Proč byla expedice A. Barčenka zlikvidována?

Mezi mainstreamovými historiky i širokou veřejností převládá názor, že – pomineme-li mýty a legendy – neexistují žádné skutečné důkazy o dávné arktické pravlasti bílé rasy (známé pod různými názvy). Přesto již v roce 1922 učinila expedice A. Barčenka fascinující objevy v jedné z nejhůře přístupných oblastí poloostrova Kola, na břehu jezera Sejdozero.

Tragické je, že všichni členové expedice byli následně zlikvidováni trockistickými sionisty a materiály z výpravy byly utajeny. To, co je dnes veřejnosti přístupné, představuje jen nepatrný zlomek informací o tehdejších objevech. Dochovaly se například některé zápisy z deníku člena expedice, astrofyzika A. Kondiaina, v nichž stálo:

„10. září. ‚Stařec‘. Na bílém pozadí – které vypadá jako vyčištěná plocha – vyniká gigantická postava, jejíž tmavé obrysy připomínají lidskou postavu. Motovský záliv je ohromující a nádherně krásný. Představte si úzký průchod široký dvě či tři versty, lemovaný zprava i zleva obrovskými, strmými útesy, které se tyčí do výšky až jedné versty. Šíje mezi horami lemujícími záliv je porostlá úchvatným lesem – smrky, nádhernými smrky: štíhlými, hustými a vysokými (dosahujícími 5 – 6 saženů), připomínajícími smrky tajgy.

Všude kolem hory. Podzim vybarvil svahy pestrou mozaikou hájů bříz, osik a olší. V dálce se rozkládají rokle, v nichž leží jezero Sejdozero. V jedné z těchto roklí jsme spatřili cosi tajemného.“ Vedle sněhu, který místy ležel na svazích rokle, byl vidět nažloutle bílý sloup – připomínající obří svíci – a vedle něj kamenná kostka...

Večer, po krátkém odpočinku, jsme vyrazili k Sejdozeru. Bohužel jsme dorazili až po západu slunce. Rokle již halil modravý opar. Silueta „Starce“ se nejasně rýsovala na bílém pozadí hory. K jezeru vede přes Taibolu nádherná cesta – či spíše široká vozovka; zdá se dokonce, že je dlážděná. Na konci cesty se nachází velká vyvýšená plošina. Vše nasvědčuje tomu, že v dávné minulosti byl tento háj posvátným místem a plošina na konci cesty sloužila jako jakýsi obětní oltář obrácený ke „Starci“...

 

 

 

Teorii o „oltáři“ však přenechme A. Kondiainovi. Je totiž nepravděpodobné, že by se trockisticko-sionistická chátra, financovaná Rothschildy, vydala vyvraždit všechny členy expedice na základě vykonstruovaných obvinění jen kvůli nějakému prastarému oltáři. Prvky svědčící o vyspělé technologii, jako například kamenný sloup, kamenná kostka či dlážděná cesta, navíc spíše ukazují na artefakty vysoce rozvinuté předpotopní civilizace. Pokud jde o různé „oltáře“, ty mohly být klidně vytvořeny až později národy, které přežily kataklyzma – národy, jimž z předchozí civilizace zůstaly jen mlhavé pověsti a mýty.

 

 

 

Není náhodou, že nedávné vědecké expedice na poloostrově Kola odhalily řadu dalších kamenných artefaktů, včetně pyramid. To naznačuje, že pustá tundra a „věčně zmrzlá půda“ se zde objevily teprve nedávno. Nikdo by přece takové stavby na věčně zmrzlé půdě nebudoval. Klima zde tedy muselo být mírnější před posunem pólů, k němuž došlo během globální katastrofy.

 

 

 

To ostatně potvrzuje i předpotopní mapa Fra Maura z roku 1459, která se vyznačuje obrácenou orientací (jih nahoře), typickou pro všechny mapy tohoto druhu. Rozhodl jsem se prozkoumat, co tato mapa zobrazuje v oblasti poloostrova Kola před onou katastrofou. Má intuice se ukázala být správnou: na mapě této oblasti jsou dvě poměrně velká kamenná města – města, která existovala ještě v polovině 15. století. Poté však přišla „místní tartarská potopa“, o níž se zmiňuje A. Kircher ve svých knihách, a kamenná města ruského severu potkal stejný osud jako kamenná města sibiřské metropole. Chápete nyní, proč trockisté zlikvidovali všechny členy expedice A. Barčenka? Bylo to proto, že objevy této expedice mohly vést k odhalení oněch kamenných měst – k objevům, které by zcela vyvrátily lži o „tisíciletém“ věčném ledu a „pomalém pohybu ledovců“, a především celou zfalšovanou verzi dějin a chronologie, vytvořenou po katastrofě z let 1492 – 1502.
 

Právě proto jsme dodnes pilně krmeni nesmysly a pozůstatky prastarých megalitických staveb, objevované nezávislými badateli po celém Rusku, za pouhé „přírodní geologické útvary“.

zdroj

poznámka:

Více informací o významném ruském badateli A. Barčenkovi a jeho legendární výpravě na poloostrov Kola naleznete zde:

https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2016/03/hyperborea-6.html