Před sto lety Angličané zavraždili Rasputina

O Rasputinovi bylo natočeno nemálo filmů a seriálů, napsáno nemálo knih  a složeno nemálo písní. Skoro sto let se považovalo za jisté, že jeho život ukončili ruští patrioti, aby zbavili monarchii  „svatého čerta“ a „nečisté síly“. Oficiálně organizoval spiknutí kníže Felix Jusupov, představitel jedné z bohatších rodin říše, manžel neteře Nikolaje II. Pomáhali mu velkokníže Dmitrij Pavlovič Romanov, bratranec Nikolaje II. a vlivný poslanec Státní dumy Vladimír Puriškevič, bohatý statkář z Besarábie, známý monarchista-černosotněnec.

Velkokníže Dmitrij Pavlovič Romanov, bratranec Nikolaje II.

Operace „Temná síla“

— Ve skutečnosti byla speciální operace na odstranění Rasputina připravena v Anglii začátkem roku 1916," — říká historik rozvědky, spisovatel Genadij Sokolov. — Není přesně známo, jak se operace nazývala, v archívech o tom není zmínka. Ale operativní krycí jméno objekt likvidace od MI6 dostal. „Temná síla“ Angličané si nevymýšleli. Přesně tak nazývali Rasputina Miljukov, Puriškevič i jiní ruští politici - jak liberálové, tak i monarchisti.

Iniciátorem operace, soudě podle materiálů, které jsem četl, se stal podplukovník Samuel John Hoare, který natolik miloval psaní, že se jeho analytické zprávy nadřízeným podobaly zářivým literárním esejům. Měl talent. Tentokrát šéfovi MI6 Mansfieldu Cummingovi  vylíčil, že se mu Rasputin zdá být německým agentem. Podle něj, „stařec“ za německé peníze souhlasil s tím, že přesvědčí manželku ruského cara, Alexandru Fjodorovnu, původem Němku, na kterou měl velký vliv, a také samotného cara Nikolaje II., že je nezbytné uzavřít separátní mír s Německem. To by Rusko vyvedlo z války a německé armády by přestaly být vázány na východní frontě. Anglie a Francie by poté byly nuceny bojovat s daleko silnějším protivníkem.

Spolupracovník MI6 Oswald T. Rayner

—  S takovým rozložením sil mohlo Německo první světovou válku i vyhrát. Takže důvod k obavám u Británie byl. Je známé, že Rasputin už v roce 1912 přesvědčil cara, aby nevstupoval do balkánské války, čímž prakticky o dva roky odsunul začátek první světové. A v roce 1914 doslova prosil ruského vládce, aby nebojoval s Německem, předpovídaje státu velká neštěstí. Ale Nikolaj neposlechl....

— Hoare přesvědčil Cumminga, že je nezbytné Rasputina odstranit. A počítal s úspěchem díky jedné obrovské výhodě. Spolupracovník MI6 Oswald Rayner byl velmi zadobře s nepřítelem Rasputina, knížetem Felixem Jusupovem. Studovali spolu v Oxfordu a měli homosexuální vztah. Navíc byl Jusupov anglofil, prozápadně zaměřený a měl přátele mezi smetánkou Petrohradu. Mohl zorganizovat ruské spiknutí proti Rasputinovi a Angličany do toho nenamočit. Hoar tady neobjevil Ameriku. Přesně stejně, rukama ruských velmožů, Angličané v roce 1801 odstranili i cara Pavla I.

— Jeho také? A proč?

— Pavel byl připraven uzavřít spojenectví s Bonapartem proti Angličanům. A dokonce poslal do anglické Indie expediční sbor – 22 tisíc kozáků. Ihned po jeho smrti výpravu odvolali. A tady byla situace podobná. Jak vidíme, Angličané měli zkušenosti, jak za sebe nechat vytahovat kaštany z ohně a nespálit se přitom, aby nikdo nevyslídil jejich podíl na vraždě. Tuhle variantu použili i v Rasputinově případě, aby nedopustili odchod Ruska z války.

Grigorij Rasputin s redaktorem novin «Царскосельская газета » Dmitrijem Lomanovem a knížetem Michailem Putjatinem v roce 1910

Koláčky s kyanidem

— O operaci obdržel zprávu premiér Herbert Asquith (6. prosince 1916 odstoupil a nahradil ho Lloyd Georg) —  pokračuje ve vyprávění Genadij Sokolov – a v létě 1916 byla operace schválena a Hoara poslali do Petrohradu jako rezidenta rozvědky společně s Reynerem.

Protože Rusko a Anglie byli spojenci, byla oficiálně rezidentura MI6 nazvána anglickou vojenskou misí. Ale kromě vojenských záležitostí se zabývala i rozvědkou v táboře svého spojence.

Pro rezidenturu pracovalo 18 lidí, z toho polovina civilistů. Nosili ruskou vojenskou uniformu a štáb se nacházel v hotelu Astoria. Předchůdce Hoara Thornhill Cuthbert zůstal v Petrohradě také jako Hoarův náměstek. Přímou organizací vraždy byl pověřen kontrarozvědčík John Scale a operativci Stephen Alley a Oswald Rayner. Tahle pětice dostala na starost „Temnou sílu“. Jak přesně učinili z Felixe Jusupova, Raynerova sexpartnera, hlavou „ruského spiknutí“, není přesně známo.

poslanec Státní dumy Vladimír Puriškevič, známý monarchista-černosotněnec

— Zato z deníku poslance monarchisty Puriškeviče je známo, jak v polovině listopadu 1916 pronesl v Dumě řeč proti Rasputinovi. Druhý den ho navštívil kníže Jusupov.

„Váš projev nepřinese takové výsledky, jaké očekáváte,“ sdělil mi hned na počátku. „Car nemá rád, když se někdo snaží ovlivnit jeho vůli a význam Rasputina se zřejmě nejen nezmenší, ale naopak - zesílí, a to díky jeho neomezenému vlivu na Alexandru Fjodorovnu, která u nás dnes fakticky vládne, neboť car je plně zaměstnán v hlavním stanu válečnými operacemi.“

„Co tedy dělat?“- zeptal jsem se. On se tajuplně usmál, upřeně se na mě podíval pevným pohledem a procedil mezi zuby - „Odstranit Rasputina.“

— Zajímavá četba, tyhle Puriškevičovy deníky. Přiznává se, že vylákali „starce“ do Jusupova paláce pod záminkou, že ho seznámí s mladou vdanou hraběnkou M., po které házel očkem.

— Tak to píše Puriškevič. Jusupov později napsal, že návnadou byla jeho krásná žena Irena, carova sestřenice, Ta ale v ten den vůbec nebyla v Petrohradě.

— Puriškevič podrobně píše, jak při čekání na Rasputina plnili kyanidem pirožky a sklenky s vínem, obávaje se, aby se omylem nenapil sám Jusupov. Host přijel pozdě v noci. Kníže se ujal jeho pohoštění, zatímco ostatní „spiklenci“ se ukrývali nedaleko a čekali na jeho signál. Takhle zní ona poutavá pasáž:
...vstoupil opět Jusupov, celý bledý a rozčilený. „Ne to není možné. Představte si, vypil obě sklenky s jedem, snědl několik růžových koláčků. A jak vidíte - nic, vůbec nic. A to už uběhlo nejméně patnáct minut. Nechápu, co si máme počít, tím spíš, že už znervózněl, proč prý hraběnka tak dlouho nejde, a já mu dost obtížně vysvětlil, že je to pro ni obtížné zmizet nepozorovaně, protože tam nahoře je málo hostů. Ale že podle všeho v deseti minutách sejde dolů. On teď sedí na pohovce, celý zamračený, a působení jedu, jak pozoruji, se na něm projevuje pouze tím, že neustále říhá a trochu mu tečou sliny.“

Rasputinovi dali v MI-6 operativní pseudonym „Temná síla“

— Poté, co se nedočkali působení jedu, Jusupov vystřelil do Rasputinovy hrudi z dámského revolveru a ten padl jako mrtvý. Najednou však ožil a rozběhl se na dvůr. Puriškevič ho následoval, dvakrát vystřelil od boku, ale minul. Kousl se do ruky, aby se donutil soustředit a trefil ho do zad. A potom ho ještě živého vhodili do díry v ledu.

— Známá legenda, které mnoho lidí slepě věřilo desítky let a věří i dnes. Všechno je to lež. Za prvé - proč by Angličané měli „starce“ hned trávit? Ze začátku bylo potřeba zjistit, s kterými německými rozvědčíky se kontaktoval a co stačil říct carevně, že se Nikolaj rozhodl pro separátní mír. Ne bezdůvodně byl v čele operace anglický příslušník kontrarozvědky. Jsou všechny důvody pro předpoklad, že v Jusupově paláci se ukrývali dva operativci MI6 - Steven Alley a Oswald Rayner.  „Starce“ krutě mučili. V každém případě měl rozdrcený šourek. Angličané, jak je vidno, doufali, že díky hrozné bolesti se Rasputin přizná ke spolupráci s Němci a všechno vyklopí. Ale já si myslím, že žádné kontakty s německou rozvědkou neměl, a tak nebylo k čemu se přiznávat.

Dál je to ještě zajímavější. K těmto závěrům došel profesor vojenské lékařské Akademie D. P. Kosorotov po pitvě: „V žaludku  oběti nebyly objeveny žádné stopy jedu. Tři kulky v těle oběti jsou různého kalibru. První zasáhla levou část hrudi a prošla skrz žaludek a játra (výstřel Jusuppova)... druhá vešla do pravé části zad a skončila v ledvinách (výstřel Puriškeviče). Třetí pronikla lebkou a skončila v mozku.“

Кniha Richarda Cullena o Rasputinovi

Spisovatel, kterého zaměstnala MI6

— Rána jistoty!

— Otázka je, kdo ji vykonal.

— Kdo?

— „V noc vraždy měl Jusupov browning a Puriškevič měl svůj „sauvage,“ – píše anglický historik Giles Milton. — Z nich byl Rasputin raněn do hrudi a zad… Ale smrtelný výstřel do hlavy byl z anglického revolveru Webley 455. To byla oblíbená zbraň Oswalda Raynera!“ S tím souhlasí i britský historik rozvědky Michael Smith: „Do Rasputina stříleli několikrát ze tří různých zbraní, ale smrtelný byl výstřel z Raynerova osobního revolveru Webley 455.“

Zaměstnanec MI6, starý milenec Jusupova Rayner, dorazil Rasputina. Webley 455 byla populární značka revolveru v britské armádě i v rozvědce. Náboj velkého kalibru. Proto je na posmrtné Rasputinově fotografii tak veliká díra do lebky. A v ruské armádě byly používané Naganty, které jsme po dohodě s belgickými bratry Nagantovými vyráběli od konce 19. století v Tule. A ty měly kalibr malý.

„I když všechno neproběhlo úplně podle plánu, cíle bylo dosaženo. Smrt „Temné síly“ byla všemi přijata kladně. Rayner vás zcela jistě bude osobně informovat  na požádání, " — oznámil Stephen Alley Johnu Scalemu na začátku ledna.

Mimochodem, hned po vraždě přijel Nikolaj II. do Petrohradu a zavolal k sobě britského velvyslance George Buchanana. Rozhovor se týkal Rasputinovy vraždy. Car řekl, že podle jeho informací v Jusupově paláci byli v noc vraždy přítomni dva britští důstojníci. "Ne, Veličenstvo, tak to nebylo a nemohlo být, — řekl velvyslanec. — Máte nesprávné informace." O tomto rozhovoru velvyslanec podal zprávu na Úřad ministerstva zahraničních věcí Velké Británie. Tak cara obelhávali jeho spojenci, aby zakryli anglickou účast na akci. Všechny vavříny dali Jusupovovi a Puriškevičovi.

„Tento zločin svým vlivem zastíní trvající morální principy a svým výsledkem změní běh dějin na celou generaci,“ napsal Samuel Hoar, rezident britské rozvědky MI6 v Petrohradě, v dopise anglickému králi Jiřímu V. 1. ledna 1917.

Samotného Hоаrа z Ruska brzy stáhli, vyznamenali a povýšili. Na jeho místo MI6 poslala rezidenta z Ženevy Williama S. Maughama a Grigoriji Rasputinovi dali krycí jméno "Temná síla".

— Slavného anglického spisovatele?

— Právě toho. Služba Maughama v MI-6 se dlouhé roky tajila.

Úkoly nového rezidenta v Petrohradě se radikálně změnily. Koneckonců brzy po atentátu na Rasputina vypukla Únorová revoluce a nebezpečí odchodu Ruska z války během dočasné vlády nehrozilo. Obavy se objevily až po říjnové bolševické revoluci.

— Však také s Německem uzavřeli Brestlitevský mír.

— Ano, objevila se hrozba světové revoluce a Britové se rozhodli mít navrch. Somerset Maugham na rozkaz šéfa MI6 Cumminga připravoval odstranění Lenina. Zvláštní agent MI6 Paul Dukes se podle rozkazu stal milencem jedné ze stranických kamarádek Iljiče a měl ji přesvědčit, aby zabila vůdce revoluce. Ale něco se pokazilo. Plánovala se také vražda Stalina, ale nájemný zabiják anglické rozvědky nečekaně odmítl splnit rozkaz.

— Proč se chystali odpravit právě Stalina? On přece tenkrát nebyl na těch nejvyšších místech...

— Také mi není jasné, proč on a ne Trockij, Kameněv nebo Zinovjev. Ale o tom se v odtajněných dokumentech MI-6 a knihách historiků skoro nemluví. Takže lze jen spekulovat. Obě operace rezidenta Maughama, na rozdíl od rasputinského případu jeho předchůdce, byly neúspěšné. Stáhli jej z Ruska a objevil se nový rezident a velké operace typu "Spiknutí velvyslanců", práce Sydney Reillyho…

Kníže Felix Jusupov byl nepřítelem Rasputina

Mýtus o démonovi

— Proč bylo nutné vymyslet bachorku o kyanidu?

— Naši účastníci spiknutí – Jusupov, Puriškevič a velkokníže Romanov museli nějak odůvodnit svoji účast na trestném činu. A tak se snažili dokázat, že ulevili Rusku od démona, ďábla, na kterého neúčinkoval jed ani kulka, a proto ho nakonec museli ještě živého utopit. Pravá nečistá síla! I když do Něvy ve skutečnosti hodili už jenom mrtvolu. V Rasputinových plicích patolog Kosorotov vodu nenašel, stejně jako jed v žaludku. Zároveň příběh zamlčuje účast Britů ve spiknutí.

Jako první tuto verzi uveřejnil v "Denících" Puriškevič. Až po jeho smrti Felix Jusupov v roce 1927, v exilu, vydal  "Smrt Rasputina", napsanou jasně pod diktátem MI6.

A tou báchorkou o otrávených koláčcích krmili svět desítky let.

Náčelník MI6 Mansfield Cumming

— Oblíbený spisovatel Valentin Pikul vydal v roce 1979 populární román o Rasputinovi nazvaný "Nečistá síla“!

— Pravdu bychom se stejně nikdy nedozvěděli, nebýt pracovníka Scotland Yardu Richarda Cullena. Hned po rozpadu SSSR k nám přijel sdílet zkušenosti s ruskými kolegy. Tehdy ještě s policií. Zajímal se o dokumenty z petrohradských muzeí, které se týkaly Rasputinovy vraždy a začal nezávislé šetření z vlastní iniciativy. Najdou se takoví fanoušci! Za deset let sesbíral dokumentární materiál, setkal se i s dcerou Raynera... A v roce 2004 publikoval senzační knihu. V ní oznámil světu: "Vraždu Rasputina organizoval John Scale, Oswald Rayner a Steven Ellie poté, co využili mileneckého vztahu mezi Jusupovem a Raynerem"

K stému výročí MI6 v roce 2006 vyšel další tucet dokumentárních knih britských historiků, kde byly fragmenty o Rasputinovi. Vycházely z odtajněných dokumentů rozvědky, materiálů Národního archívu Velké Británie, vzpomínek příbuzných a také ostatních účastníků spiknutí. A potvrdily Cullenovu verzi o anglické účasti na vraždě „starce“.

Rusko si mohlo díky Rasputinovi ušetřit mnohá neštěstí — je přesvědčen spisovatel Gennadij Sokolov.

— A jak okomentujete poznámku rezidenta Hоаrа anglickému králi, že vražda Rasputina změní běh dějin?

— Myslím, že měl pravdu. Nelze vyloučit, že bychom mír s Německem uzavřeli. Měli jsme na něm zájem my i Němci. Bylo jasné, že v Rusku rostou revoluční nálady a bude potřeba se co nejrychleji usmířit, jinak bude válka spouští pro revoluci. Britové si to uvědomili jako první. A udělali všechno proto, aby Rusko i nadále válčilo a krvácelo za britské zájmy. Zneužili Puriškeviče a Jusupova, kteří upřímně věřili, že zachránili zemi od zlých sil. Druhá věc je, že nevíme, jak by se vyvíjely události v případě separátního míru. Možná, že by to nakonec dopadlo stejně.

A doteď jsme také nerozebrali, kdo to vlastně doopravdy byl Grigorij Rasputin. Nečistá síla podle Jusupova a Angličanů?

Více než sto let se tvrdilo, že Rasputina zavraždili ruští patrioté.

— Nebo světec? V devadesátých letech byly pokusy prohlásit ho za svatého! Podle jedné z verzí právě proto spiklenci tvrdili, že topili Rasputina ještě živého. Protože ruská pravoslavná církev utopence nemůže kanonizovat.

— Jedna věc je jistá – byl to věštec a léčitel. Bil se za Rusko. Samozřejmě, že to byla nejednoznačná osobnost: měl rád ženy a penízky se mu k ruce taky lepily. Ale pokud to budeme brát z historického hlediska, tak pomohl carské rodině v nejtěžší chvíli, kdy to s mladým carevičem, který trpěl hemofilií, vypadalo opravdu špatně. Odrazoval cara s manželkou od války s Německem a opravdu mohl zachránit naši vlast od velkých potíží souvisejících s bolševickým pučem, krví občanské války, represemi, velkým terorem... Rusko se tomu mohlo vyhnout. Rasputin se o to v každém případě snažil. Takže ho nemusíme vykreslovat jako bezvěrce, démona a nečistou sílu.

— Každopádně jedno proroctví „starce“ se přesně naplnilo. To o osudu Carského domu. "Dokud jsem naživu, bude žít i dynastie". Zabili Rasputina a už za dva a půl měsíce, v březnu 1917, Nikolaj II. musel odstoupit. A pak dynastii Romanovců, kterou vyzdvihli na trůn v Ipatěvském klášteře, zastřelili v suterénu Ipatěvského domu.

zdroj: https://nstarikov.ru/blog/73727

překlad: Ladislav

(©)2017 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.