Výprava do podvědomí a omluva

Diskuze zde na blogu mě přiměly se nad sebou zamyslet hlouběji, než obvykle. Když ne vždy k druhým, tak k sobě se snažím být co nejvíce upřímný, a proto následující text neberte jako hodnocení druhých, nýbrž jen a pouze mě samotného.

Proč bývají tak rozporuplné reakce na témata týkající se jiných možných směrů historie, duchovních záležitostí, ale i alternativních mnohdy futuristicky vypadajících technologií? Upřímně? Jak u druhých nevím, ale u mě mimo jiné i proto:

Proč tu píšu pro někoho bludy o vědomí, snech, síle mysli, nadpřirozených schopnostech, mystických zážitcích, podivuhodných artefaktech popírajících oficiální historii, Darwinovu evoluční teorii nebo fyziku, o UFO, realitách mimo naše vnímání, o myšlenkách, mozku, minulých životech? Proč se zastávám v diskuzích článků od Vlabi o Tartárii, Slovanech, tzv. utajené historii? Proč jsem vůbec založil blog?

Obrátil jsem se na okamžik do sebe, požádal své bujné ego o chvilku strpení a ticha, nasadil maximální možný odstup a objektivitu a vyšlo mi jednoduché vysvětlení. Vše výše zmíněné jednoduše proto, že chci věřit v něco víc, než že jsem hroudou vody, minerálů a chemických prvků, elektrických signálů a vln svištících si to membránami mozkových buněk. Chci věřit, že narozením to nezačalo a smrtí neskončí, protože by můj život byl potom tou největší zbytečností a omylem přírody postrádajícím v oceánu času a prostoru jakýkoli trvanlivý smysl. Když by historie a mezilidské poměry byly takové, jak mi bylo vtlačeno do hlavy. Když by to dění ve světě, a že dnes je to, podívám-li se na to jako nezaujatá bytost, opravdu něco bez hlavy a paty, bylo jen výsledkem základních biologických pudů, oné evoluce a sakra dlouhé šňůry příčin a následků. Když, jak se dle médií zdá, se svět, a teď pardón - v prdel obrací. Když by to tam i snad setrvačností mělo nakonec skončit. Když by moje děti byly součtem chemicko-biologických dat jakýchsi titěrných zkroucených věcí, které nikdy neuvidím a přitom téměř všechna data v nich jsou prý ještě odpadem. Chci věřit v něco víc, a to tak moc, že vyhledávám a vytvářím cokoli, co by mě mohlo v této víře podpořit.

Takže proč? Vlastně těžko říci. Je to touha? Touha věřit ve víc? Nebo je to strach? Strach, že by naopak nic víc nebylo? Že jsem prach a v prach se obrátím? Pravděpodobně od všeho kousek, protože sám před sebou musím, mám-li být objektivní, prohlásit, že v tuto chvíli nemám žádný pro mě nezvratný opakovatelný důkaz. Jistě, psal jsem tu v minulosti o svých osobních důkazech-poznáních, ale čas, i když prý neexistuje, obrousí a vybledne vše, včetně vzpomínek coby svědků osobních prožitků. A touha těmto vzpomínkám navrátit jejich původní jasnost a ostrost, je patrně i jedním z důvodů, proč ta kupa článků a proč z tohoto pohledu vlastně nesmyslně reaguji na komentáře, které pro moje vědomí, ale i ego mohou znamenat, že nic víc není. Takže mi vychází, že to nebude projev raněného ega, které bylo vyzváno jiným na pomyslný slovní souboj ve virtuálním světě, nýbrž skrytý výše zmíněný strach a svazovaná touha věřit v něco víc.

Tato pro mě inspirující výprava do sebe sama mi umožnila objevit, že moje ego, stejně jako je tomu v případě snů, zkresleně a symbolicky navenek v reálném světě odráží to, co se děje pod jeho neprůhlednou slupkou - v podvědomí. V podvědomí, ke kterému se lze dostat bez hypnózy, meditace či houbiček.
Tímto bych se rád omluvil všem, kterým jsem v minulosti jakkoli oponoval a kterým v budoucnu oponovat budu. Uvědomil jsem si, že vám ve skutečnosti nevědomě vnucuji programy z mého podvědomí - svoje touhy, svá přání, svoje vidění světa a zároveň programy strachu, že bych byl jen hrouda hmoty poháněná dočasným vědomím tvořeným po mozku bloudícími elektrickými signály.

MichalB

(©)2016 myslenkyocemkoli.blogspot.com

Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.