dojdete do archeologickýho naleziště původně slovanský vesnice, která se ale kupodivu jmenuje německy.  Místo je poměrně rozsáhlý a krásně jsou tu vidět základy a spodní části zdí domů, co zde stávaly:

Tady si můžete v klidu udělat oběd, abyste nabrali sílu na zpáteční cestu. Podobně jako v minule popisovaným výletu totiž nikde po cestě nenarazíte na občerstvovnu, a tak je záhodno si všechno zabalit s sebou.

Jak jsem zmínil na začátku, můžete si udělat malou odbočku k historický vodní pile, důmyslný technický památce po předcích a o pár metrů dál se zastavit na kozí farmě, kde se daj koupit nejrůznější domácí kozí sýry. Jen si dejte pozor, ať vás samou láskou neolíže až na kost místní štěňátko.

Když už jsme u těch pochoutek: pakliže nevezmete večer zavděk ne příliš širokou nabídkou pivovarskýho penzionu v Českém Rudolci a budete po náročným výletě chtít něco zajímavýho spolknout, můžu vám doporučit návštěvu bizoní farmy, kde si za sice poměrně drahý peníz můžete dopřát typickou indiánskou flákotu z bizona  :-)  Farma je ale od Rudolce 7 km, takže to chce takle na večer nějaký přibližovadlo a jednu šoférující oběť, která nebude moct ochutnat zaručeně bizonní pivo :-).

Druhý den mám pro vás návrh na další zajímavou trasu, která bude opět plná zvláštních šutrů.

Protože mi paměť neslouží úplně tak, jak bych si přál, budete tentokrát trochu pátrat na vlastní pěst. Ale navedu vás: v Rudolci zahájíte výlet opět na Grasselově stezce, jen se nedáte směrem na jih, ale na severozápad podél Pilského rybníku. Po stezce budete směřovat k Měděnému vrchu, kde vlastně začíná dnešní šutropředstavení. Je to zvláštní stěna, která nemusí bejt přírodního původu.

foto Jan Mikula

Někde v okolí najdete i další zajímavý útvary, u kterých zapřemýšlíte, jaká to asi byla nepředstavitelná síla, co je takhle naskládala na sebe:

...a mezi nimi kamenný zídky, o jejichž přírodním původu je možný s úspěchem zapochybovat.

Proč měl někdo potřebu stavět zídky „uprostřed ničeho“, respektive vedle zvláštně rozházenejch a přes sebe ležících obřích „kamenů“?

Místo se nalézá někde mezi Měděným vrchem a rozhlednou u Jakuba, která je dalším bodem programu. Dojdete k ní částečně po Grasselově stezce a částečně po naučné stezce směr „Ďáblovu prdel“. U rozhledny je dětskej areál s prolejzačkama, dřevěnejma sochama, podzemníma chodbama a malým občerstvením:

Rozhledna je určitě taky pěkná, ale krom lesů toho z ní moc vidět není (ostatně jako z většiny v poslední době vzniklejch rozhleden hojně financovanejch z našich daní maskovanejch za evropský fondy)... 

Kousek dál po stezce kolem pěknejch rybníčků, ...

... ale dorazíte k další dnešní šutrozajímavosti, která se nazývá - z nepochopitelnýho důvodu - Ďáblova prdel :-) 

Tady bych se pozastavil nad jednou věcí: všimli jste si, že spousta potenciálně megalitickejch míst se jmenuje po „pekelnejch“ bytostech? Nejen u nás, ale všude v křesťanským světě. Mám na to svojí hypotézu, proč tomu tak je. Domnívám se, že v dobách násilný křesťanizace se pokoušela církev donutit lidi zapomenout na všechno, co souviselo s předkřesťanskou slovanskou kulturou. Něco dokázala fyzicky zničit (jako například posvátný háje nebo žrece a vědmy) a na něco jí prostě nestačily síly, a tak se pokusila aspoň lidi odradit od návštěvy těchto památek a míst pojmenováním po pekelnejch bytostech, kterejma svý nový ovečky strašili...  "Ďáblova prdel" tak asi nebude ďáblova, ale možná jako včera jsme viděli torzo ženské sochy zepředu, dneska vidíme torzo zezadu...

Na místě je však nestandartních kamenů víc a určitě stojí za prozkoumání. 

Posléze vyrazíme k nejvzdálenějšímu dnešnímu šutrocíli – „Ďáblovu chlebu“. Cestu si rozvrhněte sami, my to vzali zkratkou kolem samoty U panského lesa na červenou turistickou a u rybníku Zvůle zkratkou přímo k onomu útvaru. Jestli jsme dneska stále pochybovali o umělým původu navštívenejch útvarů, tady zůstaneme zírat s hubou dokořán. Jak by příroda dokázala vytvořit todle:

Opět vidíme těstovitou hmotu vytvořenou v přesnejch vodorovnejch vrstvách,...

... která ztuhla a vytvořila útvar v podobě rozpůlenýho bochníku s dalším pita chlebem na sobě:

Udělejte si na místě přestávku, sezobněte svačinu a zkuste si nacítit atmosféru. Já nejsem žádnej velkej cíťa, ale existujou místa, kde i mně vstávaj chlupy na zádech... A nemyslím to ve špatným. V okruhu desítek metrů kolem totiž najdete další a další velký šutry.
No a čeká vás cesta nazpátek, při který dostanete ode mě úkol. Při vzpomínání, kde se nachází další zajímavej skalní útvar, kterej byste měli potkat na zpáteční cestě, jsem na satelitní mapě narazil na spirály nebo labyrinty v obilí či trávě a rád bych, aby to někdo z vás na místě prozkoumal. Nejspíš to sice bude nějaká moderní performance, ale zarazilo mě, že je to i částečně zarostlý křovím a taky mi to celkem připomnělo labyrinty, co jsme viděli loni na Kolským poloostrově:

Jsou rozmístěný podél pobřeží a oficiální historií datovaný do období 2 000 let před n. l. Kdo se k těm labyrintům v Český Kanadě dostane, dejte pak vědět do diskuze nebo napište Vlabi, co zjistíte. Ten skalní útvar, o kterým jsem se zmínil, se pravděpodobně nachází tady na tom rozcestí. Jestli tam nebude, tak se předem omlouvám, ale jak jsem už psal, paměť není v ideální kondici...  Další cestu nechám na vás, ale můžete jít po červený, která pak naváže na Grasselovou stezku, po které jste šli ráno, a dovede vás nazpátek do Rudolce. Komu by výšlap nestačil a měl ještě dost sil a zároveň chuť na dortík a kávičku v naprosto unikátní cukrárně, může si cestu prodloužit přes Markvarec a navštívit místní bejvalej mlejn, kde se v interiéru původní mlýnská technika skloubila s pitoreskním vybavením. Kromě kávy a dortíků si tam můžete pořídit i stylovou ručně vyráběnou keramiku. Tím dnešní výlet můžeme završit a podle toho, kolik máte času, další den můžete zajet na hrad Landštejn a prozkoumat řadu prvorepublikových opevnění, který jsou si zatraceně podobný s jedním útvarem, kterej je k vidění v ruském Vyborgu v parku Monrepo (zmíním v článku o pátrání po Hyperboreji). Samozřejmě můžete navštívit i Slavonice nebo Dačice. Nebo můžete místo toho prochodit lesy zde, protože mapa slibuje další množství šutrů :-)

Všechny fotky z výletu do Český Kanady najdete zde. 

P.S. Když už jsme řešili ty různý „pekelný útvary“, musím zmínit náš poslední nález, na kterej jsme narazili o víkendu úplně náhodou a není od Český Kanady moc daleko. Jedná se o nejvyšší místo v okolí Jindřichova Hradce a sice Čertův kámen. Na místě prý stávala ve středověku jakási strážnice. Cha cha, já v obrovskejch rovnejch skalních stěnách s pravýma úhlama vidím spíš něco podstatně staršího. Šutry se „zámkama“ aby do sebe zapadly. Zvlášť když místo opět jako vždy vypadá jak po zásahu silným kalibrem :-) Pravidelný šutry jsou rozesetý po okolí, ale hlavně jedním směrem. Směrem, kudy se šířila tlaková nebo energetická vlna...

zdroj zde

zdroj zde

Ale na místě se dočtete hned dvě krycí historky. Na ceduli u místa je jednak explicitně „vysvětleno“, že pakliže vám budou nálezy opracovanejch kamenů podezřelý, tak prej proto, že do 60. let bejval v lokalitě lom :-D A kdybyste nechtěli věřit ani tomu, tak na další ceduli je pohádka o faráři, kterej měl donutit na tom místě nějakýho chudáka čerta postavit kostel, co mu následně zboural... Ano, jak příhodný, církev stavěla jak divá svoje kostely a kapličky na dějinama poznamenanejch místech. Hlavně aby se místo zamaskovalo a původní energie se překryly těma novejma, co krměj egregor Setha-Amona-Jehovy...

Moje fotky bohužel zachytily místo pod sněhovou nadílkou, a tak si obrázky z Čertova kamene vypůjčuju z internetu. Moje snímky naleznete zde a omlouvám se za jejich kvalitu, je to foceno starým mobilem.

autor: Chorche