Divná místa 2a

Ve druhém pokračování našeho seriálu o divných místech se vás pokusí do Jizerských hor nalákat náš čtenář ofrouďák Chorche. Kdo z vás si vezme slovo příště?

Jizerské hory – Ořešník a Polední kameny

Pokusím se vás nalákat na dvoudenní výlet do Jizerek. Výlet se bude jistě líbit nejenom lidem pátrajícím po zbytcích starejch civilizací, ale na svý si přijde každej, kdo si chce jenom vyvětrat hlavu a vidět pěknou přírodu :-)

Když jsem do Jizerek vyrazil já, bylo to původně za úplně jiným účelem a vůbec jsem netušil, že narazím na něco, co by se dalo spojovat s megalitama. Řešil jsem potenciální koupi pozemku v Hejnici, což je městečko na severní straně Jizerek. Pojal jsem to jako výlet do Hejnice s tím, že si projdem okolí. Hejnici proto doporučuju i jako základní tábor. My přenocovali dvě noci v kempu, kterej je přímo ve městečku, velí mu příjemná sympatická babča (teď jsem jí asi urazil, tak rači napíšu "starší dáma" :-)  Kemp má svůj bufet, kde se dá koupit celkem dost poživatin, teplejch i studenejch, a má i koupaliště pro ty, který by chtěli výlet uskutečnit v létě. Poloha kempu je zde . 

Záleží, jak kdo budete mít kolik času, ale za vidění určitě stojí celý „kopec“ jižně od Hejnice. 

My to provedli tak, že v pátek odpoledne po příjezdu jsme vyrazili z kempu od bufetu po pěšině směrem na jih a po chvíli narazili na červenou turistickou trasu. Po ní jsme se vydali na vrch Ořešník, který byl vidět z Hejnice. Už po cestě, která se klikatí lesem a je poměrně příkrá, jsme začali potkávat „skalní útvary“, který hledače megalitů nenechaj chladnýma :-)  Jasně, skeptik řekne jednoznačně, že ty šutry jsou přírodního původu a bude vykládat něco o mrazovejch srubech a tak. Ale my pochybovači o oficiální verzi si jistě všimneme nezvykle rovnejch stěn:

a pravejch úhlů u kvádrů,

který do sebe pěkně zapadaj, nebo se z nich skládaj celý zdi:

Místy jsou k vidění i známý „palačinky“ (byť zvětralejší než jinde) a litý „betony“, ostatně právě vrcholek Ořešníku má právě palačinkovou konzistenci:

A bystrýmu oku příznivce alternativní historie neunikne ani to, že „skála“ má strukturu betonu:

Zajímavý je i to, že vrcholek Ořešníku se jeví bejt z jinýho materiálu, než pravoúhlý šutry hned pod ním:

Výstup na Ořešník, průzkum místa a návrat do kempu vám zabere celý odpoledne. Ideálně zbyde čas na zaplavání si v koupališti, ugrilování flákoty nebo návštěvy bufetu a pěkně na kutě :-)

Další den ráno vyrazíme z kempu směrem na Ferdinandov. S sebou si vezměte něco k jídlu, protože celej den budete v přírodě a žádný občerstvovny po cestě nenajdete. A samozřejmě taky vodu, protože byť uvidíte potoky i vodopády, neriskoval bych vodu z nich konzumovat bez úpravy. 

Ve Ferdinandově pak ze silnice zahnete na zelenou turistickou trasu. Po chvíli narazíte na potok Černý Štolpich po levý straně a půjdete pořád po zelený do kopce podél něj. Na potoce jsou k vidění malý vodopádky a opět, jak jinak, i poměrně pravidelný šutry:

Šutry s pravejma úhlema najdete ležet všude, jen to chce koukat:

Je to poměrně ostrý stoupání a netrénovaný peciválové budou „potit krev“. Ale ještě pořád na tom budete dobře proti cyklistům, na kterejch uvidíte, že melou z posledního, když vás budou míjet...  

Na křižovatce odbočíte doleva na žlutou. Krom zmíněnejch pravidelnejch šutrů ale narazíte i na nepopiratelně umělý díla zřejmě relativně moderní:

 a možná i starší:

Na žlutý trase pak uvidíte i větší vodopády - „Dvojitý“, „Skok“ a „Velký Štolpich“ - a krásný tůně:

Dál budete pokračovat po žlutý směrem na východ po hřebenový silnici až ke křižovatce Nad Černým potokem, kde se dáte doleva na zelenou. Nepůjdete ale dlouho, zhruba po 50 m zahnete doprava a budete směřovat po panelce k pramenu Bílýho potoka. Je tam pěkný odpočinkový místo, stůl a lavice, kde můžete vybalit svoje svačiny a posilnit se k dalšímu výstupu. 

Po obědě vyrazíte ke křižovatce „Smědavská hora“ a zatočíte doleva na žlutou. Ta vás dovede k dnešnímu hlavnímu cíli – Poledním kamenům. Celou oblast kolem si pořádně prozkoumejte, najdete zajímavý útvary jak „palačinkový“ a litý, tak i pravidelný kvádry (viz úvodní obrázek), stěny...

... nebo viklany:

Vylezte si hlavně i nahoru, aby vám neutekly parádní výhledy na skalní města kolem a možná uvidíte až do Polska. Stejně jako včera vás určitě překvapí různorodost materiálu, respektive jeho různá struktura. Jako by někde byl materiál roztavenej a následně ztuhnul jako „ kydanec těsta“ a jinde zase si uchoval původní hranatej tvar. A dokonce ani ony kydance nemaj stejnou strukturu: někde jsou pěkně hladký, jinde pórovitý. Celá oblast působí - ostatně jako prakticky vždycky, když se potkáte s možnejma pozůstatkama megalitickejch staveb - jako zničená nějakým výbuchem nebo zásahem energetický zbraně. Podle toho, jak energie působila, někde to šutry jen rozházelo a jinde roztavilo, případně obojí. Já se omlouvám, že mluvím o šutrech, ale jsem si vědomej toho, že materiál prostě vypadá spíš jako beton. 

Tady udělám jen krátkou odbočku do Ruska. Při loňský expedici jsme ve Vyborgu našli „žulovej“ megalit, kterej se ale z jedný části výrazně drolil. Jako když namícháte špatně beton, dáte moc písku a on se pak rozpadne. Kolega, co jel s námi okamžitě prohlásil: „Hele zmetek, ten se jim nepoved a tak ho tu nechali ležet.“ Prostě ta umělost vysloveně bila do očí. A přitom to byla stejná „žula“, jaká je k vidění po celý Karélii a Kole. Zážitky z expedice do Ruska po stopách Hyperborei vám sepíšu jindy, pakliže bude zájem :-) 

Konec odbočky a pokračujeme ve výletu. Z Poledních kamenů zamíříte dál po žlutý, mrknete na „Drbny“ a dojdete na „Frýdlantské cimbuří“:

což se jeví opět jako uměle vytvořený věže, ne nepodobný věžím hradním:

Struktura původního „zdiva“ je místy patrná:

Následně vás bude čekat už sestup po žlutý ke křižovatce se zelenou, kde se dáte doprava, abyste se pomalu už vraceli ke kempu. Půjdete po zvláštní cestě, která byla evidentně kdysi dlážděná kvádrama, ale někdo nebo něco si dalo tu práci je, obrazně řečeno, rozorat:

Při sestupu dávejte pozor na cyklisty bez pudu sebezáchovy, který jsou schopný letět dolu šílenou rychlostí a přitom nemaj šanci se vám vyhnout. Nezapomeňte si udělat malou odbočku na podivnej útvar „Hajní kostel“ a na vodopád Černého potoka. Na křižovatce u Liščí chaty se dáte po žlutý a po ní dojdete až do kempu. 

Závěrem bych chtěl říct, že samozřejmě nikomu nevnucuju myšlenku umělýho původu navštívenejch útvarů. Každej si to musí nějak nacítit sám podle sebe. Ideálně porovnat s jinejma lokalitama, který navštívil. Já právě spatřuju tu velkou podobnost a stádium rozpadu s nejrůznějšíma místama nejen u nás, ale třeba i v tom Rusku. Těžko se určuje stáří, ale troufnu si říct, že to všechno patří ke stejnýmu časovýmu rámci a že i likvidace proběhla ve stejným čase. Mně osobně se jako nejpravděpodobnější jeví známý období cca 13 000 let nazpátek, kterýmu se připisujou jak kejkle s dobou ledovou, tak poslední velká válka mezi Hyperborejcema a Atlanťanama. Válka, která měla přeživší lidi uvrhnout do úrovně doby kamenný.  Co naplat, když budete kulturně védicky založenej člověk a životní podmínky a situace se vám po všech stránkách dramatický změní (zhorší), přijdete o obydlí, nejspíš i o svou zemi (území), přijdete o svý blízký, možná budete utíkat před jaderným spadem, brutální změnou počasí, bez jídla a zásob,... Myslim si, že i vysoce morální jedince taková situace změní. Samozřejmě k horšímu. Podle mě se právě to stalo a po totální likvidační válce ti, co přežili, ztratili moc ze svejch původních pozitiv (mám na mysli euroasijsou část bílý populace). Zhrubli a původní znalosti a morálka se zachovala jen ve střípkách, který společnost mnohdy překroutila do jinejch významů. A my dneska už z těch ještě menších střípků nemáme moc šanci poskládat tu opravdovou mozaiku. Podle mě společnost po válce prošla poměrně rychlým stádiem involuce (v řádu desítek, max. stovek let) a následovalo několik tisíciletí úpadku. A teprve před nějakýma 7 000 – 8 000 lety společnost začala zase pomalu stoupat. Ale už to byla jiná společnost než před válkou. Bohužel pro nás druhá strana se asi vzpamatovala dřív, nebo jí bylo pomoženo, viz. G. Sidorov a jeho „Analýza“, a postarala se o to, abysme se na původní úroveň už nikdy nedostali...

Tímto pro dnešek končím. Všechny fotky z výletu do Jizerek naleznete zde. 

- pokračování -

autor: Chorche