1. 3. 2018

Divná místa 2a

Ve druhém pokračování našeho seriálu o divných místech se vás pokusí do Jizerských hor nalákat náš čtenář ofrouďák Chorche. Kdo z vás si vezme slovo příště?

Jizerské hory – Ořešník a Polední kameny


Pokusím se vás nalákat na dvoudenní výlet do Jizerek. Výlet se bude jistě líbit nejenom lidem pátrajícím po zbytcích starejch civilizací, ale na svý si přijde každej, kdo si chce jenom vyvětrat hlavu a vidět pěknou přírodu :-)

Když jsem do Jizerek vyrazil já, bylo to původně za úplně jiným účelem a vůbec jsem netušil, že narazím na něco, co by se dalo spojovat s megalitama. Řešil jsem potenciální koupi pozemku v Hejnici, což je městečko na severní straně Jizerek. Pojal jsem to jako výlet do Hejnice s tím, že si projdem okolí. Hejnici proto doporučuju i jako základní tábor. My přenocovali dvě noci v kempu, kterej je přímo ve městečku, velí mu příjemná sympatická babča (teď jsem jí asi urazil, tak rači napíšu "starší dáma" :-)  Kemp má svůj bufet, kde se dá koupit celkem dost poživatin, teplejch i studenejch, a má i koupaliště pro ty, který by chtěli výlet uskutečnit v létě. Poloha kempu je zde . 

Záleží, jak kdo budete mít kolik času, ale za vidění určitě stojí celý „kopec“ jižně od Hejnice. 
My to provedli tak, že v pátek odpoledne po příjezdu jsme vyrazili z kempu od bufetu po pěšině směrem na jih a po chvíli narazili na červenou turistickou trasu. Po ní jsme se vydali na vrch Ořešník, který byl vidět z Hejnice. Už po cestě, která se klikatí lesem a je poměrně příkrá, jsme začali potkávat „skalní útvary“, který hledače megalitů nenechaj chladnýma :-)  Jasně, skeptik řekne jednoznačně, že ty šutry jsou přírodního původu a bude vykládat něco o mrazovejch srubech a tak. Ale my pochybovači o oficiální verzi si jistě všimneme nezvykle rovnejch stěn:


a pravejch úhlů u kvádrů,


který do sebe pěkně zapadaj, nebo se z nich skládaj celý zdi:


Místy jsou k vidění i známý „palačinky“ (byť zvětralejší než jinde) a litý „betony“, ostatně právě vrcholek Ořešníku má právě palačinkovou konzistenci:


A bystrýmu oku příznivce alternativní historie neunikne ani to, že „skála“ má strukturu betonu:


Zajímavý je i to, že vrcholek Ořešníku se jeví bejt z jinýho materiálu, než pravoúhlý šutry hned pod ním:


Výstup na Ořešník, průzkum místa a návrat do kempu vám zabere celý odpoledne. Ideálně zbyde čas na zaplavání si v koupališti, ugrilování flákoty nebo návštěvy bufetu a pěkně na kutě :-)
Další den ráno vyrazíme z kempu směrem na Ferdinandov. S sebou si vezměte něco k jídlu, protože celej den budete v přírodě a žádný občerstvovny po cestě nenajdete. A samozřejmě taky vodu, protože byť uvidíte potoky i vodopády, neriskoval bych vodu z nich konzumovat bez úpravy. 
Ve Ferdinandově pak ze silnice zahnete na zelenou turistickou trasu. Po chvíli narazíte na potok Černý Štolpich po levý straně a půjdete pořád po zelený do kopce podél něj. Na potoce jsou k vidění malý vodopádky a opět, jak jinak, i poměrně pravidelný šutry:


Šutry s pravejma úhlema najdete ležet všude, jen to chce koukat:


Je to poměrně ostrý stoupání a netrénovaný peciválové budou „potit krev“. Ale ještě pořád na tom budete dobře proti cyklistům, na kterejch uvidíte, že melou z posledního, když vás budou míjet...  
Na křižovatce odbočíte doleva na žlutou. Krom zmíněnejch pravidelnejch šutrů ale narazíte i na nepopiratelně umělý díla zřejmě relativně moderní:


 a možná i starší:



Na žlutý trase pak uvidíte i větší vodopády - „Dvojitý“, „Skok“ a „Velký Štolpich“ - a krásný tůně:


Dál budete pokračovat po žlutý směrem na východ po hřebenový silnici až ke křižovatce Nad Černým potokem, kde se dáte doleva na zelenou. Nepůjdete ale dlouho, zhruba po 50 m zahnete doprava a budete směřovat po panelce k pramenu Bílýho potoka. Je tam pěkný odpočinkový místo, stůl a lavice, kde můžete vybalit svoje svačiny a posilnit se k dalšímu výstupu. 
Po obědě vyrazíte ke křižovatce „Smědavská hora“ a zatočíte doleva na žlutou. Ta vás dovede k dnešnímu hlavnímu cíli – Poledním kamenům. Celou oblast kolem si pořádně prozkoumejte, najdete zajímavý útvary jak „palačinkový“ a litý, tak i pravidelný kvádry (viz úvodní obrázek), stěny...


... nebo viklany:


Vylezte si hlavně i nahoru, aby vám neutekly parádní výhledy na skalní města kolem a možná uvidíte až do Polska. Stejně jako včera vás určitě překvapí různorodost materiálu, respektive jeho různá struktura. Jako by někde byl materiál roztavenej a následně ztuhnul jako „ kydanec těsta“ a jinde zase si uchoval původní hranatej tvar. A dokonce ani ony kydance nemaj stejnou strukturu: někde jsou pěkně hladký, jinde pórovitý. Celá oblast působí - ostatně jako prakticky vždycky, když se potkáte s možnejma pozůstatkama megalitickejch staveb - jako zničená nějakým výbuchem nebo zásahem energetický zbraně. Podle toho, jak energie působila, někde to šutry jen rozházelo a jinde roztavilo, případně obojí. Já se omlouvám, že mluvím o šutrech, ale jsem si vědomej toho, že materiál prostě vypadá spíš jako beton. 
Tady udělám jen krátkou odbočku do Ruska. Při loňský expedici jsme ve Vyborgu našli „žulovej“ megalit, kterej se ale z jedný části výrazně drolil. Jako když namícháte špatně beton, dáte moc písku a on se pak rozpadne. Kolega, co jel s námi okamžitě prohlásil: „Hele zmetek, ten se jim nepoved a tak ho tu nechali ležet.“ Prostě ta umělost vysloveně bila do očí. A přitom to byla stejná „žula“, jaká je k vidění po celý Karélii a Kole. Zážitky z expedice do Ruska po stopách Hyperborei vám sepíšu jindy, pakliže bude zájem :-) 
Konec odbočky a pokračujeme ve výletu. Z Poledních kamenů zamíříte dál po žlutý, mrknete na „Drbny“ a dojdete na „Frýdlantské cimbuří“:


což se jeví opět jako uměle vytvořený věže, ne nepodobný věžím hradním:


Struktura původního „zdiva“ je místy patrná:


Následně vás bude čekat už sestup po žlutý ke křižovatce se zelenou, kde se dáte doprava, abyste se pomalu už vraceli ke kempu. Půjdete po zvláštní cestě, která byla evidentně kdysi dlážděná kvádrama, ale někdo nebo něco si dalo tu práci je, obrazně řečeno, rozorat:


Při sestupu dávejte pozor na cyklisty bez pudu sebezáchovy, který jsou schopný letět dolu šílenou rychlostí a přitom nemaj šanci se vám vyhnout. Nezapomeňte si udělat malou odbočku na podivnej útvar „Hajní kostel“ a na vodopád Černého potoka. Na křižovatce u Liščí chaty se dáte po žlutý a po ní dojdete až do kempu. 
Závěrem bych chtěl říct, že samozřejmě nikomu nevnucuju myšlenku umělýho původu navštívenejch útvarů. Každej si to musí nějak nacítit sám podle sebe. Ideálně porovnat s jinejma lokalitama, který navštívil. Já právě spatřuju tu velkou podobnost a stádium rozpadu s nejrůznějšíma místama nejen u nás, ale třeba i v tom Rusku. Těžko se určuje stáří, ale troufnu si říct, že to všechno patří ke stejnýmu časovýmu rámci a že i likvidace proběhla ve stejným čase. Mně osobně se jako nejpravděpodobnější jeví známý období cca 13 000 let nazpátek, kterýmu se připisujou jak kejkle s dobou ledovou, tak poslední velká válka mezi Hyperborejcema a Atlanťanama. Válka, která měla přeživší lidi uvrhnout do úrovně doby kamenný.  Co naplat, když budete kulturně védicky založenej člověk a životní podmínky a situace se vám po všech stránkách dramatický změní (zhorší), přijdete o obydlí, nejspíš i o svou zemi (území), přijdete o svý blízký, možná budete utíkat před jaderným spadem, brutální změnou počasí, bez jídla a zásob,... Myslim si, že i vysoce morální jedince taková situace změní. Samozřejmě k horšímu. Podle mě se právě to stalo a po totální likvidační válce ti, co přežili, ztratili moc ze svejch původních pozitiv (mám na mysli euroasijsou část bílý populace). Zhrubli a původní znalosti a morálka se zachovala jen ve střípkách, který společnost mnohdy překroutila do jinejch významů. A my dneska už z těch ještě menších střípků nemáme moc šanci poskládat tu opravdovou mozaiku. Podle mě společnost po válce prošla poměrně rychlým stádiem involuce (v řádu desítek, max. stovek let) a následovalo několik tisíciletí úpadku. A teprve před nějakýma 7 000 – 8 000 lety společnost začala zase pomalu stoupat. Ale už to byla jiná společnost než před válkou. Bohužel pro nás druhá strana se asi vzpamatovala dřív, nebo jí bylo pomoženo, viz. G. Sidorov a jeho „Analýza“, a postarala se o to, abysme se na původní úroveň už nikdy nedostali...
Tímto pro dnešek končím. Všechny fotky z výletu do Jizerek naleznete zde

- pokračování -

autor: Chorche



26 komentářů:

  1. Dík za tip, fotky a príjemný komentár. S tým záverom sa stotožňujem.

    s0lar

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za článek. Co se týče minulosti a speciálně "vygumované" historie Tartarie, tak si furt kladu otázku, kam se podělo obyvatelstvo? Přece protivník nevyhubil miliony lidí? Část obyvatelstva byla zřejmě rozpuštěna do ruských a slovanských národů, neboť by jinak anglosasové neměli těmito takovej "problém". Věřím, že se pravdy jednou dopátráme :)
    Člověk

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Něco k tomu připravuju. :-)

      Vymazat
    2. Jedna česká vědma jejíž jméno si už nepamatuji(mám tu informaci zprostředkovaně od kamarádky co byla na přednášce téhle paní) tvrdí, že obyvatelstvo slovanské pohanské Tartárie v počtu 44 milionů zahynulo kolem roku 1860 v důsledku uměle vyvolané katastrofy .... něco jako roje meteoritů cíleně mířené na poslední území svobodných Slovanů. A že je tu od dob Atlantidy síla, která tyhle zbraně může mít o tom už dnes není pochyb. Adina

      Vymazat
    3. Adino,
      letopočtům se nedá moc věřit. Humboldt následky této události, jak je viděl na jižním Uralu a ve Střední Asii, popsal už v roce 1829. A to nemluvíme o Dálném východu, kde jsou stopy daleko horší (a nejspíš i starší).

      Vymazat
  3. Já sem stejnýho názoru, všechno slovanský (hyperborejský) obyvatelstvo se vyhubit nepodařilo, ale dlouhý tisíciletí stačilo, že bylo involucí zdecimovaný. Teprve až za dob egyptský říše začali ti co tu válku nevyhráli spřádat plány na novou likvidaci a daleko rafinovanější než prostou válkou. A tomu čelíme dodneška a nutno říct, že k definitivnímu vítězství už nemaj daleko... bohužel.
    Chorche
    P.S. já díky za ty díky :-) aspoň mě to bude motivovat k napsání pokračování

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také se připojuji s díky a se souhlasem se závěry. Líbí se mi i styl vyprávění. Díky, Chorche.

      Vymazat
    2. Já bych to tak černě neviděl (myslím tu budoucnost) :) Vše běží jak má. Pokud se opět vychýlíme ze směru Záměru (což asi teď hrozí), bude proveden restart, nebo finální Game Over. Každý sám za sebe by se měl snažit stát se Člověkem, překonání kritické hranice počtu takových lidí pak pohne Světem. A tak učme se, pátrejme, nasávejme poznání a pracujme na sobě :)Cesta je to dlouhá, trnitá, ale asi jediná.

      Díky za články i za blog jako takový. Geologie a "šutry" mě od mala přitahují, aniž bych jim rozuměl :) Hezký den. Člověk.

      Vymazat
    3. pro 10.20 napsal jste to přesně.Taky se dosti zajímám a princip "sté opice" funguje zcela evidentně,takže nám všem (i těm co to ještě nezjistili) bude zapotřebí pracovat na svém osobním "JÁ" zdokonalovat souznění s přírodou a se všema lidma kolem v zájmu lásky a dobra.Jedině pak se lidstvo může pozvednout do dalších dimenzí.Já mám vždy nedobrý pocit,když někdo píše stylem"bohužel už to tak je,atd atd." ne nic není rozhodnuto předem a když někdo takto negatívně a skepticky hovoří,tak tím toto vytváří,na co myslíme,tak to vytváříme,to bychom si měli uvědomit.
      Jinak děkuji za krásné fotky,jsem z Moravy a koukám,že jsou v Čechách moc hezká místa :-) hezký den všem Vladimír

      Vymazat
  4. Vladimíre, já se celej život potýkám s nálepkou, že jsem pesymista :-) Nejvíc sem si tim asi ublížil profesionálně (kdy mě byli schopný několikrát vyhodit z práce jen kvůli tomu, že sem nesdílel pohled na světlý zítřky s managementem společnosti... Nicméně já o sobě tvrdim, že sem spíš realista, prostě odmítám nosit růžový brejle. A na rozdíl od optimisty mě lze příjemně překvapit, když se věci vyvinou líp, než sem očekával :-) Rozhodně nevěřím na nějakej koncept hromadnýho povznesení celýho lidstva (do vyšších dimenzí atd.). Myslim si, že tendle proces, pakliže existuje je individuální a je na každým zda ho kdy dosáhne.
    Lidstvo obecně je už tisíce let v úpadku, nemyslím technokratickým, ale duševním. Poměr šudrů a nedotknutelnejch ve společnosti je enormní a zvyšuje se. A byť vzrůstá i procento lidí, který se začínaj zajmat o víc než hokej nebo to která celebrita dostala rýmu, problém je v totální názorový roztříštěnosti těchle "probuzenejch". Ti co tahaj za provázky světa si moc dobře uvědomujou ryziko probuzení a proto pomocí osvěčenýho rozděl a panuj vytvářej spoustu falešnejch a slepejch uliček do kterejch oni probuzený zablouděj a umlátěj se v nich. Vemte si, jen kolik zaručenejch teorií o dějinách slovanů sme už slyšeli. Některý obecný, některý sepsaný do nejmenších detailů a přitom při prostým zamyšlení se si naprosto odporujících. Kolik teorií o vzniku megalitů, kolik o jejich datování. Do toho teorie o placatý zemi, o dutý zemi atd. atd. A jednotlivý příznivci těch výkladů a teorií sou schopný do roztrhání těla tu "jejich jedinou správnou" teorii prosazovat a vyvolávat spory s jinejma a vůbec si neuvědoměj že sou obětí cílenejch dezinformací v procesu "rozděl a panuj" a ti co tahaj za provázky se mezitim smíchy popadaj za břicha. Dávejte si proto sakramentskej pozor čemu uvěříte a jestli můžu radit, nevěřte ničemu. To je asi jediná možnost, jak nenaletět. Skládejte si vlastní mozajku ze všech dostupnejch informací a nevěřte ani vlastním závěrům z ní. Upravujte závěry podle toho jak se mozajka vyvíjí a nelpěte na závěrech ze včerejška, pakliže dnešek ukazuje něco jinýho.
    P.S. sepsal sem pro Vás pokračování divnejch míst, dneska ho pošlu Vlabi :-)
    Chorche

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevěřit ničemu ani vlastním závěrům může být také jedna z nastražených slepých uliček. Ověřovat a prověřovat určitě, ale také nenaletět na falešnou směrovku na cestu k věčnému skepticismu.

      Vymazat
    2. Chorche díky moc za názor,rozumím Vám a chtěl bych k tomu jen dodat,že jak píšete o přechodu do dimenzí,tak si myslím,stejně jak Vy,že to je-bude osobní záležitost,nikoli hromadná,poněvač zde jsme,jen každý za sebe.Taky jsem přemýšlel o "funkci" Boha -Stvořitele v tomto "systemu" všehovytváření a došel jsem k názoru,že my se můžeme sice snažit ale stejně nevíme zhola nic a proto se nemá smysl snažit o překot,ale vycházet (jak píšete Vy) s vlastní praxe a zkušeností,byť někdy,nebo skoro vždy nesprávné.Ale asi právě o tom to všechno je,abychom si toto vše vyzkoušeli v hmotě a to co je-bude pro nás to nejlepší,už nám v nehmotné-energetické formě připraví Stvořitel.Jinak,je toho na toto téma přehršel a na knihu nebo dvě,ale nebyl by to člověk zvídavý aby se nepokusil,přijít všemu na kloub :-) přeji hezký večer,Vladimír...

      Vymazat
    3. Chorche, znáš Zákon rezonance? Doporučuju nastudovat. Jde o to, že do svého života přitahujeme to, co sami vysíláme. Někdo má sklenici poloprázdnou, někdo zase poloplnou. Z pohledu zvnějška mají oba sklenice úplně stejně plné :) Takže ten s tou ploprázdnou sklenicí, vysílajíc negativní "vlny" dosáhne toho, že se mu ty negativní vlny zase vrátí zpět. To ho utvrdí v tom, že je jeho "sklenice" (život, všehomír, apod.) poloprázdná. Pokud ovšem to "vysílání" obrátíme, tak se obrátí i to znaménko vln, které se k nám budou od života vracet. Funguje to na principu "Jak se do lesa volá..." Nejde o to, být tupě pozitivní a ve své naivnosti následovat manipulované "stádo". Jde o to, poslouchat řeč životních okolností, z těch negativních se poučit, z těch pozitivních mít radost a pokračovat v nich. Upřímně - kdybychom se měli podívat na lidstvo jako celek + současnou situaci ve světě, a měli k tomu dát všichni své stanovisko, tak můžeme rozdat 7+ miliard provazů a jít si to hodit... Pokud ovšem existuje minimální šance tohle "kolo" zvrátit (než dojde k dalšímu, nebo finálnímu restartu), tak to pojďme zkusit. Ne skákáním na špek manipulátorům zásobujím nás roztodivnýma teoriema (kde je možná 99% pravdy, ale furt 1% lži), ale tím, že začneme u sebe. Každý má tuhle cestu jinou, ale hledáme-li pravdu (skutečnost), tak nás Život sám nasměruje. Dám příklad: Na zdejším blogu jsem měl možnost přečíst většinu článků během asi týdne. Z článků je mimo jiné jasné, že je celá lidská historie zmanipulovaná + že my nejsme civilizace ve vývoji, ale v degradaci (myšleno duchovní). Záleží tedy na tom, jestli byla Tartárie vymazaná z historie lidstva v roce 1765, nebo to bylo v roce 765 (předpokládajíc manipulaci i s kalendářem)? Ne nezáleží - důležitá je ta informace, že tady byla ještě nedávno obrovská civilizace, která byla vymazána z fyzického světa. Co tedy dál? Dál je potřeba pracovat na sobě s tím, že např. mé přání je, aby už nikdo nikdy nikoho z historie nevymazával. Jak to můžu ovlivnit? No tím přáním ochrany rodu, rodiny, národa, lidstva a planety Země jako takové. Nic víc, nic míň - jen každodenní upřímné přání :) Koukám, že píšu román, tak se za to omlouvám :) Ať se daří! Člověk.

      Vymazat
    4. Ono nejde jen o ta místa, co byla v mapách jako Tartaria.
      Tady taky celkem zajímavě popisuje zvláštní události jeden právník-slavistik:-) Opět s ním nesdílím to házení tisíciletími sem a tam, ale celkem dost dlouho se štourá ve slovanštině i sanskrtu.
      http://smit.wz.cz/zrcadlo/view.php?cisloclanku=2014120001
      http://smit.wz.cz/zrcadlo/view.php?cisloclanku=2015060003
      Mám stejný názor na upřímná každodenní přání:-)
      nenimito

      Vymazat
    5. Člověče,
      zaujaly mne Tvé názory a postoje. Mám dotaz. Píšeš:
      "do svého života přitahujeme to, co sami vysíláme"
      Zajímalo by mne, proč to neplatí ve všech případech a u každého člověka. Jistě by se našlo i pár příkladů z okolí každého z nás, kdy známý/přítel/sousedka/příbuzný apod. by se pro druhé rozdal, nikdy nikomu nic neukradl, s nikým nevydrbal apod. A přesto - byl okraden (i opakovaně) nebo v práci se k němu vedoucí chová jak k nástroji na jedno použití, příbuzní s ním/ní vydrbávají jak jen a kde je to možné atd. atd.
      Není to divné, že vysílají lásku, porozumnění, obětavost a další tzv. pozitivní vlny a přitom je jim vracen opak?
      Není alespoň velmi, velmi malá možnost, že se v tomto učení rezonance či ezoterika obecně mýlí? Nemůže jít o sluníčkářský postoj? Nebo přání věřit v něco, co by se líbilo, po čem se touží? Nebo dokonce, že jde o "matení nepřítele"?

      Píšeš "Poslouchat řeč životních okolností". Beze zbytku souhlasím. Jenže právě pokud bych naslouchal, musel bych vzít v úvahu, že s tím zákonem rezonance není něco v pořádku, protože tvrdit o případech, které jaksi ukazují něco jiného, že jsou výjimky, co potvrzují pravidlo, by bylo lidským postojem - kulantně řečeno. Výjimky potvrzující pravidla mi přijde jako na způsob update software při nálezu bezpečnostní chyby :-) To nezní jako něco, pod co by se podepsal Bůh/STvořitel/Vesmír/Univerzum či co je libo :-)

      Zajímá mne, co si o tom myslíš.

      Vymazat
    6. Ahoj Michale B, díky za dotaz. Nevím jestli popíšu skutečnost, nebo jenom moje domněnky, takže prosím brát s rezervou :)Mám více odpovědí na toto téma. Je ale taky možné, že se nějakým způsobem prolínají, nebo doplňují.

      Dle toho, co jsem zatím stačil prožít a taky nastudovat to vypadá, že se v daném (nynějším) životě nepotýkáme pouze s řečí životních okolností, respektive s rezonancí našeho nynějšího vyzařování, ale také s následky našich činů v minulých "kolech" (životech), potažmo s rodovými egregory zasahujícími daleko do minulosti. Takže je možné, že v nynějším životě koná jednotlivec jako světec, ale Život mu nakládá, protože dřív udělal něco moc ošklivýho (buď on, nebo někdo z jeho rodu - v tom jasno nemám). Myslim, že se tomu říká karma.

      Píšeš o hypotetické osobě z okolí, která nikdy nic špatného neudělala. Dle vlastní zkušenosti můžu konstatovat, že téměř nikdy nejsou věci takové, jak na první pohled vypadají a u lidí to platí dvojnásob. Proč píšu o vlastní zkušenosti. No byl jsem vždycky za "hodnýho" kluka, který by mouše neublížil. Bohužel to bylo jinak a dodnes v sobě nosím věci, které bych neřekl ani mému nejlepšímu kamarádovi. Když se vě mě zpětně probere svědomí a přepadne mě stud, tak jen prosím v duchu všechny tehdy zůčastněné + tam "nahoru" o odpuštění. Takže to, jaký je člověk ve skutečnosti, to ví jen on a jeho svědomí. To je jedna z možností, proč i hypotetický "světec" může mít problémy. Další možností, proč se "světci" (omlouvám se za opakované používání tohoto termínu) dějou ne zrovna příjemné věci může být způsob jeho myšlení. Vezmu jako příklad strach z okradení. Ten člověk může být celý život poctivý, pokud ale v sobě živí strach z okradení (vysílá vlny strachu), tak si to okradení nevědomě způsobí sám. Do svých životů přitahujeme nejen to jak konáme, ale taky to, na co a jak myslíme. Proto se doporučuje nemyslet se záporem, tj. neříkat si "ať ne-jsem nemocný", protože tam "nahoře" (osobně si nemyslím, že tohle je přímo Bůh/Stvořitel/Universum, ale jeden z jeho nástrojů, nebo jedna z jeho součástí?) je to přeloženo jako "ať jsem nemocný" a šup s tím "dolu" k "vysílači". Doporučuje se vyměnit zmíněné myšlení za "chci být/jsem zdravý". Takže člověk může být morálně na úrovni, může se řídit svědomím, ale jeho myšlenky ho mohou dostávat do těžkých situací (stejné to může být se vztahy na pracovišti, např. "ať na mě šéf není ošklivej" = nevědomě si přejeme, ať ten šéf je na nás jak pes). A jestli to dobře chápu, tak nevědomí je nadřazenou složkou vědomí a tím i silnější. Z toho všeho asi vzešlo rčení "pozor na to co si přeješ (i nevědomě), mohlo by se Ti to splnit" :) Musím příspěvek rozdělit, už zase píšu romány... :)

      Vymazat
    7. Od Člověka pro Michala B - část II.

      Další mou domněnkou je to, že nestačí být opět zmiňovaný a okolím považovaný "světec". Tak, jako se "světci" starají o své okolí a pomáhají ostatním, tak musí pomáhat i sami sobě. Jde o to, že je sice hezké někomu například pomoci, ale když pak pomáhající přijde domů, otevře si a vyžunkne pivo, tak sice má tam "nahoře" + za pomoc bližnímu svému, ale velký - za zabíjení svého fyzického nosiče (myšleno devastaci svého těla alkoholem). Vím, že je to v české kultuře velice citlivé téma, takže za alkohol si můžeš doplnit jiný života-zabíječ ať už jsou to drogy, nezdravá strava, nebo nesprávná konzumace čehokoliv tělu neprospěšného. Když to shrnu, tak navenek tu máme "světce", ale pokud tento nekoná vůči sobě zodpovědně, bude ho Život "školit".

      A pak tady mám ještě jednu (dnes už poslední) domněnku, která říká, že čím je člověk na vyšší úrovni vědomí/chápání, tím se na něj kladou vyšší nároky v oblasti jeho konání a následky za nepřístojné chování bývají horší, než u "obyčejného" hříšníka, jenž se pachtí životem bez jakéhokoliv chápání čekokoliv. Tohle jsem někde četl, má zkušenost to není (asi jsem se té úrovni ani nepřiblížil :)

      Jak říkám, jsou to moje postřehy, domněnky, prosím nebrat jako skutečnost :) Ezoterice se snažím vyhýbat, protože mi přijde, že dělá ze skutečnosti "záhady". Ten zákon rezonance funguje, mohu potvrdit svou vlastní zkušeností. A nic ezoterického v tom nevidím. Co se týče sluníčkářského postoje, tak jak už jsem výše zmiňoval, je to princip poloprázdné vs. poloplné sklenice. Někdo kdysi řekl, že nejsou na světě špatné věci. Vždy jen záleží na tom, jak se na ně díváme. Dá se sice polemizovat o neexistenci špatných věcí, když je kolem sebe vidíme denně, ale ta myšlenka má svou hloubku v tom, že to, co se mně osobně může jevit jako špatnost, může být Tebou vnímáno jako štěstí, radost, pozitivum.

      Už zase píšu román, snad jsem se v tom moc nezamotal. Díky za Váš blog, je z něj cítit lidskost, takže máte nového stálého čitatele :) Hodně zdaru! Člověk.

      Vymazat
    8. Člověče,
      dík za odpověd :-)

      Vymazat
    9. Michale, chtěl jsem napsat něco podobného, ale pak jsem si řekl, že počkám na Člověka. Myslím si to samé...
      To, že někdo nikdy nikomu neublížil, každému pomáhá, neznamená, že nemá z něčeho Strach a v myšlenkách si neomílá dokola, že mu někdo někde něčím ublížíl nebo ublíží. Znám takové.
      Druhou věcí, co jsem osobně vypozoroval je, že podle mne příroda na téhle planetě nerozumí záporkám. Všude, kde přidáš záporku "ne" asi i "ni" tak to funguje naprosto opačně. Určitě jsi cvičil někdy psa nebo někoho jiného. Ani oni nerozumí záporkám:-) Jen tónu hlasu. Pokud řekneš se stejným tónem "šmíš" a "nesmíš", pes si to přebere úplně stejně. Prostě záporkám rozumí jen lidé (vzdělaní), jakýkoliv svět i neviditelný okolo nás ne, myslím. Chce se to naučit myslet bez záporek:-)
      Včetně přání....
      nenimito

      Vymazat
    10. Osobně si myslím, že ať je za tím Univerzum/Bůh apod. nebo jeho nástroj, tak lidská slova ho stejně nezajímají. Slova jsou jen slova. Nač reaguje je záměr/úmysl/přání, které jsou samotnou podstatou (nikoli vyjádřené slovy, byť jen v myšlenkách). Univerzum není blb, abychom mu své přání museli dávat písemně s pečlivě zvolenými slovy.
      I ve vzteku vykřiknuté "Nesnáším tě", často v sobě ve svém základu nese něco jiného. Například "Miluju tě, ale nevím, jak s tím problémem naložit". A Univerzum zná ten záměr. Možná ještě lépe nežli my sami. Onen záměr nelze překroutit, zfalšovat, přestírat, kdežto slova (i ve formě myšlenky) můžeme vypouštět dle libosti.
      Osobně jsem kdysi též zastával názor s těmi záporkami (je toho na toto téma k přečtení na internetu i v knihách tuny), ale dnes vidím jen úžasný guláš tam, kde je jednoduchost.
      Aniž bych se v tom chtěl dál vrtat, shrnu to tak, že podle mne nejsou podstatná slova, nýbrž to, co za jejich vypuštěním do éteru/na papír, ale i jen v duchu vyslovenými stálo (termínů je na to pro zmatení více než dost - Vědomí, Mysl, Nevědomí, Podvědomí, Nadvědomí, Vyšší JÁ, ........) :-)

      Vymazat
    11. Mno, v podstatě ju, ale záměr/úmysl/přání je "přeloložen" z myšilenky, i vyslovené slovem, a to dokonce i cizí, nikoliv jen tvé. A právě ten "překladač" podle mne neumí ty záporky(aniž bych tedy něco o nich četl mi to nedávno napadlo). Ten přirozený "překlad" by tam měl být, jinak by to fungovalo jen v nějakém jazyce. Čili to "Nesnáším tě" bude asi určitě "přeloženo" jinak:-)
      Slova vznikají z myšilenek a záměr/úmysl/přání asi taky, myslím. Tak asi ve finále jde o myšilenky a jejich "překlad". Jen ten "překlad" ignoruje záporky. Nejsem si tím jist, jen mi to nedávno napadlo....
      nenimito

      Vymazat
    12. A ještě bych se vyjádřil k přáním, když už to tu zaznělo. (opět jen můj názor)

      Plnění přání, tak je běžně prezentováno na různých webech, kurzech i knihách v mnoha případech (většině) nefunguje a ani fungovat nemůže. Proč? Protože se přehlíží to hlavní. Tady (v životě člověka) totiž nejde o to, co chce člověk jako takový, ale o to, proč se sem Duch (jenž daného člověka "obývá") inkarnoval.

      Dám jeden, byť ne zcela ideální příklad, ale na pochopení myslím stačí.
      I kdyby si konkrétní člověk přál například vyhrát sportku tím nejsprávnějším způsobem, tak jí nevyhraje, i když by se rozkrájel na malinkaté nudličky. A to proto, že se Duch, jež ho "obývá", inkarnoval třeba proto, aby získal zkušenosti jako chudý.
      Tudíž splnění nějakého přání závisí na tom, zda je shodné s vektorem účelu, s kterým jsme se sem narodili.

      Ale chápu, že pro mnohé bude těžké, né-li nemožné si představit, že člověk není totéž, co Duch. A hlavně že cíle Ducha jsou velmi často zcela odlišné od představ člověka, kterého "obývá". Bohužel, je to až příliš komplexní téma na to, abych více vysvětlil. To se musí prožít :-)

      Vymazat
    13. Michale, já mám se zákonem rezonance vlastní zkušenosti a řekl bych, že jsou nepopsatelné (v pozitivním smyslu) :) Samosebou ten zákon má své zákonitosti a je možné, že některé z nich ani nikde popsány nebyly. Dáváš správný příklad toho, jak zákon rezonance nefunguje a to je přání vyhrát v loterii :) Morálně uvědomělý člověk takové přání nikdy nevyřkne protože ví, že by mohl jednoduše sklouznout z cesty Záměru a dostat se na hranu Dopuštění. Zjednodušeně hazard není "shora" podporován. Opět můžeš být "světec", ale jdeš-li gamblit, máš smůlu :) Zkusit to můžeš, ale odpoveď bude tvrdá ;) Takže vyřčené přání by mělo být v souladu se Záměrem. Záměr bude tusím u každého jednotlivce individuální, ale pokud to chápu dobře, tak v souhrnu je pro lidstvo jako celek stejný. Pokud přání v souladu se Záměrem není, tak není splněno = přející dostane odpověď/popstrčení, že nejedná v souladu se Záměrem a může své konání poupravit. Aspoň takhle to chápu a prožívám já.

      Tvá myšlenka o vtělení s určitým úmyslem zní zajímavě, ale na tomto poli mám stále hokej. Neinkarnují se sem duše místo ducha?
      Ať se daří!
      Člověk

      Vymazat
    14. Člověče,
      proto jsem psal, že to není zcela ideální příklad. Byl myšlen obecně, pro lepší představu. Pro Tebe zkusím jiný.
      Přeješ si cestovat, jenže záměr pro Tvůj život je jiný. Přeješ si mít kupu dětí, jenže Záměr pro Tvůj život je jiný. Přeješ si pomáhat starším lidem, pomáhat dětem bez rodičů, bezdomovcům, vysázet les, vymýtit hladomor, činit tzv. dobro .... jenže Záměr pro Tvůj život je jiný. Snad už rozumíš, co jsem chtěl říci.

      Duch, Duše, atd. jsou opět jen slova. Mohl bych rozvést, co pod nimi mám osobně, ale to je nepodstatné. Oba víme (a Univerzum/Bůh, Vesmír to ví také), co jsem měl na mysli :-)
      Ale použiju-li Tvůj slovník, pak jádrem pudla je (stále osobní názor) to, že onen Záměr (účel konkrétního života, osud, atd.) bývá většinou v rozporu s tím, co by si daný člověk v životě přál. Život zde není proto, abychom si tu plnili přání horem dolem, ale proto, aby Duch/Duše či co je libo, tu získávali zkušenosti. A co si budeme namlouvat, překážky v sobě skrývají obrovský potenciál zkušeností. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti :-) (mistrem hry v šachy se také staneš i díky soupeřům = překážkám)
      Onen rozdíl mezi přáními a očekáváními od života člověka a tím, proč se Duch inkarnoval, je podle mne to, co je mylně považováno za karmu s vysvětlením - "to má jistě za nějaké hříchy z minulých životů".
      Při prvním pochopení podstaty to vyzní velmi tvrdě až krutě, ale pouze pokud je na to díváno z omezeného pohledu člověka. Pokud se podaří na to podívat očima Ducha, pak život získá czela jiné rozměry.

      Vymazat
  5. Člověče, to co píšeš bych defakto klidně podepsal, v poctatě se tim řídím. Včetně tej rezonance. Problém nevidim ani tak v sobě, jako v těch co muj realizmus považujou za pesymismus :-) To sou ty falešný optimisti, co za každou cenu tlačej tu jejich "pozitivitu". Taky se jim dneska říká dobroseři. Bohužel tadle "pozitivita" mívá často fatální následky v osudech jinejch lidí.
    Nicméně, jediný s čim úplně asi nesouhlasim z tvýho románu je to že nezáleží na tom datování. Respektive já si myslím, že proto aby lidi pochopili co se vlastně děje, musej vědět co se stalo předtim. A musej to vědět pokud možno co nejpřesnějc, protože jim to pak umožní predikovat to co se stane následně. Jinak řečeno, je třeba aby se lidi dozvěděli co nejvíc pravdy z reálnejch dějin. O svý minulosti i o minulosti nepřítele.

    Nenimito - pana Patricka mám načtenýho a byť je pro mě svym spůsobem záhadná figurka, jeho texty mi poskytly hodně indicií, střípků do mozajky, byť nesouhlasím se všim co píše. Zhruba před 2 lety sem ho zkoušel oslovit abych ho pozval na jednu akci, ale nereagoval.
    Chorche

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chorche - jak já Tě chápu. Já měl v zaměstnání často problém s tím, že jsem nazýval věci pravými jmény a tudíž byl sluníčkama v západní korporaci považován za negativního :) Ke konci mého působení jsem jim otevřeně říkal "Když nabarvíte hovno na růžovo a nacákáte na něj voňavku, tak to bude furt hovno" :)

      Co se týče těch letopočtů, asi jsem to zlehčil ne úplně šťastně. Nechtěl jsem poukázat na to, že to není důležité. Důležité to je, jenom jsem tím chtěl říct, že v dnešní informační záplavě nemá asi cenu se pídit po úplně každém detailu a tím se v detailech "utopit". To je můj pohled. Samosebou lidé, kteří se aktivně zajímají o tyto detaily, jsou schopni je vyhledat, zdokumentovat a předat dál (například na tento blog), těm patří velký dík. Já toho sám schopen nejsem, jen skládám dílky do skládačky :) A pozoruju :)
      Ať se daří, už se těším na Tvůj další článek!
      Člověk

      Vymazat

Moderovaná diskuze. Po schválení budou zveřejněny pouze podepsané komentáře.