Osobní poznání 2# - být vědomě mimo tělo (OOBE) je reálné

Dlouhou dobu jsem přemýšlel, zda tímto článkem jen nedonesu další kousek dřeva do lesa, ale nakonec jsem se do psaní přece jen dal. Vždyť nikde není psáno, že ho je nutné dočíst do konce, že?
Nedávno se mi poštěstilo něco, oč jsem usiloval téměř tři roky bez sebemenšího náznaku úspěchu. Něco, co racionálně smýšlející člověk považuje za nesmysl i přes v dnešní době již statisíce popsaných zkušeností lidí z celého světa. Lidí, které odlišuje věk, společenské postavení, víra, smýšlení, vědomosti.

Oč jde? O pro mne v tuto chvíli již holý fakt, že to, co nás definuje, jak sebe vnímáme - naše Vědomí, může existovat mimo naše fyzické tělo. Zkrátka, že se nevnímáme ve své hlavě. V literatuře o tom lze nalézt mnoho pojmenování. Astrální cestování, stav mimo tělo, OBE/OOBE (out of body experiences). Stav, který popisují i lidé, kteří prošli tzv. prožitkem klinické smrti.

Literatury je na toto téma opravdu více než dost, takže koho tento silně "exotický" zážitek zajímá, může dohledat a nastudovat, ale i tak si myslím, že většina lidí o tom už alespoň někdy slyšela. Zmínil bych asi pro mě zatím nejucelenější a nejzajímavější, jakoukoli vírou nezatíženou trilogií Roberta Monroa - Cesty mimo tělo, Daleké cesty a Návrat k pramenům.

Znám osobně několik lidí, pro které tento fenomén je jejich vlastními slovy - normálka. Oni tohoto prapodivného stavu dosahují běžně. Někdy spontánně, jindy cíleně. I když jsem neměl nejmenší důvod jim nevěřit, chybělo mi to nejpodstatnější - Vědět.

Pročetl jsem tuny návodů, jak takového zážitku dosáhnout. Vyzkoušel všechny více či méně vědecké metody. Taktéž neunikly mé pozornosti i metody nevědecké. Jediným výsledkem, kterým jsem sebe však obtěžkal, bylo, že to asi i přes opačná tvrzení není pro každého. Takže i když jsem v existenci tohoto jevu 100% věřil, nebyl jsem schopný si ho sám sobě dokázat. Vlastně jsem se už vzdal jakýchkoli pokusů, které stejně vždy končily totálním krachem.

Jenže před pár dny jsem "náhodou" narazil na jednu publikaci tématu se týkající, která pojednávala úplně jiný typ metod, jak mimotělního zážitku dosáhnout tou nejpřirozenější cestou. Spíše jen ze zvědavosti jsem ji přelouskal a řekl si, že pár pokusů navíc mě už nezabije a nic horšího, než další neúspěch mě nečeká.

Metody jsou založeny na tom, že vědomého, a tudíž relativně kontrolovatelného výstupu Vědomí mimo tělo lze dosáhnout ihned po probuzení. Je tam několik podmínek, které na jednu stranu jsou až překvapivě jednoduché, ale zároveň díky určité specifikaci i těžké. Ještě tentýž den jsem se pokusil o zaregistrování okamžiku, kdy se probudím, a zároveň zůstat bez jediného pohybu a spustit specifickou sérii myšlenek a vizualizací. První pokus skončil nezdarem. Když jsem si uvědomil, že jsem vzhůru, došlo mi, že již nespím několik minut. Ale druhý pokus dopadl dobře. Zastihl jsem přesně ten okamžik, kdy Vědomí přebírá svoji bdělou úlohu. Byl jsem však ve vaně (kde běžně po práci usnu do pár desítek vteřin :-) ) a již ne úplně teplá voda mne donutila obrátit pozornost jiným směrem. I tak jsem byl spokojen.

Druhý den hned od rána jsem cítil takříkajíc ve vzduchu nějakou velkou změnu. Nebylo to nic hmatatelného. Vyzní to sice jako nějaké spirituální kecy, ale vše bylo bližší, krásnější, harmoničtější. Vše se dařilo jak v nějakém kýčovitě naivním filmu. Emočně mě dokázaly roztřást takové věci, kterých si běžně ani nevšimnu. Ten den jsem si pomyslel, že pokud opravdu existuje něco s námi úzce propojeného jako jemnohmotný svět, pak určitě v tom mém k něčemu klíčovému právě ten den došlo. 
To jsem ještě nevěděl, co zažiji následující noci!

Vzbudil jsem se k ránu před šestou hodinou. Okamžitě jsem si uvědomil, že jsem vzhůru a zároveň se mi vybavilo vše, co jsem v takovou chvíli chtěl zkusit, abych se možná dostal do jakéhosi tranzu nebo spánkové paralýzy, která je k opuštění těla pro začátečníka nezbytná. Sám sebe jsem se v duchu zeptal, zda něco neslyším. A hle! Něco slyšet bylo. Takové vzdálené hučení, jak od vodopádu. Zaměřil jsem tedy na ten zvuk pozornost. Okamžitě začal zesilovat. Již po asi třech vteřinách nešlo o jen tak nějaké hučení, ale opravdu velmi intenzivní rachot ne nepodobný startu tryskového motoru hned někde za zdí. To už jsem díky mnoha knihám a vyprávěním věděl, že je to tady! Nemít o tom informace, tak se k smrti vyděsím, ale takhle ve mně propuklo intenzivní nadšení a očekávání příštích okamžiků. K hukotu, který byl sice velmi intenzivní, nikoli však nepříjemný se ještě v pozadí přidalo syčení a lehké popraskávání podobné elektrickým výbojům, které jsou slyšet na elektrickém vedení vysokého napětí, když na něj prší. Po další jedné až dvou vteřinách jsem ve většině těla začal cítit velmi silné vibrace. Okamžitě jsem věděl, že díky těmto symptomům mohu sám před sebou prohlásit, že jsem poprvé v životě v tranzu. O vibracích jsem také věděl z knih a vyprávění, a tak, ač jsem to vůbec neplánoval, mi projela hlavou myšlenka, že bych se mohl pokusit o oddělení od svého fyzického těla, které ve chvílích vibrací v těle je již prý uskutečnitelné. Ještě jsem jednu dvě vteřiny zkoušel zaměřením na vibrace je zesílit, ale nebylo již třeba. Byly opravdu velmi intenzivní. Byly přesně takové, jak je popisováno. Pocit, jako by vám tělem projížděl elektrický střídavý proud, ale bezbolestně. Tak, aniž bych zatnul jediný sval, jsem se pokusil posadit. Oči jsem měl stále zavřené. Od probuzení do tohoto okamžiku uběhlo tak 5 - 8 vteřin. Začal jsem se zvedat, až jsem si sedl. Pocity ale byly natolik reálné, že jsem znejistěl, zda nesedím ve skutečnosti. Jen abych svými akrobatickými výkony nevzbudil manželku!, pomyslel jsem si. Ale díky naší posteli vyrobené ne zrovna skvěle zvládnutou řemeslnou prací výrobce vím bezpečně, že tak razantní pohyb by se neobešel bez značného skřípotu. Tak jsem se snažil procítit svoje tělo nebo těla a opravdu jedno - to pravé fyzické stále leželo jak prkno, kdežto jiné, v kterém jsem se cítil v tu chvíli "jako doma", sedělo! V tu chvíli mi problesklo hlavou, že je to konečně tady! Již za pár okamžiků se budu dívat sám na sebe někde od stropu! Jenže právě tyto úvahy byly velkou chybou, která moje "nové" tělo katapultovalo do starého.

Byť s droboučkým nádechem nezdaru jsem byl uchvácen právě prožitým dobrodružstvím, které mojí víru, že jsme něco více, než fyzické tělo, posunulo na úroveň vědění. Jistě pragmatik může namítnout něco o halucinaci nebo o zvláštních, zatím ještě ne příliš probádaných schopnostech mozku, ale kdo něčím podobným prošel, ten ví, jak velmi se věda v tomto mýlí! Pocity a vnímání sebe sama a okolí jsou v tomto stavu - jak to jen říci - nejen reálné, ale mnohem více intenzivní a skutečnější, než když jste plně bdělí.
I když se mi nepodařilo zcela opustit fyzické tělo a celý zážitek trval jen kratičkou dobu, šlo pro mne o důležité poznání.

Jde tedy o další pro mne zajímavou oblast, kde již nemusím debatovat o pravdivosti tvrzení jiných lidí, kteří údajně něco podobného také znají. Pro vás, kteří jste něco podobného ještě nezažili, to pochopitelně nic nemění, protože jsem jen dalším, kdo si tím "údajně" prošel. Jde o další zkušenost, kterou nelze předat druhému člověku. Tím si musí projít sám.

Pokud vás něco podobného láká a máte pocit, že vám se to stát nemůže, mám pro vás dobrou zprávu. Když jsem toho dosáhl já, pak mohou všichni! Jsou tu sice jistá omezení či oprávnění - nebo jak bych to nazval - a to už je nad rámec tohoto článku. Ale splnit je nebo naopak dát vzniknout dalším omezením, je jen a jen na vás :-)

(©)2015 myslenkyocemkoli.blogspot.com

Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.