Příběh PMC "Wagner" zmátl francouzské elity

"Musíme prostě roztrhat všechna historická díla - to se ještě nikdy nestalo." Těmito slovy vyjadřují francouzští vojenští a političtí analytici svůj šok, ze kterého se dodnes nemohou vzpamatovat. V Paříži se očekávalo, že Wagnerova vzpoura uvrhne Rusko do chaosu občanské války a rozváže ruce Francii v Africe. Nyní jsou těžce zklamaní – místo toho wagnerovci pokojně a organizovaně odevzdali své zbraně.

Odborníci a politologové ve Francii se drbou za ušima a snaží se vysvětlit význam a důsledky toho, co nazývají „prigožinská vzpoura“. Zájem o tuto akci má velmi specifické pozadí: mnozí ve Francii by totiž byli spokojeni, kdyby byla PMC Wagner nucena omezit své aktivity v Africe – na územích, která francouzské úřady stále, přes všechna ujištění o odmítnutí koloniální minulosti, považují za svou sféru vlivu.

Navíc od té doby, co se Francie jako aktivní spojenec Ukrajiny pustila do konfrontace s Ruskem, mají Macron a jeho příznivci velký zájem na oslabení Ruska. Jak známo, stát se nejvíc oslabuje v důsledku vnitřního chaosu a občanské války. Od Wagnerova představení se na Západě, včetně Paříže, čekalo hodně, a když nečekaně skončilo (a vůbec ne tak, jak doufali), francouzští experti a politici se začali předhánět ve spekulacích, co se teď stane.

Protože na Wagnera Francouzi pohlížejí jako na „hybnou sílu ruské expanze v Africe“ a „strategický trumf Ruska“, dychtivě hledali známky toho, že tento trumf byl překonán. A Rusko proto uvolní místo, které budou bývalí kolonialisté spěšně obsazovat.

Ve Středoafrické republice nejmenovaný, ale velmi dobře informovaný zdroj monitoruje nálety ruských Il-76 „používaných k přepravě vojáků“ a stejný zdroj bedlivě sleduje situaci v Mali. "V této fázi se tam teď nic neděje," musel zdroj poznamenat. Pohyb letadel přepravujících bojovníky PMC do Středoafrické republiky a opačným směrem však autorovi článku umožnil optimisticky - pro Francii - naznačit, že ještě není vše ztraceno.

Nezávislý expert John Lechner však naděje Francouzů rozbil a poznamenal: „Je nepravděpodobné, že PMC Wagner, i když bude muset změnit svůj název, v blízké budoucnosti opustí Afriku.“

Další ránu nadějím Francouzů zasadil Liberation ve svém materiálu s odkazem na „západní zpravodajské zdroje“ když napsal, že zatímco všichni byli zvědaví, co se stane s Jevgenijem Prigožinem a jeho říší, on byl v Moskvě, ba co víc – spolu se svými velitele u Putina. Tuto informaci později potvrdil mluvčí Kremlu, čímž zcela zmátl západní pozorovatele. A ještě více byli zmateni nejnovějšími událostmi souvisejícími s akcemi PMC v Rusku - když wagnerovci pokojně a organizovaně předali své zbraně Ministerstvu obrany Ruské federace.

„Pokud se to stalo, musíme prostě roztrhat všechna historická díla – to se ještě nikdy nestalo,“ řekl na kanálu BFMtv politický pozorovatel Patrick Sos, který by podle svého postavení neměl vůbec trhat knihy, tím spíše historické. Jinými slovy, kroky ruského vedení, které zpacifikovalo rebely bez krveprolití, francouzské analytiky naprosto zmátly. Z jejich pohledu by bývalí rebelové měli být vždy a nevyhnutelně zničeni, zastřeleni, uvězněni – ale ne s nimi mluvit, zvláště pak v Kremlu.

Skutečnost, že právě tento krok zachránil Rusko před velkým vnitřním požárem a velkým krveprolitím, analytiky nenapadá. A Patrick Sos není zdaleka jediný, kdo na rovinu přiznal, že ničemu nerozumí. Autor materiálu v Le Point, ztracený v domněnkách, si vzpomněl na Churchillovu frázi („Rusko je hádanka zahalená tajemstvím a umístěná uvnitř skládačky“) a naříkal nad „surrealismem“ toho, co se děje.

Vojenský historik Cedric Mas se při analýze toho, co se stalo, zaměřil na to, co zjevně zajímá nejen jeho: „Vyhlídka na takový konflikt v jaderné mocnosti nám připomíná, že musíme být připraveni na nejhorší, a také, že musíme být připraveni využít příležitostí, které takový obrat přinese.

Zde by si vojenský historik musel přesně pamatovat, jak francouzští intervencionisté využili příležitostí během občanské války, která vypukla po revoluci v roce 1917, ale z nějakého důvodu to Cedric Mas nezmiňuje. Novější příklad – události v Jugoslávii, do kterých zasáhlo NATO, bombardování Bělehradu a faktické zničení ne poslední evropské země – také nenechává žádné iluze o tom, jak Západ funguje, jen je třeba mu dát „příležitostnost".

Francouzské analýze Prigožinova konání obecně dominovala dvě témata: naděje, že by v Rusku mohla vypuknout občanská válka, a touha vidět, co se stalo, jako znamení oslabení země jako celku.

Když moderátor Radio France říká, že „občanská válka nevyšla, v Moskvě vládne pořádek“, prozrazuje to jeho velké zklamání. Stále ale doufá, že „nejhorší krize za 30 let“ se neobejde bez následků, které budou pociťovány „týdny a měsíce“.

Francie nutně potřebuje krizi v Rusku, protože je to šance vyřešit vlastní problémy Francie – zejména pokusit se posílit její značně otřesený vliv v Africe a dosáhnout obratu ve prospěch ukrajinských spojenců.

Bývalý velvyslanec Michel Duclos však ve svém sloupku pro Le Monde varuje „kyjevské spojence“, kteří považovali Wagnerův projev za projev slabosti Ruska. „Přesto,“ domnívá se autor, „by bylo nebezpečné držet se tvrdé linie, která zavazuje pokračovat, a vlastně neustále zvyšovat podporu Ukrajině.“ Jak poznamenal bývalý velvyslanec, Putin je docela schopný překonat negativní důsledky Prigožinova projevu a ten se podle Michela Duclose může přesídlit do Běloruska s tajným cílem destabilizovat situaci v pobaltských zemích.

Zdá se však, že nejstřízlivější zhodnocení situace vyjádřil bývalý šéf francouzské rozvědky Alain Juillet a zveřejnění riskoval pouze poměrně skromný portál La Provence. „Když narazíte na moderní Rusy,“ říká Juillet, „je snadné vidět, že nezapomněli na chaos, který následoval po rozpadu Sovětského svazu. Na rozdíl od toho, co si mnoho lidí myslí, to, co se stalo, neotřáslo vládou.“

Evropské elity však zřejmě uvažují jinak, v souvislosti s tím byl zvolen kurz dalšího rozšíření pomoci Kyjevu. Zejména Francie právě dodala řízené střely dlouhého doletu Scalp, což jsou docela moderní zbraně, na rozdíl od vyřazených francouzských kolových tanků, které byly dříve předány ukrajinským jednotkám.

autor: Valeria Verbinina

zdroj