9. 2. 2019

CO VY NA TO? 2

Bít či nebít? Toť otázka :-)

Dovolím i do placu předhodit trochu filosofické, trochu theologické a kdo ví, třeba i trochu téma ze Života. Poňoukl mě k tomu rozhořčený anonymní komentář pod článkem o Matce Tereze. Zkus se, čtenáři, zamyslet nad následujícím dilematem:

Je správné či nesprávné konat dobré věci ze zištných důvodů? (rozuměj nedobrých / zlých / chamtivých / vypočítavých atd.)

Je správné či nesprávné konat nedobré věci z nezištných důvodů? (rozuměj dobrých)

Uvedu příklady, ale určitě tě napadne kupa jiných a lepších. Je správné vystavět na vlastní náklady dětský domov, nemocnici, útulek aj. s vidinou tučných dotací a jiných zisků či výhod? Nebo je raději nepostavit? Lze o takovém člověku, že je to dobrý člověk, protože postavil domov pro opuštěné děti?

Je správné ublížit nebo i třeba zabít "nedotknutelného" člověka, který ubližuje druhým? (nikdo jiný s tím nic totiž dělat nehodlá a zákon se dívá jinam) Nebo si tzv. "uchovat čistou karmu" a starat se o své? Lze o člověku, který takto druhému ublížil nebo ho dokonce zabil, říci, že je to špatný člověk?

Který úhel pohledu má třebas u příkladu dětského domova "větší váhu"? Pohled zištného podnikatele nebo pohled osiřelých dětí? Má vůbec některý z těch pohledu větší váhu, než druhý nebo nikoli? A jak se na tyto pohledy asi dívá Vyšší inštance? :-)


30 komentářů:

  1. Zajimave tema. Pred lety jsem cetl Bhagavadgitu, a tam se psalo, ze jakakoliv cinnost provadena ze zistnych duvodu je spatna. Dokonce i pokud daruju zebrakovi na ulici almuznu ,z duvodu ze si jako polepsim karmu, je to spatne . Chapu to tak,ze dobre skutky by se meli vykonavat jedine s dobrymi nezistnymi umysly. Musi to jit od srdce.

    K tomu zabiti spatneho cloveka ? To by me take zajimalo. Nevim. Kdyz ale opet nahlednu do gíty, nebo Mahabharata, tak hlavni postava Ardjuna se presne na to same pta Krišny. Ardjnovi vadi,ze ve finalni velke valce se bude muset utakt se svymi prateli i rodinymi prislusniky,kteri stali na opacne strane. A Krišna mu odpovida, ze se nemusi nad tim rmoutit, protoze tak to melo byt, je to soucast osudu vsech pritomnych.

    Pockam si ale rad na nejaky lepsi vyklad

    OdpovědětVymazat
  2. Podľa slovanských véd:
    -možno zabiť len pri obrane rodiny alebo rodu
    -každá nečinnosť ktorá umožní krivdu na rodine alebo rode je karmicky trestaná
    -každá pomoc musí byť prijímateľom pomoci vyžiadaná, nevyžiadaná pomoc spôsobuje zbytočné karmické väzby, ktoré brzdia duchovný vývoj, lebo musia byť vysporiadané v ďalsích (zbytočných) inkarnáciach

    s0lar

    OdpovědětVymazat
  3. Pánové,
    mě by spíše zajímaly vaše vlastní názory, ne co kdo kde napsal :-)

    Solare, když S-A Védy uvádějí, že "možno zabiť len pri obrane rodiny alebo rodu" mám tedy otázky:
    Bránit souseda, známého, ale i neznámého mohu tedy před agresorem pouze domluvou či je raději nechat na pospas jejich osudu?

    Když uvidím, jak se (hypotetická situace) někde na ulici nebo v metru na neznámého chodce, matku, dívku či dítě žene opálený mladík (spíše celé hejno) s mačetou a s jasně mluvící grimasou v obličeji v doprovodu výkřiku: "allahu akbar", mám:
    1. požádat budoucího napadeného o svolení mu pomoct? (pro sichr písemně a krví podepsané)
    2. když nestihnu žádost podat nebo napadený již nestihne žádost přijmout, případně mu přes bublinky krve jdoucích z podříznutého krku nelze jasně rozumět, co chtěl říci, mám raději nechat pistoli v kapse a jít do KFC na twister?

    No nevím, nevím. Buď to je to v těch védách napsáno jinak, nebo je cosi shnilého ve státě "védském" :-) Každopádně můj selský rozum mi říká něco jiného.

    PS: Onu špetku sarkasmu neber osobně, ta byla míněna k uvedenému obsahu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Michal, ano tvoje otázky sú namieste a aj som sa pobavil :). Samozrejme písané pravidla nikdy nebudú vystihovať realitu 100%. Musíme sa riadiť vlastným rozumom a srdcom. Ja osobne sa riadim krédom, nerob druhému to, čo nechceš aby robili iní tebe. Takže v tebou popísanej hypotetickej situácii by mi rozum vravel zasiahnuť a brániť slabších, len neviem čo by mi vravel pud sebazáchovy..

      s0lar

      Vymazat
    2. Je to jednoduché
      "-možno zabiť len pri obrane rodiny alebo rodu"

      Ak niekde v tresnem číne budeš počuť slováka, predpokladám že sa k nemu prihovoríš

      rod nie je len rodina :D

      Vymazat
    3. doplním rod

      ak ti napadnú rodinu, brániš
      ak napadnú slovensko, slováci bránia
      ak zem napadnú emzáci - rod je celá zem
      ak napadnú galaxiu - rod je galaxia :D

      vyber si rodinu a ideš s ňou do vojny :D

      Vymazat
  4. Rekl bych, ze bude taky zalezet na mire moralnosti daneho jedince. Vzpominam si, jak loni nebo predloni, 3 opalenejsi alahagbari vlitli do restaurace nekde v Londyne s nozema a chteli zabijet, lide utikali , a pritom vsem se tem trem postavil obycejnej chlap angilcan, a zarvá na ne “ i am fuckin Malwin, what to fuck you want”. Frajer skoncil s par reznyma ranama v nemocnici, ale prezil. Nikomu jinemu se nic nestalo. Ti tri dostali zrochu do huby od toho anglana a pak zdrhli.
    Takze zde jeden nazornej priklad. Frajer riskoval svuj zivot, aby pomohl ostatnim (cizim lidem).

    OdpovědětVymazat
  5. Jeste k memu komentari. Na hodinach systemy, kde nas trenuje jeden stary sovetsky vysadkar, nam vzdy pripomina, ze nad nami je Buh, pak jsme my a pak ostatni. Abych mohl pomoci druhym, musim byt na to pripraveny,vybaveny, zdravy,atd. Jestli vsak tohle vse mam, jsem zdravy, jsem schopny branit, nebo mam jine moznosti, tak by melo byt mou povinosti pomoci zenam, detem, starym lidem, jak jen to jde. Je vsak blbost se bezhlave vrhnout vztric nebezpeci jen v zajmu pomoci druhemu, a pritom zlikvidovat sam sebe.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marťasi,
      rozumím a souhlasím. Ale! Hypotetický příklad - bude hrozit nebezpečí tvému dítěti. Jak by ti potom, co mu někdo ublížil, bylo, když by ses bezhlavě nevrhnul vstříc nebezpečí a nepokusil se ho ochránit, i když bys jako nepřipravený, nevybavený, nezdravý atd, věděl, že téměř jistě nezlikviduješ sám sebe?

      Vymazat
    2. Michal, a presne to je ten prípad kedy slovania "idú na nebesia" ak padnú. Čiže mali by sme stopercentne zasiahnuť aj za cenu sebalikvidácie. Za vlastné dieťa by asi každý položil život bez váhania.

      Marťas: myslím že to berieš trošku z opačného konca. Píšeš: "Abych mohl pomoci druhym, musim byt na to pripraveny,vybaveny, zdravy,atd.". Ale nemalo by to byť skôr opačne? Mal by som byť pripravený, bojaschopný a vybavený aby som mohol pomôcť druhým.

      s0lar

      Vymazat
    3. Rod je tam kde patríš svedomím (svedomie = spoločné vedomie). Tzv. rodový egregor spája všetkých Slovanov. Ten komu to nič nehovorí, je jeden z tých ktorý sa už od rodového egregoru odpojili, a niet sa čomu ani diviť, po stovkách rokov vymývania mozgu cudzími iz-tóriami, náboženstvami, liberalizmom, slniečkárstvom, uvoľňovaním mravov atď.

      s0lar

      Vymazat
  6. Dobrý večer, toto je dobré téma. Na tohle je potřeba přirozený cit. Od mládí se držím zásady, nepřitahuj si na sebe špatné a nebezpečné situace a lidi. To lze ovlivnit velmi dobře. Tím, že se člověk chová dobře k ostatním, tak zákonem přitažlivosti si natáhne na sebe zase slušné lidi a zároveň lepší životní podmínky. Jasně, že srážky s blbcem, nebo bezohledným člověkem, či úředníkem se člověk občas nevyhne. V tom případě je takového blbce potřeba odstranit ze své reality všemi prostředky:)......zatím jsem nikoho nezabila . . . . rozhodně blbec musí dostat, co si zaslouží, pokud mě samozřejmě ohrozí. Postupuji tak, že, pokud je to člověk vulgární a zlý, neváhám mu dát lekci. Hajzlík musí dostat sodu, protože si dovoluje víc a víc. Žádné slitování. Dokonce i my slabé ženy máme prostředky a je to naše povinnost vytvářet realitu pěknou, příjemnou a láskyplnou. Je to jako film, v kterém hraji a jsem režisérkou. Jsem tady, jsem to já, znám se, vím co chci a jen prostě žiju, mám ráda své okolí, lidi, které mě obklopují, protože já jsem režisér, já jsem si vybrala herce, kulisy a rekvizity. . . . . můj film mohou vidět i děti, tak jako filmy pana Vorlíčka:)tam se zlým lidem vede zle a dobrým dobře. Já to prostě chci a hotovo. Moje rada zní, nevytvářejme si nebezpečné situace, abychom nemuseli řešit špatné situace. ahooj iva

    OdpovědětVymazat
  7. Zdravím všechny čtenáře a diskutující,
    Asi bych věci nerozděloval na špatné a dobré (což považuji za velmi relativní lidský kostrukt), ale na přínosné a nepřínosné, vzhledem k našemu osobnímu rozvoji. To, co společnost považuje za dobro se ne nutně musí krýt s tím, co je individuálně přínosné. Problém je, že ona přínosnost/nepřínosnost se u každého člověka liší. Lidé mají často problém rozpoznat, co je přínosné pro ně samé, natož aby soudili někoho jiného. Proto následujme naši intuici a dělejme věci, které považujeme za přínosné pro náš osobní rozvoj (a i když to zní sobecky, tak pro někoho může být přínsoné pomáhání druhým atd.) a nesuďme druhé, i když dělají něco, co společnost považuje za zlé. Neznáme Cestu ostatních a upřímně znám jen málo těch, kteří znají Cestu svou.
    Liparu

    OdpovědětVymazat
  8. Myslím, že vše důležité o tomto tématu bylo řečeno ve výše uvedených příspěvcích. Jako základ bych vzal védský náhled na věc, s tím, že tak jak to napsal s0lar to lze doslovně vzít jen na rodovou vesnici či državu a aplikovat to na vnějšího nepřítele.
    Jelikož žijeme v civilizaci s demokratickým státním zřízením a jsme obklopeni různými individui, je potřeba žít dle svého svědomí a cti, tady a teď, ve smyslu příspěvku, který napsala Iva, tedy tak, abychom si nezhoršovali karmickou zátěž (viz také příspěvek Marťase). Protože pokud zatížíme karmu nevhodným chováním či činy, může nastat právě ta hypotetická situace, že bychom se dostali do situace bránit vůči napadení cizího člověka, případně bude veden útok přímo na nás.
    A tady nastupuje opět rozhodovací proces na úrovni svědomí a cti, versus pravidla v podstatě jakékoliv sebeobrany, tedy jak odklonit nebezpečí aniž bych se stal sám obětí možného konfliktu, viz opět Marťas a připravennost, zdravotní stav a možnosti zásahu.
    Možná to bude znít sobecky, ale ničí život než vás samotných není důležitější ( s výjimkou vztahů rodiče-děti).
    Takže pevně doufám, že tato hypotetická situace zůstane pro zdejší fanklub tohoto blogu, tedy podobně smýšlejících lidí, čistě hypotetická.
    Vlastimil

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlastimile,
      zmínil jsi karmu. A je to dobře, protože je to téma, ke kterému se každý, kdo se více nad "naší" věcí zamyslí, určitě také dojde.
      Snažím se praktikovat totéž, co napsala Iva a zatím se zdá, že to vychází.
      Co se karmy jako takové týká, mám v hlavě zásadní body, které celý koncept příčin a následků podkopávají, což jsem sesmolil již zde:
      https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2014/10/karma-vidime-jen-to.html#more

      A i když 100% souhlasím s tím, že "...ničí život než vás samotných není důležitější...", tak jedním dechem dodávám, že pouze z určitého úhlu pohledu. Kam by lidská civilizace vedla, když by nebyli lidé, kteří by zájmy a život druhých (nejenom ve vztahu rodiče-děti) nestavěli před zájmy vlastní? Podle mne byli, jsou a vždy budou i za cenu nejvyšší doslova záchrannou brzdou před předčasným kolapsem civilizace.
      Ale také - kam vedou kroky těch, kteří mají dostatečnou moc a chovají se právě tím "sobeckým" způsobem, jak píšeš - tedy "ničí život, než vás samotných, není důležitější" a "hrajou sami za sebe"?

      Myslím si, že obojího - tzv. Dobra i Zla je zapotřebí, aby to v pomyslném kotlíku, nazvěme ho Život na Zemi, vřelo a klokotalo a z vyššího pohledu bylo možné z toho těžit maximum zkušeností.
      Je to jako hrát nějakou kolektivní hru. Bez spoluhráčů, ale i bez soupeřů by pozbyla smyslu. A stejně jak výhra, tak i prohra jsou naplněním účelu - získání zkušeností. A když si člověk ponechá nadhled (pohled hráče, nikoli pohled poraženého), tak mu i při prohře zůstane radost ze samotné hry.

      Aby z toho zmatku, co jsem napsal, vyšel nějaký srozumitelný závěr, zkusím to shrnout.
      Podle mne funguje to, co napsala Iva (tedy i jakási karma), ale někdy nás může potkat i něco, v čem naše současné i minulé vlastní konání nemá prsty. A to "něco" je dílem něčeho, co nás přesahuje a co má plán, který my neznáme (i když si můžeme myslet opak). A z tohoto důvodu, že "neznáme celý příběh", můžeme nabýt dojmu nespravedlností, jak psal Liparu dojmu existence Dobra a Zla (to především) a leckdo, třeba MichalB pak místo toho, aby šel dělat něco užitečnějšího, přemýšlí nad nesmrtelností chroustů a plevelí na internetu :-)

      Vymazat
  9. Michale , v tom pripade co jsi uvedl je to jasne. I kdybych se branit neumel, co se tyce me rodiny, vrham se proti cemukoliv , pokud je ma rodina v nebezpeci. I za cenu meho vlastniho zivota. Deti nemam,ale miluju svou zenu i po 20 letech,a vim na beton ,ze bych byl schopen zabit toho,kdo by ji ublizil.

    OdpovědětVymazat
  10. Pokud by někdo chtěl ublížit mým dětem, či vnoučatům, neváhala bych zasáhnout. V afektu ohrožení bych vůbec nepřemýšlela, zda na to mám sílu, vybavení a pod....a o tom, jak to "vesmír" vyhodnotí, bych nepřemýšlela. Spíš bych měla problém, pokud by někdo ublížil mému dítěti či vnukům a nebyla bych u toho, zahnat v sobě myšlenku se pomstít....říct si, že to byla "Boží vůle" by mi asi nestačilo...

    OdpovědětVymazat
  11. Několik let jsem pracoval pro neziskovku, která pomáhá dětským domovům. Můj dojem je, že řada lidí tuhle oblast využívá jako slušnou obživu, protože na pomoc dětem slyší dost dárců. Samozřejmě, ti, kdo se na plný úvazek chtějí věnovat charitě, musejí být nějak zajištění (buď jsou už milionáři nebo si prostě z darů odeberou část na svůj plat). Skutečnou otázkou je spíš vnitřní motivace jednotlivců - já osobně chtěl pomáhat a abych mohl, bral jsem plat z darů. U některých kolegů jsem to viděl spíš obráceně - prostě věděli, že tohle je dobrý zdroj příjmů a ještě budou na veřejnosti vypadat jako úžasní dobrodinci.
    Po těch pár letech praxe v charitě, že na žádnou charitu peníze nedám. lepší je pomoci adresně konkrétnímu člověku.
    (A to nemluvím o tom, jak jsou děti z dětských domovů rozmazlené - v Praze dokonce ohrnují nos, když darované (nové) oblečení není značkové.)

    Jinak rodinu a blízké budu bránit a v případě potřeby útočníka zabiju.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den,:)tomu říkám probuzení. Veškerou tuhle svoloč, neziskovky, lékaři bez hranic a podobně posílám expresně mimo svoji realitu. Pak máme mít nějakou životní sílu. No, ale musím říct, že nás teda pěkně dostali. Nejdřív nám vezmou svobodu, vodu, zdraví . . . atd a pak nám to budou prodávat , no co prodávat. Oni zblbnou lidi a ti tuhle špinavou práci za ně udělají, peníze vyberou. Mezi tuto kategorii zařazuji ještě zdravotní pojištovny a pojištovny vůbec, dále cokoliv, co se jmenuje agentura, group, bohemia atd. Raději si budu před nimi zapalovat cigára tisícovkama, než bych jim dala korunu navíc než musím. ahoj iva

      Vymazat
    2. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ (Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry)
      .... Nesnažme se na vše dívat rozumem, všechno škatulkovat a hlavně mít na vše exaktní pravidla... Život je pestrý, nejsou to pouze jedničky nebo nuly, není to matematika, není černobílý... Každá životní situace, zejména ta mimořádná a kritická bude zcela individuální... pokud k jejímu řešení použijeme "srdce/cit" pak se nemůžeme chybovat... pokud se někdy do takové mimořádné situace dostaneme, budeme velmi dobře vědět (rozuměj vnitřně cítit) jak se přesně máme zachovat... nebudeme váhat...

      Vymazat
    3. Ještě doplním...pokud budeme (naučíme se) takové situace řešit opravdu "srdcem/citem", pak navíc pro jejich řešení získáme zcela automaticky neuvěřitelnou sílu/motivaci... bude pak zcela jedno, kolik překážek či protivníků stojí před námi... "naši bogi" budou prostě stát při nás...

      Vymazat
  12. Jen bych doplnil, pokud budeme řešit citem(empatií) a "naši bogi" budou stát při nás, pak budeme skutečnými bogatyrmi. A bogatyr nikdy nejedná v afektu(ohrožení).
    Je vidět, že s afektem ohrožení tu z těch, co tu něco napsali, nemají moc zkušeností. Nadělá určitě daleko více škody než užitku. Jak by se na vás dívaly vaše děti, kdyby jste před nimi "podřízli" nějakého útočníka? A jak byste s tím dokázali žít? Nebo myslíte, že to je normální? A pokud schvalujete afekt zabití, měli byste si velmi dobře prostudovat záKony systému, co to umožňují... https://cs.wikipedia.org/wiki/Krajní_nouze
    Pak už ale asi nebudete jednat v afektu, ale v souladu se systémem.
    nenimito

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nenimito,
      někdy také pleteš jablka s hruškami (nebo možná ne, ale musel bys uvádět konkrétní případy-komentáře, které máš na mysli).
      O zabití v afektu tu snad ani nikdo nemluvil, řeč tu alespoň primárně, byla o zabití v ohrožení, v nouzi a to je myslím dost zásadní rozdíl, protože v takovém případě lze jednat s relativně chladnou hlavou, protože může jít o případy buď dítě nebo útočník. Když máš vteřinu na to se rozhodnout, tak nějaký afekt se nestačí ani nastartovat a většinou půjde o věc reflexů, kdy buď zamrzneš nebo budeš jednat. I výcvik může být irelevantní, protože zde, narozdíl od výcviku, nebude nic jen jako a budeš mít jen jednu jedinou šanci.

      Já se k tomu přiznám a nemám s tím nejmenší morální problém - ano, když by došlo na věc (a doufám, že k tomu nikdy nedojde), tak v případě nebezpečí, útočníkovi nebude-li zbytí, podříznu i ten krk před zraky mých dětí (pokud to neučiní dřív on mě). Lepší živé dítě s traumatem, než mrtvé. Trauma se totiž na rozdíl od smrti dá řešit. Ani bych si nevyčítal, když by se mě kvůli tomu po zbytek života bály, stranily se mě nebo když bych kvůli tomu zkejsl v base.
      Opačné jednání u mě totiž zavání dnes velmi rozbujelým přizdisráčovstvím (obavou z následků, pokut, stíhání, trestů aj.)

      Vymazat
    2. Michale, reagoval jsem spíše na komentáře, než na článek.
      Chápu, ale nikdo z nás netuší, jak by se uměl zachovat v té vteřině rozhodování, nikdo. Jen o tom umí "nějakým" způsobem mluvit nebo psát. Mnoho lidí nemá nejmenší morální problém dokud ten vteřinový okamžik nenastane, pak si ho nese za zavřenými víčky celý život. Věř, že rozhodně nejsem přizdisráč:-) Spíše naopak, i se zkušenostmi. Proto to píši. Každý by si měl uvědomit následky, nejen tu vteřinovou reakci. A myslím, že asi vůbec netušíš, co znamená být v base nebo si takové trauma z ublížení někomu nést neustále s sebou. I pár skutečných vyprávění znám od lidí, co to zažili. Nechci nikoho nijak odrazovat od (i afektovaných) hrdinských činů, jen se snažím naznačit, že tím to rozhodně neskončí. Není to film "zvládl jsem to, jsem hrdina", titulky a konec filmu. Je to začátek, povědšinou konce, zvlášť u lidí, co mají alespoň nějaké svědomí, i když si to umí neustále zdůvodňovat a myslí, že "jen" nad tím pak mávnou rukou:-) A nebo tě pak obviní z neadekvátního použití zbraně v krajní nouzi.
      Asi každý by se (i bezrozmyslu) vrhl mezi útočníka a dítě, a to i kdyby nebylo jeho. Jde vždy jen o to, jak s čím v aktuálním čase někoho zastavit, jestli jen rukama a vlastní tvrdou hlavou, i když v tu chvíli moc nemyslící, nebo třeba dobře mířenou letící roztočenou židlí nebo třeba jen dobře mířenou popelnicí:-)
      nenimito

      P.S.
      A někde jsem o tom i četl:-)
      "A tím je tajemství odhaleno. Rudá zloba! Ta mne v tomto mém současném životě zničila. Pro ni budu za pár krátkých týdnů vyveden z této cely na vyvýšené místo s propadlištěm, nahoře opatřené dobře napjatým provazem, a tam mne pověsí za krk a nechají mne viset, dokud nebudu mrtev. Rudá zloba mne vždycky ničila v každém z mých životů, rudá zloba je totiž mé neblahé osudové dědictví z dob slizkých věcí, z dob před rozvojem světa."

      Vymazat
    3. O následcích, kdy to člověk neunese, něco vím. Navážu na to péesko. Zrovna v mém posledním životě jsem měl na svědomí stovky, dost možná i tisíce životů (1WW). Nejprve jsem se po tom, co jsem si to plně uvědomil a viděl na vlastní oči následky svého konání, plně sesypal. Pak se nějakou chvíli plácal jako poloblázen ve vojenské nemocnici. Když už mě odtud vyhodili, chtěl jsem své konání jakkoli alespoň z části odčinit a šel znovu na frontu jako vojenský lapiduch. Nakonec jsem ale stejně zatížen svědomím spáchal sebevraždu dobrovolným ulehnutím do zákopu s yperitem.

      Nic méně za předchozím svým komentem si i přes toto přiznání stále stojím :-)

      Vymazat
    4. To mi nějak připomenulo https://ulozto.cz/hledej?q=valka na predpis
      https://ulozto.cz/!prkco2PeZibX/marinak-cz-2005-avi
      Normálnímu člověku bez "předpisu" a vypláchnuté hlavy okolím by nešlo jen tak na někoho střílet, myslím.
      Horší vždy právě, jak i píšeš, nastane po tom konci hrdinského filmu, po titulcích - sesypání a bláznovství;-) Což je něco, s čím nikdo právě nepočítá, a ani se to tom moc nemluví, nepíše, nerozvádí - podle mne schválně, aby nám přišlo naprosto normální udělat komukoliv 9mm díru do čela. Jen.... a byli šťastni až do smrti, haleluja
      Vím, že názory neměníš jako ponožky:-)
      nenimito

      Vymazat
  13. Nenimito, chapu presne co mas na mysli. Mas pravdu,ze clovek toho hodne nakeca,ale kdyz prijde na lamani chleba, je reality uplne jina. Nehlede na fakt,ze zijeme v systemu,kde i za zdanlivou sebeobranu muze jedinec skoncit ve vezeni.

    Takze opet pouziju neco co jsem se naucil.
    1) vzdy respektuj utocnika s nozem nebo pistoli,ci jinou zbrani. Ackoli nemam problem utocnika odzbrojit s jakoukoli zbrani, vzdy budu chtit zjistit co dotycny chce. Jestlize chce moje/manzelcino auto,penezenku,cokoli hmotneho - dam mu to. Zadne penize,auta,proste veci,nestoji za to riskovat zivot. Pokud ovsem utocnik jde po me zene,diteti, zkratka jde mu o vic nez jen veci,chce blizit, nebudu vahat. A zde nastuje bod 2
    2) jestlize odzbrojim utocnika,okamzite tim prebiram odpovednost nad vzniklou situaci. Tim mam na mysli,ze pokud utocnikovi seberu nuz ci pistoli, nepouziju ji bezhlave v afektu na to,abych to utocnikovi vratil. Budu zkratka jednat odpovedneji.
    3) vzdy zalezi na jednotlive situaci.
    4) existuje miliony rad od vsech ruznych praktikantu bojovych umeni jak reagovat v danych situacich. Ale zadny vam nesdeli uple jednoduchy princip, ktery se uci vsichni studenti systemy. Umeni spravne dychat. Protoze kdyz clovek spravne dycha,muze predejit mnoha nebezpecnym situacim.
    Priklad: nekde jste a najednou vas konfrontuje utocnik. Vetsina lidi ztuhne. I kdyz si myslej ze ne,ztuhnou. Protoze nenadala negativni situace vyvolava u vetsiny lidi stres. A stres je spojen se strachem, a strach zaruci,ze vase telo ztuhne. Navic zatnete sve svaly,protoze se chystate branit. SPATNE . Telo v tu chvili dostatecne neprokrvuje telo a ani mozek. A mozna ze vyhrajete,ale mozna taky ne.
    Ovsem pokud je telo v klidu, ma dany jedinec mnohem vetsi sanci vyhodnotit danou situaci a reagovat. A toho se da docilit ,kdyz clovek umi ovladat sve dychani,coz vetsina lidi neumi. Neveril jsem tomu,ale je to skutecne tak.
    Systemu me v soucasnosti vyucuje clovek,ktery slouzil u vysadkaru a specnaz SSSR, a o zabiti jineho cloveka nam nekolikrat vysvetloval. Doma je kazdej hrdina,ale v realite je to tak,ze kdyz nekoho zabijete, a to i spatneho cloveka,ponesete si ten zazitek az do smrti. Proto nikdy nejednejte emocialne jak nam rika, ale peclive vyhodnotte situaci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marťasi, ono je to podle mne spíše o tom, co psal Michal: "I výcvik může být irelevantní, protože zde, na rozdíl od výcviku, nebude nic jen jako a budeš mít jen jednu jedinou šanci."
      Můžeš se naučit, jak se bránit, ale to ztuhnutí - rozmrznutí se dost špatně učí. Podle mne je daleko účinnější, naučit se neustále vnímat Svět okolo sebe. Vše, co Tě obklopuje, každého kdo je v Tvé blízkosti, každou věc kde je, proč tam je, k čemu by se dala využít. Co kdo okolo dělá a proč. Prostě neustále vnímat Moc přítomného okamžiku a nebýt duchem jinde. Pak člověk nemůže ztuhnout, ani se něčeho leknout, a tím i reaguje s chladnou hlavou. Není to o boulích na svalech, ani vytrvalosti, ale o rychlosti reakce, která může někoho zachránit, a to i útočníka.
      Trénink je určitě dobrý na fyzičku a tím i na sebevědomí beze strachu, ale jak říká jeden můj známý:"Neutíkej, kámen tě dohoní..." A stejně tak i cokoliv jiného - dobře použitého. Pro mnoho lidí může být daleko užitečnější se naučit trefovat čímkoliv, co najde, na určitý cíl, než učení sebeobrany. Třeba taková pánvička v ručkách něžné ženy, může být i pro někoho boulovatého velmi nebezpečná:-)
      nenimito

      Vymazat
  14. "Můžeš se naučit, jak se bránit, ale to ztuhnutí - rozmrznutí se dost špatně učí. Podle mne je daleko účinnější, naučit se neustále vnímat Svět okolo sebe."

    Priteli, to si me malinko nepochopil. Prave o tom samem jsem psal. Ze, jedinec si muze namlouvat jak neumi tohle ci tamto bojove umen,nebo jak by reagoval v te ci jine situaci, ale kdyz nezna jak se spravne dycha, tak v kriticke situaci ztuhne. To dychani je ale pro kazdeho,pro kazdou chvili v beznem zivote. A ano,i pro lepsi vnimani sveta okolo sebe.
    Mel jsem na mysli to, mit sve dychani plne pod kontrolou. Ver mi, vetsina lidi nema sve dychani pod kontrolou. Zkus se treba zamyslet kolikrat za den nevedomky zadrzis dech (coz samozrejme brani plnemu prokrveni tela). Sam na sobe jsem si vyzkousel treba jednoduchou vec, ze kdyz se neco nedari, napr. neco pul hodiny opracovavam a pak mi to spadne a rozbije, tak drive bych reagoval vztekle a byl nastvany, dnes se radeji trikrat hluboce nadechnu a vydechnu, a zlost je pryc,a muzu pokracovat.
    Pak kdyz prijde hypoteticky nebezpecna situace, prepnu na kratke intenzivni nadechy vydechy, telo a predevsim mysl v te chvili neztuhne, ale pracuje dal v klidu, i presto ze jsem ve stresovejsi situaci. Nepotrebujes k tomu znat jakesi bojove techniky apod. Je to jen obycejny ale jednoduchy a zaroven ucinny princip, jak mit sve telo a mysl lepe pod kontrolou.
    PS: mel jsem moznost vyzkouset nekolikrat v beznem zivote pri ustnim konfliktu,kdy jsem se nenechal vyprovokovat diky dychani, i treba na zavercne zkousce v aikidu u tzv. randori,kdy 3 utocnici te napadaji pri plne rychlosti asi po dobu 3 minut. Pri me prvni zkousce jsem odpadl po 2 minutach, pri druhe o par let pozdeji,za pouziti principu dychani jsem v klidu mohl mit doslova jednu ruku v kapse a druhou se skrabat za uchem.
    Dychani je nejdulezitejsi cast nasi cinnosti,ale vetsina z nas si to neuvedomuje. Nakonec, vsechny pokrocile formy boj. umeni, ty nejlepsi specielni jednotky na svete, ale i treba ruzne skoly jógy, se v urcite fazi venuji spravnemu dychani . Proc asi ?

    Mart'as

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevěděl jsem, jestli jsem pochopil správně a potřeboval upřesnit:-)
      André Van Lysebeth napsal jednu z nej knih o technikách dechu a zpracování éteru.
      Sice mi nikdy moc nešlo pod nos slovo čakra, ale na to, že to psal někdy v 50-60tých letech, tak stále aktuální, asi i pro budoucí generace...
      https://ulozto.cz/!8aNhom7nZ/andre-van-lysebeth-pranajama-doc
      "Objevit existenci prány je pozoruhodné. Odhalit, že je možné ji ovládat a stanovit pravidla a techniky vhodné k tomuto účelu, je úžasné: jógini učinili obojí. Věda o kontrole prány se nazývá pránájáma (ajáma = omezit, ovládat). Veškerá jógová cvičení sledují tento cíl, a to nejen dechové techniky. Jeden příklad za všechny: ovládáním prány jógini zastavují srdeční tep."
      nenimito

      Vymazat

Žádáme diskutující o slušnou formu při vyjadřování. Odkazy bez krátkého popisu, oč se jedná, budou mazány. Anonymní komentující žádáme o podpis (nick).
Názory v diskuzi se nemusí shodovat s názory redakce blogu.