2. 5. 2019

Jak zabít bohyni smrti


Slovanská bohyně smrti Mara nebo Mora je mnohým lidem známa jen velmi okrajově, mnohým vůbec. V pohádkách vídáme tak ještě Smrtku s kosou – převládá negativní dojem. Přitom se jednalo o velmi významnou bohyni, která se smrtí byla spojována jen natolik, že doprovázela duše zemřelých do nového života. Ale o tom později.


Kdysi dávno jsem se s jednou z jejích podob setkal osobně. A nebyl jsem sám, kdo ji viděl. Bylo to na Slovensku, v Chočských vrších nedaleko přehrady Liptovská Mara. Byla zima, sníh a já lezl dolů po skále, zatímco mí kamarádi šli po chodníku kolem skály. Byli rychlejší než já a pozorovali zdola mé lezecké pokusy. Byl mezi nimi jeden opatrný kluk, podařilo se mu přesvědčit ostatní, aby nestáli přímo pode mnou. Krátce nato se se mnou utrhl kus skály a roztříštil se přesně na místě, kde předtím stáli. Já jsem zažil zvláštní stav, že jsem viděl sám sebe shora, jak padám dolů. Když jsem se probral, zjistil jsem, že visím zachycen za malý stromek, který kousek níž ze skály vyrůstal.

Dokončil jsem šťastně svůj sestup a šli jsme si odpočinout. Sedli jsme si na zábradlí můstku, bylo krásné počasí, bílý sníh, modrá obloha. Z dálky se rychle přibližovala stará drobná paní celá v černém. Když přecházela přes můstek, pozdravili jsme ji. Krátce se zastavila, podívala se na nás, a aniž by odpověděla, pokračovala v chůzi a hodně rychle zmizela. Zděšeně jsme se na sebe podívali – ta paní neměla obličej. Mohl to být optický klam, měla na hlavě černý šátek předsazený dopředu, aby poskytl očím stín a náš zrak byl přivyklý na bílý sníh. To samé vidíte na přeexponované fotografii. Ale i tak to byl docela nepříjemný zážitek, ještě dlouho poté, kdykoliv jsem si na něj vzpomněl, přešel mi po zádech mráz. Jeden kamarád dokonce tvrdil, že viděl místo obličeje jen lebku. Vzhledem k tomu, že jsme se krátce předtím vlastně znovuzrodili, jsme všichni dodnes přesvědčeni, že jsme tenkrát potkali Smrtku.

Plynula léta, při jedné ze svých meditací jsem došel k názoru, že bych se měl smířit se smrtí, zbavit se strachu z ní. Podobný obřad dělali japonští samurajové, aby mohli lépe a neohroženěji bojovat. Vybavil jsem si dávnou vzpomínku na mé setkání s její podobou, která mne pořád děsila. Překonal jsem v sobě strach a nechuť a tuto bytost jsem k sobě přivolal. Přišla. Stejná jako tehdy. Díval jsem se přímo do temného místa, kde se nachází obličej, a řekl jsem, že se jí nebojím. Snažil jsem se opravdově procítit svou absenci strachu, představil jsem si, že je to opravdu moje poslední sekunda. Uvědomil jsem si, že smrt opravdu není konec všeho, existuje nový začátek. Zmocnil se mne povznášející pocit štěstí a míru. Strach byl pryč. Několik dní nato jsem měl velmi živý sen, jaký se dostaví velmi zřídka. Byla válka, zřejmě 2. světová, byl jsem obyvatelem horské vesnice. Přijelo tam německé komando a začalo nás vyhánět z domů a cpát na korby nákladních aut.

Kolem mne samý křik a pláč, jen já jsem byl v klidu a usmíval se. Zastavil mě voják a houknul na mně, čemu se směju. Odvětil jsem mu, že vím, že už to budu za chvilku mít za sebou a oni se na světě budou ještě dlouho trápit. Zaslechl to velící důstojník, který si mě změřil pohledem a zeptal se: „Ty se nebojíš smrti?“ „Ne, proč bych měl?“, zněla moje odpověď. „My tě naučíme se bát“, řekl výhružně a nechal mne odvést k bazénu, který se v blízkosti nacházel. Poručil jednomu vojáku, aby si vzal kyslíkový přístroj a pomalu mě utopil. Byl jsem v klidu. Voják mě zezadu držel pod vodou a čekal, až se začnu zmítat. Byl jsem pořád beze strachu, i když mi v plicích docházel vzduch.

Vždy, když jsem si řekl, že to ukončím a vdechnu vodu, vytáhl mne nad hladinu, nechal mě nadechnout a znovu ponořil. To se opakovalo mnohokrát a já byl stále v klidu. Jen jsem si všímal, že obecenstvo, těšící se na můj zoufalý zápas o život, zklamaně odcházelo. Odešel poslední divák a já jsem věděl, že to již potápěč se mnou určitě ukončí, protože bude chtít odejít taky. Hned po ponoru jsem přestal být bezvládnou odevzdanou loutkou, otočil jsem se tváří k překvapenému vojákovi, usmál se na něj, vyndal jsem mu z pusy náustek s kyslíkem, dal si jej do svých úst a nepřítele jsem utopil. Vyšel jsem z vody a v klidu jsem odkráčel do blízkého lesa.

Sen jsem zřejmě právem mohl považovat za úspěšnou zkoušku, že jsem se smrtí vyrovnán. Druhý den jsem si při meditaci k sobě znovu přivolal onu tajemnou bytost. Zjevila se, stejná jako před tím. Poprosil jsem ji, jestli by mi mohla ukázat svůj obličej, že to už unesu. Sám jsem byl zvědavý, jak pohled na umrlčí lebku budu snášet. Jaké bylo mé překvapení, když šátek spadl a já spatřil obličej nadpozemské krásy. Tvář se usmívala a já se nemohl vynadívat. Pak bytost zmizela a už nikdy se mi ji nepodařilo přivolat. 

O to víc jsem se pak snažil získat jakékoliv dostupné informace o ní. A jak zajímavé byly. Dozvěděl jsem se, že na rozdíl od ostatních ohavných bohů smrti po celém světě je slovanská bohyně jedinou krásnou. Takže obraz mé meditace se potvrdil. Dále jsem zjistil, že důvod její přítomnosti u umírajícího nebylo děsit, ale naopak přivádět duši ke světlu. MARA – MAtka RA (Ra = zářící všeprostupující energie). Musela být velmi oblíbena a uctívána, protože si křesťanští ideologové museli dát velkou a důkladnou práci, aby stopy po ní: 1. zahladili, 2. vzpomínky na ni znepříjemnili a 3. její uctívání přetransformovali na bytost spojenou s křesťanstvím.

1. Úkol zahlazení byl proveden natolik důkladně, že se o ní prakticky neví. Až v době nedávné, s oživením tzv. panslavistických idejí, byly na světlo boží vytaženy střípky starých materiálů, většinou z ruských archívů. U nás zůstaly jen nepřímé stopy – např. slovenský kříž, součást státního znaku, je snad čirou náhodou hodně podobný starověké runě znázorňující právě Maru. Nebo se dozvíme, že Morava se původně jmenovala Marava, stejně tak řeka Morava. Na našem území žil údajně germánský (kdo to dnes posoudí?) národ Markomanů. Nezapomeňme na – tentokrát keltského? – krále Marobuda.

2. Úkol znepříjemnění byl proveden jednoduše – slovní základ Mar byl nahrazen negativní emoce vzbuzujícím Mor. Cítíte ten rozdíl? Mar bylo něco pohádkového – dodnes v německém Märchen, Mar tj. pohádka. Kdežto Mor je dodnes vnímán negativně ve všech jazycích - mora, úmorný, mord, Mordor atd. To je důvod, proč byla Marava nenápadně změněna na Moravu. Ztížilo se vystopování skutečnosti.

3. A kdo je onou náhradní bytostí? Budete se divit, ale je to Marie. Mariánský kult je dodnes jedním z nejsilnějších na světě. Slovník říká, že jméno Maria vzniklo odvozením z hebrejského Miriam. Mnohem pochopitelnější ale je sloučení Mara a Miriam – zákonitě vznikne Maria. Také některé starší domácké podoby jména ten původ odhalují – Mařena, Mařka. A když se vrátíme k původnímu významu Matka Ra, Ra byl nejvyšším egyptským bohem. Takže boží matka, který se rovněž často používá u Panny Marie. Atributy pro uctívání nové bytosti byly splněny.

Tady vidíme, že i bohyni smrti se dá v přeneseném významu slova zabít. V zájmu pochopení naší minulosti, odkazu dávných předků je důležité, tyto snahy přinejmenším oslabit, aby hledající člověk mohl i nalézt.

A ještě jednu zajímavost na závěr. V dnešní době se hodně mluví o čakrách (Čak = krouživá Ra = energie), které se zjednodušeně v těle starají o oběh energie. Yoga těch hlavních zná 7, jsou seřazeny od nejspodnějšího místa trupu až po temeno hlavy v jedné úsečce. Pro vyspělé bráhmany byly určeny pro rozvoj vyšších duchovních schopností dvě utajované v oblastech blízko podpaždí. Jejich propojením vzniká úsečka vytvářející s tou hlavní svislou kříž. A pokud budete chtít posilnit malé čakry očí a uší a budete se na ně soustředit a posilovat jejich činnost, vznikne druhá vodorovná úsečka a s ní i znak bohyně Mary. Umím si představit, jak se dávní vysoce duchovní jedinci se silně rozvinutými čakrami museli jevit sensibilnějším lidem – jako světelný dvojitý kříž. U souhvězdí byly taky jednotlivé hvězdy spojovány do dodnes známých obrazců. Když si u člověka odmyslíte hmotné tělo, zůstane jen to energetické, ve kterém čakry září jako velké hvězdy.

Propojte je a získáte znak bohyně Mary.


autor: Vihaj
převzato z: https://www.matrix-2001.cz/clanek/jak-zabit-bohyni-smrti-8118


26 komentářů:

  1. Žádná slova.
    Dvě zcela odlišná témata. Autor se váže na jeden uzel.
    Proč smíchat PRAVASLAVIE a Buddhismus. Mara a čakry.
    Vihaj - shromáždil jsem topy a smíchal v jedné misce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, máš troch složitější způsob vyjádření. Ale pokusím se odpovědět na to hlavní. Hinduizmus i budhizmus pochází z vědických zdrojů, které do Indie přinesli naši předkové. A slovo ra je prastaré, váže se na něj spousta, převážně slovanských slov. Jen tak namítkou: zora, radost, viera atd. Vihaj

      Vymazat
    2. Tak ako píše Vihaj, védy priniesli do Indie Slovania. Lepšie povedané Árijci - potomkovia Hyperborei. A nielen tam. Ich prítomnosť a vplyv je na všetkých kontinentoch sveta, o čom svedčí aj všadeprítomnosť svastiky. Bola to technologicky a vedomím veľmi vyspelá globálna komunita až do príchodu parazitických síl, ktoré by tento fakt radi zakryli, a preto sa snažia vnútiť verziu dejín "Iz-Tory-ju", kde prezentujú lineárny, navzájom izolovaný vývoj miestnych opíc až na dnešného človeka. Tá tvrdí, že Slovania boli do príchodu "reformátorov" Cyrila a Metoda opicami, ktoré práve zliezli zo stromov. Ale práve títo "reformátori" boli likvidátormi skutočných dejín. Robilo sa to napr. rôznymi "jazykovými reformami", ktorými odpájali ľudí od starých zdrojov poznania. Menili sa kalendáre a letopočty, čím sa vymazali tisíce rokov dejín a nedávne udalosti sa posúvali tisíce rokov dozadu, aby sa stali nepodstatnými. Nepohodlné knihy jednoducho spálili a s nimi mnohokrát aj ich autorov či vlastníkov. Dôkaz masívneho pálenia kníh možno nájsť napríklad v Historiografii Maura Orbiniho, kde 90% citovanej literatúry proste neexistuje, a to pritom šlo o autora z "nepriateľského tábora". Ústne podanie ošéfovali honom na kacírov a čarodejnice. Organizovaný odpor sa ničil križiackymi výpravami. Nepohodlné knihy vystriedali parazitmi (a ich služobníkmi) písané politicko-historicky korektné. Stopy tejto "reformácie" možno nájsť takisto na všetkých kontinentoch. Kompletné prepísanie miestnych dejín zriedka trvalo dlhšie ako dve generácie..

      s0lar

      Vymazat
    3. Solar, jak snadno a rychle jde přepisovat dějiny můžeme vidět i dnes. A hlavně dnes máme o jeden skvělý nástroj více - učebnice. Např. https://www.youtube.com/watch?v=M2GShZ7YMdU&list=LL47odWi6585hZNoPePncrSw&index=818&t=0s

      Vymazat
    4. I tento odkaz se mi zdá zajímavý http://old.ustrcr.cz/data/pdf/projekty/antologie/tema9.pdf
      Porovnání učebnic dějepisu. (naštěstí doplněné už těmi správnými odpovědmi).

      Vymazat
  2. Z více zdrojů vyplývá, že předkřesťanská náboženství měla význačné Bohyně, podobné MatceRA. (Mara. Makoš, Lada....)
    viz cituji:
    Ako bolo uvedené vyššie, výskumy Lietaera hovoria o tom, že do roku 1300 existovala na území súčasnej Európy spoločnosť s vysokou životnou úrovňou, ktorá bola zaistená rozvinutým finančnoekonomickým systémom. Autor tiež poukázal na prepojenie ekonomického rozkvetu spoločnosti s náukou o viere, ktorú on pomenoval: «Kult Čiernej Madony».
    Lietaer fakticky objavil priame spojenie medzi prevládajúcim náboženským systémom (ktorý bol formovaný svetonázorom ľudí) a životnou úrovňou spoločnosti.
    Z obsahu knihy Lietaera jasne vyplýva, že kult Čiernej Madony je predkresťanské (alebo — predkatolícke) náboženstvo, v ktorom sa už ale objavuje Kristus, rovnako ako aj iní, uctievajúci Čiernu Madonu. Ešte niet povýšenia Krista na Boha, zato existuje jedna bohyňa — Čierna Madona.
    Tak kto je tá Čierna Madona? U Lietaera si môžeme všimnúť, že pod Čiernou Madonou sa rozumie egyptská bohyňa Izis a bohyňa Matka-Zem.

    V.А. preukázal, že pod egyptskou Izis sa chápala Bohyňa Makoš. Wikipédia predpokladá, že «postupne s rozšírením kresťanstva vznikla v národnom povedomí paralela obrazu Matky Zeme s obrazom Bohorodičky. Vo východoslovanskej mytológii bola pravdepodobne spájaná s bohyňou Makoš».
    Takto, konfrontáciou všetkého doteraz uvedeného, možno urobiť záver, že v rannom stredoveku na území súčasnej západnej Európy existoval náboženský systém na osnove kultu bohyne Makoš alebo Matky-Zeme. Tiež je známe, že tieto bohyne uctievali, no zatiaľ nebudeme robiť ďalekosiahle závery.

    á belgický vědec a finančník
    Bernard A. Lietaer, známy ve finančních kruzích v Evropě, který prezentoval ve své knize "Duše
    peněz". Odhalil souvislost hospodářského rozkvětu evropské společnosti s náboženským systémem,
    který pojmenoval: «Kult Černé Madony». Autor uvádí některé fakty o období kultu Černé Madony,
    a vědecký kolektiv shrnul:

    OdpovědětVymazat
  3. pokračování:
    Čo sa týka náboženstva, v tejto otázke panuje jednoznačný názor, že prakticky celá Európa bola
    katolícka, najmä po rozdelení cirkví v r. 1054. Avšak Lietaer zastáva iný názor. Odhalil súvislosť
    hospodárskeho rozkvetu európskej spoločnosti s náboženským systémom, ktorý pomenoval: «Kult
    Čiernej Madony». Autor uvádza niektoré fakty o období kultu Čiernej Madony:
    1. V rozpore so súčasnými kresťanskými tradíciami, všetky oficiálne dokumenty.... vždy kládli
    meno Čiernej Madony pred menom Krista.
    2. Celý rad známych náboženských činiteľov, ktorí sa neskôr v latinskej cirkvi stali svätými,
    uctievali Čiernu Madonu. Johanka z Arku sa modlila k Čiernej Madone, známej ako Notre Dame
    Miraculeuse (Zázračná Madona (v preklade). NotreDame, MaDona = pani naša, pani moja. – pozn.
    prekl.). Legenda tvrdí, že sám Ježiš Kristus sa v sprievode štyroch evanjelistov klaňal soche Čiernej
    Madony.
    3. Prvá neobyčajná črta legendy, pripisovaná väčšine Čiernych Madon, — a len týmto typom sôch
    — je oznámenie, že socha nebola vyrobená, ale rozhodne nájdená v blízkosti či dokonca na
    najstaršom pohanskom symbolickom mieste, napríklad v dolmenoch.
    Navyše, tieto sochy sa zdajú byť dôležitými značkami na ceste do Santiago de Compostela. Táto
    cesta bola jednou z najstarších predkresťanských ciest v Európe, ako bolo preukázané značkami,
    patriacimi k dobe kamennej. Toto všetko poukazuje na to, že kult Čiernej Madony patrí k
    najstarším, človeku známym, náboženským kultom. Francúzsky autor Jacques Bonvin usudzuje:
    «Len Čierna Madona bola schopná kryštalizovať všetky povery pohanskej tradície s kresťanskou
    vierou, bez falzifikácie čo len jedinej zo všetkých nespočetných povier. V tom je Čierna Madona
    unikátna».
    4. Ani jedna pôvodná Čierna Madona sa nedatuje po 13. storočí.
    5. Socha vždy predstavuje «Panenskú vznešenosť», kde sediaca Matka a Dieťa hľadia do jedného
    bodu v ďalekej perspektíve.
    6. Vždy sa rovnako nachádza na mieste predkresťanského kultu keltskej alebo inej pohanskej
    Matky Bohyne. Dokonca, keď sa na Jej počesť budoval celý chrám, ona bola uložená v hrobke pod
    chrámom.
    7. Svätyne sa často stavali pri svätých prameňoch alebo studniach, alebo vedľa kameňov
    predhistorických kultov.
    8. Legenda, spojená s kultom, má zvyčajne jasný východný prvok: križiak, prinášajúci sochu z
    východu, pútnici do svätej zeme, zachránení, prebudení Ňou atď.
    9. Oficiálny titul, patriaci tejto soche je Alma Mater — «Vznešená Matka».
    10. Tvár Panny vždy a Jej ruky sú takmer vždy čierne, takto sa zdôvodňuje Jej meno — «Čierna
    Madona».
    Čerň bola cirkvou systematicky zmenšovaná. Dodnes sa cirkev snaží vysvetliť čerň ako náhodu,
    následkom dymu od sviec. No ak tvár a ruky Panny a Dieťaťa neboli od začiatku čierne, prečo sa
    ich mnohofarebné oblečenie tiež neodfarbilo, a prečo sa niečo podobné nestalo s inými sochami z
    toho obdobia? V rade historicky dokázaných prípadov, duchovní, podriadení, prefarbili tvár a ruky
    svätice na bielo.
    V chráme Diany v Efeze, jednom zo siedmych divov sveta, uctievali úplne čiernu sochu bohyne.
    Predpokladá sa, že po Kristovej smrti žila Mária práve v tomto meste a Jej nanebovzatie sa
    uskutočnilo na mieste nazvanom karatchalti (doslova «čierny kameň»).
    Čo teda vlastne predstavuje tajné posolstvo Čiernej Madony?
    Je to nejednoznačná otázka. Najdoslovnejším výkladom je, že Čierna Madona symbolizuje MatkuZem, a Dieťa predstavuje ľudstvo, každého z nás. Navyše, jedno z prvých vyobrazení Panny Márie,
    dojčiacej chlapčeka Krista, bolo umiestnené v kresťanskom kláštore sv. Jeremiáša v egyptskej
    Sakkare a očividne inšpirované egyptskou ikonografiou s vyobrazením Izis/Eset, kŕmiacej Hóra.
    Mimochodom, legenda uvádza, že Egypťania zbožňovali Pannu Máriu ešte pred Kristovým
    narodením, pretože Jeremiáš im predpovedal, že spasiteľ sa narodí z Panny.
    Štandardné encyklopédie, venujúce sa klasickej mytológii obsahujú celé články venované
    «identifikácii Izis s Pannou Máriou».
    Bernard Lietaer odhalil, že pád kultu Čiernej Madony sa udial súbežne so zmenou finančného
    systému a «bol sprevádzaný silným poklesom životnej úrovne obyčajných ľudí».

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak to už Vojto vydalo na samostatný článek:-) Jestli máš takových víc, zkus se spojit s Vlabi...

      Vymazat
    2. Nedaleko Bratislavy je obec Marianka. V nej je udolie zasvatene Panne Marii, kde sa kazdorocne kona Marianska put. V skutocnosti to vsak nie je krestanske miesto. Udolie ma tvar zenskeho lona a su tam velke stromy, slovanske stromy. To udolie bolo kedysi slovanskym svatistom, bud bohyne Makos alebo jej dcery bohyne Zivy. Na mieste tecie pramen, ktoreho voda ma zvlastne vlastnosti. Z celeho miesta vyviera uzasny pokoj. Takto to vyzeralo asoi do predchadzajuceho roka, dokym to miesto niekto doslova neznicil. Odvtedy je pozitivna energia prec a voda stratila svoje caro. Dlhe storocia katolicka cirkev toto miesto podvodne vyuzivala pre svoj prospech. Je teda zahadou, kto a preco toto miesto znicil.
      Milan

      Vymazat
  4. Zaujala ma poznamka o tom, ze ta zena nemala tvar. Skutocne ludi navstevuju bytosti bez tvare. Zeny vsak chodia v bielom a v ciernom zasa muzi. Preto je zvlastne, ze tato zena bola v ciernom. Myslim si, ze tvar tymto bytostiam dava clovek sam. Ak sa ich neboji, su krasne. Ak vsak ma strach, bud tvar nemaju, alebo mozu mat aj hrozostrasnu podobu. Je to nieco medzi nebom a zemou, co sa vymyka realnemu chapaniu. O to viac je to intezivnejsie, ze je to skutocne. Nie su to preludy. Su to energicke bytosti z ineho sveta alebo mozno aj z tohto sveta. Zatial, co u ludi prevlada hmotne telo, u nich telo energicke.
    Milan

    OdpovědětVymazat
  5. Niečo je zle...
    Podľa vlastnej skúsenosti to viem... Som rád, že som si článok prečítal, lebo hovorí, že nie som na tom až tak ... No asi takto pár zážitkov to povie za mňa. Pred nejakým tým desaťročím sa mi stalo, že som cestoval v kupé rýchlika. Nič zvláštne, no bolo mi treba na záchod, tak som vstal a neotvoril posuvné dvere :-) proste mi ruka prešla cez držadlo. Pozrel som na ruku , dvere a skúsil znova... proste prešla cez to hliníkové držadlo. pozrel som doľava (sedel som pri dverách v smere jazdy) a neuhádnete... sedel som pri pri dverách, slúchadla na ušiach... V tej chvíli ma chytila panika, že mi telo niekto ukradne a vyslovene ma doň vcuclo späť. Po chvíľke dezorientácie som vstal a otvoril dvere a išiel na ten záchod. ten pocit, že mi telo niekto ukradne bol taký silný, že sa ho bojím doteraz aj keď sa priznám , že som laicky skúšal či si stav, keď som sa z tela dostal neviem navodiť aj riadene... neviem. Pred nejakým rokom, som šiel do kostola, prejdem cez dvere a pozriem na oltár - totálna biela žiara vyslovené sa prepaľovala cez dvierka von. Poobzeral som sa, či do nie je iba odraz, svetlo, dokonca počas omše som sledoval, či tam nie je nejaké led osvetlenie - ale vedel som, že nie. Šiel som za kňazom a ten ma vyslovene odmietol s tým, že dvierka sú medené a bol to len odraz a lom svetla. To, že som technik som mu radšej už nehovoril... V tej chvíli som vedel, že je to zbytočné, v živote podobný zážitok nemal, to bolo jasné. Po tomto zážitku som prakticky prestal do kostola chodiť, začal som cítiť, že niečo je zle. O nejaký týždeň som sa rozhodol, že do kostola pôjdem a keď som po omši išiel domov, okolo výkladu obchodu išiel starý muž, otočil sa a povedal, mne povedal... neodvracaj sa od Boha. otočil sa kukal ďalej do výkladu, následne odkráčal preč. Doteraz som presvedčený,že ani len netuší, že mi niečo povedal. Ale niečo je zle. Nejako cítim, že kostol je síce miesto, kde je Boh, ale akosi ináč, než sa to prezentuje. Neviem, ale mám taký pocit, akoby to skôr bola klietka, kde ho ukryli. ťažko sa to vysvetľuje, ale pomôžem si obrazom. Predstavte si, že v izbe je klietka a namiesto klietky obal, ktorý neprepustí svetlo, zvuky,... nič. Ale pri Vás niekto stojí a tvrdí, že je tam papagáj a vyzerá tak a tak, spieva tak a tak... Ale ten papagáj kedy-tedy dokáže zvnútra ten obal porušiť a cez dierku prenikne jeho pohľad a dokážete začuť jeho hlas... Ale tá dierka je veľmi rýchlo zalepená. Urobená záplata. Sranda je v tom, že keď budete len robiť záplaty, lebo ak by ste dali dole obal ako taký, tak by papagáj uletel, časom sa ten obal už bude skladať iba zo záplat a nakoniec už neustrážite to, aby sa tie záplaty nezosypali z samé... tak asi tak. Neviem, či ma niekto pochopí, ale do kostola už nechodím. Ale som si istý tým, že Boh existuje - nech mu dá ktokoľvek akékoľvek meno a som presvedčený o dobrých úmysloch Boha, to svetlo nemalo so sírou a plameňmi nič spoločné, dobro bolo zo svetla vyslovene cítiť. Akurát akosi v kostole to tak trocha neplatí... tam je skôr všetko zastreté - aspoň pre mňa pôsobí ako záplata.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokračovanie...
      Tých zážitkov mám viac, ak by som mal na prstoch zrátať, iba tie kde som si povedal, že keby ma niekto nezachraňoval, tak tu už nie som, na prstoch rúk už nezrátam. Ja už chápem, že toto telo nie som, aj keď v tejto chvíli toto telo som. Možno to niekto pochopí :-) Jeden, dva zážitky je možné ignorovať ako náhodu. Ale u mňa už nie, začínam ich cítiť ako cestu postupnosti, proste pre niečo som tu a viem, že to raz zistím. Všetky tie zážitky ma ale priviedli k trpezlivosti. Už viem, že nič neurýchlim, ale netrpezlivosťou môžem spomaliť.
      No a ešte jedna logická úvaha záverom. Je len normálne, že sily, ktoré popierajú Boha musia stavať práve na miestach, kde sa Boh prejavuje. Ak by stavali na miestach, kde sa Boh neprejavuje, ľudia by ako Božie bytosti inštinktívne na tie miesta chodili... Takže mešity, súčasné kostoly a iné... musia byť na takýchto miestach, to je logická stratégia.
      No a v súčasnosti to vyzerá tak, že na obal, čo už má priveľa záplat sa začína nasúvať druhý, hrubší a celistvý - ale to je o inom a pozitívom je, že sa to nemusí podariť.

      Vymazat
    2. Ano, na historicky překroucené křesťanství a falešný výklad boha, je nasouván historicky překroucený islám a výklad boha. A to těmi, kteří to zde na Zemi už nějaký čas "vedou". Jak to vedou, můžeme všichni vidět. Stvořitel mluví se všemi lidmi na světě skrze jazyk jejich životních okolností. Lidským komunikačním jazykem se Stvořitelem je lidské svědomí, myšlenky a činy. Nikdo nepotřebuje prostředníka, jako jsou církve. Ty tu jsou pouze k řízení davů, sbírání majetku a odvádění lidí od skutečněho Boha (Stvořitele/Universum/Prvotní zdroj/apod.) a jeho Záměru. Více informací o možnostech, jak přežít marasmus dnešní iluzorní doby je na http://m.leva-net.webnode.cz/
      Ať se dobře daří. Člověk

      Vymazat
    3. Spíše jen taková řečnická otázka nebo přemýšlení nahlas:
      A nemohou být v onom Záměru skutečného Boha zahrnuta právě i všechna ta náboženství a koneckonců i ten marasmus? Když by Bůh (fakt nemám rád tohle označení) chtěl, tak nám přece vytvoří ráj již na Zemi a mohl by zametat cestičku před každým z nás, abychom si tu lebedili v pravdě a lásce.
      Zjednodušeno - nemůže být i tzv. Zlo zahrnuto v onom Záměru? To by ale znamenalo, že Zlo je součástí Boha a to by bylo přece kacířsky nepřijatelné. Takže Bůh zřejmě není všemocný ani vševědoucí a krapet se mu to tu vymyká z ruky? :-)

      Vymazat
  6. Hledejte dál. Např. řád Templářů byl zničen a jedním z důvodů prý bylo, že neuctívají Ježíše Krista jako hlavního, ale staví nad něj PanuMarii - Madonu. Tenhle řád zase působil na východě a možná v Jeruzalémě a okolí něco našli, věděli, dovezli, atd. Každopádně byli mocnější než papež a pro něco z nich vládci měli strach.

    OdpovědětVymazat
  7. A ještě, ten článek. z kterýho jsem původně citoval, pojednává o vývoji bankovnictví. Po 13.století nastává změna v rozdělení peněz. Do Evropy se dostává židobyzantský způsob financování - úroky, obligace,akcie, leasingy - známe to dodnes a je to příčinou čím dál větších krizí. Papež v jedenáctém století zakázal křesťanům účtovat si za půjčené peníze úroky navíc. Už tehdy věděl, že se do oběhu nesmí dostat peníze nepodložené tvorbou hodnot. Ale tenhle zákaz neplatil pro nekřesťany - židy. Ti začli neúměrně bohatnout na úrocích a vznikl pojem "nekřesťanské peníze". Zároveň s tím byl zničen řád Templářů, kteří mimo jiné provozovali cestovní bankovnictví pro cestující ( do svaté země) kde zavedli výdej peněz na základě dovezené stvrzenky - cestovatel sebou nevozil peníze a nemohl být okraden. Takže s pádem kultu "Černé Madony" se v Evropě ujali koryta noví mocipáni, kteří pomocí půjček ovládali krále a císaře.

    OdpovědětVymazat
  8. MARA,MORENA je jediná spravodlivá bohyňa ! Berie rovnako bohatých - chudobných, ako aj múdrych - hlúpych !

    OdpovědětVymazat
  9. Už jsem na tenhle článek reagoval jinde:-)
    https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2018/11/kdo-ovlada-minulost.html?showComment=1541511280026#c5859669647479474036

    On je asi dost problém vyznat se ve všech těch prvorozených bozích i bohyních, ale zase tolik jich na Zemi nebylo, měli mnoho jmen, jen jim v každém kraji jiné národy říkali jinak.
    Asi nejrozšířenější název této bohyně je Afrodita(také díky tomu, že dnes je vlastně vše postaveno na řečském a je i systémově civilizačně vnucováno). V románské říši, tedy v Evropě, ji říkali Venuše, Večernice, Venera, Veneta. S příchodem severovýchodních slovanů(Перемышль) po katastrofě okolo 536 jí říkali ve střední i východní Evropě Mara, Marana, Morana, severněji i jako Morgana, později pak Marie, s příchodem katolíků z ispanie MaDonna.
    Na severu mezi Danaaovci - lid bohorodičky Dany - ji říkali Freya. Mnozí si jí pletou s Frigg - tedy bohorodičkou, Matkou bohů. Později, po katastrofách a Ragnaroku se zní stala Ledová královna Maud, co nenáviděla Stvořené i Řečské.
    V jižní a východní ASii je to bohyně Tara(богыня Тара). A stejně jako "přešla" do katolicismu i pravoslaví jako Maria, tak i tam "přešla" do hinduismu i budhismu jako jako Белая, Зелёная, Красная, Желтая и Голубая Тара.
    V Levantě mezi Stvořenými známá jako Anat a v Aegyptě jako Ísis nebo Eset, v horním aegytptě jako Hathor.
    Byla to ta, co byla donucena se spojit v manŽelství s Héfaistem - Osirisem - Vulkanem. Jen on nebyl chromý na těle, ale na Duchu. Takový maminčin mazánek bydlící pod máminým křídlem na jejím ostrově - Phaistos. Řečští mu později říkali Pastýř, protože po sňatku ho nic moc nebavilo, krom pastevectví, i když za mlada vynikal v řemeslech. Asi v jednoduchosti je krása:-) Nakonec ho zlikvidoval Seth, tedy Hádes - Nergal nebo taky Moloch, kvůli nárokům na dědictví Dolního Aegypta. Což byl jeho starší dokonce vlastní bratr, což bylo dost nečekané. Tehdy se mezi s sebou mydlili ti nevlastní sourozenci.
    Čímž skončilo nakonec podivné manželství Marie s narozeným Hórem, co nepoznal otce, a naplno se rozjelo partnerství s nevlastním strýcem Baalem, Adadem, tedy řečsky Áreem a následnou expanzí řečsky řečených Árijců od Levanty na východ a z Troji na západ a severozápad. Mnoho vládců v MaléAsii se pyšnilo tím, že jejich otcem nebo předkem byl Áres, vč. královny Amazonek. I Aeneas, co založil město poblíž centra dnešního Říma. Dokonce i Romulus a Remus, co kousek od původního města Aenease založili Romu, mají v bájích, že jejich otcem byl Áres, tedy Mart. Dokonce prvotní románský kalendář začínal Martem, tedy na jaře březnem. A platil tehdy v celé Románské říši, tedy celé Evropě. A mnohem dříve, než románskou říši rozdělili a ovládli řečští.... z Byzancie s byzanským kalendářem začínajícím od žáří a jejich letopočtem 7527;-)
    Proč jsou asi všude v antice zobrazováni Venuše s Martem? Jen tak? Pro romantiky? Nebo pro románské?! Nebo žeby pro rumunské...
    Mimochodem... El byl Odin, Один a tedy Svarogъ. Byl otcem Peruna, Thora, Ninurty, Ieuse...
    Pokud bychom teoreticky rozdělili Euroasii na Arijce a Slovany, tak Arijci jsou potomci Marta(Tarcha) a Slované jsou potomky Peruna, tedy Ieuse. Ale oba měli stejného otce a ten se jmenoval El, Enlil, Svarogъ nebo Odin, jak kdo chce;-)
    nenimito

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě bych doplnil, oba se "vyskytují" i dnešním pravoslaví a katolicismu. Perun je archanděl Michael a Mart je archanděl Gabriel. Některé zaryté kulty prostě nejdou jen tak zničit, stejně jako Mariánský. Ale stačí je přetvořit na jiné a po pár staletích nikdo nic neví o skutečném původu:-)
      nenimito

      Vymazat
    2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    3. Nenimito, ze kterých zdrojů ty všechny informace čerpáš? (Myslím fakt všechny. Ať Tě čtu pod jakýmkoliv článkem, máš k tomu co říct, nejlépe s příslušnou mapou... :-) ). Děkuji moc.

      Vymazat
    4. Alexandrie, všechno je psáno v poHádkách, bájích, mýtech a pověstech ze všech koutů Země -Yggdrasilu:-) A je jich opravdu mnoho a mnoho a mnoho. Od Polynésanů a Havajanů, přes Toltéky, Basky, Germány, Arijce, Slovany, Mughaly, Kitajce po Iapanské, a od Danannovců(Tuatha Dé Danann) po Aigypstké. Jen je mezi nimi problém odlišit ty 2 strany barikády, tedy Seveřanů a Jižanů. Myslím, že jsem nebyl jediný, kdo si v mládí všiml podobností všech těch prvorozených na Zemi(bohů) i druhorozených (polobohů). https://uloz.to/!PIfvKQr99J85/bohove-jpg
      Už jsem psal, že jsem měl v rodině 3 profesory a už v předškolním věku se předháněli, kdo mi přinese ty nej poHádky, báje a mýty, které jsem hltal po nocích:-)
      Vždy jsem měl problém odlišit, kdo-tedy ze které strany barikády je zaznamenal. Ale pokud si uvědomíš, že řečští přišli z Horního Aegypta a postupně obsazovali okolí Nilu až po Aetiopii(dnešní Etiopii -tam Perseus prý zlikvidoval onu mořskou potvoru) a Libyi(pověsti o Danaovnách určitě znáš) a k řečským patřili i Helénští, Makedonští, Tesálští, kteří KŘÍŽením s Arijci i Slovany tedy Románskými postupně obsazovali Středomoří(Midgard) a pokud nesvolili sňatky, tak použili hrubou vojenskou sílu. Stejné je to i severněji, neustále nám vnucují, že Seveřani byli Vikingové, tedy Normané, ale to fakt nebyli, ti přišli po cestě Varjagů na sever. Také proto to byla "cesta od Varjagům k Řečským", protože celá ta cesta byla řečskými hlídána a nakonec se na ní usazovali a "zakládali civilizace", tedy řečská města(třeba dnešní Kiev) s opevněními a velmi dobře vyzbrojená. Největší válkou o Středomoří byla Trojská nebo spíše česky Trojánská a podle popisů(nikoliv řečských) tam padlo přes milión lidí, protože se válčilo 10let na celém území mezi Černým a Středozemním mořem, což by se dalo klidně nazvat na tu dobu i světovou válkou.
      Dalším problémem "překladatelů" je vyznat se ve všech těch příbuzenských vztazích bohů, polobohů a Příchozích, protože oni se opravdu smíchali všichni mezi s sebou i mezigeneračně. A když se do toho ještě přimíchalo několik národů Stvořených KŘÍŽením genů Příchozích a toho, co našli alespoň trochu myslícího na Zemi, tak z toho vznikl slušnej guláš, nemluvě o Satirech, Kentaurech, Hanumanech a jiných nepovedených potvorách:-)
      Navíc Vihaj není jediný, kdo má i několik nechtěných zážitků blízko smrti a občas byl donucen se "podívat" na druhou stranu. Jen jde o to, co si z toho vlastně vzít, jelikož ty zážitky bývají "jako ze snu" a to i časově, což bývá problém odlišit a pokusit se je nějak zaznamenat, jak se skutečně stali a rozlišit od sebe ty "dva světy".
      Ale bavíme se jen v teoretické rovině bájí, mýtů, poHádek a pověstí, protože to, co se kdysi dávno stalo, není schopen plně nikdo z dnešních, moderně vychovaných a civilizačně myslících lidí pochopit, natož zaznamenat do písmenek;-)
      nenimito

      Vymazat
    5. Saturnsky mytus. Kamila

      Vymazat
    6. jjj, nejsou spojení a přiblížení jako spojení a přiblížení, když řečským vládl Kronos (Chronos):-)
      https://www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/mimoradne-predvanocni-setkani-jupiteru-a-saturnu-bliz-si-byly-naposledy-roku-1226-40343138
      nenimito

      Vymazat
    7. Na druhou stranu se z toho dá i tušit. Život jde v cyklech, vše se opakuje. A je jedno, jestli šlo o konec Přemysla Otakara nebo konec Českých "stavů"...
      http://www.priznakytransformace.cz/index.php/horoskopy-astrologie/3067-jitka-valentova-21-12-2020-zimni-slunovrat-a-kralovska-konjunkce-jupiter-a-saturn
      nenimito

      Vymazat
  10. A ještě jedno doplnění - podle výzkumů DNA - haploskupin chromosomu Y ( spolehlivě mapuje otcovské linie ) jsou Slované i Arijci příslušníky haploskupiny R1a. A i podle lingvistů lze najít staroslovanský jazyk a písmo i v Levantě, i u Etrusků a v Minojské kultuře. Troja byla pravděpodobně staroslovanská pevnost. Stejně tak Makedonci a Helénové mají slovanské charakteristiky - Makedonci si podrželi své slovanství dodnes. POslední vlna Slovanů, která přišla do SV Evropy ve 4.-5. století už přišla do slovanských zemí, plyně se dorozuměli a rychle se asymilovali, stejně jako Avaři - nebyl to nakonec jeden národ?

    OdpovědětVymazat

Podmínky pro publikování komentářů