Hlas lidu

Neustále se nás snaží přesvědčovat, že Vítězství ve Velké vlastenecké válce, respektive 2. světové válce není zásluhou SSSR a všemi prostředky se snaží změnit nedávné dějiny, které ještě dokonce mají i žijící pamětníky, nemluvě o informacích, které lidé mají od vlastních předků, prarodičů. Naši oficiální vládní představitelé podporují fašisty na Ukrajině, fašisty v pobaltských státech. Nic jiného nebyla podpora majdanu a následného převratu na Ukrajině, nic jiného není podpora Kyjeva v jeho vedení občanské války, v zabíjení civilního obyvatelstva, jedná se o podporu přinejmenším politickou, ale nejspíše i materiální. Ve skladech na našem území se skladují zbraně, o kterých občané nemají žádné oficiální informace, kam následně putují. Že by právě na Ukrajinu na podporu fašistů, do Sýrie na podporu teroristů? To jsme to dopracovali po té slavné „sametové“ revoluci. Začalo to změnou svátku z 9. května – Dne osvobození Československa Sovětskou armádou na 8. května – Den osvobození od fašismu. Taková ostuda pro náš stát, kde ta válka toho 9. května skončila, jako bychom sami nevěděli nejlépe, kdy to bylo a kdo nás osvobodil! Ale lidé se nevzdávají, tady jsem vybrala dva příspěvky z internetu, proto název toho článku Hlas lidu. Nezbývá nám totiž než suplovat práci našich oficiálních médií, obzvláště těch povinně placených, prý státních.

Džulbars

Věděla 20letá kráska Dina Volkacová, která v roce 1940 složila zkoušky na Charkovské divadelní škole a záhy nastoupila jako herečka v Charkovském divadle, že z ní nikdy nebude filmová hvězda, ale stane se nejslavnější vojenskou psovodkou, jedinou velitelkou samostatného oddílu vyhledávačů min během Velké vlastenecké války?

Samozřejmě že nikoli, ale osud ji na to dávno předem připravoval: ještě před absolvováním divadelní školy Dina získala vojenskou specializaci instruktora výcviku služebních psů. A jakmile vypukla válka, přihlásila se do armády a okamžitě začala pracovat se psy.

V roce 1941 přišla Dina Volkac do výcvikové kynologické stanice. Tam si mohla vybrat mladého psa, který by jí nejvíce vyhovoval. A vybrala si Žulíka - zanedbaného, křehce vypadajícího, spíš voříška než ovčáka. 

Vedoucí se tehdy pobaveně usmál: 

„Proč sis vybrala toho nejhoršího psa?“

„Pro jeho oči,“ odpověděla. Nikdo tehdy její volbu nechápal - Žulíkův fenomenální čich se totiž projevil až později, v procesu učení. O pár let později však v armádě už nikdo nepochyboval o kvalitách Žulíka – nyní už známého jak Džulbars - jediného čtyřnohého nositele medaile „Za bojové zásluhy“. Jak k tomu došlo?

Do posledního náboje

V rámci smlouvy Lend-Lease bylo v době II. světové války ze Spojených států do SSSR dodáno asi 3066 letadel Douglas A-20 různých modifikací. Tato letadla se používala hlavně k bombardování. Byla sice plánována jako útočná, ale vzhledem k jejich slabému pancéřování byla v nižších letových hladinách snadno zranitelná protiletadlovou palbou.

19. dubna 1945 odletěla posádka jednoho z těchto letadel (pilot - poručík Podvysocký, navigátor - poručík Polivanov, střelec-radista - staršina Baranov, střelec-radista - staršina Paščenko) na bojovou misi do oblasti Brna. Ve 13.35 se letadlo ve výšce 2300 metrů dostalo do střetu se dvěma německými stíhačkami a následně bylo zasaženo německým protiletadlovým dělostřelectvem. Dva členové posádky seskočili s padákem: jeden z nich se později zachránil, druhý zmizel beze stopy. V okolí vesnic Malešovice a Loděnice se pilot pokusil s hořícím letadlem nouzově přistát na hřišti. Neúspěšně. Zasažený dvoumotorový bombardér Douglas A-20Zh zavadil o telegrafní sloup. Po kontaktu se zemí se několikrát převrátil. Postupně se z něj oddělily motory a křídla a trup se nakonec hluboko zanořil do mokré země. Bahno uhasilo hořící motor. K frontě chyběly pouhé dva kilometry...

Římské záplavy

Už mnohokrát jsme v různých článcích na tomto blogu narazili na skutečnosti naznačující, že v poměrně nedávné minulosti došlo v různých částech světa (či dokonce globálně) k rozsáhlým katastrofám, o nichž však oficiální historie záhadně mlčí. A tohle samozřejmě musí správného konspirátora řádně nabudit, aby hledal další informace. V následujícím textu vám o jednom takovém svém pátrání povím.

1700, Caspar van Wittel (1653 - 1736)

Jako milovník výtvarného umění občas internetem brouzdám po světových galériích i po sbírkách soukromých. Když nedávno jeden takový můj výlet dorazil do Říma a prohlížela jsem si malby, kresby i grafické listy, na nichž jsou zachyceny ty nejznámější architektonické památky „věčného“ města, zaujalo mě, že v různých časových obdobích tyto objekty vypadaly odlišně. A ty změny se nezdály být výsledkem lidské činnosti: takhle by se na těchto památkách podepsala spíše přírodní katastrofa! 

Seminář nejen pro muže

o tom, jak si vyléčit mnohé nemoci, jak neonemocnět, jak si udržet zdraví a také o tom, jak si mohou ženy udržovat svou krásu

V úvodu bych chtěl poděkovat všem mužům, kteří se na základě tohoto článku  přihlásili do semináře. Proč jen mužům? Protože se nepřihlásila ani jedna žena. Přitom je všeobecně známo, že přirozená krása vychází zevnitř. Muži až tak svůj vzhled neřeší, nicméně i oni se mohou dozvědět, jaké důležité signály jim dává jejich tělo svými vzhledovými nedokonalostmi.

Ženy tyto vzhledové nedokonalosti většinou řeší cestou nejmenšího odporu. Faldíky zakryjí vhodným oblečením, nebo si je nechají upravit u plastického chirurga, stejně jako si mohou nechat upravit defekty nosu. Pupínky, překrvené cévky a vrásky překryjí mejkapem. Zvlněné nehty si nechají srovnat v nehtovém studiu, na křivé zuby nasadí rovnátka a delší chloupky vyčnívající z obočí si zredukují vytrháním.

Operace Dunaj a nepovedená „česká bondovka“ z Vrbětic

Jak to spolu souvisí? Blíží se 9. květen, Den vítězství nad nacistickým Německem. Jak ho letos, 76 let od konce druhé světové války, v ČR oslavíme? Co můžeme očekávat v houstnoucí mediální atmosféře? Pokouší se na domácí scéně česká mediální, zpravodajská a politická 5-kolona, za účasti nesvéprávné „české“ vlády, pod zostřeným dozorem americké ambasády a Aspen institutu, stupňovat protiruské nálady našeho národa? Samozřejmě, příběh má i svůj evropský a světový kontext a cíle, v zamyšlení se ale zaměřím především na dopady na domácí informační prostředí. Kam nás nasměruje nejnovější neuvěřitelná bondovka z Vrbětic? Poslední aféra, které předcházela dlouhá řada provokací vůči ruské straně: odstranění pomníku gen. Koněva, řeporyjský památník Vlasovcům, aféra s ricinovým agentem.

O léčbě covidu

a jiných nemocí, které medicína neumí, anebo nechce léčit, a také o připravovaných seminářích

Úvodem bych chtěl upozornit na tento článek:

"Lékařka se nebála promluvit na rádiu a odpálila šokující zprávu, že záchranáři začínají do českých nemocnic přivážet pacienty s vážnou formou nemoci Covid-19 i přesto, že už byli v minulých měsících naočkováni. Nemoc už dokonce napadá i její kolegy a očkované lékaře, kteří potom nakazí celé rodiny! Vakcíny buď vůbec nefungují na zmutované kmeny koronaviru, anebo po prodělání se člověk stane náchylnější k onemocnění!

Nezávisle na tomto článku se mi hlásí známí, že navzdory tomu, že si covid odbyli s relativně lehkým průběhem, se jim vrací bolesti hlavy a jiných částí těla. K pochopení, proč se to děje, je třeba znát základní principy průběhu většiny nakažlivých onemocnění, o kterých jsem psal zde. Každý mikrobiologický původce nemoci má po vyléčení jinou míru hibernace a pozdější recidivy. Jejich pozůstatky zůstávají v cévách a za příhodných podmínek, nejčastěji při podchlazení, se začne obnovovat jejich reprodukční schopnost.

O jaderných úderech v Rjazaňské oblasti

Už v sérii článků o Tartárii jsme zmiňovali, že na území RF se vyskytují zvláštní jezera pravidelného kruhového tvaru, o nichž se mnozí domnívají, že jsou zatopenými krátery. Skupina amatérských badatelů vedená Vadimem, autorem a moderátorem kanálu „Neoficiální historie“ se tedy vydala prozkoumat několik takových jezer ve rjazaňském regionu. Zde vyzvednuté vzorky půdy zaslali k rozboru do čtyř nezávislých laboratoří s cílem zjistit, zda se ve zdejší půdě nenachází cézium-137, které vzniká pouze během jaderného rozpadu uranu nebo plutonia a neobjevuje se žádným jiným způsobem. Laboratorní protokoly spolu se svými závěry pak publikovali v článku Cesium-137 ve rjazaňské půdě.

Co si o získaných výsledcích i závěrech z nich učiněných myslí zkušený radioaktivní geofyzik Nikolaj Andrejev, si můžete přečíst v následujícím článku.

ilustrace Richard Hescox

Kdo je (k odchodu z EU) připraven, není ohrožen 2

Nestačí jen chtít odejít z EU či doufat v její rozpad, je třeba předem se na takovou situaci též připravit. Navazuji proto v pokračování minisérie článků pod shora uvedeným názvem na článek známého českého sociologa Petra Hampla z 1.6.2020, který na tuto situaci a na potřebu předem se na ni připravit upozorňuje. Snažím se přitom podívat se na celou problematiku hlouběji. Protože se 1. díl této minisérie objevil s trochu odlišným názvem, který poněkud posouval význam této série, provedl jsem v názvu minisérie počínaje tímto 2. dílem určitou kompromisní, leč upřesňující úpravu.

Část 2: Co dělat?

Czexit jako základní předpoklad k obnovení naší samostatnosti a soběstačnosti

Má-li dojít k obnovení naší samostatnosti, máme-li ubránit náš stát a území, má-li dojít k obnovení české ekonomiky, naší potravinové soběstačnosti a soběstačnosti v produkci zboží běžné spotřeby, k vytvoření zdrojů pro obnovu sociálního státu, je zřejmé, že toho nelze docílit při naší účasti v EU. Tam máme přisouzenu úlohu kolonie, která má pracovat na nadnárodní společnosti a následně jako stát být plánovitě zrušena s předáním zbytku naší suverenity i území do Bruselu.

Kdo je připraven, není ohrožen 1

Několik let čas od času se snažím upozornit na skutečnost, že nestačí jen chtít odejít z EU či doufat v její rozpad, že je třeba předem se na takovou situaci též připravit. A naše občany rovněž. Uvítal jsem proto článek známého českého sociologa Petra Hampla z 1. 6. 2020), který na tuto situaci a na potřebu předem se na ni připravit upozorňuje. Celá záležitost se přitom stává stále více aktuální, a proto se pokusím po čase na tento článek navázat, avšak podívat se na celou záležitost detailněji a krom toho ještě i z jiných úhlů pohledu než autor článku, neboť jde o záležitost značně složitou a komplexní.

Část 1 – Důvody nutnosti odchodu ČR z EU

Podívejme se nejprve společně na naši situaci v r. 1989, jakož i v období následujícím, na roli, která nám byla v EU přisouzena, na její praktické důsledky pro náš stát a jeho občany, jakož i na celkovou situaci, v níž se dnešní EU nachází.