Československo 1968 – ruská srdečnost a německá tvrdost

My, Rusové, se od ostatních Evropanů lišíme, jsme jiná civilizace. A projevuje se to ve všem, i v tom jak... оkupujeme. Vstup vojsk členských zemí Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 byla naprosto odůvodněná operace. Nedopustili jsme chaos v přátelské zemi a zničení našeho obranného pásma. To je první věc. Druhá věc – v Československu se stalo to samé (s malými odchylkami), co na Ukrajině v roce 2014. A věc třetí - pořádek a bezpečnost v Československu zabezpečovala nejen vojska sovětská, ale i vojenské kontingenty jiných zemí Varšavské smlouvy. Včetně vojska NDR. Jak se chovali Němci a jak Rusové? V čem byl mezi nimi rozdíl?
A právě o tom je materiál, který mi poslal čtenář stránek nstarikov.ru Viktor Dmitrijevič Byčkov. Je to vyprávění jednoho přímého účastníka těchto událostí a navazuje na téma, které bylo otevřeno mým vyprávěním o přečtené knize Jurije Galuška "Československo 68. Pohled sovětského důstojníka z minulosti do budoucnosti". 

Nikolaj Starikov

Záhady archeologie - část druhá

HORY, DOLY, TERRICONY - STOPY DÁVNÉ TĚŽBY 1

Milí čtenáři, po přečtení této série článků pravděpodobně budete muset provést kompletní revizi svých školních znalostí minimálně v takových oborech, jako je historie, geografie a geologie.
Téma starověkých lomů a dolů nenechává dnes spát už mnoho hledačů pravdy, kteří nehodlají dál zavírat oči před fakty svědčícími o tom, že v minulosti byla naše planeta velmi intenzívně využívána k těžbě surovin. A kdo ví, jak je tomu nyní... Pro ty, kdo se s touto myšlenkou setkávají poprvé, to možná bude šokující zjištění a skeptici jistě vznesou připomínky. Nu což, smiřme se s tím, ale pátrejme dál.
Téma starověkých obřích dolů otevírá otázku: jací jsme byli tehdy a... jací jsme dnes. Změnilo se toho hodně od těch dob? Manipulují s námi, lžou nám a ženou nás do válek proti sobě. A pokud se zrovna neválčí, je vyvoláván zmatek, chaos a nevzdělanost. Tak tomu je po celé věky. Dnes už jasně vidíme, že oficiální místa, která jsou pověřena společnost informovat a vzdělávat, se zabývají přesným opakem, a je zřejmé, že tak činí zcela vědomě a úmyslně. Nezbývá tedy, než hledat sami. Patrně se při tom dopustíme řady chyb, ale bez hledání odpovědí na naše otázky nikdy nezískáme svobodu.

Jak vyrobit zombií

(technologie zombírování osobnosti - příklad metodiky psychologického působení destruktivních sekt)

Možná jste absolvovali módní tréning osobního růstu, nebo jste absolvovali školení pro prodejce (čehokoli), zaplatili si sérii atraktivních seminářů anebo jste se jen zúčastnili předváděcích akcí či nedejbože přednášek různých „duchovních“ a náboženských vůdců…
Jste-li jen trochu vnímaví, jistě jste si povšimli určitých specifických znaků v práci některých „školitelů“, kteří se vás snažili získat pro určitou věc. Doufejme, že v drtivé většině případů šlo opravdu o vaše vzdělání či povznesení, nicméně není tajemstvím, že se při tom používají některé metody psychologického působení, jejichž cílem je – kulantně řečeno – pozměnit vnímání posluchačů natolik, aby opustili své zaběhlé způsoby uvažování a přijali jimi předkládané myšlenky.
Kde jsou hranice mezi vzděláváním či dobře míněnou reklamou na jedné straně a vymýváním mozků a manipulacemi vědomí posluchačů na straně druhé? Není určitě na škodu povědět si něco víc o tom, jak pracují profíci na výrobu „zombií“.  

Vlabi

Jak jsem nepoznal pomoc Vesmíru

Obsah tohoto článku opět, jak jinak, berte jen a pouze jako moje osobní poznání, které se sice v mém případě jeví jako reálné, nicméně nemusí jít nutně o záležitost platnou pro každého člověka a každou vzniklou situaci.

Posledních asi sedm let jsem se snažil pracovat na své - pro mě nejproblematičtější - charakterové vadě. Alespoň tak jsem to vnímal. A to na abnormální vznětlivosti, často vedoucí k nekontrolovatelným výbuchům vzteku. Domníval jsem se, že asi je mým aktuálním úkolem s tím něco udělat. Myslel jsem si, že mi Vesmír/Univerzum/Tvůrce/Bůh, či jak je libo, připravuje stále pořád a dokola situace, které jsou spolehlivým spouštěčem mých extrémních emocionálních výlevů. A bude tomu tak až do té doby, než se naučím svůj vztek ovládat, krotit.

Chyba lávky!

Dařilo se mi někdy více, jindy hůře, ale celkově jsem přes velké vynaložené úsilí neviděl žádný posun a zůstával cholerikem, kterému bylo radno se vyhnout, když "došlo na věc". Měl jsem ze sebe pocit, který musel mít Don Quijote de la Mancha, když bojoval s větrnými mlýny.

Díky moudrosti jednoho úžasného člověka jsem ale měl možnost si uvědomit, jakým zásadním omylem bylo to, jak jsem si myslel, že se mnou Vesmír mluví a proč.

Záhady archeologie - část první

Vážení čtenáři!

Jsem stejně jako vy čtenářem tohoto blogu a občas mne zaujalo něco z archeologických nálezů. A tak jsem si pro vlastní potřebu na internetu i mimo něj sbíral vše, co se tohoto tématu týkalo. Přidával jsem a přidával, až z toho postupně vznikly čtyři (zatím) soubory komentovaných fotografií.

Pálení knih jako technologie oslabování specifických egregorů?

Přišel nám do "redakce" další zajímavý mail. Na otázky v něm uvedené mám osobní pohled, který z důvodu neovlivňování názorů čtenářů už během čtení dám až do diskuze pod článkem.

MichalB

Zdravím Vás Michale,

chtěl jsem nejprve moc poděkovat za zveřejnění mého zvídavého textu (Rodová paměť) a této výzvy čtenářům. Ta diskuse uspokojila mou informační potřebu. Zejména 3-4 příspěvky mi tam opravdu "sedly". I přes svou polemičnost a nejistotu, jsou to informace a poznání mnohem zkušenějších lidí. Velmi rád bych navrhl určité repete. Opět se pro mne jedná o otázku na kterou určitě neznám odpověď, ale mohu určitou variantu pro účel diskuse modelovat a počkat, co na to zkušenější čtenáři Vašeho blogu. Velmi by mne to zajímalo o věřím, že nejen mne. Nicméně, je to "ostré téma", pokusím se jej napsat způsobem "sapienti sat", aby bylo vůbec publikovatelné. Zveřejnění je samozřejmě jen na Vašem uvážení.

Honza

 

Vážení čtenáři blogu Myšlenky o čemkoliv, chtěl jsem nejprve poděkovat za informace a zkušenosti, které někteří z vás poskytli v diskusi pod článkem Rodová paměť. S velkým zaujetím jsem si je přečetl a moc vám děkuji za jejich sdílení. Jak se tak motám nyní relativně nově ve světě, kterému jen pramálo rozumím, mám opět spousty otázek pravidelně bez odpovědí. A jednu další z nich bych vám rád předestřel a budu velmi vděčný za vaše názory, zkušenosti i případnou teoretickou polemiku k tomuto tématu. Otázka, na kterou jsem narazil, je pálení knih jako technologie oslabování specifického egregoru. Takto popsané to vypadá úzce, ale v principu jde o mnohem širší téma. Jak jsem se k této otázce dostal?


 

Jak americké tanky „náhodou“ vjely do Československa

recenze knihy, která právě vychází v RF

J. A. Galuško: Československo 68. Pohled sovětského důstojníka z minulosti do budoucnost

Díky rozvoji informačních technologií dnes žijeme ve světě, kde jsou libovolné informace k dispozici v okamžiku kliknutí myši. Zvláště patrné je to v posledních pěti letech, kdy se uvědomělí občané, i přes opakující se snahu uspořádat novou ruskou smutu, byli schopni orientovat v proudu informací, co se na nás řítí, pochopit mechanismy vlivu na veřejné mínění i způsoby ničení státnosti, a každý na své úrovni se bránit. Kromě toho se u mnohých začal objevovat zájem o historii země, vedený touhou pochopit, jestli se to dělo i dříve. A v této vznešené práci, podle mého názoru, by tou nejlepší pomocí měly být memoáry, vzpomínky těch lidí, kteří se již s podobnými jevy setkali v minulosti. Jednou z takových knih jsou mimo jakoukoli pochybnost vzpomínky Jurije Andrejeviče Galušky, které vyšly pod názvem "Československo 68. Pohled sovětského důstojníka z minulosti do budoucnosti". Tím více, že jsou nejen živým vyprávěním očitého svědka a účastníka událostí Pražského jara, ale i proto, že to samé, co nakonec vedlo k převratu na Ukrajině v roce 2014, se odehrávalo i v roce 1968 (o 46 let dříve!) v Československu.

Před sto lety Angličané zavraždili Rasputina

O Rasputinovi bylo natočeno nemálo filmů a seriálů, napsáno nemálo knih  a složeno nemálo písní. Skoro sto let se považovalo za jisté, že jeho život ukončili ruští patrioti, aby zbavili monarchii  „svatého čerta“ a „nečisté síly“. Oficiálně organizoval spiknutí kníže Felix Jusupov, představitel jedné z bohatších rodin říše, manžel neteře Nikolaje II. Pomáhali mu velkokníže Dmitrij Pavlovič Romanov, bratranec Nikolaje II. a vlivný poslanec Státní dumy Vladimír Puriškevič, bohatý statkář z Besarábie, známý monarchista-černosotněnec.

Podoba čakry

Dnes sem fouknu informaci, kterou mám od člověka, díky němuž je tu na blogu už několik článků. Od člověka, v kterého mám 100% důvěru. Člověka, který krom jiného přímo vidí čakry. Já se o meditace a energetický systém člověka nikdy hlouběji nezajímal. Prostě to nebyl šálek mého čaje. Až do teď. Z jistých příčin jsem byl donucen zapracovat na konkrétní své čakře. A protože jsem o nich věděl jen minimum, nahonem jsem něco pohledal na internetu. Jako ideální možnost pro sebe jsem zvolil techniku vizualizace. A tady to začalo skřípat. Z načtených informací jsem se domníval, že čakra má mimo jiné fungovat a vypadat jako - nazvěme to ventilátor přijímající a dále posílající energii. Dále jsem se z různých zdrojů dozvěděl, že u muže se točí na jednu stranu, u ženy na druhou. Když už jsem si ji tedy měl vizualizovat, narazil jsem na problém: nedočetl jsem se totiž (možná je to druhým lidem jasné), jak je ten "ventilátor" natočen, abych si ho jako mohl vizualizovat správně. Je jeho osa souběžná s osou těla? Nebo je na tuto osu kolmá ve směru předo-zadním nebo naopak kolmá ve směru ze strany na stranu? Prostě mi to nějak zadrhávalo a já se v tu chvíli musel spokojit s vizualizací očisty čakry.

Naštěstí mi to celé osvětlil onen člověk a ukázal mi to na obrázcích a mně to celé okamžitě docvaklo. Nevylučuji, že jen objevuji Ameriku, za což se případně omlouvám.