VELKÁ CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY 4

- předchozí část -

Cesta na Olchon

Den čtrnáctý:

Ráno dáváme věci do auta. Oleg nám sděluje, že s námi bohužel už nemůže jet natankovat benzín a nakoupit, protože má nějaký jiný plán. Nicméně mi polopaticky vysvětlí, kudy pojedeme a kde máme nakoupit, abychom pokud možno na Olchonu, kde je kvůli turistům dost draho, nemuseli nic pořizovat. Auto má samozřejmě navigaci, ale v ruštině, tak se spoléhám spíš na klasické mapy, které jsme si prozřetelně pořídili.
Vyrážíme.

Nejprve už sami k pumpě. Napřed se tu musí zaplatit, kolik chceme natankovat, teprve potom teče benzín do nádrže. Od pumpy asi 15 km do obchoďáčku ve vesnici Chomutovo. Obchoďák je malý, ale mají tam všechno, co potřebujeme. Sortiment je podobný jako v Čechách. Pokračujeme dál. Autíčko jede dobře.

Cesta na Olchon

Jak se blížíme k Olchonu, přibývají krávy a koně u silnice, někdy i na silnici. V jednom případě jsme to dobrzdili jen tak, tak. Kráva jedna!

Uhni, ty krávo!

U cesty stojí "dacan” - sloup ovázaný barevnými stuhami. Je to burjatské obětní místo, kde všichni, i turisté, zastavují. Dáváme burjatským bohům trochu vína, drobné mince a stuhu z toaletního papíru. Jinou nemáme, protože jsme s tím nepočítali.

Po asi 200 kilometrech končí asfalt. Ještě 30 km a budeme u převozu na ostrov. Olchon je největší z bajkalských ostrovů a táhne se ve směru jihozápad-severovýchod. Je asi 70 kilometrů dlouhý a až 15 - 20 km široký. Je turisty hojně navštěvovaný a ubytování je proto vhodné si zajistit alespoň půl roku předem. 

Ostrov Olchon je od pevniny oddělen průlivem Olchonská vrata; převoz zajišťuje trajekt, který jezdí každou hodinu – pro turisty. Místní se přepravují druhým trajektem, který jezdí každou půlhodinu.

Před námi je fronta na trajekt

Část fronty

Vypravili jsme se záměrně v neděli, kdy se všichni z ostrova vrací domů, a tak doufáme v malou frontu na příjezdu. Někdy se totiž stojí 5 - 6 hodin, ale i déle. Máme štěstí: když přijíždíme, fronta je sympaticky krátká, čekáme jen necelé dvě hodiny. Než na nás přijde řada, procházíme místní stánky s občerstvením a suvenýry.

Minimálně tři druhy českého piva mají všude

Mariška dává prodavačce na sebe kontakt do Čech a dostává na nákup slevu 50 rublů. Pak jdeme na malý kopeček a necháváme se tam vyfotit sympatickým vousáčem. Je to Francouz z Paříže.

A pak už najíždíme na trajekt, kam se vejde 18 aut a samozřejmě lidi. Za trajekt se nic neplatí. Je to sympatické a podporuje to příjezd turistů. Plujeme jen chvilku a za 15 - 20 minut už vjíždíme na ostrov.

Jsme na ostrově...

... a vyrážíme na další cestu.

Na Olchonu také není asfalt, silnice je ale bytelná, alespoň 15 – 20 m široká a sjízdná po celý rok. Je sice pevná a široká, ale při jízdě máte pocit, jako byste jeli po kolejích (po pražcích). Asi proto jsou vedle ní paralelně vyježděné cesty v trávě.

Zem je hlinito-písčitá, na kopcích kamenitá až balvanitá. Za každým autem se zvedají oblaka prachu, a tak si trochu připadáme jako v Africe na safari.

A za chvilku už budeme "doma"

Po 35 kilometrech přijíždíme do cíle, do vesnice Chužir. Je to centrum ostrova.

Hlavní ulice v Chužiru

Ubytováváme se u paní Olgy. Máme už půl roku předem zamluvenou chatičku pro dva, za 1.100 rublů na den, což je dobrá cena.

Tady jsme teď doma

V chatičce jsou dvě postele, stolek, věšák, koberečky a topení (přímotop na elektřinu). O 10 metrů vedle je jídelna společná pro asi 8 chatek, s pitnou vodou, kuchyňkou, lednicí, rychlovarnou konvicí a vařičem. Záchod je dvojdomek: z jedné strany burjatská díra a z druhé strany klasický suchý záchod. Pod širým nebem pak teče voda na mytí a večer je otevřený sprchový kout s teplou vodou. Spokojenost, přiměřené.

Po ulicích Chužiru volně běhají psi. Slepice ale mají lidé zavřené. Volně běhají také krávy. A krávy na Olchonu je vůbec kapitola sama pro sebe. Když chcete v Evropě chovat krávu, zavřete ji do chléva, nebo jí oplotíte louku. Na Sibiři, alespoň všude, kde jsme byli, si naopak musíte oplotit pole, popř. zahrádku, jinak vám ji krávy sklidí. Někdy i koně. Spasou tu trochu trávy, která tu roste, a pasou se samozřejmě i v lese. 

Kráva sibiřská

Zvířata nikam nepospíchají.

Koně mají přednost

Krávy taky

Nevím, jak se pozná, komu ty krávy patří. Asi na zimu přijdou domů... Později jsem ale zjistil, že krávy chodí domů každý večer na dojení. Asi je tam čeká nějaká mňamka, aby se rády vracely. Tam, kde jsou infikovaná klíšťata, zakousnou se do krávy a ta je pak také infikovaná. Nic si z toho ale nedělá a dává mírně infikované mléko. Místní ho vypijí a jsou tak jakoby očkovaní proti infikovaným klíšťatům. Alespoň mi to tak tvrdili. Parádní také je, že se tu nevyskytuji komáři ani ovádi, či jiná havěť, která by se popásala na lidech.

Na mušku nebo na splávek?

Olchon je z poloviny porostlý řídkou trávou a z poloviny převážně jehličnatými lesy - borovice a modřín. Z listnáčů osika a bříza. Rusové Bajkalu říkají moře. Stejně jako u moře tu totiž stále fouká vítr. V zimě tu sice napadne asi půl metru sněhu, ten vítr ho však odfouká a ostrov je tak ochuzen o vláhu. Na vegetaci je to znát.

Pobřeží je hodně členité, obklopuje ho mnoho zálivů, mysů, pláží, skal a pohoří. Ty pláže jsou opravdu nádherné, podobné těm v Chorvatsku - od písčitých, přes kamenité až k balvanům nebo skalám čnícím přímo z moře. Na rozdíl od Chorvatska však má voda v létě pouhých 8 – 10 stupňů, jen v některých zálivech, které jsou mělčí, se může prohřívat k 15 - 20 stupňům. 

Na plážích skoro nikdo není

Bolšoje moře - jižní pobřeží Olchonu

Čtrnáctý den byl opravdu nabitý. Večer stíháme už jen procházku po břehu a pak... už je tma.

- pokračování -

autor: Jan