Rozumné rodičovství podle rad neurovědkyně

Mnoho dnešních rodičů je doslova posedlých vývojem svých dětí. Podsouvají svým ratolestem různé rozvíjející hry, téměř od batolecího věku je zapisují do všemožných kroužků a jsou pevně přesvědčeni, že takto svým dětem poskytují pro život nepopiratelné výhody.

Něco úplně jiného si však myslí známá ruská psycholingvistka a neurobioložka, profesorka Státní univerzity v Petrohradě, Taťána Černigovská, s jejímiž myšlenkami jsme se mohli seznámit již v jednom z předchozích článků.

Ve své přednášce „Jak naučit mozek učit se“ vysvětluje, že není tak důležité krmit dítě znalostmi, ale především ho naučit, jak správně mozek používat. Jinými slovy, naučit ho učit se!

Taťána Černigovská k tomu řekla:

Je velmi důležité, aby se děti začaly učit v tom správném období. Hlavním problémem dnešního dítěte jsou totiž ambiciozní rodiče.

Když mi říkají: „Svého synka jsem začal učit číst už ve dvou letech!“, odpovídám: „Ty jsi ale hlupák! K čemu je to dobré? Ve dvou letech to synek ještě nemůže dělat! Jeho mozek na to není připraven! Pokud ho budete drezírovat – tak samozřejmě nakonec číst bude, a možná dokonce i psát, ale vaším úkolem je něco jiného.

U dětí existuje obrovská variabilita v míře rozvoje. Máme pro to takový termín - „věk školní zralosti“. To znamená, že jednomu dítěti je sedm a druhému je sedm, ale zatímco první už chodí do školy, druhé si ještě dalšího půldruhého roku musí hrát s medvědem a teprve pak může zasednout do školní lavice.

Podle oficiálních údajů má více než 40 % našich dětí potíže se čtením a psaním ještě na konci prvního stupně základní školy. A dokonce i v 7. třídě naleznete ty, kteří čtou špatně.

U těchto dětí je celá kognitivní síla mozku napřena na rozeznávání písmen. Proto i když třeba text relativně dobře přečtou, nemají už dostatek sil na to, aby porozuměly významu, a jakákoli otázka na obsah přečteného je zažene do slepé uličky.

1. Rozvíjejte jemnou motoriku

Stojíme před velmi obtížným úkolem: jsme na křižovatce mezi člověkem, který psal podle předlohy a četl běžné knihy, a člověkem, který čte hypertexty, vůbec neumí psát, pracuje s ikonkami a dokonce ani nepíše texty. Je důležité pochopit, že to už je jiný člověk a že má jiný mozek.

Nám dospělým se takový jiný mozek líbí a jsme přesvědčeni, že tu nehrozí žádné nebezpečí. Ale ono tu je!

Pokud se malé dítě po příchodu do školy neučí psát, nezvyká si na malé filigránské pohyby pera, pokud ve školce nic neslepovalo, nestříhalo nůžkami a nenavlékalo korálky, nevyvíjejí se jeho jemné motorické dovednosti. A to je přesně to, co ovlivňuje funkce řeči. Pokud u svého dítěte necvičíte jemné motorické dovednosti, nestěžujte si později, že jeho mozek správně nefunguje.

2. Poslouchejte hudbu a učte tomu i své děti

Moderní neurovědy aktivně studují mozek v době, kdy na něj působí hudba. A tak nyní už víme, že když je hudba zapojena do lidského vývoje v raném věku, výrazně to ovlivňuje strukturu a kvalitu neuronové sítě.

Když vnímáme řeč, dochází k velmi složitému zpracování fyzického signálu. Do uší se nám derou decibely a intervaly, ale tohle všechno je fyzika. Ucho poslouchá, avšak mozek slyší.

Když se dítě učí hudbě, zvykne si dávat pozor na malé detaily, rozlišovat zvuky a intervaly mezi nimi. A právě v této době se formuje jemná organika neuronové sítě.

(Pozn. Vlabi: zdůrazňuji, že profesorka Černigovská má na tomto místě samozřejmě na mysli aktivní hudební vzdělávání dětí, nikoliv pasívní příjem hudby jako kulisy.)

3. Nedovolte mozku zlenivět

Ne všichni lidé na naší planetě jsou geniální. A pokud má dítě špatné geny, pak s tím nic nenaděláte.

Ale i když jsou geny v pořádku, pak to stále nestačí. Babička může dítěti koupit skvělé piáno Steinway, ale vnouček se musí na něj naučit hrát. Stejně tak může potomek získat skvělý mozek, ale pokud se nebude vyvíjet, formovat, vymezovat, vylaďovat, je vše marné, předpoklady se nevyužijí. Mozek zdegeneruje, nebude-li mít kognitivní zátěž. Pokud budete šest měsíců ležet na pohovce, nebudete už schopni vstát. A to samé se stane mozku.

4. Nezaměřujte děti pouze na JCZ (Jednotné celostátní zkoušky).

Myslím, že je každému jasné, že kdyby se Shakespeare, Mozart, Puškin, Brodsky a další významní umělci pokusili složit jednotnou státní zkoušku, neuspěli by. A ani v testu IQ by nejspíš neuspěli.

O čem to svědčí? Jen o tom, že IQ test je bezcenný, protože nikdo nepochybuje o Mozartově genialitě, kromě bláznů.

Existuje taková karikatura, která zobrazuje zvířata, jež mají vylézt na strom: opici, rybu a slona. Různá stvoření, z nichž některá nejsou uzpůsobena k tomu, aby lezla na strom, ale umí zas něco jiného, co se však zrovna nepožaduje. A to je přesně to, co nám náš moderní vzdělávací systém předkládá jako předmět obzvláštní hrdosti – JCZ.

Myslím, že je to velká škoda. Pokud ovšem chceme připravit na život lidi, kteří budou pracovat na montážní lince, pak je to samozřejmě systém optimální. Ale pak musíme rovnou přiznat: konec, ukončili jsme vývoj naší civilizace. Budeme držet Benátky nad vodou tak dlouho, jak jen to bude možné, a nepotřebujeme nové, protože už máme mistrovských děl tolik, že je není kam dát. Pokud však chceme vzdělávat tvůrce, pak je tento systém to nejhorší, co mohlo být vynalezeno.

5. Učte chlapce a dívky odlišně

S chlapci je třeba mluvit stručně a konkrétně. Pro maximální účinek by měli být zapojeni do aktivní práce, oni prostě nedokážou sedět v klidu. Mají tolik energie, že je nejlepší se je pokusit nasměrovat pokojným směrem, dát ventil, navíc přímo během vyučování.

Nezavírejte je v malém uzavřeném místě, dejte jim prostor a možnost pohybu. Kromě toho chlapcům je třeba dát více praktických úkolů, vymýšlet soutěže a naopak co nejméně nudných písemných úkolů; ty jsou v jejich případě k ničemu.

A musí být chváleni, i za maličkosti. A ještě jeden zajímavý fakt: ukázalo se, že chlapci by měli být vzděláváni v chladnějších místnostech než dívky, protože jinak během vyučování jednoduše usnou.

Dívky rády pracují ve skupině, potřebují kontakt. Dívají se navzájem do očí a rády pomáhají učiteli. A co je důležité: dívky není třeba chránit před pádem nebo umazáním, měly by zažít „kontrolované riziko“. Měly by mít příležitost upadnout - nechte je upadnout a naučte se s tím vyrovnat.

Dívky nemají rády ostré hlasité rozhovory, ale vyžadují nepostradatelné emocionální začlenění a také milují barevný svět, to znamená, že třída pro dívky by měla být pestrá.

Citlivý individuální přístup může ze špatného žáka udělat premianta. Ne všichni outsideři jsou totiž opravdu špatní, v některých z nich může dřímat Mozart navždy ubitý díky geniálnímu úsilí učitelů.

6. Dělejte přestávky

Obvykle se předpokládá, že pokud dítě během učení něco zapomene, je to špatně, pokud je rozptýlené - zase špatně, přestávka je také špatná, a pokud usne - je to přímo průšvih.

To všechno je ale chyba! Všechny ty přestávky nejsou překážkami v zapamatování materiálu a zpracování informací, ale právě naopak – pomáhají. Přinášejí mozku možnost uložit a osvojit si získané informace.

Nejlepší, co můžeme udělat, pokud se máme na zítra něco naléhavě naučit, je přečíst si to večer a hned jít spát. Hlavní činnost mozku totiž nastává, když spíme. Aby informace spadaly do dlouhodobé paměti, je nutný čas a určité chemické procesy, které se vyskytují jen ve spánku.

Neustálé napětí kvůli tomu, že jste něco nezvládli, něco nevyšlo, chyby zas a znovu a určitě nic nevyjde, to je to nejhorší, co můžete pro sebe udělat. Nesmíte se bát chyb. Aby se učení usnadnilo, musíte si uvědomit, že učení probíhá neustále, nejen u psacího stolu. Pokud člověk jen sedí u stolu a předstírá, že studuje, z toho opravdu nic užitečného nevzejde.

A jaký je váš názor na tuto věc?

Autor: Nikita Skorobatov

zdroj: https://lifter.com.ua/uchu-syna-chitat-s-2-let-ya-neyrobiolog-i-menya-pugaet-tshcheslavie-roditeley-1899

překlad: Vlabi