Ztracený klíč, část 6.

- předchozí část -

Kapitola 6. – Rezonance a krystalová magie

Na základě informací uvedených v 5. kapitole víme, že hmota a energie našeho vesmíru jsou založeny na pravidelné geometrii. Kromě toho na příkladu fraktálních antén a starých chrámů také víme, že napodobení této geometrie umožňuje určitým způsobem zvýšit energetické vlastnosti objektu / systému. Ale proč přesně k tomuto zesílení dochází? A jak to všechno může souviset s krystaly? Abychom mohli odpovědět na tyto otázky, bude nutné zvážit jev zvaný rezonance.

Ačkoli většina lidí podvědomě rozumí skutečnému významu slova „rezonance“ (používá jej běžně při hovoru), mnozí však bohužel podstatě fyzického procesu, který stojí za tímto jevem, plně nerozumí. To je do značné míry způsobeno skutečností, že lidé tento jev poznávají na příkladech, jako je prasknutí skla zvukem nebo zlomení mostu větrem. Příklady jako tyto vedou pak k domněnce, že fyzický účinek rezonance souvisí primárně se zničením. Ale ve skutečnosti to tak není, protože podstata rezonance spočívá ve sladěných a harmonických vibracích.

Nejlépe to pochopíte, když si představíte obyčejné houpačky houpající se tam a zpět. Pokud na ně zatlačíte v okamžiku, kdy se k vám přiblíží, pak energie houpání oslabí. Ale pokud zatlačíte v okamžiku, kdy se bude vzdalovat, směr energie, kterou jste použili, se bude shodovat se směrem energie houpačky, což ji zesílí.

Když to převedeme do vědeckého jazyka, pak pro dosažení rezonance je nutné, aby se frekvence oscilace působícího vlivu shodovala s frekvencí oscilace systému, na který je toto působení vyvíjeno. Názorné vysvětlení rezonančního efektu lze vidět v tomto videu - „A better description of resonance“.

Pravděpodobně vás však zajímá, proč jsou v některých případech objekty zničeny zvukem nebo větrem a kde je hranice mezi běžnými mechanickými vibracemi a vibracemi, které se vyskytují na úrovni atomů. Ve skutečnosti není tak snadné dát úplnou odpověď na tuto otázku, protože já sám nechápu, kde tato hranice je. Ale ať tak či onak, mohu předpokládat, že zde bude platit stejný příklad s houpačkou.

Představte si, že rám houpačky představuje atomové vazby a jejich vibrace – nemůžete jej zničit pouhým bouchnutím pěstí, protože frekvence vibrací je příliš odlišná. V tomto případě je pohyblivá část houpačky (ta, která se může otáčet o 360 stupňů) přirozenou frekvencí vibrací celého systému, kterou lze vyjádřit jako součet všech vibrací přítomných na atomové úrovni. Působením určitého dopadu na pohyblivou část do jisté míry uvolníte její strukturu, ale ne do té míry, která je nutná k jejímu vyvážení. Pokud začnete hýbat pohyblivou částí o 360 stupňů a budete to dělat se správnou frekvencí, pak dříve nebo později houpačka odletí ze závěsů, čímž se rozbije samotný rám. Jak rychle se houpačka zlomí, závisí na síle materiálu, který tvoří základ rámu.

Podobně to probíhá na atomové úrovni (mikroúrovni). Pokud jsou vibrace harmonické a vyskytují se v rámci maximálního energetického potenciálu systému, můžeme dosáhnout pozitivního účinku. Ale pokud do systému přenesete více energie, než dokáže pojmout, dojde k nerovnováze a zhroutí se. Tato zákonitost je velmi jasně vidět na následujícím videu:

A pokud jste si ještě neuvědomili, proč může nastat rezonanční efekt v objektech díky správnému geometrickému tvaru, podívejte se znovu na obrázky uvedené na konci 5. kapitoly. Každá frekvence energetických vibrací / polí odpovídá určitému prostorovému tvaru / figuře. A protože veškerá hmota se skládá z vibrací / polí, můžeme dojít k závěru, že vše kolem nás je obrovským nahromaděním geometrických tvarů / figur různých měřítek. Když hmotě dáme požadovaný tvar i na makroúrovni, můžeme vyvolat vznik rezonančního efektu.

Důvod, proč jsou geometrické tvary tak důležité, spočívá také ve skutečnosti, že lidé jsou schopni svými smysly vnímat pouze omezenou část energetického spektra. Ale díky geometrickým tvarům můžeme vidět tu část spektra, která je nám skrytá. Proto se temné síly snaží představit vědu o světě kolem nás většinou pomocí matematických vzorců, nikoli vizuálních obrazů. Pro lidi je tak daleko těžší všimnout si hledaných zákonitostí a vytvořit si v hlavě celkový obraz světa.

Všechno, co jsem o rezonanci řekl, není pro vás s největší pravděpodobností něčím novým. Toto téma již bylo do jisté míry opakovaně odhaleno různými badateli - velmi známými i obyčejnými amatéry, jako jsem já. Existuje však několik věcí, o kterých jste pravděpodobně ještě neslyšeli. Dříve jsem řekl, že rezonance lze dosáhnout tím, že objekt / systém získá správný geometrický tvar i na makro úrovni (viditelná úroveň). Ale co mikroúroveň? Jasná odpověď na tuto otázku se skrývá v hlubinách krystalů.

Když jsem poprvé začal studovat krystaly, narazil jsem na velmi nepříjemný problém - téměř ve všech referenčních materiálech a videích chyběla jasná klasifikace krystalů. Zejména mě mátlo, že jsem nikde nemohl najít kompletní vizualizace různých typů krystalových mřížek. Po analýze velkého množství informací z Wikipedie, několika učebnic krystalografie a mnoha videí na YouTube jsem si uvědomil, že informace, které mě zajímají, se nazývají „skupiny krystalové prostorové symetrie“ (nebo jednoduše „krystalografické skupiny“). Je známo celkem 230 takových skupin a každá z nich má svou vlastní jedinečnou symetrii. I zde se však ukázalo, že všechno není tak jednoduché. Učebnice ani Wikipedie neobsahovaly to nejdůležitější - vizualizaci! Téměř všude se uvádělo něco takového:

Seznam krystalografických skupin – Wikipedie

Jenže proč by lidé měli něco vědět o nějakých nesmyslných skupinách krystalové symetrie, které odrážejí strukturu našeho vesmíru? Ať si raději přečtou teorii relativity! Tam je to všechno i s vizualizací v pořádku - fotografii „brilantního“ Einsteina najdete téměř v každé učebnici a dokumentu o fyzice. Co dalšího byste mohli potřebovat? O zbytek se přeci opět postarají chytří strýčkové ve specializovaných výzkumných ústavech.

Naštěstí jsem narazil na unikátní web německého vědce jménem Frank Hoffmann, který vyučuje na univerzitě v Hamburku. Tento web obsahuje dokument s názvem „230 - Projekt seznamu vesmírných skupin“, který vizualizuje všech 230 druhů symetrie krystalů. To je druh vizualizace, kterou jsem hledal! Při pohledu na to je okamžitě jasné, proč mají krystalické struktury (zejména monokrystalické) takové jedinečné vlastnosti.

Každá skupina krystalů má svou vlastní jedinečnou geometrii. Ještě zajímavější však je, že vlastnosti geometrie krystalové mřížky přímo určují vlastnosti, které hmota bude mít. Uhlík (C) je dobrým příkladem pro toto tvrzení, protože je to prvek s největším počtem známých alotropických modifikací. Co jsou alotropické modifikace? Jednoduše řečeno – jedná se o různé materiální stavy stejného prvku, určené strukturálními vlastnostmi jeho krystalové mřížky. Jinými slovy, vytvářením krystalových mřížek různých tvarů získáváme různé alotropy, z nichž každý má své vlastní jedinečné vlastnosti.

a - diamant, b - grafit, c - lonsdaleit, d / e / f - variace fullerenů, g - amorfní uhlík, h - jednostěnná uhlíková nanotrubice

Ale kromě výše uvedených alotropů existuje ještě jeden s poněkud neobvyklými vlastnostmi. Jmenuje se grafen. Vizuální informace o tom, co je grafen, najdete v tomto videu - „What is graphen?“.

Pro ty, kteří se nemohou nebo nechtějí dívat, nabízím následující výtah: Pokud jsou atomy reprezentovány jako částice, lze grafen popsat jako vrstvu uhlíku o síle jednoho atomu. Bude to jasnější, když vezmeme krystalickou strukturu grafitu a rozdělíme ji do samostatných vrstev. Každá taková vrstva bude grafen (za předpokladu, že je oddělena).

Grafen má řadu jedinečných vlastností, jako je třeba vysoká tepelná a elektrická vodivost. Kromě toho je grafen považován za jeden z nejtrvanlivějších a zároveň elastických materiálů ze všech vědě známých (alespoň oficiálně). Ale hlavní důvod, proč jsem ho uvedl jako příklad, nespočívá v tom. Faktem je, že grafen je první a jediný známý dvourozměrný krystal. Tato okolnost umožňuje vidět jeden nesmírně důležitý rys, který by bylo obtížné demonstrovat na jakémkoli jiném (trojrozměrném) krystalickém materiálu. Dozvěděl jsem se o této vlastnosti z článku „When magic is seen in twisted graphene, that’s a moire“, který popisuje extrémně zajímavý objev skupiny fyziků z Massachusettského technologického institutu.

Zjistili, že pokud spojíte dvě vrstvy grafenu pod určitým úhlem, získá vlastnosti supravodiče. Navíc se tento úhel opakuje v pravidelných intervalech, protože přímo souvisí se vznikajícím vzorem.

Patrně si myslíte, že to není nic zvláštního. Pokud se ale podíváte na následující video, okamžitě pochopíte, proč je tento objev tak úžasný: Video - „Graphene Moire Pattern from 0-30°“

Když se jeden vzor překrývá s druhým, struktura začne houstnout. V určitých úhlech rotace získává vzor pravidelné symetrické obrysy. A právě v těch okamžicích, kdy se krystalová mřížka grafenu nastaví ve správných harmonických úhlech, získává vlastnosti supravodiče. Harmonický úhel je zase určen cyklickou frekvencí. A ačkoli při minimálním stupni rotace není konsolidace vzoru viditelná, ve skutečnosti k ní dochází (stejně jako ke změně vlastností). Ale aby bylo vidět zhutnění při malém stupni rotace, musí být plocha samotného vzoru větší než ta, která je znázorněna na obrázku.

Objev s grafenem jasně dokazuje, že výskyt rezonančního efektu přímo souvisí s geometrií. Navíc jsme přesvědčeni, že tento princip funguje na všech úrovních struktury hmoty bez ohledu na měřítko. Svou roli však hraje i měřítko. Tuto roli lze nejsnadněji vysvětlit výše zmíněným příkladem takzvaných „moire pattern“. Video – „Freaky Dot Patterns – Numberphile“.

Jak jste již jistě pochopili, uložení jednoho obrázku na jiný pod určitým úhlem může způsobit zhutnění geometrie. A jak víme z příkladů s experimenty na cymatice, složitost geometrického vzoru je přímo úměrná jeho energetickému potenciálu. To znamená, že vytvořením hustšího vzoru můžeme získat vylepšené energetické a rezonanční vlastnosti. ALE, pokud všemu správně rozumím, množství energie, které se vejde do jednoho bodu v prostoru (nebo hmotě), je přísně regulováno zákony struktury vesmíru. Toto omezení se jasně projevuje v geometrii, jako v příkladu moaré vzorů. I když se struktura může v daném prostoru samočinně zhutnit – nemůže to dělat donekonečna, existuje určitá hranice. Buď vytvoříme vzor méně hustý, ale větší, nebo zvyšujeme hustotu, dokud nebude vzor co nejmenší.

Vyvstává tedy logická otázka – jak vytvořit systém s nejvyšším energetickým potenciálem, pokud se se zvýšením energie geometrický vzor stává hustějším a hustějším? Odpověď je jasná – s tímto vzorem je třeba jít hlouběji a zvětšovat měřítko, dokud to bude možné. S našimi znalostmi můžeme jít jen do atomové úrovně, ale teoreticky může energie existovat ještě hlouběji.

Důvodem, proč krystaly (zejména monokrystaly) byly, jsou a budou nedílnou součástí moderních i ztracených energetických systémů, je skutečnost, že jejich struktura má správnou geometrii na mikroúrovni, což jim dává významnou výhodu oproti jiným, méně strukturovaným materiálům. Použití krystalů ve spojení s dalšími energetickými prvky zase umožňuje dosáhnout rezonančního efektu současně na makro- i mikro- úrovni.

Můžeme tedy dojít k závěru, že krystaly jsou ideálními energetickými rezonátory. A i když mým hlavním cílem bylo doložit předpoklad jejich použití v energetických systémech minulosti, mám tendenci si myslet, že krystaly mají mnohem větší potenciál než ten, který je popsán v tomto článku. 

Pochopení struktury krystalů a hmoty je velmi důležitou podmínkou pro pochopení podstaty struktury okolní reality. Stále jsme se však nedostali k hlavnímu tajemství fungování ztracené energetické technologie. Jí bude věnována další (závěrečná) část tohoto článku.

- pokračování -

autor: Antique Lighthouse

zdroj: https://www.tart-aria.info/lost_key_2/

překlad: Vlabi