2. 2. 2019

Mozek uchovává jakoukoli informaci, aneb proč se vyhýbat destrukci

Proč komunikace není hlavním úkolem jazyka, je pro mozek nebezpečné odkládat práci na poslední chvíli a proč je tvrzení, že nervové buňky nejsou obnovovány, dávno zastaralé? O tom všem hovoří profesorka Petrohradské státní univerzity, doktorka filologie a biologie, představitelka moderní vědy v Petrohradě Taťána Černigovská.


Co nás obklopuje je výtvorem našeho mozku?
Bohužel je mozek nyní módní záležitostí a jeho funkcemi se zabývají lidé, kteří jsou vzdáleni vědě. Myslím, že je to proto, že chceme vědět, kdo jsme. Není nic složitějšího než mozek, vůbec si to nedokážeme představit. Již několik let jsem ohromena větou akademika Vladislava Lektorského „Mozek se nachází ve světě a svět se nachází v mozku." Jaké důvody máte k tomu, abyste věřili, že všechno, co vidíte, není produktem vašeho mozku? Pro osobu s halucinacemi jsou její vize stejnou skutečností a není možné jí dokázat, že to tak není. Věta Lektorského je nebezpečná – není totiž jasné, jak se z toho dostaneme ven. Takže je lepší, o tom na noc nemluvit.

Jsou lidé vládci planety?
Myslíme si, že jsme pány přírody, nejlépe všeho na Zemi a že jimi také zůstaneme. Ale ve skutečnosti tu jsme teprve krátce, například ve srovnání s delfíny a jejich neuvěřitelným mozkem, který je ještě daleko složitější než ten náš. Oni tu jsou už 60 milionů let a my teprve 250 000, což není ani milisekunda na škále evoluce, takže není na co být pyšný. A to nikdo netvrdí, že to je konec evoluce. Není jasné, kam se budeme ubírat: budou-li to kyborgové, což je velmi pravděpodobné, anebo biologické bytosti a pak je očividné, že rozvíjet se bude mozek. Ne uši.

Člověkem se rodíme, nebo stáváme?
V roce 1970 byl natočen film „Divoké dítě“ geniálního režiséra Françoise Truffaulta. Zachytil skutečný příběh: byl objeven osmi až desetiletý chlapec podobný člověku, ale tak docela jím nebyl. Takové lidi nazýváme „Mauglí“ a máme tím na mysli, že se rozvíjeli mimo lidskou společnost a jazyk. Hlavní otázkou tohoto filmu je: člověkem se rodíme nebo stáváme? To znamená, zda je nutné pro to pracovat, nebo tento status získáme na základě toho, že se narodíme? Nebudu vyprávět děj filmu, který nekončí dobře; jsme totiž ustrojeni tak, že určité procesy musí proběhnout v určitou dobu. Týká se to jazyka, ale i všech ostatních funkcí.
Před několika lety jsem byla v pořadu "Škola zlomyslnosti" u dvou hadů – Taťány Tlusté a Duni Smirnova. Druhá se rychle vytratila, ale bojovná Taťána Nikitična řekla velmi moudrou věc: „Srovnejme genom s kávovarem, který je už váš a stojí v kuchyni. Ale aby fungoval, musíte: a) nalít vodu; b) nasypat kávu; c) stisknout tlačítko, jinak se nic nestane“. Uhodila tím hřebíček na hlavičku: pokud jsou geny špatné, nemůžete nic dělat – smůla je smůla. Ale pokud jste se narodili a jste v pořádku, není to ještě všechno, musíte se, abyste se stali člověkem, dostat do společenského a jazykového prostředí, a to včas. Co je to „včas"? Je to samozřejmě nepřesný koncept – lepší je, když se to stane před třetím rokem, a nezbytné do šesti. Existují tu dva hráči: geny a zkušenosti, které umožní, anebo neumožní vrozené schopnosti realizovat se. Můžete se narodit jako Mozart, ale nikdy se jím nestane, pokud...

Společný genetický mechanismus pro všechny lidi
Nyní je na zemí zhruba 6000 jazyků, které se jeden od druhého více či méně výrazně liší strukturou, ale spojuje je společný genetický mechanismus, který umožňuje každému zdravému dítěti zvládnout svůj rodný jazyk. Jeho mozek musí udělat obrovskou práci  rozluštit nejkomplexnější kód. Dítě se dostává do jazykového prostředí a musí ji dekódovat, mozek píše sám sobě učebnici a my bychom dali nevím co, abychom viděli, jak to ve skutečnosti probíhá. Pokud by se nám to totiž podařilo, výchova a vzdělávání by se změnily. Veškeré úsilí kognitivních věd je v současnosti zaměřeno na pochopení toho, jak to funguje, protože na tom závisí vše ostatní. Ten, kdo vyhraje tuto hru s mozkem, dostane všechno najednou. Ale nemyslím si, že je to možné.

Existuje gen paměti?
Člověk má obrovské množství genů, které pracují na mozek, jmenovitě na něj, protože právě on je výsledkem celé evoluce. Existuje mnoho hloupých knih a spekulací na toto téma: lidé hledají gen paměti, myšlení, ale to je vše nesmysl, každý, kdo má alespoň základní vzdělání, chápe, že takové složité věci nemohou být spojeny s jediným genem.

Jak se objevilo vědomí?
Víme, že v mozku je 49 míst, kde se z nějakého důvodu evoluce výrazně zrychlila  změny proběhly 70krát aktivněji. Z jakého důvodu, není známo. Je možné samozřejmě začít vyprávět příběhy o mimozemšťanech nebo o Stvořiteli, kterého už unavovalo dívat se na tu nudu, a rozhodl se situaci napravit. Ale fakt zůstává faktem: naše hlavní zóny, tj. čelní a frontální části mozku, které jsou zodpovědné za složité myšlení a jazyk, se začaly rychle rozvíjet. Znovu pokládám hloupou otázku: na co nás vesmír potřebuje? Tam je vše v pořádku, elektrony a planety vědí, jak se mají točit. K čemu příroda potřebuje stvoření, které by poznávalo její zákony? Neudělali jsme nic dobrého, hodně jsme toho zničili a pokračujeme v tom. A proč jsme se začali rozpoznávat jako osobnost? Možná se systém rozvíjí a dostává se ke složitému prahu, na kterém se automaticky objeví vědomí. A pokud je tomu tak, pak nemáme důvod pochybovat o tom, že u umělé inteligence, s níž si tak neuváženě hrajeme, se jednou objeví také.

Proč si mozek pamatuje absolutně všechno?
Každý z nás se narodil se svou vlastní neuronovou sítí, navíc malé děti mají více neuronů než dospělí, a ty v případě neupotřebení zmizí. Dále se na této neuronové síti zapisuje text našeho života. Když přijde čas setkání se Stvořitelem, každý svůj text představí a tam bude vidět všechno: co kdy jedl, pil, s kým se stýkal. Pokud nedojde k Alzheimerově nebo Parkinsonově chorobě, pak mozek uchovává veškeré informace, kolem kterých prošel, ucítil je, viděl a  ochutnal, pil a tak dále,... všechno je tam uloženo. Pokud si to nepamatujete, neznamená to, že to v mozku není. Existuje mnoho způsobů, jak to dokázat, nejjednodušší z nich je hypnóza. Proto neustále říkám: není možné číst hloupé knihy, stýkat se s hlupáky, poslouchat špatnou hudbu, jíst nekvalitní jídlo, nebo sledovat mizerné filmy. Když totiž někde na ulici sníte zkaženou klobásu, můžete ji ze žaludku dostat, ale z hlavy – z hlavy nedostanete nic: co tam padlo, to tam zůstane.

Proč je jazyk záchranou?
Lidský jazyk je pro nás záchranou, každou nanosekundu přichází obrovské množství informací odkudkoli: zrak, sluch, cit, chuť, vůně, to je nepřetržitý proud. Jazyk je jedním z nástrojů, jak tomuto chaosu čelit, protože nám dává možnost dát to vše do přihrádek. Jen on rozdělí třídy a pojmy. 99 % lidí si myslí, že jazyk je komunikace, ale zdá se, že to není jeho hlavní úkol. Nejvýznamnější lingvista světa, Noam Chomsky, je přesvědčen, že jazyk byl vytvořen ne pro komunikaci, ale pro myšlení a komunikace je jen vedlejším produktem. Pro komunikaci je důležité, aby bylo přijato přesně to, co je přenášeno, takže ideální verzí je morzeovka. Jazyk je totiž neuvěřitelně nejednoznačný, v něm mají stejná slova různé významy v závislosti na posluchači. To znamená, že to není pro komunikaci optimální nástroj.
Kde se v mozku nachází paměť?
Lidský jazyk není strukturován jako jiné formy komunikace na Zemi: je hierarchický, skládá se z nejmenších elementů  fonémů, které tvoří slabiky, morfémy, slova a tak dále. Vědy, kterými se zabývám, se snaží tuto strukturu pochopit. Například, jaké důvody mám věřit, že existují podstatná jména a slovesa? Přitom když pracuji s pacienty, vidím, že jedna část z nich zapomněla slovesa a druhá podstatná jména. To dokazuje, že se jimi zabývají různé zóny. Každá část mozku plní svůj úkol, ale vždy funguje jako celek. Paměť v něm sídlí všude. Diskuze o tom, zda používáme 5 % nebo 10 %, jsou úplně mimo. Jedná se o obrovskou neuronovou síť, která není lokalizovaná a je dynamická. Jedna a tatáž věc nemůže být vzpomínána dvakrát, protože podruhé budete reprodukovat poslední proces vzpomínání. Tento soubor je již přepsán a bude to dělat znovu.

Je pro mozek nebezpečná velká zátěž?
V jednom z projektů jsme sledovali, co se dělo v mozku během intenzivní práce, kdy bylo potřeba provádět různé úkoly velkou rychlostí. Zjistili jsme, že mozek přejde do hrozného stavu, kdy čím hůře, tím lépe  mírné dávky stresu jsou  tedy užitečné. Všichni bojujeme s hrozným zvířetem zvaným „deadline“ (poslední termín). Když mi zbývají do uzávěrky poslední hodiny, zmobilizuji se a stihnu všechno. A pak se můžu ptát, proč jsem to neudělala už předevčírem? Proč bylo nutné vybojovat tuto válku? Znamená to, že na mě osobně (a to jsou individuální záležitosti) je třeba správně tlačit. Což samozřejmě neplatí pro všechny, je totiž nutné se sám se sebou seznámit.

Nervové buňky se obnovují
Někteří stále tvrdí, že nervové buňky se neobnovují, ale to není pravda. Vše závisí na tom, zda nutíte mozek stále pracovat – měli byste ho pravidelně zatěžovat. Pokud nezatěžujete svaly, budou atrofovat a totéž se děje s mozkem. Neměl by zahálet, jinak nastanou problémy. Když se zabýváte intenzivní intelektuální prací, můžete Alzheimera oddálit o řadu let. Vše tedy závisí jen na vás: učení mění mozek fyzicky, zvyšuje se hustota neuronové sítě, zvyšuje se její kvalita, dendrity a axony rostou. Lidé se mě ptají: „Má na mozek vliv káva?" Samozřejmě že ano – vliv má káva i zelený čaj a whisky, naprosto všechno.


překlad: Vlabi

9 komentářů:

  1. Jen takové drobné zamyšlení nad textem -
    "...na této neuronové síti se zapisuje text našeho života. Když přijde čas setkání se Stvořitelem, každý svůj text představí a tam bude vidět všechno..."

    Když přijde čas setkání se Stvořitelem, nerozpadá se v prach tou dobou už neuronová síť a to včetně DNA? Pokud je tedy paměť v neuronové síti, jak lze "svůj text" představit Stvořiteli? Osobně v tom vnímám zásadní rozpor v celkovém pojetí - z nadhledu. Buď i coby vědec pracuji s možnostmi, že je něco jako Stvořitel a pak se paměť (vzpomínky) pravděpodobně ukládají (i?) mimo mozek nebo žádná vyšší instance není a není třeba si dělat hlavu s tím, s čím před ní předstoupíme a mohu mozek studovat z pohledu materialismu ("suché vědy").
    Možná je tato záležitost v článku vytržena z kontextu, ale osobně z něho vnímám roztříštěnost vycházející z dvou protikladných, vzájemně se vylučujících možností:
    existence vs neexistence něčeho nás přesahujícího.
    Pak totiž i správné dílčí poznatky nemohou vést ke správným závěrům, které by umožnily se dostat k dalším a dalším správným poznatkům vyššího řádu vedoucím k dalším správným závěrům atd. Zkrátka se zastaví v určitém bodě poznání bez možnosti postupovat dál, což je důvod stovek a tisíců postulátů držící zvědavé pátrače v začarovaném kruhu.

    S poznatky uvedenými z článku jinak souhlasím, jen tam tak nějak postrádám byť jen náznak směru odpovědí na otázku, kterou si položí snad každý člověk - Proč? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Michale, Černigovská si nemôže dovoliť povedať narovinu, že pamäť jednoducho v mozgu nie je a mozog je len modem, prišla by o vedecký status. Ona sa musí pohybovať v rámci materializmu, tak to môže len naznačiť takto nepriamo medzi riadkami.

      Z hľadiska architektúry súvislostí proste nedáva zmysel ako sa informácie ukladali v hmote mozgu a po smrti biologického tela sa stratili.

      s0lar

      Vymazat
    2. Existují zprávy o úřednících bez mozku, fungujících (sic v emerice) jako ostatní s mozkem (emerika náš nový vzor), ale mne trápí fundamentální téma. Co to jsou vněmy, myšlenky, sny a vzpomínky. Chápu jazyk jako základní kod převádějící produkty mozku na čirou abstrakci, takže pro přenos myšlenek, snů, představ potřebujeme fundamenty komunikace (kod, koder, dekoder, kanál, signál, vysílač, přijímač - jazyk (řeč), mozek zdroje, mozek příjmu, prostředí šíření signálu (zvuku), informace (zvuk), ústa, ucho). Všechno musí fungovat předvidatelně, exaktně (pravdivě, jednoznačně, přesně) a úsporně, což předpokládá znalost kodu (usance fonů, slabik, slov, pojmů, semantiky a syntaxe). Samo o sobě složitý průser. Většina mozků to zvládá slušně do 4 let věku probanda a pokud ne tak se propadá v reálné sociální síti do nebytí. Škola je záchranou pro ty co nástup abstrakce a usancí řeči nezvládnou do těch kritických 4 let. Žákům 1. ročníku SŠ jsem na zvídavý dotaz "proč se to učíme?" po pravdě odpovídal "já nevím jestli opravdu budete truhlář nebo budete prodávat slipy v kaufu". Žákům 3. ročníku jsem na dotaz "a k čemu nám to bude?" rovněž pravdivě odpovídal "vám opravdu k ničemu!. Asi jsem byl špatný učitel, protože pravda je sice cenná životní hodnota, ale říkat ji těm, kteří ani nevědí že existuje je fo-pa. Co se týče abstrakce neboli vytvořených myšlenek, tak tam jsem v rozpacích. Myslíme skutečně my a dokonce vlastním mozkem, nebo komunikujeme s nějakým universem, které nám napovídá a tím obohacuje o poznání? Přikláním se k druhé variantě již proto, že v dějinách planety Země existují pouze tři myšlenkoví giganti Sokrates (jeho žáci Platon a Aristoteles byli jenom odvárek učitele), Leonardo da Vici a Nikola Tesla. Čím si pozornost universa zasloužili se snažím zjistit celý život a nedaří se. Ale každý člověk může být zdrojem i příjemcem moudra od lidí či z universa. Mně se to stalo v 1. ročníku vysoké školy v roce 1969, kdy na cvikách z deskriptivy jsem pronesl "názor" panu Doc. Husárikovi, že "těch 21 základních úloh je strašně abstraktních". Dodnes vidím ty zkoumavé oči pedagoga, který lakonicky formuloval odpověď do tří slov "a čo nije?". Pochopil jsem, že abstrakce je základem všeho (komunikace, myšlení, představ, torby i uvědomování si tohoto). Doufám, že to bude číst a rozumět tomu co nejvíce prváků z VŠ. Jinak je to s našimi důchody a dožitím v prdeli.
      Ďuro Trulo alias Somárik Sprostučký

      Vymazat
  2. Michale,
    já osobně nemám problém si místo věděckého pojmu "neuronová síť" dosadit něco jako akášickou kroniku nebo modernější - informační pole, se kterýmižto termíny by však paní profesorka asi narazila. Anebo jí v tom brání život strávený ve vědeckém prostředí. Ale mezi řádky to tam cítím. To, že vůbec operuje s něčím jako "Stvořitel", je svědectvím, že s existencí nelokální formy vědomí v podstatě pracuje. A což teprve ta věta „Mozek se nachází ve světě a svět se nachází v mozku." Jak jinak jí rozumět? :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Vyborny clanek,diky. Naprosto souhlasim s tvrzenim,ze nervove bunky se obnovuji. Jen Musi clovek na sobe pracovat. Vidim lidi ve svem nejblizsim okoli,kteri treba drive hodne cetli,mohli jsme se bavit o cemkoli,dnes jen sedi u televize a hovory se zkratili na 10 minut. Potkavam i lidi,kterym je hodne pres 80 ,kteri pravidelne ctou,cestujou,dokonce jeste pro sebe studujou,a mozek maji jak 20 lety clovek.
    Moje vlastni zlusenost. Nekolik let jsem kouril po vecerech marihuanu (ani ne tak kvuli zabave,jako spise kvuli stresu,nespavosti) . Pomalu jsem sledoval,jak me samozrejme nebavilo si neco cist nebo delat,kdyz jsem si zapalil trávu,ale jen sedet a relaxovat pri hudbe ci televizi. Nastesti jsem clovek,ktery miluje ranni svitani,stavam mezi 4-5 rano,abych mel alespon 3 hodiny cas si precist co me zajima. A jak jsem tak srovnaval sebe,koukal jsem i na sve okoli. A vypozoroval jsem,ze lidem kteri namahaji mozek ,to stale dobre filtruje, i presto,ze treba pijou nebo kouri travu (samozrejme s mírou,a samozrejme ze si tim nici jine casti tela). Znam par lidi,kteri sice zijou zdrave ,ale protoze mozek nijak zvlast nenamahaji, tak si po 5 minutach nemame co rict.
    Takze chtel jsem vlastne rici,ze samozrejme jakekoli drogy ovlivnuji negativne telo i mozek,ale neni pravda,ze by se pri piti alkoholu nebo koureni travy NENAVRATNE mizely nervove bunky. To spise lenost ma vetsi vliv.

    OdpovědětVymazat
  4. Měla jsem zájem číst tento článek. Některé odstavce jsem několikrát přečetla.
    Jsem připraven s tím souhlasit. Člověk není vrcholem Přírody Matky. Tento jazyk (řeč) není nejlepší způsob, jak komunikovat.
    Я не могу согласиться с местом и способом информационного хранилища.
    Если всё хранить там где указывает автор. То Создателю после физической смерти человека не достанится никакой информации.
    Информация может сохранятся только в виде электромагнитной, электростатической или какой либо ещё но электрической форме.
    Это лично моё мнение и я его никому не навязываю.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlas. Odpoveď bude patrně tam, kam chodil Edgard Cayce pro přesné informace, ať již z minulosti či nedaleké budoucnosti, které byly důležité pro právě žitou přítomnost. Rozhodně to bylo mimo promítací plátno ...
      J.K.

      Vymazat
  5. Nejen hloubkove to krasne svym jazykem popisuje i Bretislav Kafka ve sve knize Zaklady experimentalni psychologie.
    Mike

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za zmínku a připomenutí geniálního, v současnosti nevím proč tak opomíjeného vědce-experimentátora Břetislava Kafky. Břetislav Kafka, to by třeba mohl být námět pro nějaký článek Michala B nebo Vlabi.(?) Věřím, že by dokázali z toho tématu vykouzlit velmi zajímavé a přínosné úvahy. Děkuji všem :) Rys

      Vymazat

Žádáme diskutující o slušnou formu při vyjadřování. Názory v diskuzi se nemusí shodovat s názory redakce blogu.