23. 6. 2021

Kosí příběh


Na samém vršku prvního modřínu zprava seděl pan Kos a vyzpěvoval své milostné písně. Paní Kosová zatím přičinlivě sbírala suchá stébla trav a umě z nich splétala hnízdečko v keři pod naším oknem. Jednoho dne, když bylo hotové, se na jeho dně objevila čtyři modravá vajíčka. Pan Kos už tolik nezpíval, a jeho družka většinu času vysedávala „doma“.
Kdykoli jsem šla kolem, opatrně, zpovzdálí jsem nakoukla, co nového u Kosů. Obvykle z hnízdečka trčel dlouhý ocas paní Kosové, a pokud si zrovna šla někam odfouknout a zdánlivě neplnila své mateřské povinnosti, nebo později, když už se do domečku nevešla, vždy se z nedaleké anonymity křoví ozvalo varovné tík, tík, tík, což po kosovsku znamená něco jako „Vidím tě!!!“
Ale nikdo se k mláďatům ani nepřiblížil. Trávník kolem keře zůstal nesekaný a ovčanda Bája byla důrazně poučena, že po určitý čas nesmí na svou oblíbenou pozorovatelnu ve stínu keře. Vrtalo jí to sice hlavou – hnízdečko bylo nízko, tak ve výši zvědavého psího čumáku, ale respektovala to.
Pak se začala líhnout Kosáčata. Nejdříve jedno bezmocné, lehce ochmýřené tělíčko, pak druhé, a když byly tři, zaujali vyčkávací pozici kolem okraje domečku. V příštích dnech na dálku z přítmí keře svítily žlutavé kosočtverce permanentně otevřených zobáčků, které se postupně zvětšovaly.
A paní Kosová se činila. Bez ustání hopkala po trávníku a hledala něco, co by do těch žlutých kosočtverečků upustila. S mojí častou přítomností v blízkém okolí se postupně smířila a už s poplašeným křikem neprchala do nejvyššího patra stromů, kdykoli jsem se na zahradě objevila. Zůstávala na zemi. Sice mě stále po očku ostražitě sledovala a udržovala odstup, ale sbírala dál a jen něco občas nespokojeně pípla. Doufám, že ocenila, že jsem jí kvůli snazšímu lovu sekala trávu v okolí hodně nanízko, aby se jí bufet pro mládež snáze hledal.
Protože pracovala usilovně, časem se do ptačího domečku už nevešla. Zahlédla jsem ji tam sedět jen jednou. To když přišla bouřka. Přiletěla, opatrně se uvelebila na potomcích a z roztažených křídel vytvořila nad hnízdem stříšku.

Pak mě jednou ráno vzbudil hlasitý ptačí křik. Rozespalá jsem nejdříve nechápala, co se děje, ale potom jsem ve zlé předtuše vyběhla ven. Pozdě. Pod hnízdem leželo jedno z Kosáčat. Mrtvé. O pár metrů dál druhé ještě teplé ptačí tělíčko. Třetí jsem našla o něco později utopené v bazénu.
A mezi tím zmateně poskakovala zoufale křičící paní Kosová. Bez ocásku. Dlouhá ocasní pera ležela roztroušená po trávníku. V šoku se ani nepokusila přede mnou schovat a jen volala a volala. Ten obrovský žal statečné ptačí mámy mě opravdu dostal…

Říká se, že kosové jsou teritoriální. Pár má své stálé místo, které si hlídá a jiné kosy tam nepustí. Ale pan Kos s paní zmizeli. Umlkly večerní písně z nedalekého modřínu, po trávníku začali hopkat jiní ptáci. Trávu kolem keře jsem posekala a Bája zase mohla na své místo. Kosové za sezónu hnízdí několikrát, a tak jsem v bláhové naději, kdykoli jsem šla kolem, opatrně nakoukla do hnízda. Nic. Zůstalo prázdné.
Po pár dnech jsem v jiné části zahrady zahlédla mezi řádky jahod známou siluetu: tmavohnědý kos bez ocasních per. Paní Kosová přiletěla zkontrolovat letošní úrodu! Čekala jsem nehnutě. Dokáže ještě bez ocasního kormidla létat? Dlouho hopkala mezi jahodami, zobla sem, zobla tam – kupodivu jsem se nezlobila kvůli znehodnoceným plodům – a když měla dost, vzlétla a zmizela v lese. Sláva!
A včera navečer, když jsem šla zalít zahradu, dolétla ke mně známá píseň. Zahodila jsem konve a běžela k modřínům.
Na samotné špičce největšího z nich seděl pan Kos a zpíval a zpíval...


12 komentářů:

  1. Hezky napsané. Stejně u nás dopadla paní drozdová.

    OdpovědětVymazat
  2. Bohužel, stává se, vídám to okolo také.
    Milovníci koček se často neuvědomují, že ony stojí za vyhubením několika desítek druhů ptáků(zvláště třeba na ostrovech). Údajně zvládnou zlikvidovat i přes 3miliardy kusů za rok, obrovské číslo.
    Jejich největší problém je ona domestikace, kdy se z nich stali pouze zabijáci. Neloví pro potravu, i když to mají zakořeněno v genech, protože vědí, že doma dostanou něco chutnějšího. Takže zvládnou za pár vteřin zlikvidovat kolonii, aniž by je zajímal hlad. Kdyby ano, tak s první kořistí někam zalezou a nenechají se ničím rušit.
    Jedinou šancí jsou zábrany, ale musí být dostatečně vysoko, aby si neublížili lidi a psy. Což bývá celkem problém....
    https://www.dumabyt.cz/image-wm.php?watermark=0&rubrika_id=91&link=5a97faf328c7a%2F2---schwegler.jpg
    Proti kunám si nejsem jistej, ale ty zase loví pro potravu.
    nenimito

    OdpovědětVymazat
  3. Nevím jestli to byla kočka, z textu, příjemného pro duši, to není zřejmé. Ale nevím proč všechno svalovat na kočku, když - bohužel - je nutné si uvědomit, že volná příroda nezná rovněž žádné smilování. Chybou totiž bylo využití místa pro hnízdo, sice dobře pro člověka pozorovatelného, ale pro mláďata bohužel nebezpečného. I tak ale probíhá - zase mnohdy bohužel z našeho dnešního hlediska - přirozený vývoj.
    Kdysi dávno jsem viděl přírodopisný dokument o liščích mláďatech, kde byl jeden potomek nadmíru aktivní během nepřítomnosti matky lišky a dokonce se sám vydával na průzkum i když jen velmi blízkého okolí východu z doupěte. Po několika záběrech bylo o jednoho potomka u lišky méně, ale nebylo řečeno jestli to byl právě ten nejzvědavější (ten pořad si pamatuji stále dobře, i když ne jeho název, byl opravdu velmi dobře zpracován).
    Na druhou stranu, když už tu byla řeč v diskusi o kočkách, pak musím říci, že osobně neznám nikoho, kdo by choval kočky tím způsobem, aby je vykrmoval a zabezpečoval vším sám. Kočky jsou dost samostatné a pokud nechtějí, tak prostě neudělají nic. Myslím tím vůbec nic. Kočka vás prostě musí sama přijmout do své "rodiny". U babičky a dědy udělali jen to, že novou kočku nebo ještě spíše kotě zavřeli na dva tři dny do velké klece ve stodole, kde ji krmili a to s tím, aby si kočka zvykla na prostředí a pak ji vypustili na svobodu. Žádná neutekla. Nikdy je však nepouštěli dovnitř do domu. Pokud bylo špatné počasí, či hodně sněhu, pak se o kočku postarali vždy nějakým jídlem, kočky to dávali najevo čekáním před verandou (jinak kočky byly povětšinou v takovém počasí ve stodole. Několik koček se dokonce naučilo, že když přinesou myš na předzápraží, pak dostanou mlíčko. A dokonce si pamatovaly, kdy (dvakrát za týden) přiváží do Jednoty mléko a že v neděli sice nedostanou mléko, ale za odměnu pořádný kousek syrového masa. Nikdy nebylo zjištěno, že by útočily na ptáky. Zavíraly se jen na dobu zabíjačky. Kočka se nedá chytit nebo pohladit zdaleka každým a pokud není velmi vzácně zaskočena a zmatena tak vždy včas odejde. Mně osobně se nikdy a nikde kočky ani psi nevyhýbali a ani na mne nebyli "zlí" až na psy "debily" a "magory" kocoury (vždy nejspíše zkaženi člověkem). Když váhali nebo byli zmateni, stačilo na ně v klidu promluvit a projevit zájem. Ale přístup musí být upřímný a hlavně nemít strach, či nějaké obavy.
    Kdo způsobil katastrofu pro kosí rodinku se zřejmě nedá zjistit, ale dravců i u nás je víc, než si myslíme. Jinak lze souhlasit se škodlivostí koček v některých případech, kde původně kočky nebyly, ale to se jedná mnohem pravděpodobněji o rozmnožení zdivočelých koček. Ostatně kdo by předpokládal, že jednu velkých kontinentálních katastrof způsobí obyčejní králíci? A následně mnou zmíněné lišky ...
    Viz např. zde:
    https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/prif/ps13/biogeogr_2/web/pages/index_book_4-8-1.html
    Jinak svět ve kterém žijeme je takový jaký je. Naši předkové (a i my) vyhubili hodně původně zde žijících druhů. Takže náš okolní biotop je tím silně poznamenán. Otázka kdo je vinen je tak širší než se zdá.

    Jo, děkuji za pohlazení duše, i když smutné, Bedřich

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kočku jsem typoval, protože za bílého dne jsou jedni z mála, co si troufnou do cizích zahrad. Kuny jen po půlnoci a ve stínech, tu nezahlídnete. Jen jsou po ní vidět občas nějaké skoro viditelné chomáčky chlupů.
      Je vidět, že jste nikdy s žádnou kočkou nežil, nepozoroval a nevnímal. Nepouštění do domu není soužití:-)
      Měl jsem to každodenní štěstí přes 20let, se psy ještě déle.... a nechtějte vědět, kolik sýkorek, vrabců a kosáků jsem za rok honil po bytě, když mi je donesla se pochlubit. Dokonce i párkrát holuby. Většinou měli štěstí, že je donesla živé, jen trochu pocuchané.

      Daleko větší dravci jsou podle mne kuny. Častokrát pozoruji, jak loví veverky. TO je hukot a řev přes půlku lesa, když lítaj ze stromu na strom a honí je. A to si myslím, že je daleko lehčí ulovit ptáky než chytřejší veverku, co během 2s přeskáče přes 4 stromy, protože se nenechá překvapit ze zálohy.

      "vyhubili hodně původně zde žijících druhů"? To je podle mne trochu nepřesné, tedy pokud k tomu přičtete domestikovaná:-)
      Stačí se podívat třeba na dnešní podíly.... Což před příchodem člověka bylo URČITĚ jinak.
      "Podle Vaclava Smila z manitobské univerzity tvoří lidi 30 procent z váhy všech savců planety, domestikovaná zvířata tvoří 67 procent a divoká zvířata pouhá 3 procenta. "
      https://salatovelisty.cz/2016/07/11/lide-zenou-evoluci-zeme-tvori-a-nici-druhy/
      popř.
      https://salatovelisty.cz/2016/07/20/studie-uvadi-ze-venkovni-kocky-zabiji-az-3-miliardy-ptaku-rocne/
      nenimito

      Vymazat
    2. Bydlíme na kraji lesa, takže káňata a poštolky tu jsou na denním pořádku. Tito dravci však loví jako blesk z čistého nebe, v letu uchopí kořist a během vteřiny jsou pryč. A to nebyl případ, o němž jsem nahoře psala. Ten silně připomínal maskr z radosti ze zabíjení. Takže já za tím vidím potulné kočky, o které tu také není nouze.

      Vymazat
    3. Osobne by som tipoval na lasicu. Ak mali vycucanú krv. Inak mačka.
      Pre podporu vtákov mám na záhrade veľké stromy a 2 pitbul-aziatov. Žiadna mačka ani kuna nemá šancu. A ja si vychutnávam vtáčí spev.
      Michal

      Vymazat
  4. Nojo, takovych pribehu jsem zazil take par. Vychovu a zachranu malych kosaku mam uz celkem zmaknutou a tak se podari zachranit cca 60-70% mladat, tak ze je ruzne poschovavam a vysvetluji kam maji lezt a kam ne. A oni docela poslouchaji a tak se celkem dari. Jeste kdyby to nebyli takovi pitomci a nevrhali se z hnizda dva dny pred tim, nez jsou schopni letat, to by byla uplna Nirvana.
    Ahoj vsem

    OdpovědětVymazat
  5. Taková je příroda. Viděl jsem, když sýkorky uklovaly vrabce, rozklovaly mu hlavu a snědly mozek. Hlavně nesmíme zvířatům a ptákům přisuzovat nějaký "charakter", nějaké lidské vlastnosti. Vše se řeší vyhnáním nebo zabitím.

    OdpovědětVymazat
  6. U nás toto z přehledem dělají straky. Buď rozklovou ve hnízdě vajíčka, nebo vyhodí z hnízda mláďata. Dělají to systematicky, jedna nebo dvě straky odlákají dospělé z hnízda a další vlítne do hnízda a postará se o zbytek. Jedná se konkrétně o rehky a vrabce. Vlasta

    OdpovědětVymazat

Podmínky pro publikování komentářů