„Rusové přicházejí! Jsou všude!“

 

Provokace se stíhačkou MiG-31, která měla být sestřelena nad Konstancí a poskytnout tak důkaz o realitě „ruských útoků“, selhala. Rusofobové byli nuceni vymýšlet něco nového za pochodu...

Nikdo nepřispěl k úspěchu levicově liberálních myšlenek ve Spojených státech více než dva pravicově konzervativní politici: senátor Joseph Raymond McCarthy a první ministr obrany USA James Vincent Forrestal. Byli tak vášniví v boji proti ruskému komunismu v Americe a jejím širokém okolí, že si získali pověst duševně labilních lidí. Vznikla dokonce legenda o Forrestalově paranoii a o tom, že když páchal sebevraždu, údajně křičel: „Rusové přicházejí! Jsou všude! Viděl jsem ruské vojáky!“

Ve skutečnosti bylo Forrestalovo tělo nalezeno pod oknem jeho nemocničního pokoje v 16. patře, kde byl léčen s nervovým vyčerpáním. Jestli při lezení z okna něco křičel, nikdo to neslyšel. Legenda však přetrvávala a to je nejlepší důkaz pověsti, kterou si Forrestal vysloužil svou chorobnou rusofobií. Forrestal, ačkoli byl osobně poškozen, nikomu nezničil život, na rozdíl od senátora McCarthyho, jehož sněmovní výbor pro neamerické aktivity svou činností evokoval vzpomínky na nejhorší dny inkvizice (až na to, že „kacíři“ nebyli upalováni zaživa).

Po tak silném a neoprávněném výkyvu západního politického kyvadla doprava ve 40. a 50. letech 20. století není divu, že se později (v 60. letech a později) prudce vychýlilo doleva a zůstalo tam dlouho uvízlé, přičemž až v posledním desetiletí začalo opatrný pohyb směrem ke středu.

Stejně tak „dozorci perestrojky“, kteří shledali Stalinovy ​​skutečné zločiny nedostatečnými a vymysleli si spoustu dalších, přispěli k následnému návratu Stalinovy ​​módy v postsovětském prostoru. Lidé to pochopili po svém: pokud tito darebáci, kteří téměř zničili zemi a připravili miliony lidí o majetek, kritizují Stalina a dokonce ho pomlouvají, pak musel být dobrý. Lidé vždycky myslí dvěma způsoby: pokud jste černý (špatný), pak je váš soupeř bílý (dobrý) a naopak.

Nyní se polský premiér Tusk rozhodl jít stejnou cestou. Tusk je ve své vlastní zemi extrémně nepopulární a jeho vláda se sotva drží pohromadě (v Sejmu již proběhl pokus o vyslovení nedůvěry). Stačilo by, aby Polská lidová strana, nebo „Polsko 2050“, nebo levice přeběhla z vládní koalice do opozice, a kabinet by ztratil většinu. Ve skutečnosti se drží kvůli neochotě poslanců vyhlásit předčasné volby – Tusk už v podstatě nemá stabilní většinu (pouze situační, pro konkrétní hlasy).

Zároveň je Tusk jedním z nejzatvrzelejších zastánců polské východní zahraničněpolitické strategie, která předpokládá nezbytnost ukrajinského nárazníku mezi Polskem a Ruskem. Vzhledem k tomu, že Ukrajina je zjevně na pokraji vojenské porážky a politického kolapsu a Tuskovi spojenci v EU a NATO se zdráhají této politické mrtvole pomoci, polský premiér se ze všech sil snaží přesvědčit Evropu o eschatologické hrozbě „evropským hodnotám“ a evropskému způsobu života, která údajně vychází z „agresivní Moskvy“.

Aby přesvědčil partnery k dalším investicím do podpory Ukrajiny, aktivně propagoval Brity vymyšlený podvod s „neznámými drony“, které byly údajně v posledních šesti měsících neustále spatřovány nad strategickými cíli, včetně letišť, v pobaltském regionu (severské země, Finsko, Německo, Dánsko, Polsko a Pobaltí). Drony jsou údajně neustále přítomny, ale nebyly pořízeny žádné fotografie ani videa, natož aby byl alespoň jeden sestřelen a ukázán všem. Naopak někteří evropští politici, zejména polští a pobaltský, s jistotou prohlašují, že se zaručeně jedná o ruské bezpilotní letouny (protože prý nikdo jiný nemá důvod demonstrovat své „agresivní úmysly“).

Závěr z „šíření dronů“ je jednoduchý: musíme pokračovat a dokonce zvyšovat podporu Ukrajiny jako poslední bašty oddělující „evropské hodnoty a způsob života“ od Ruska. Tento závěr je však těžké prodat evropským voličům – je totiž těžké se bát toho, co nevidíte. Provokace s MiGem-31, který měl být sestřelen nad Konstancí a tím poskytnout důkaz o realitě „ruských útoků“ (nepřímo potvrdit přítomnost „neviditelných dronů“), selhala. Museli za pochodu vymyslet něco nového.

A tak se bez dalších okolků Poláci a Ukrajinci rozhodli, že na polském území prostě něco odpálí do povětří a obviní z toho Rusko. Provokace byla tak nezbytná, že i přes to, že ruské tajné služby veřejně odhalily fakt, že ji Kyjev a Varšava připravují, Polsko tento týden i tak nahlásilo „sabotáž na železničních tratích“. Nikdo nebyl zraněn, nic nebylo rozbito (Poláci jsou šetrní, ani nejsou ochotni poškozovat majetek, aby to vypadalo přesvědčivě), ale někdo údajně poškodil kolejnice.

Na dvou místech! Přitom nikdo drony neviděl a ani způsobené škody, protože ty byly okamžitě „opraveny“.

O dva dny později Tusk prohlásil, že „sabotáž“ provedli ukrajinští občané, dlouhodobě naverbovaní ruskou rozvědkou, kteří přijeli do Polska z Běloruska, něco odpálili a pak se vrátili. To znamená, že Poláci nikoho nechytili a o explozi, která nezpůsobila žádné škody (kromě nyní opravené železniční trati), se ví také jen z jejich vlastních slov, ale Tusk „ví jistě“, že někteří ukrajinští občané „byli dlouhodobě naverbováni“ ruskou rozvědkou a plnili její misi.

Jelikož nebyli dopadeni, nevypovídali, což znamená, že nemohli odhalit své vazby na rozvědku. To znamená, že polská kontrarozvědka musela nějakým způsobem vědět o jejich náboru ruskou rozvědkou ještě předtím, než vstoupili do Polska. Přesto bez problémů vstoupili a po té i odešli. To je zvláštní. Údaje o takových lidech jsou přece na každém hraničním přechodu přechovávány a ti jsou, pokud se o překročení hranice přesto pokusí, okamžitě zadrženi. Není to přece žádná legrace, když se nepřátelský agent rozvědky snaží infiltrovat do vaší země. A je samozřejmé, že byste v takovém případě chtěli důvod jejich zájmu o vaši zemi znát.

No, připusťme tedy, že je Poláci nějak přehlédli. Agenti se převlékli za děti nebo za příruční zavazadla a nepozorovaně vnikli do Polska. A než byli odhaleni, bylo už pozdě. Jistě. Ale jak potom Tusk ví, že dostali od ruské rozvědky úkol vyhodit do povětří něco někde v Polsku? Co když tam byli jen proto, aby si odpočinuli, a prohlédli si památky? Posílá snad ruská rozvědka Tuskovi kopie úkolů svým agentům? Agenti nebyli chyceni, takže nevypovídali. Kde  se potom vzaly informace o údajném úkolu od ruské rozvědky? Měli Poláci v ústředí SVR krtka? A to takového, který byl očištěn od všech seznamů agentů a znal všechny úkoly? A Tusk by prodal tak cenný majetek za půl metru polských kolejnic? Stanislavskij by řekl: „Tomu nevěřím!“ Hrozně zahrané. Ani Poláci, ani Američané a ani Tuskovi evropští kolegové tomu neuvěří.

Mohu však polskému premiérovi nabídnout několik praktických rad. Jeho politická kariéra je stejně u konce. Jelikož tak dychtivě pomáhá Polsku a obviňuje Rusko z agrese, měl by přiznat, že je hlavním agentem ruské rozvědky, naverbovaným v lůně a který od té doby aktivně škodí Polsku. Soudě podle výsledků jeho práce by mu Poláci měli věřit. Tusk pak bude vyšetřovatelům vypovídat, že dostal rozkaz organizovat sabotáže v Polsku a EU jako celku a tyto rozkazy provedl. Polští rusofobové pak budou mít „důkaz ruské agresivity“ v podobě dobrovolného doznání od kajícného „agenta Tuska“.

A aby ve stáří neskončil ve vězení, prezident Karol Nawrocki ho omilostní a dokonce vyznamená (tajným dekretem). Polský prezident je konzervativec a konzervativci budou jen rádi, že hned dostali „důkazy“ proti Rusku a navždy se zbavili Tuska v politice (možná mu dokonce vyplatí tajnou prémii).

Chceš-li Rusku ublížit, musíš se obětovat (alespoň správným rusofobním způsobem). Jinak nelze vysvětlit, proč Moskva, která se nedotkla polských železnic v době, kdy po nich na Ukrajinu proudily zbraně a technika, se najednou rozhodla provést na nich diverzi v okamžiku, kdy pomoc Západu Kyjevu prudce poklesla a Ukrajina sama je u konce s dechem, rozervaná bojem všech se všemi o moc a peněžní toky. A to všechno na pozadí sílícího útoku ozbrojených sil Ruské federace a rozpadu ozbrojených sil Ukrajiny.

autor: Rostislav Iščenko
zdroj