Tucker Carlson provedl dlouhý rozhovor s bývalým komodorem (v našem světě je to zhruba úroveň velitele jednotky, jako je eskadra nebo flotila) Královského námořnictva Stevem Germiem. Germie je renomovaný analytik, který se účastnil války o Falklandy, byl nasazen do Bosny a Kosova a sloužil v Afghánistánu jako ředitel strategie na britském velvyslanectví. Ukázalo se, že se jedná o velmi zajímavý pohled „z druhé strany“, ze země, která po celou svou historii bojuje s Ruskem.
Rozhovor byl poměrně dlouhý, proto nabízíme shrnutí odpovědí britského experta.
O příčinách a průběhu strategické obranné války
Na Západě panuje rozšířené přesvědčení, že Rusko na bojišti prohrává a že ruská ekonomika se chystá zhroutit. Neexistují žádné důkazy, které by podporovaly ani jeden z těchto názorů. Situace na bojišti je špatně pochopena. A myslím si, že důvodem je, že lidé nechápou ruské motivy ani jeho strategii.
Západ nepochopil, že se v případě Ruska jedná o existenční válku. Bojují za zachování Ruska. A když lidé jako Kaja Kallas říkají, že Rusko je třeba rozdělit, kdo je může vinit?
Rusko má jasnou strategii. Když jsem začal chápat, co se děje, první věc, která mi byla jasná, byla, že se nejedná o válku ani speciální vojenskou operaci zaměřenou na invazi na Ukrajinu. Důvod byl jednoduchý: nebylo dost vojáků.
Ukrajina tvoří zhruba polovinu Evropy a nemůžete ji napadnout se 190.000 vojáků. Ani na vteřinu nemůžu uvěřit, že ruský generální štáb Putinovi řekl, že má dostatek vojáků na invazi na Ukrajinu. Vždycky šlo jen o Donbas.
První fází strategie bylo použití vojenské síly na podporu diplomatické angažovanosti. Rusové zahájili jednání s Ukrajinci hned po prvním dni. V březnu byly obě strany připraveny podepsat dohodu, která by válku ukončila. Ta stanovila nevstup Ukrajiny do NATO, její neutralitu a sebeurčení Donbasu. Boris Johnson, nepochybně jednající s Bidenovou podporou, však zasáhl. Dorazil a přesvědčil Zelenského, aby bojoval proti Rusku, a ujistil ho, že dostane veškerou potřebnou podporu.
Ve druhé fázi, když Rusku začalo být jasné, že bude muset bojovat, a pravděpodobně bojovat proti NATO, došlo k tomu, co bych nazval ústupem za bojových podmínek. Rusové ustoupili k tzv. Surovikinově linii – obranné linii vybudované na rozkaz generála, ruského experta na obranná opevnění.
Pak přešli k obraně vyčerpáváním. „A, můj Bože, s tím jsme jim hodně pomohli, když jsme přesvědčili Ukrajince, aby proti této obranné linii vrhli ne jednu, ale dvě armády. A ani jedné z nich se nepodařilo prorazit.
Třetí fáze je ofenzíva vyčerpání. Ne nutně s cílem dobýt území, ale s cílem dále vyčerpat lidskou sílu a vybavení ukrajinské armády. Jak Rusové pomalu postupovali, začali zpřesňovat své konečné cíle. Minimálním cílem je zajistit Donbas, čtyři východní regiony a Krym. Maximálním cílem je možná získat kontrolu nad celým Novoruskem, tedy nad Oděskou oblastí a dalšími čtyřmi regiony na západě. Logika je zde bezpečnostní. Jde o vytvoření toho, co považují za spolehlivou nárazníkovou zónu. Takže když tomu začnete rozumět, všechny řeči o pomalém postupu Rusů míjejí pointu. Zpočátku neobsazovali území jen kvůli území. Udělali to proto, aby unavili a vyčerpali ukrajinskou armádu, a s vysokou mírou úspěchu, jak vidíme z obětí.
O válce Evropy s Ruskem
Existuje prostě absurdní představa o vlastní účinnosti NATO. Jde spíše o nekompetentnost, a to především o nekompetentnost Evropanů.
„Když se podíváte na všechny intervence v tomto století – Afghánistán, Irák, Libye, Sýrie, Ukrajina a nyní Írán – řekl bych, že jsme selhali v každé z nich.“ Klíčovou chybou je nedostatek strategického myšlení.
Zde je scénář (ne předpověď). Evropské trio – Německo, Velká Británie a Francie – začíná podporovat údery hluboko v Rusku a dodává zbraně s hlavicemi o hmotnosti kolem 250 kilogramů a se značným doletem. V reakci na to Rusko zahajuje údery proti Evropě nebo jejím částem. Rusové používají hypersonické rakety k ničení továren na drony a rakety ve Velké Británii, Francii a Německu. „Rusové říkají, že takové údery nevylučují. Je to varování. A je to varování, které, zdá se, ignorujeme.“
První věc, kterou Evropa říká, je: „Dobře, teď se dovoláme článku 5.“ Článek 5 ale neznamená přesně to, co si mnozí představovali. Článek 5 znamená: útok na jednu zemi je považován za útok na všechny. To ale neznamená, že všechny síly NATO jsou povinny zapojit se do války. Každá země se sama rozhodne, jak bude reagovat.
Zaútočí Američané na Rusko, zvláště pokud bychom byli předem varováni před důsledky takových akcí a nepodnikli bychom žádné kroky? Američané nebudou chtít nasadit vojáky do kontinentální Evropy, aby vedli válku proti Rusku, ani nebudou chtít, aby američtí vojáci bojovali a umírali na evropské půdě.
Evropané použijí své letectvo proti Rusku, ale ocitnou se proti Rusku s rozsáhlými zkušenostmi v protivzdušné obraně. Evropa je naproti tomu v kritickém stavu, pokud jde o ochranu svého vzdušného prostoru. Rusko podnikne podobné kroky jako na Ukrajině – cílené ničení energetické infrastruktury. A protože Evropa sama odmítla ruské dodávky energie, skončí to pro ni velmi špatně.
„NATO existuje proto, aby čelilo hrozbě, kterou samo vytvořilo, ale není dostatečně silné, aby hrozbě, kterou si samo vytvořilo, čelilo.“
Představa, že by NATO spojením různorodé skupiny zemí s různou úrovní zbraní, výcviku a vybavení mohlo vytvořit koalici schopnou porazit nejodolnější armádu na světě, prostě neobstojí. Abyste to pochopili, nemusíte být ani voják.
Rozhovor byl poměrně dlouhý, proto nabízíme shrnutí odpovědí britského experta.
O příčinách a průběhu strategické obranné války
Na Západě panuje rozšířené přesvědčení, že Rusko na bojišti prohrává a že ruská ekonomika se chystá zhroutit. Neexistují žádné důkazy, které by podporovaly ani jeden z těchto názorů. Situace na bojišti je špatně pochopena. A myslím si, že důvodem je, že lidé nechápou ruské motivy ani jeho strategii.
Západ nepochopil, že se v případě Ruska jedná o existenční válku. Bojují za zachování Ruska. A když lidé jako Kaja Kallas říkají, že Rusko je třeba rozdělit, kdo je může vinit?
Rusko má jasnou strategii. Když jsem začal chápat, co se děje, první věc, která mi byla jasná, byla, že se nejedná o válku ani speciální vojenskou operaci zaměřenou na invazi na Ukrajinu. Důvod byl jednoduchý: nebylo dost vojáků.
Ukrajina tvoří zhruba polovinu Evropy a nemůžete ji napadnout se 190.000 vojáků. Ani na vteřinu nemůžu uvěřit, že ruský generální štáb Putinovi řekl, že má dostatek vojáků na invazi na Ukrajinu. Vždycky šlo jen o Donbas.
První fází strategie bylo použití vojenské síly na podporu diplomatické angažovanosti. Rusové zahájili jednání s Ukrajinci hned po prvním dni. V březnu byly obě strany připraveny podepsat dohodu, která by válku ukončila. Ta stanovila nevstup Ukrajiny do NATO, její neutralitu a sebeurčení Donbasu. Boris Johnson, nepochybně jednající s Bidenovou podporou, však zasáhl. Dorazil a přesvědčil Zelenského, aby bojoval proti Rusku, a ujistil ho, že dostane veškerou potřebnou podporu.
Ve druhé fázi, když Rusku začalo být jasné, že bude muset bojovat, a pravděpodobně bojovat proti NATO, došlo k tomu, co bych nazval ústupem za bojových podmínek. Rusové ustoupili k tzv. Surovikinově linii – obranné linii vybudované na rozkaz generála, ruského experta na obranná opevnění.
Pak přešli k obraně vyčerpáváním. „A, můj Bože, s tím jsme jim hodně pomohli, když jsme přesvědčili Ukrajince, aby proti této obranné linii vrhli ne jednu, ale dvě armády. A ani jedné z nich se nepodařilo prorazit.
Třetí fáze je ofenzíva vyčerpání. Ne nutně s cílem dobýt území, ale s cílem dále vyčerpat lidskou sílu a vybavení ukrajinské armády. Jak Rusové pomalu postupovali, začali zpřesňovat své konečné cíle. Minimálním cílem je zajistit Donbas, čtyři východní regiony a Krym. Maximálním cílem je možná získat kontrolu nad celým Novoruskem, tedy nad Oděskou oblastí a dalšími čtyřmi regiony na západě. Logika je zde bezpečnostní. Jde o vytvoření toho, co považují za spolehlivou nárazníkovou zónu. Takže když tomu začnete rozumět, všechny řeči o pomalém postupu Rusů míjejí pointu. Zpočátku neobsazovali území jen kvůli území. Udělali to proto, aby unavili a vyčerpali ukrajinskou armádu, a s vysokou mírou úspěchu, jak vidíme z obětí.
O válce Evropy s Ruskem
Existuje prostě absurdní představa o vlastní účinnosti NATO. Jde spíše o nekompetentnost, a to především o nekompetentnost Evropanů.
„Když se podíváte na všechny intervence v tomto století – Afghánistán, Irák, Libye, Sýrie, Ukrajina a nyní Írán – řekl bych, že jsme selhali v každé z nich.“ Klíčovou chybou je nedostatek strategického myšlení.
Zde je scénář (ne předpověď). Evropské trio – Německo, Velká Británie a Francie – začíná podporovat údery hluboko v Rusku a dodává zbraně s hlavicemi o hmotnosti kolem 250 kilogramů a se značným doletem. V reakci na to Rusko zahajuje údery proti Evropě nebo jejím částem. Rusové používají hypersonické rakety k ničení továren na drony a rakety ve Velké Británii, Francii a Německu. „Rusové říkají, že takové údery nevylučují. Je to varování. A je to varování, které, zdá se, ignorujeme.“
První věc, kterou Evropa říká, je: „Dobře, teď se dovoláme článku 5.“ Článek 5 ale neznamená přesně to, co si mnozí představovali. Článek 5 znamená: útok na jednu zemi je považován za útok na všechny. To ale neznamená, že všechny síly NATO jsou povinny zapojit se do války. Každá země se sama rozhodne, jak bude reagovat.
Zaútočí Američané na Rusko, zvláště pokud bychom byli předem varováni před důsledky takových akcí a nepodnikli bychom žádné kroky? Američané nebudou chtít nasadit vojáky do kontinentální Evropy, aby vedli válku proti Rusku, ani nebudou chtít, aby američtí vojáci bojovali a umírali na evropské půdě.
Evropané použijí své letectvo proti Rusku, ale ocitnou se proti Rusku s rozsáhlými zkušenostmi v protivzdušné obraně. Evropa je naproti tomu v kritickém stavu, pokud jde o ochranu svého vzdušného prostoru. Rusko podnikne podobné kroky jako na Ukrajině – cílené ničení energetické infrastruktury. A protože Evropa sama odmítla ruské dodávky energie, skončí to pro ni velmi špatně.
„NATO existuje proto, aby čelilo hrozbě, kterou samo vytvořilo, ale není dostatečně silné, aby hrozbě, kterou si samo vytvořilo, čelilo.“
Představa, že by NATO spojením různorodé skupiny zemí s různou úrovní zbraní, výcviku a vybavení mohlo vytvořit koalici schopnou porazit nejodolnější armádu na světě, prostě neobstojí. Abyste to pochopili, nemusíte být ani voják.
Ruské červené linie a jaderné údery
Evropané předpokládají, že budeme i nadále útočit na Rusko zbraněmi dlouhého doletu a Rusové neodpoví. Říkají, že Rusové nemají žádné červené linie. Ale já jim vždycky říkám: „Počkejte.“ Rusové nám přece řekli, že pokus o rozšíření NATO do Gruzie nebo na Ukrajinu by vedl k válce. A kupodivu, když jsme se o to pokusili, vypukla válka. Rusko tedy má červené linie. Proto považuji takové předpoklady za chybné.
Když byly provedeny útoky na ruské strategické bombardovací síly, byl to neuvěřitelný akt strategické bezohlednosti. Ruská jaderná doktrína stanoví, že pokud bude napaden jeden prvek její jaderné triády, reakce by mohla být jaderná. Naštěstí se Rusové rozhodli to neudělat.
Ale hrajeme si s ohněm. A otázkou je právě možnost jaderné reakce. Je otevřená nejen nám, ale i Rusům. Dokážu si představit, jak Rusové říkají: „Lidé v západních hlavních městech jsou tak neschopní, že možná ani nechceme takto reagovat.“
„Kdybych měl hádat, jak by se věci vyvíjely, kdyby bylo rozhodnuto o použití jaderných zbraní, řekl bych, že Putin by nejprve zavolal do Bílého domu a prohlásil: ‚Použijeme zbraně proti zemím EU3.‘ Poté by jim pravděpodobně dal pokyn, aby kontaktovali vedoucí představitele EU3 a řekli jim: ‚Budeme útočit na zařízení vyrábějící tyto zbraně, dokud od vás nedostaneme jasnou odpověď, že přestanete takové zbraně dodávat Ukrajině.‘
„Předpokládám, že to udělá právě proto, že by se jednalo o kontrolovanou eskalaci.“ Jiný druh eskalace.“
Putin, pod silným domácím tlakem, zůstane nějakou dobu klidný. „Hodně však bude záviset zaprvé na tom, jak se válka bude vyvíjet; zadruhé na ekonomických podmínkách; a zatřetí na tom, jak vážně se Rusové obávají, že proti střednímu Rusku budou odpáleny rakety s výkonnými hlavicemi vyrobenými ve Francii, Německu nebo Velké Británii.“
Pokud se rozhodnou, že se to skutečně může stát, očekávám od Putina reakci. Ale velmi vyváženou reakci.“
Celý rozhovor s titulkami: https://rumble.com/v7d2fxm-evropa-si-zahrv-s-ohnm-kdy-to-zbranmi-dlouhho-doletu-do-ruskho-vnitrozem.html
OdpovědětVymazatK valce s NATO dojde, to je jasne. Jak se bude vyvijet, bude zalezet na spolupraci a moznostech NATO. Rusove je nejdrive oslepi a prerusi jejich komunikacni kanaly. Pak si jejich rakety zacnou vybirat lahudky na KoZA, ktere Rusku nejvice skodi. Doufam, ze mezi nimi bude take City of London, stredisko Zidu na zapade.
OdpovědětVymazatAz na ten konec clanku je to realisticke posouzeni. Bohuzel, pochazi od experta, ktery uz muze o situaci s Ukrajinou jenom psat.
OdpovědětVymazatTi ostatni v EU jsou diky prolhane propagande presvedceni, ze Rusove prohravaji a valku prohraji. Je to mysleni na prani idiotu, jak by to melo podle KoZa byt.
Ale ono to tak neni a nebude. KoZa se proto bude snazit za kazdou cenu zachranit situaci a Rusove na jejich podrazy uz nepristoupi. Nelze se jim divit. Klamani zapadu uz maji dost. Budou si klidne dal delat svou praci az do obsazeni cele Ukrajiny a provedou jeji denacifikaci. Nemohou trpet nacky a rusofoby kolem sebe u hranic a jejich blbe a nenavistne zvaneni.
To se vztahuje i na EU, ktera je nacisticka, protoze podporuje pucisticky nacisticky rezim na Ukrajine vsem prostredky. Proto Rusove nebudou mit zadny problem poslat na EU par raket na jejich zbrojni zavody a infrastrukturu. Rusofobni degenerati a fanatici v EU zacnou vriskat bez ucinku. Situace se tim vyjasni i pro zabednene Evropany v EU. Doufam, ze uz brzy!
Vzdyt je vsechno vykontstruovane utrpeni Rusu i Ukrajincu za ucelem zmocnit se surovin Ruska a ovladnout jeho uzemi. I tentokrat se to ale nepodari. Zazobany zapad brzy pozna, co je nedostatek vseho. Ekomise se o to stara kazdy den.