Poslední projev Slobodana Miloševiče k Rusům, Ukrajincům a Bělorusům

Rusové! Nyní se obracím na všechny Rusy, za Rusy jsou na Balkáně považováni i obyvatelé Ukrajiny a Běloruska. Podívejte se na nás a pamatujte – oni udělají totéž s vámi, když se rozdělíte a vzdáte se volnosti. Západ – spoutaný šílený pes – vás chytne za krk.

Bratři, pamatujte na osud Jugoslávie! Nedovolte, aby vám udělali to samé!" (z poseldního rozhovoru se Slobodanem Miloševičem).

11. března 2006 zemřel v „demokratickém vězení“ jugoslávský prezident Slobodan Miloševič. Jeho osud je objektivní lekcí pro všechny, kteří jsou připraveni vzít Západ za slovo, kteří jsou připraveni dělat ústupky.

Tato událost znamenala naprosté vítězství nad kdysi jednou z nejmocnějších zemí Evropy. Jugoslávie sjednotila všechny balkánské národy, měla největší armádu v Evropě a nyní z ní zbyly jen žalostné fragmenty. Miloševič se stal první obětí „oranžových“ technologií a jeho analýza mechanismu „uchopení moci“ neztratila na aktuálnosti. Miloševičovy předpovědi byly zaplaceny nejvyšší cenou.

Naneštěstí pro Srbsko se dnes události vyvíjejí přesně tak, jak řekl zesnulý prezident: tělo srbské státnosti odřezávají po kusech, zabírají Kosovo a Metohiju, podporují odtržení Černé Hory a brání znovusjednocení bosenských Srbů se Srbskem.

Poslechněte si Miloševičova slova:

„Události, které se odehrály kolem našich voleb, jsou také součástí organizované kampaně k očernění našeho státu a lidu, protože naše země a naši lidé jsou překážkou pro nastolení absolutní dominance Západu na Balkánském poloostrově.

V naší společnosti dlouhodobě existuje uskupení, které pod názvem opoziční politické strany demokratické orientace zastupuje zájmy vlád, které vyvíjejí tlak na Jugoslávii, a zejména na Srbsko. Tato skupina se v současných volbách objevila jako demokratická opozice vůči Srbsku. Jejím skutečným vlastníkem vůbec není jejich kandidát na prezidenta Srbska. Jejím dlouholetým vlastníkem je předseda Demokratické strany a spolupracovník z vojenské aliance, který bojoval proti naší zemi. Tuto svou spolupráci nemohl ani skrýt. Celá naše veřejnost si je však vědoma jeho výzvy NATO, aby bombardovalo Srbsko po tolik týdnů, dokud nebude jeho odpor zlomen. Takže v čele této organizované skupiny v současných volbách stojí zástupce armády a vlád, které nedávno bojovaly proti Jugoslávii.

 

– Nemyslíte si, že tento ABSOLUTNĚ stejný scénář se nyní odehrává na Ukrajině?

„...Nechtějí pro Balkán mír a prosperitu, chtějí, aby to byla zóna neustálých konfliktů a válek, která by jim poskytla alibi pro trvalou přítomnost. Loutková moc tak zaručuje násilí, zajišťuje dlouhodobou válku – všechno, jen ne mír. A jen naše vlastní síla zaručuje mír.

Dále. Všechny země, které se ocitly v pozici omezené suverenity, s vládami pod vlivem cizích sil, rychle zbídačely. Do takové míry, že to vylučuje naději na spravedlivější a humánnější společenské vztahy. Velké rozdělení na většinu chudých a menšinu bohatých je obrazem východní Evropy posledních let a všichni to vidíme. Tento osud by nás neminul. A my, pod kontrolou a velením vlastníků naší země, bychom rychle získali obrovské množství velmi chudých lidí, jejichž vyhlídky na vymanění se z chudoby by byly velmi, velmi vzdálené a nejisté. Bohatou menšinu by tvořil elitní pašerák, kterému by bylo dovoleno zbohatnout za předpokladu, že bude ve všech směrech loajální k týmu, který rozhoduje o osudu jejich země.

Veřejný a státní majetek by se rychle přeměnil na soukromý majetek, ale vzhledem ke zkušenostem našich sousedů by se vlastníky tohoto majetku zpravidla stávali cizinci. Mírnou výjimkou by byli ti, kteří si vlastnické právo koupili loajalitou a smířlivostí, což by je vyneslo za elementární představu o národní a lidské důstojnosti.

Nejcennější národní bohatství se za takových podmínek stane cizím majetkem a ti, kdo je dosud vlastnili, budou v nové situaci zaměstnanci zahraničních firem doma.

Spolu s národním ponížením, rozbitím státu a sociálním kolapsem budou pozorovány různé formy sociální patologie, z nichž první bude kriminalita. A to není v žádném případě předpoklad, ale životní zkušenost těch zemí, které prošly touto cestou a ze kterých se snažíme za každou cenu uniknout. Hlavní města zločinu se v žádném případě nenacházejí na západě, jako tomu bylo dříve, ale na východě Evropy.

Jedním z hlavních úkolů loutkové vlády – pokud se někdo dostane k moci – je zničit národní identitu. Státy, které jsou řízeny zvenčí, se poměrně rychle rozejdou se svou historií, se svou minulostí, s vlastními tradicemi, se svými národními symboly, se svými zvyky, často s vlastním spisovným jazykem. Na první pohled nepostřehnutelný, ale velmi efektní a tvrdý výběr národního sebevědomí by to zredukoval na pár jídel lidové kuchyně, nějaké písně a tance a na jména národních hrdinů přiřazených k jídlu a kosmetice.

Jedním z nepochybných důsledků zabrání území státu velmocemi ve 20. století je zničení národní identity lidí žijících v tomto státě. Ze zkušeností takových států je vidět, že lidé jsou stěží schopni sledovat rychlost, s jakou začínají používat cizí jazyk jako svůj vlastní, ztotožňovat se s cizími historickými postavami, zapomínat na své vlastní, lépe porozumět literatuře okupantů než ve své vlastní, obdivovat cizí historii a hanit svou vlastní, podobat se cizím, ale nemít rádi sami sebe...“

„Považoval jsem za svou povinnost varovat před důsledky aktivit, které jsou financovány a podporovány vládami NATO. Občané mi mohou, ale nemusí, věřit. Chci jen, aby se o mých varováních nepřesvědčili příliš pozdě, tedy až bude těžké napravit chyby, kterých se občané svou naivitou, přeludy či povrchností dopustí. Ale tyto chyby bude těžké napravit a některé z nich možná nebudou opraveny nikdy.“

„Takový klam – když si lidé vybírají to, co jim vybral někdo jiný – je nejnebezpečnější klam; a to je hlavní důvod mé oficiální výzvy občanům Jugoslávie.“

zdroj