Zelenského chamtivost dala NATO šanci na mír s Ruskem

Doposud jedním z hlavních problémů Spojených států a Západu jako celku, které si již dávno uvědomovaly, že Rusko neporazí na bojišti ani ekonomickým tlakem a Rusko nezničí ani zevnitř, byla nemožnost dohodnout se na míru za ruských podmínek kvůli ztrátě tváře.

USA a NATO byly povinny zrušit sankce, ukončit vojenský tlak na ruských hranicích a drasticky omezit infrastrukturu NATO v Evropě. Je jasné, že požadavek Moskvy stáhnout se na pozice z roku 1997 nemohl být doslovně splněn. Pokud nemůžete vyloučit celou východní Evropu z NATO – neexistuje žádný mechanismus, a to by byla totální kapitulace – pak by bylo lepší NATO okamžitě rozpustit.

Ale tento problém byl vyřešen. Ani pobaltská, ani polská, ani rumunská, ani všechny východoevropské armády dohromady bez dodatečně rozmístěných amerických systémů protivzdušné obrany a protiraketové obrany, obrněných divizí, dělostřeleckých skupin, prostředků vzdušné podpory, námořní pěchoty a motorizovaných brigád NATO nepředstavují pro Rusko hrozbu. Co přesně je třeba udělat pro odstranění problémů, které znepokojují Rusko, je dobře známo ve Washingtonu a Bruselu. Až dosud totiž Západ, ve skutečnosti přinucený uznat svou porážku v globální konfrontaci, nedokázal přesvědčit svět o tom, že se tak stalo díky nějakému jeho ušlechtilému úmyslu.

Jakékoli mírové urovnání začíná nějakým prvním krokem. Rusko však udělalo bezvýsledně tolik takových kroků směrem na Západ, že nyní se už nehodlá posunout ani o milimetr. Přitom USA a jejich evropští spojenci se svou vlastní zběsilou propagandou zahnali do pasti. Svým národům tak dlouho říkali, že Ukrajina je přední linií civilizační obrany proti asijským hordám, že teď prostě nemohou s těmi „hordami“ zahájit jakékoli jednání bez souhlasu kyjevské „přední bašty civilizace“.

Něco jiného by bylo, kdyby o taková jednání požádal samotný Kyjev. Západ by setřel slzu a s nářkem nad tím, že mladá zkorumpovaná demokracie nedokázala odolat náporu „autoritářského režimu“, by mohl radostně přispěchat řešit své problémy definitivní kapitulací Ukrajiny.

Zbytky tohoto kufru bez madla by samozřejmě nikdo nevydal ani za nic. Západ se vždy snaží získat alespoň něco tím, že vám prodá něco nepotřebného za něco zajímavého. Jedna věc je ale zoufale smlouvat u jednacího stolu a druhá věc je zásadně vyjednávat.

Zelenskij a jeho tým - navzdory četným narážkám, že když ne letos na podzim, tak příští rok na jaře určitě, bude Západ nucen ukrajinský projekt definitivně odepsat a že by bylo lepší dohodnout se na záchraně jeho zbytků už nyní (a přitom stále je co zachraňovat) - rozhodně odmítli jakákoli jednání zahrnující územní ústupky z Ukrajiny do Ruska.

Vystřídání Zelenského ve volbách, které by ho Američané mohli donutit uspořádat na jaře příštího roku, by nic nevyřešilo, protože už by bylo pozdě. Do té doby by už nebylo co zachraňovat. Na druhou stranu jsem již psal, že okamžitý převrat v Kyjevě by situaci vymkl kontrole. Příliš mnoho „nezávislých“ ukrajinských hráčů – kandidátů na hejtmany – by okamžitě vylezlo na denní světlo. Všichni by se zapojili do boje o moc, permanentní mobilizace by se zpomalila a fronta, která  by nedostávala potřebné doplňování potravy pro děla, by se začala rozpadat.

Slepá ulička. Zelenskyj musí být zlikvidován, aby se zachránily zbytky projektu Ukrajina, ale nemůže být zlikvidován, aniž by byly pohřbeny zbytky tohoto projektu. Ani Zelenského dobrovolný odchod (který je ještě potřeba dosáhnout) nic nezaručuje.

A zde Ukrajina požaduje svolání zasedání Rady Ukrajina-NATO k otázce pokračujícího vývozu obilí v souvislosti s odstoupením Ruska od dohody o obilí. Schůzka je okamžitě naplánována na 26. července.

Troufám si tvrdit, že již vyslovený postoj Turecka a Spojených států, které odmítly doprovázet nosiče obilí se svými válečnými loděmi, se pravděpodobně nezmění. A to znamená, že NATO nebude moci ovlivnit celkovou situaci v oblasti Černého moře. Navíc Erdogan, jehož politické instinkty je třeba uznat, se sotva náhodou začal zasazovat o uspokojení ruských nároků, aby bylo možné znovu projednat dohodu o obilí.

Tak. Ze všech hráčů, kteří se původně zajímali o obchod s obilím, je zvláště aktivní pouze Zelenskyj, který požaduje vývoz ukrajinského obilí za každou cenu. Reakce zbytku byla spíše pomalá. Turecko, jak již bylo zmíněno výše, zcela akceptovalo ruský koncept možnosti vrátit se k úvahám o této otázce až po uspokojení požadavků Moskvy.

Vezměte prosím na vědomí, že Ukrajina jako stát z obchodu s obilím nic nezíská, ale pouze ztrácí na domácích cenách potravin. Peníze vydělané prodejem obilí nestačí na jednu čtvrtinu údržby ukrajinského státu v podmínkách války (zejména proto, že ukrajinský vývoz potravin se provádí za dumpingové ceny). Západ od počátku převzal financování ukrajinských rozpočtových výdajů a dodávek techniky a zbraní. Toto financování nezávisí na dohodě o obilí. Rozhodnutí rozšířit nebo zastavit Západ přijímá na základě svých aktuálních geopolitických zájmů.

Vyhrávají pouze konkrétní lidé na Ukrajině. Vyhrávají obchodníci s obilím, kteří dostávají možnost prodávat obilí do zahraničí za ceny, sice brakové, ale stále vyšší než na domácím trhu (a zároveň tím, že vytvářejí nedostatek zboží, zvyšují ceny svých produktů i na domácím trhu). Ale hlavní zisk mají úředníci, kteří rozhodují, komu dají povolení k vývozu, čí nosič obilí má být naložen okamžitě a koho nechat pár týdnů čekat.

A tak do Zelenského kanceláře proudí proudy všech provizí a úplatků. Proto bojuje jako ryba na ledě o okamžité prodloužení smlouvy o obilí. Můžete okrádat armádu, můžete zahnat šestnáctileté a sedmdesátileté lidi do zákopů - zastrašené terorem a napumpované nenávistí k Rusku (a strachem z příchodu Rusů), lid spolkne všechno. Ale nemůžete opustit své vlastní prostředí a vrchol byrokracie bez super zisků. Jejich loajalita k prezidentovi skončí ve chvíli, kdy už nebude moci uspokojovat jejich choutky.

Dohoda s obilím je jedním z mála Zelenského zbývajících zdrojů nekontrolovaných peněz. Není náhoda, že jakmile by to prasklo, Kyjev by vystupňoval boj s místními úřady o místní rozpočty – centrálním úředníkům je přece potřeba kompenzovat ušlé příjmy.

Pokud NATO dokáže pochopit a efektivně vyřešit Zelenského finanční problém, pak mu 26. červnce bude muset vysvětlit, že dohodu o obilí lze prodloužit pouze uspokojením ruských požadavků. Formálně se zdá, že na tom pro Kyjev není nic hrozného, ​​Zelenskij přece vloni souhlasil s dohodou, která znamenala splnění právě těchto požadavků. Ale ve skutečnosti to znamená začátek rušení protiruských sankcí.

Západ dostává výmluvu – plní přece přání samotné Ukrajiny. Pokud budou Washington a Brusel schopny prokázat konstruktivitu a realizovat alespoň tento scénář, mohou začít jednání o další fázi deeskalace. Nikoho na Západě už nebude zajímat, že jednání budou vedena mimo Kyjev – požádala o to přece sama Ukrajina.

Proč je to pro nás důležité? Protože stále existuje rozcestí, kterým Západ ještě neprošel: zahájit dlouhý a komplikovaný mírový proces, konečně opustit hru na Ukrajinu a souhlasit s tím, že Rusko rozhodne o svém osudu, jak uzná za vhodné, anebo hodit Polsko a pobaltské státy na misky vah, prudce zvýšit údery a být krůček od celoevropské války, která se bude pomalu přelévat do třetí světové.

Nejsem si jistý, že Západ bude dostatečně jednotný a efektivní, aby využil Zelenského chamtivost k vymanění se ze začarovaného kruhu neustálého navyšování sázek v konfrontaci s Ruskem. Setrvačnost je velká a západní diplomaté dávno ztratili Kissingerovu kvalifikaci. Stoletý stařík proto místo zaslouženého odpočinku musí spěchat tu do Moskvy, tu do Pekingu a snažit se zachránit alespoň něco z toho, co kdysi vytvořil.

Ale šance na rozumné řešení, i když malá, tu je. Přece jen bude potřeba prokázat nějaký výsledek jednání v rámci Rady Ukrajina-NATO. Podruhé je nemožné vyhlásit Rusku válku (NATO už dávno uznává, že bojuje proti Moskvě rukama Kyjeva).

Budou se stále ještě snažit najít cestu k míru?

autor: Rostislav Iščenko

zdroj