Nelehký život konspirátorův

Plachtím si to jen tak nad prosluněnou krajinou. Když chci zatočit, stačí se naklonit, když zpomalit, zakloním hlavu. Jak snadné! Stačí jen věřit, že to jde, a ono to fakt jde. Pode mnou se plazí modří sloni a nade mnou si to krouhne soused na motorce. Normálka. Chci se kouknout, kolik je hodin, když tu z hvězd ukrytých za modrou oblohou ke mně dolehne zvuk. Zvuk budíku. 
Grrrr! Hernajz! Do prčic! Do háje zelenýho! Mně se stávat ještě nechce!

Ale kuš! Přece si nebudu hned po ránu znečišťovat svoje energetické tělo! Po sebeovládnutí naučeném podle nekřesťansky drahého CD nahraného pravými tibetskými mnichy s láskou pohladím budík, který jsem mistrně naprogramoval, aby mě každé ráno budil lahodným tónem o magické frekvenci 432 Hz. Pravou nohou čile vstávám z postele z dubových fošen, vystlané matrací dovezenou až z Číny a plněnou pravým prachovým peřím. Nerozhodí mne, když vzápětí zakopávám o psa. Ovšem když si na levé noze ukopnu malíček o nohu postele při pokusu nezašlápnout kočku, to už se mi do myšlenek hrnou slova začínající na "do-". Ale ještě než mozek vyřkne poslední slabiku, už zkouším přebíjet hlubokým, táhlým Óóómmmm. Sláva, zadařilo se!

Tak co to bude dnes? Dva listy hlávkového salátu nebo půlka papriky? Ta byla včera. Dám si meloun. Vždyť o něm na internetu psali, že podporuje imunitu. A jelikož na mě leze chřipka, kterou jsem si určitě vysloužil tím, jak jsem se před týdnem ošklivě podíval na popeláře, co mi rozbili popelnici, tak si ho dám celý. Ten mě z toho dostane. Zapíjím ho řádně vyluhovým zázvorovým čajem. Ještě ho nezapomenout energeticky nabít! Sice je tak silný, až bych se vsadil, že při ukápnutí mi vyžere díru do lina, ale mám to v nelevném jídelníčku sestaveném na míru, takže šup tam s ním, ať bacilové pláčou!

Se všemi 22 plátky melounu, a dalo mi práci vyměřit, aby to vyšlo na magických 22, usedám k repasovanému počítači, abych se podíval, co je nového. Samozřejmě připojení mám bez wi-fi, nechci si přece přismahnout mozek. Stačí, že tu chytám síť od souseda. Toho mi byl čert dlužný! Data tečou přes tři firewally a dva antiviry. Nechci si totiž od Gatese, Microsoftu a dalších vykuků zasvinit počítač nějakým šmírovacím programem. Stačí, že už má NSA zadní vrátka do všech čipů. Ale to mám ošéfované od Karla zaručeným typem, takže notebook je obalený třemi vrstvami alobalu. Je prostě nedobytná pevnost.

Takže, co tu máme?

- sebevražda dvou vorvaňů? Tak to je jasný, v tom má rypák americký námořnictvo s těmi jejich "sonary", co jsou ve skutečnosti geoseizmická zbraň. Však oni jim kluci od Grennpeace srovnají hřebínek!

- požár mrakodrapu v New Yorku. A heleďme se - v 11. podlaží. Každýmu, kdo není blb, musí být jasné, že je to práce globálního prediktora. Ta jedenáctka, to je tajná zpráva pro Bílého draka. Nebo možná taky pro Modrého lva. Těžko říct. Ale oni jsou stejně všichni řízený ze Zeta Retikuli. A ještě k tomu 6 mrtvých, 6 zraněných a 6 pohřešovaných. Tak tohle nepřehlídne ani můj pes. Takže práce ještěrek.

- pád Cesny u Paříže přesně ve 22:22. Vsadím recyklované boty a půl mého zdravotního melounu, že v ní letěl nějaký ruský vědec s prototypem perpetum-mobile. Už jen to, že žádný další informace nejsou, je tomu jasným důkazem. Na mě si nepřijdou, holenkové!

- nový typ kreditek. Hovno! Teda pardón, musím se líp hlídat. Bručím si ómmm, ómmm a energetické pole je zase jako křišťál. Beztak to je nápad od Babiše, aby věděl, kdo, co a kde kupuje. Tak v tomhle má smůlu, hošánek. Kdepak, není nad starý dobrý papírový penízky. Sice tlačí, ale pod polštářem je na ně i inflace krátká. Ještě, že jsem zrušil všechny účty, televizi, mobil i přípojku na elektriku. Pro vodu chodím do studánky v lese hned za rafinérkou. Já s nimi vyběhnu. Ode mě Rockeffeler a celá ta banda neuvidí ani halíř! Zlatá elektrocentrála. Co na tom, že kilowathodina vyjde na 50 Kč. Důležitý je, že nepodporuju Systém, že jsem svobodný. Notebook si nabiju v práci, aspoň tím vyrovnám energii, kterou ze mě vysává šéf. Beztak je to energetický vampír. Tohle prohlédne každý, kdo byl na všech těch desítkách seminářů jako já.

5:44 - Á do prd...! Pardón, ómmm, ómmm, ómmm. Ujede mi autobus! Honem na sebe házím kalhoty, triko a vestu ušitou z ručně tkaného lněného plátna. Sice škrábe, a to dost, ale ta vyrážka na zádech, břichu, rukou i nohou je určitě z těch blafů, co nám dávaj v práci v jídelně. Šup do bot ze sekáče, přece nebudu koupí nových zvětšovat svou uhlíkovou stopu, a tradá do rachoty. Letmým, ale znaleckým pohledem stačím vyhodnotit dnešní slušně rozjetou akci chemtrailů. V práci to promyslím a odpoledne jim s Karlem vytřeme zrak octem. Jen hlavně už ne na plechovou střechu, mám ji od toho sežranou, včetně okapů. Na chodník to bude stačit. Tak deset litrů? Raději dvanáct.

V autobusu začínám mít pocit, že ten meloun už začíná působit. A vkrádá se nepříjemná myšlenka, že imunita asi dnes nebude mým hlavním problémem. Naposled jsem měl stejný pocit, když jsem to přehnal s česnekem, dýňovými semínky a psím odčervovadlem, jak jsem vyháněl parazity s těla...

Sedm zastávek a pak půl kilometru přes město. Zvládnu to? Óm, Óm. Moc to nezabírá. Se křípěním zubů, grimasou orangutana a se svaly svěračů napnutými jako struny balalajky dobíhám do práce. Tak tohle bylo o fous. Aspoň doufám a kontroluji spodní prádlo. Je to dobrý. Při pokusu vyvětrat a zároveň umývání toalety včetně jedné zdi se nořím do myšlenek, co mi tím Univerzum chtělo říct. Ty uteklé nadávky? Ne, ty jsem neutralizoval skrze Óm. Tak to vyrýpnutí v diskuzi s motory na vodu? Ani to mi nesedí.

Už to mám! Byl to energetický útok! Určitě mě zaměřili. Oni mají prostředky, jak zjistit, kdo je Probuzený. A pak, když si nevytvoří energetickou ochranu, ho sejmou. Jako Levašova.

Boj s chemtraily bude muset dneska počkat. Karel je zapálený kutil-radioamatér a konspirátor k tomu, takže určitě bude mít nějaké schémátko na něco, co mi pomůže odrážet paprsky psychotronních zbraní. Možná to i odrazíme a vrátíme jim to zpět. To bude něco! Až tohle napíšu do diskuze na našem konspiračním blogu, tak si tam všichni sednou na zadek. Možná i budu jejich novým guru!

Tak Probuzený jistojistě jsem, jinak by po mě ONI nešli. O obyčejné ovčany se přece nezajímají.

Práce utekla, že jsem si ani nevšiml, že jsou už tři. Potopen do plánů a představ bitvy s NSA, reptiliány, ilumináty i šediváky, a plánů, jak jim to Karlovým paprskovým zrcadlem vrátím i s úroky, jsem dorazil domů.

Jenže Karel neodpovídá do vysílačky. Co teď?

Abych si zkrátil čekání, zkouším dopít zázvorový čaj. Asi mám teď raději chuť na vodu.

Znovu v hlavě rozvíjím plány na likvidaci celé základny, z níž mě ráno atakovaly paprsky. Možná to nebyly paprsky, ale černá magie. Tak jako tak, vrátíme jim to! 
Postupně mi těžknou ruce, pak nohy a mám dojem, že se mi nad hlavou v oblacích zase mihnul soused, tentokrát na obrovském křovinořezu.

Probírám se a je skoro půlnoc. Tak dneska se už bojovat nebude. Lezu do postele a progamuju budík. Už ani na předspánkové Óm nemám silu. 

Jednou JIM to ale stejně nandám!