- předchozí část -
Ruský car Nikolaj II. - zakladatel OSN
O jaké společné projekty šlo, už není známo. Archívy z té doby byly řádně vyčištěny. Avšak historici tvrdí, že některé originály dohod mezi Ruskem a Amerikou jsou dosud ukryté v soukromých archívech některých ruských potomků účastníků oněch událostí. V carských archívech byly uloženy jistě.
V úterý 14. května (podle juliánského kalendáře) 1896 v katedrále Nanebevzetí Panny Marie v moskevském Kremlu proběhla korunovace Nikolaje Alexandroviče II. na ruský trůn spolu s imperátorkou Alexandrou Fjodorovnou. Na trůn nastoupil poté, co se mu dostalo toho nejlepšího možného vzdělání, v tom nejlepším slova smyslu ambiciozní imperátor.
I když do začátku 1. světové války chybělo ještě celých 18 dlouhých let, Nikolaj chápal, že je nevyhnutelně nutné vytvořit nadnárodní strukturu, která by pomohla uhlazovat nejen politické, ale i ekonomické spory mezi mocnostmi. Už o tři roky později po iniciativě Nikolaje II. proběhla v neutrálním Haagu první mírová konference. Kromě otázek omezení zbrojení na ní bylo rozhodnuto o vytvoření Haagského arbitrážního soudu. Principy uložené do jeho podstaty před více než 100 lety jsou považovány za nedotknutelné dosud. Druhá konference byla sezvána v roce 1907 opět na základě iniciativy imperátora Nikolaje.
„V roce 1904 skupina představitelů 48 států (obdobně jako dnes ji lze nazvat G-48) na tajném zasedání v Paříži schválila postup vytvoření Mezinárodního finančního systému (IFS) a Světového zdroje financí. Po konzultacích s vedoucími představiteli ostatních zemí – účastníků konference v Haagu – o návrhu Nikolaje II. bylo rozhodnuto o vytvoření Společnosti národů (dnes Organizace spojených národů). Kvůli zabezpečení obchodních vztahů mezi zeměmi bylo rozhodnuto vytvořit na základě Ligy národů jednotné světové finanční centrum s vlastní měnou.
Kvůli vytvoření „zlatého poolu“ Ligy národů vložilo Rusko skrze bankéře domu Rotschildů do „základního kapitálu“ MFS 48,6 tun zlata dosud ukrytého ve Španělsku. Polovina byla dopravena do trezoru ve Fort Knox na území USA. Druhá polovina skončila v podzemních trezorech na ostrově Mallorca, který je dosud součástí autonomního společenství Baleárských ostrovů. Nicméně podle dokumentů, které strany podepsaly, veškeré zlato má být uloženo v New Yorku. Touto dodávkou ruského zlata do USA v letech 1904 – 1912 Ruské imperium získalo práva na aktiva v „zlatém poolu“ ve výši 52 miliard dolarů ve zlatě,“ - pokračuje ve svém fascinujícím příběhu Želenkov.
Ale rotschildovští finančníci přehráli „ve zlatém poolu“ i Nikolaje a další účastníky konference G-48. Poté, co zafinancovali volební kampaň amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, dva dny před Vánoci v roce 1913 ho doslova přinutili převést do jejich soukromého vlastnictví Federální rezervní systém (FED), vytvořený místo Světového finančního systému založeného na „zlatém poolu“. Z toho důvodu podíl FEDu z 88,8 % dosud náleží Rusku a zbývajících 11,2 % především čínským příjemcům pod dohledem vnuka posledního čínského císaře z dynastie Čching John Lee.
Dokumenty o FEDu neshořely v UNION
„V současnosti se ze tří ruských exemplářů dohody o zlatu vloženém do FEDu nacházejí na území naší země dva. Jeden – na tajném místě v Nižněgorodské oblasti. Druhý u významného činitele sovětské epochy. Třetí je pravděpodobně v jedné ze švýcarských bank,“ - říká Želenkov. Na tomtéž tajném místě v Nižněgorodské oblasti jsou i dokumenty z carského archívu, mezi nimiž je také 12 „zlatých“ nebo spíše vzhledem k jejich historii „krvavých“ certifikátů. Pokud by byly zveřejněny, světová finanční hegemonie USA a Rotschildů se zřítí a naše země dostane ohromné peníze a veškeré možnosti rozvoje, jakmile ji přestanou dusit zpoza oceánu,“ - je přesvědčen historik.
FED dluží Rusku a Číně 1.000 tun zlata
Mezi Amerikou a Ruskem byly podepsány dohody o předání našeho zlata ne jako dárku, ale řekněme k pronájmu. Na dobu 100 let, které uběhly v roce 2013. Přitom je v dohodách zvláště vyznačen bod, že úroková sazba za použití 48,6 tun zlatých rezerv bude činit 4 % ročně. To znamená, že ročně má FED převádět do Ruska a Číny 4 %. Je však třeba říci, že procenta nebyla nikdy vyplacena.
Dohody byly sepsány v šesti vyhotoveních, tři z nich byly uloženy v Americe, tři byly předány Rusku. Zároveň bylo vytvořeno 12 „zlatých“ certifikátů (na 48,6 tun) na doručitele. Certifikáty byly předány ruskému carovi. Ten je dal k úschově Grigoriji Rasputinovi. Z jakého důvodu, to mi není známo, ale Nikolaj pokládal mnicha Grigorije za člověka, který netouží po světském blahobytu. Krátce před svou rituální vraždou Rasputin jakoby v předtuše smrti certifikáty carovi vrátil. Ten je podle jedné verze rozdělil mezi nejspolehlivější členy rodiny, podle jiné je předal do úschovy Petru Nikolajeviči Dolgorukému, jemuž byl kmotrem,“ - vypráví pan Želenkov.
Poté byl na tyto certifikáty uskutečněn skutečný lov. Vždyť by v podstatě jakýkoli jejich držitel mohl zničit finanční imperium Rotschildů! Mimochodem v tu dobu, kdy v domě Jusupových vraždili Rasputina, na Gorochové, kde bydlel, probíhala velmi důkladná prohlídka. „Dokonce byly odpárány potahy židlí a křesel, roztrhány polštáře, rozbity skříně,“ - píše se v novinách z té doby. Ale samozřejmě se nic nenašlo, certifikáty byly už nově v držení carské rodiny.
„Je mi souzeno, že brzo zemřu v hrozném utrpení, ale bude to pro záchranu mně drahých panovníků a svaté Rusi,“ - prorokoval nedlouho před svou vraždou Rasputin. Proroctví se naplnilo.
Ruský car Nikolaj II. - zakladatel OSN
O jaké společné projekty šlo, už není známo. Archívy z té doby byly řádně vyčištěny. Avšak historici tvrdí, že některé originály dohod mezi Ruskem a Amerikou jsou dosud ukryté v soukromých archívech některých ruských potomků účastníků oněch událostí. V carských archívech byly uloženy jistě.
V úterý 14. května (podle juliánského kalendáře) 1896 v katedrále Nanebevzetí Panny Marie v moskevském Kremlu proběhla korunovace Nikolaje Alexandroviče II. na ruský trůn spolu s imperátorkou Alexandrou Fjodorovnou. Na trůn nastoupil poté, co se mu dostalo toho nejlepšího možného vzdělání, v tom nejlepším slova smyslu ambiciozní imperátor.
I když do začátku 1. světové války chybělo ještě celých 18 dlouhých let, Nikolaj chápal, že je nevyhnutelně nutné vytvořit nadnárodní strukturu, která by pomohla uhlazovat nejen politické, ale i ekonomické spory mezi mocnostmi. Už o tři roky později po iniciativě Nikolaje II. proběhla v neutrálním Haagu první mírová konference. Kromě otázek omezení zbrojení na ní bylo rozhodnuto o vytvoření Haagského arbitrážního soudu. Principy uložené do jeho podstaty před více než 100 lety jsou považovány za nedotknutelné dosud. Druhá konference byla sezvána v roce 1907 opět na základě iniciativy imperátora Nikolaje.
„V roce 1904 skupina představitelů 48 států (obdobně jako dnes ji lze nazvat G-48) na tajném zasedání v Paříži schválila postup vytvoření Mezinárodního finančního systému (IFS) a Světového zdroje financí. Po konzultacích s vedoucími představiteli ostatních zemí – účastníků konference v Haagu – o návrhu Nikolaje II. bylo rozhodnuto o vytvoření Společnosti národů (dnes Organizace spojených národů). Kvůli zabezpečení obchodních vztahů mezi zeměmi bylo rozhodnuto vytvořit na základě Ligy národů jednotné světové finanční centrum s vlastní měnou.
Kvůli vytvoření „zlatého poolu“ Ligy národů vložilo Rusko skrze bankéře domu Rotschildů do „základního kapitálu“ MFS 48,6 tun zlata dosud ukrytého ve Španělsku. Polovina byla dopravena do trezoru ve Fort Knox na území USA. Druhá polovina skončila v podzemních trezorech na ostrově Mallorca, který je dosud součástí autonomního společenství Baleárských ostrovů. Nicméně podle dokumentů, které strany podepsaly, veškeré zlato má být uloženo v New Yorku. Touto dodávkou ruského zlata do USA v letech 1904 – 1912 Ruské imperium získalo práva na aktiva v „zlatém poolu“ ve výši 52 miliard dolarů ve zlatě,“ - pokračuje ve svém fascinujícím příběhu Želenkov.
Ale rotschildovští finančníci přehráli „ve zlatém poolu“ i Nikolaje a další účastníky konference G-48. Poté, co zafinancovali volební kampaň amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, dva dny před Vánoci v roce 1913 ho doslova přinutili převést do jejich soukromého vlastnictví Federální rezervní systém (FED), vytvořený místo Světového finančního systému založeného na „zlatém poolu“. Z toho důvodu podíl FEDu z 88,8 % dosud náleží Rusku a zbývajících 11,2 % především čínským příjemcům pod dohledem vnuka posledního čínského císaře z dynastie Čching John Lee.
Dokumenty o FEDu neshořely v UNION
„V současnosti se ze tří ruských exemplářů dohody o zlatu vloženém do FEDu nacházejí na území naší země dva. Jeden – na tajném místě v Nižněgorodské oblasti. Druhý u významného činitele sovětské epochy. Třetí je pravděpodobně v jedné ze švýcarských bank,“ - říká Želenkov. Na tomtéž tajném místě v Nižněgorodské oblasti jsou i dokumenty z carského archívu, mezi nimiž je také 12 „zlatých“ nebo spíše vzhledem k jejich historii „krvavých“ certifikátů. Pokud by byly zveřejněny, světová finanční hegemonie USA a Rotschildů se zřítí a naše země dostane ohromné peníze a veškeré možnosti rozvoje, jakmile ji přestanou dusit zpoza oceánu,“ - je přesvědčen historik.
FED dluží Rusku a Číně 1.000 tun zlata
Mezi Amerikou a Ruskem byly podepsány dohody o předání našeho zlata ne jako dárku, ale řekněme k pronájmu. Na dobu 100 let, které uběhly v roce 2013. Přitom je v dohodách zvláště vyznačen bod, že úroková sazba za použití 48,6 tun zlatých rezerv bude činit 4 % ročně. To znamená, že ročně má FED převádět do Ruska a Číny 4 %. Je však třeba říci, že procenta nebyla nikdy vyplacena.
Dohody byly sepsány v šesti vyhotoveních, tři z nich byly uloženy v Americe, tři byly předány Rusku. Zároveň bylo vytvořeno 12 „zlatých“ certifikátů (na 48,6 tun) na doručitele. Certifikáty byly předány ruskému carovi. Ten je dal k úschově Grigoriji Rasputinovi. Z jakého důvodu, to mi není známo, ale Nikolaj pokládal mnicha Grigorije za člověka, který netouží po světském blahobytu. Krátce před svou rituální vraždou Rasputin jakoby v předtuše smrti certifikáty carovi vrátil. Ten je podle jedné verze rozdělil mezi nejspolehlivější členy rodiny, podle jiné je předal do úschovy Petru Nikolajeviči Dolgorukému, jemuž byl kmotrem,“ - vypráví pan Želenkov.
Poté byl na tyto certifikáty uskutečněn skutečný lov. Vždyť by v podstatě jakýkoli jejich držitel mohl zničit finanční imperium Rotschildů! Mimochodem v tu dobu, kdy v domě Jusupových vraždili Rasputina, na Gorochové, kde bydlel, probíhala velmi důkladná prohlídka. „Dokonce byly odpárány potahy židlí a křesel, roztrhány polštáře, rozbity skříně,“ - píše se v novinách z té doby. Ale samozřejmě se nic nenašlo, certifikáty byly už nově v držení carské rodiny.
„Je mi souzeno, že brzo zemřu v hrozném utrpení, ale bude to pro záchranu mně drahých panovníků a svaté Rusi,“ - prorokoval nedlouho před svou vraždou Rasputin. Proroctví se naplnilo.
zdroj:
http://www.prezidentpress.ru/news/2762-sto-let-nazad-rossiya-i-kitay-sozdali-frs-ssha.html#
(©)2015 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat