Jaderná fúze v nitru Země byla zopakována v reaktoru Rossiho

Nízkoteplotní jaderná fúze se v SSSR stala obětí boje klanů, a tak tyto myšlenky nyní našly svůj rozvoj na Západě v podobě reaktoru Rossiho. Troufám si tvrdit, že v nitru naší planety existují všechny podmínky pro průběh nízkoteplotní jaderné fúze mědi z niklu ve vodíkové atmosféře, experimentálně uskutečněné v jeho reaktoru.

"Nejsou to jen teorie a vědecké hypotézy, nějaké letmé výtvory mysli, ale také přesně stanovená nová empirická fakta a zobecnění výjimečné hodnoty, která nás nutí k tomu, abychom zcela přepracovali a rekonstruovali náš obraz přírody." V. I. Věrnadský, Sebr. spisy, svazek I.

Ve své době nedoceněné myšlenky našich krajanů nyní budeme draze kupovat ze zahraničí ve formě produktů nebo technologií. Opět se bohužel ukázalo, že v historii vědy pozoruhodné myšlenky a teoretická díla, které byly dílem ruských vědců, opakovaně našly své uplatnění v zahraničí. Tam jsou financovány, rozvíjeny, patentovány a do Ruska se vracejí v podobě zahraničního vývoje a technologií.

Dovolte, abych připomněl, že například člen-korespondent Akademie věd SSSR B. Děrjagin byl první, kdo v roce 1969 získal diamanty ze směsi vodíku a metanu při tlaku nižším, než je atmosférický tlak. Ale tato technologie byla rozvinuta na Západě při výrobě šperkařských diamantů o hmotnosti až 4 karáty a polovodičů, které představují budoucnost mikroelektroniky. Viz zde

Podobná situace je již půl století i v oblasti nízkoteplotních reakcí syntézy prvků.

Práce v oblasti nízkoteplotní jaderné fúze I. S. Filimoněnka

Málokterý objev měl takovou politickou podporu v SSSR jako studená fúze prvků předložená I. S. Filimoněnkem, samozřejmě pod nápisem "Tajné". Projekt vřele doporučili přední akademici Keldyš, Kurčatov, Koroljev a maršál Žukov. 23. července 1960 Chruščov a Kosygin podepsali Usnesení Ústředního výboru a Rady ministrů SSSR pod číslem 715 296, kde se psalo: “...Pokračovat i nadále ve vývoji nových principů získávání energie, nových principů získávání pohonu bez odpadů a získávání nových principů ochrany před jaderným zářením. Zodpovědným za tento program je vedoucí konstruktér I. S. Filimoněnko."

Podstatou práce bylo získání tepla při elektrolýze těžké vody na palladiových elektrodách. Nicméně po smrti Koroljova a Kurčatova a rezignaci Žukova byly všechny práce zastaveny. A v roce 1967 byl Filimoněnko propuštěn. I přes námitky Kosygina. S žádostí o Filimoněnkovo odvolání vystoupil tehdejší tajemník Ústředního výboru D. Ustinov, který se zabýval obranným průmyslem, dále hlavní stranický ideolog M. Suslov a sám generální tajemník Leonid Brežněv, který odvolání podpořil hlavně kvůli své nelibosti vůči Kosyginovi.

Základní problém

Pro průběh jaderné syntézy je nutné "přiblížit k sobě" jádra atomů, tedy překonat Coulombovu bariéru, což je vzájemné odpuzování stejně nabitých těles.

Vědci se už 60 let snaží tento problém vyřešit: vytvořit teplotu, při které je kinetická energie jader dostatečná pro jejich přiblížení se na vzdálenost, kde se jaderné síly přitažlivosti stanou silnější než Coulombovy síly odpudivosti. Ale to je možné jen při milionech stupňů Kelvina. Pak se pravděpodobnost překonání Coulombovy bariéry díky tunelování stane možnou a zahájí se samovolná termonukleární reakce.

Druhým globálním problémem jsou kolosální zdroje přidělené na výzkum a výstavbu reaktorů typu Tokamak. To neumožňuje vývoj alternativních směrů. A každý vynález nebo objev v oblasti termojaderné syntézy, který je v rozporu se zavedeným konceptem, je vnímán jako nepřátelský. A tak se celých 40 let dařilo myšlenku studené jaderné fúze dusit.

Alchymista jaderné éry

Velmi talentovaným vynálezcem byl Boris Vasiljevič Bolotov. Na jeho venkovské chatě byl vyroben funkční model „vodo-ropní“ destilační stanice: k ní se přiváděla voda a potrubím odcházely uhlovodíky. Mezi nimi uvnitř skříně podobné pračce se generovaly elektromagnetické pulzy, které rozdělovaly jádro atomu kyslíku v molekule vody na dvě části: na atom uhlíku a dva atomy těžkého vodíku (deuterium). Získaný uhlík spolu s vodíkem odděleným od molekuly vody vytvořil molekulu uhlovodíkového paliva. Zařízení o výkonu 2 kilowatty měnilo vodu na hořlavé plyny, což stačilo na palivo 100 kilowattového stroje. Psaly o tom noviny „Argumenty i Fakta“ č. 26, 2006.

Autor více než 600 vynálezů Boris Vasilijevič Bolotov.

Alfyzika A. A. Kornilovové

6. června 2016 na zasedání stálého vědeckého semináře na Prochorově Ústavu všeobecné fyziky Ruské akademie věd zazněla zpráva o práci Inovačního centra katedry fyziky Moskevské státní univerzity a jeho vedoucí, kandidátky fyzikálních a matematických věd A. A. Kornilovové, o nové unikátní technologii deaktivace kapalného jaderného odpadu. Podstata této technologie je jednoduchá: do nádrže s vodním roztokem radioaktivního izotopu cesia-137 se přidají speciálně připravené mikrobiální kultury. V důsledku jejich působení je po 14 dnech (místo po 30,17 let – což je poločas rozpadu 137Cs) jeho koncentrace snížena o více než 50 %, zatímco se v roztoku zvyšuje obsah neradioaktivního barya. To znamená, že mikroby jsou schopné absorbovat radioaktivní cesium a převést ho na neradioaktivní baryum. Afyzika ve čisté podobě.

Objev transmutace chemických prvků v přírodních biologických kulturách byl učiněn v roce 1993. Bylo provedeno mnoho nezávislých technologických testů v různých vědeckých centrech. Proběhla i prověrka v Černobylu na různých izotopech, to znamená, že technologie může být naladěna na jakékoli složení izotopů specifických kapalných jaderných odpadů. Výsledky byly opakovaně publikovány v autoritativních mezinárodních i domácích vědeckých časopisech.

Provedená státní expertíza se nezajímala o sofistikované laboratorní metody, ale o hotovou průmyslovou technologii, která na světovém trhu nemá obdoby.

Reaktor Rossiho

Italský vynálezce Andrea Rossi spolu s vědeckým konsultantem fyzikem Sergio Focardim provedl následující experiment:

Do uzavřené zkumavky bylo umístěno několik gramů niklu (Ni), dále 10 % aluminohydridu lithia a nespecifikovaný katalyzátor a kapsle byla vyplněna vodíkem (H2). Po zahřátí na teplotu řádově 1100 - 1300°C paradoxně zkumavka zůstala v horkém stavu po celý měsíc a získaná tepelná energie byla několikanásobně vyšší než energie potřebná na zahřátí.

Podle Focardiho "byl vodík ohřát na danou teplotu jednoduchým elektrickým ohřívačem. Když byla dosažena teplota vznícení, začal proces výroby energie: atomy vodíku pronikly do niklu a transformovaly ho na měď."

Vůči tomto objevu se stále ještě staví mnoho skeptiků.

Navzdory zdánlivě jednoduché konstrukci reaktoru nebylo jeho vytvoření snadné. A tak k provádění experimentů vynálezce nezískal peníze od bohatých podnikatelů, ale musel se dohodnout se svou ženou a prodali dům za 2 miliony eur, což hovoří o jeho přesvědčení o obchodním úspěchu.

Proces syntézy v Rossiho reaktoru byl zpočátku nestabilní. Když byla dosažena určitá teplota, niklový prášek se spekl a reakce pohasla. Teplota spékání totiž závisí na tlaku, na saturaci kovu vodíkem a na velikosti zrn. V průběhu vylepšování reaktoru se však doba nepřerušeného provozu postupně zvýšila z několika hodin na měsíc.

Podle mého názoru při absenci gravitace v kosmu k procesu spékání niklového prášku ve vodíkové atmosféře by nemělo docházet, proto by reaktor měl pracovat stabilně. Je tedy možné vyřešit energetický problém vesmírných aparátů a snížit tak počet solárních článků.

V roce 2014 Rossi předvedl již dlouhodobě pracující zařízení. Přibližně 1 gram hydratovaného niklového prášku, lithia a tajného katalyzátoru bylo umístěno do keramické trubky z oxidu hlinitého. Reaktor se zahříval zabudovanými odpory. Polovinu celkového provozního času (32 dní) zařízení pracovalo při maximální teplotě reaktoru přibližně 1250°C a ve druhé polovině při teplotě kolem 1400°C. Současně v prvním období práce autoři odhadují koeficient tepelné účinnosti (KS - коэффициента самовоспроизводства энергии), tedy poměr mezi velikostí energie získané a energie vynaložené z elektrické sítě, na asi 3,1 a v druhém období asi 3,7. Průměrný výkon v těchto dvou obdobích se odhaduje na hodnoty zhruba 1,6 a 2,3 kW.

Na jedno z předvádění Rossi pozval prezidenta švédské Společnosti vědců-skeptiků Hanno Essena a představitele výboru pro energetiku Královské švédské akademie věd Svena Kullandera. Ti měli možnost podrobně sledovat generátor E-Cat před spuštěním provozu, během něho i po něm. Oba profesoři pak uznali skutečnost, že bylo vyprodukováno velké množství přebytečné tepelné energie - za dobu 6 hodin generátor vygeneroval cca 25 kWh, jeho výkon byl tedy asi 4,3 kW. Kromě toho obdrželi Švédové dva vzorky niklového prášku - nepoužitého a toho, který podle Rossiho pracoval po dobu 2,5 měsíců. Jejich analýza na spektrometru v laboratoři na univerzitě v Uppsale (Švédsko) ukázala, že téměř všechen nikl-60 se změnil na nikl-62 a téměř veškeré lithium-7 v lithium-6. Kromě toho ve druhém vzorku našli další látky - 10 % mědi a 11 % železa.

"Pokud měď není jednou z přísad používaných jako katalyzátor, lze získat izotopy mědi 63Cu a 65Cu pouze během procesu syntézy," řekl Kullander. Švédští vědci dospěli k tomuto závěru: "K získání 25 kW z nádoby o objemu 50 cm3 je vyloučeno jakékoli chemické zpracování. Existuje pouze alternativní vysvětlení pro získání izotopů a měření energie. Jedná se o jaderný proces, nicméně nebylo zjištěno žádné ionizující záření!"

Ani Rusové však nezaspali

Pokusy se studenou fúzí se provádějí i v Rusku.

Ve zprávě A. Parchomova "Studium analogu vysokoteplotního generátoru tepla Rossiho" na všestranném fyzikálním semináři "Studená jaderná syntéza a kulový blesk", který se konal 25. září 2014 v Ruské univerzitě přátelství národů, odkazuje na reprodukci zkušeností Rossiho:

Parchomovi se podařilo vytvořit dlouho pracující reaktor.

"Bez paliva se dosahuje teploty 1200°C s příkonem asi 1070 W. Při použití paliva (630 mg niklu + 60 mg lithiumaluminiumhydridu) je tato teplota dosažena při příkonu asi 330 W. Reaktor tedy generuje přibližně 700 W výkonu navíc (KC ~ 3,2)."

Laboratoř LENR 
(Low Energy Nuclear Reactions - nízkoenergetická jaderná reakce)

Laboratoře LENR.SU je sdružení odborníků zabývajících se vývojem zařízení pro budoucí energetický průmysl založených na nízkoprahových jaderných reakcích (NEJR). Vytvořili také prototypy zařízení s KS > 1 a navíc zde byly získány úspěšné výsledky pro "studenou syntézu" prvků.

Praktické využití reaktoru Rossiho

Po úspěšných pokusech v roce 2014 získal Rossi financování a objednávku na sériovou výrobu zařízení.

Americký miliardář J. T. Vaughn za tím účelem vytvořil společnost Industrial Heat, LLC. Podle podmínek dohody měl Industrial Heat po potvrzení KS u více než 6 jednotek zařízení zaplatit Rossiho společnosti 88 milionů eur a všechna práva měla být převedena na tuto společnost (vedle toho byla plánována řada bonusů pro Rossiho).

Bylo postaveno průměrně více jak 10 jednotek zařízení ročně, ale Industrial Heat odmítl zaplatit. Rossi předal věc k soudu, ale soud uvalil na veškeré komerční využití Rossiho vynálezu dočasné zmrazení. Teprve v srpnu roku 2017 strany podepsaly smírnou dohodu. Rossi neobdržel 88 milionů, ale plně získal zpět autorská práva pro svůj vynález. Po třech letech projednávání se uskutečnila prezentace reaktoru nové generace.

Reaktorová jednotka Energy Catalyzer (E-Cat) založená na efektu Rossiho s výkonem 1 MW (čtyři E-Cat moduly o výkonu 250 kW) je instalována v přepravním kontejneru. Záruka výrobce je dva roky při koeficientu tepelné účinnosti 6 a předpokládané životnosti 30 let. Tato jednotka je umístěna uvnitř standardního kontejneru o délce 20 stop, který se snadno přepravuje. Jednotka se skládá z paralelně propojených modulů. Každý modul obsahuje šestnáct jader a spotřebovává malé množství paliva z upravených prášků niklu a lithiumaluminiumhydridu (LiAlH4). Přeprava práškového paliva je prováděna speciálně vyškoleným a certifikovaným personálem.

Objednávky jsou přijímány z celého světa a podstupují důkladnou proceduru vyřizování. Zákazníci musí splnit několik kritérií stanovených Rossiho společností „Leonardo Corporation“, aby získali nárok na nákup reaktorového bloku E-Cat 1 MW za 1,5 milionu dolarů.

Teoretické zdůvodnění fenoménu studených jaderných transmutací

Yeong E. Kim, profesor fyziky na Purdue University (West Lafayette, Indiana) a člen americké fyzikální společnosti vysvětlil s pomocí Bose-Einsteinovy teorie kondenzace nízkoenergetickou jadernou reakci v Rossiho reaktoru. Podle jeho názoru, pokud katalyzátor energie pracuje při teplotě vyšší, než je Curieova teplota niklu (358°C) a při tlaku vodíku 22 bar, slabé magnetické pole povrchu niklu umožňuje, aby dva sousedící protony spojily své spiny a utvořily korelační stav s antiparalelními spiny. To by vedlo ke dvěma typům bosonů, a to: jader niklu z jedné strany a kompozitní boson spojených protonů z druhé. Za předpokladu, že jejich rychlost je dostatečně nízká, mohou mít dlouhé překrývání de Brogliho vln, což by mělo za následek Bose-Einstein kondenzaci, při níž by bylo možné překonat bariéru Coulomba. To by umožnilo různé jaderné transformace produkující izotopy mědi a nízkoenergetické gama-záření.

Ve snaze vysvětlit princip práce Rossiho generátoru bylo provedeno několik výzkumů. V prosinci 2011 představila NASA výsledky dlouhodobé vědecké práce, která naznačuje, že nízkoenergetická jaderná reakce s uvolněním minimálního množství gama zářením je možná. Podle názoru vědců NASA reakce LENR (nízkoenergetická jaderná reakce - low-energy nuclear reactions), která, jak se zdá, probíhá v systému Rossiho, je pravděpodobně jev spojený s rezonancí vodíku v/na kovové mřížce. Odborníci NASA poukázali na velké perspektivy reakce LENR, při níž se jako palivo používá nikl a vodík. Nicméně konkrétně o zařízení Rossiho se nemluvilo, protože sám objevitel nedal NASA příležitost důkladně prozkoumat svůj generátor, pravděpodobně z obavy z krádeže know-how, anebo odhalení podvodu, protože ani ten nemůže být vyloučen.

Teoretická možnost překonání Coulombovy bariéry byla vypočtena ve V. B. Ščerbatského "Teorie Rossiho reaktoru a výpočet jeho hlavních parametrů".

Jaderná fúze v nitru naší planety

Vnitřní jádro Země je podle teorie V. N. Larina hydrid železo-niklu udržující se při teplotě 5 000 – 6 000 K a tlaku 1,36 Mbar.

Ve skutečnosti je to obrovský Rossiho reaktor.

V krystalové mřížce kovu (niklu) při teplotě mnohem vyšší, než je teplota varu, vzniká rezonance a ionizovaný atom vodíku spojuje spiny se sousedními, v důsledku čehož je překonána Coulombova bariéra a začíná probíhat reakce syntézy (28Ni + 1H (ion) = 29Cu + Q). A ukazuje se, že k tomu, aby reakce proběhla, nejsou potřebné teploty miliónů stupňů, ale zcela postačuje tisíc stupňů a tlak, který existuje v jádru planety.

Na myšlenku o probíhání reakce syntézy v nitru Země přivedl rozhovor s Eduardem Ivanovičem Teresem. Třeba toto: „Experimentální a teoretické poznatky naznačují, že hlavním zdrojem energie Země, který je prvopříčinou endogenních geodynamických a tektonických procesů, je jaderná syntéza, probíhající ve vnitřním jádru planety, které se skládá z hydridů kovů. Vodíkové proudy hlubinných fluidů se šíří od zemského jádra a přinášejí k povrchu tepelnou energii termojaderných reakcí. Tyto vodíkové proudy v důsledku rotace Země a přítomnosti Coriolisova zrychlení se stáčejí ve spirály ve vnějším tekutém elektricky vodivém jádru Země, což indukuje dvojpólové magnetické pole."

Existuje řada nepřímých důkazů hypotézy o průběhu reakce LENR v jádru Země: pokud syntézní reakce z niklu v nitru probíhá, pak v místech intenzivní degazace vodíku by měl být zvýšený obsah mědi. Což se také děje všude v riftových zónách, zejména na středních oceánských hřebenech, kolem "černých kuřáků", je pozorován zvýšený obsah mědi a jejích sloučenin.

Kvantitativní odhad uvolněného tepla bude uveden v článku "Nová tepelná bilance Země" po kontrole matematického modelu procesu.

Oficiální věda říká, že vnitřní teplo Země vzniká v důsledku jaderné reakce rozpadu radioaktivních izotopů - U, Th, K v nitru Země. Avšak úroveň radiace v riftových zónách a vulkánech by pak měla o několik řádů překračovat hodnoty pozadí. Ale to se neděje.

Vzhledem k tomu, že v průběhu reakce LENR nedochází k žádné změně radioaktivního pozadí, tok vodíku z vnitřku (nosiče tepla z reakce) není radioaktivní.

Do velké energetické revoluce zbývá už jen velmi málo času. Pokud Rossiho generátory tepla přijdou do běžného prodeje, svět už nikdy nebude stejný. Proces nízkoenergetické jaderné syntézy mědi z niklu v atmosféře vodíku, probíhající v Rossiho reaktoru, probíhá i v jádru Země a je hlavním vnitřním zdrojem tepla pro planetu.

autor: Igor Dabachov

zdroj: http://www.tart-aria.info/reakcija-sinteza-v-nedrah-zemli-povtorena-v-reaktore-rossi/

překlad: Vlabi

poznámka: Malé domovní jednotky E-Cat HOME 10kW zatím nejsou k dispozici, protože se na ně kvůli rigidním postupům úřadů při testování stále ještě nepodařilo získat certifikáty. Nicméně případní zájemci se mohou nezávazně zapsat do pořadníku, který naleznou na stránkách společnosti Leonardo Corporation https://ecat.com/ecat-products/ecat-home