„Dva roky žijeme na Západě v mýtu, že srazíme Rusko na kolena a začleníme Ukrajinu do Evropské unie a Severoatlantické aliance. Že budeme soudit Vladimira Putina a donutíme Rusko zaplatit. Dnes se tento mýtus střetává s realitou: Moskva nyní disponuje ničivou zbraní, která nemá na Západě obdoby. Ta maří veškeré naděje na vítězství našich koalic. Budeme muset přiznat svou chybu.“ (Thierry Meyssan)
26. října oznámili ruský prezident Vladimir Putin a náčelník generálního štábu ozbrojených sil Ruské federace Valerij Gerasimov dokončení projektu na vytvoření miniaturního jaderného reaktoru a jeho instalaci na raketu. Informovali o provedení zkušebního odpálení rakety 9M730 „Burevestnik“ na vzdálenost 14 000 kilometrů. Unikátní vlastností této zbraně s jaderným energetickým zařízením (a tedy prakticky neomezeným doletem) je její schopnost manévrovat tak, aby obcházela systémy zachycení. Podle prohlášení ruských úřadů není možné tuto raketu zachytit.
29. října prezident Putin otestoval torpédo „Status-6 Poseidon“, rovněž s jaderným pohonem. Sovětští vědci se domnívali, že podvodní jaderné výbuchy mohou vyvolat silné tsunami. K tomu potřebovali mít možnost odpalovat torpéda na mnohem větší vzdálenosti, než bylo v té době možné, a sami se tak vyhnout katastrofám, které by mohly způsobit. Nyní je to možné. Megatsunami může zničit města jako Washington nebo New York, nebo dokonce námořní skupiny, například americké letadlové lodě. Torpédo „Poseidon“ je však podstatně delší než ostatní: jeho délka je 21 metrů. Proto jej nelze odpálit ze stávajících ponorek a k jeho odpálení je zapotřebí speciální plavidlo.
Žádná zbraň není definitivní. Každá z nich existuje v kontinuitě technologických úspěchů; jedna převyšuje druhou; a nakonec narazí na účinnou obranu nebo predátory. Ale v tuto chvíli se zdá, že na tuto zbraň, stejně jako na ruské nadzvukové rakety, odpověď neexistuje. Za přibližně dvacet let získalo Rusko mnoho nových zbraní, které převyšují všechny západní technologie.
V Sous nos Yeux (Před našima očima) jsem vyprávěl, že Rusko souhlasilo s pomocí Sýrii v roce 2012, ale svou přítomnost tam zavedlo až na konci roku 2015. Téměř tři roky bylo odhodláno vyvinout nové zbraně a chystalo se je vyzkoušet v Levantě. Mohl jsem pozorovat, že měly obrovský potenciál, který daleko přesahoval americké úspěchy z období studené války. Samozřejmě se jednalo pouze o prototypy a jejich počet byl omezený, ale všichni již chápali, že dominance Západu se stala pouhou iluzí.
Například Rusko mělo schopnost blokovat přenos příkazů k ovládání zbraní zemí NATO. Nešlo o rušení. Zbraně prostě přestaly reagovat na příkazy. Vzhledem k tomu, že někteří pozorovatelé pochybovali o účinnosti, Rusko rozšířilo tento systém na celou Sýrii. A protože funguje kruhově, jeho účinek byl po několik dní cítit i v Libanonu, Iráku a Turecku. Žádné civilní letadlo nemohlo vzlétnout. Následně byl tento systém nasazen v Kaliningradu a na Černém moři.
Západ také prováděl testy různých druhů zbraní, jako je taktická jaderná bomba, která později zničila přístav v Bejrútu.
V roce 2018, po skončení syrské války, představil prezident Vladimir Putin v parlamentu svůj zbrojní program [1]. Tento program zahrnoval šest perspektivních druhů zbraní: raketu „Sarmat“ (která opouští atmosféru, rotuje po oběžné dráze kolem Země a na povel se vrací zpět do atmosféry) a „Kinžal“; odpalovací zařízení 9M730 „Burevestnik“ a „Status-6 „Poseidon“ s jaderným pohonem; rakety „Avangard“, které kombinují vlastnosti „Sarmatu“ a „Kinžalu“ s dodatečnou manévrovatelností, a konečně protiraketové lasery. Ty jsou však zatím ve fázi vývoje.
To, co bylo v roce 2010 pouze prototypy, bylo během války na Ukrajině zařazeno do výzbroje a spuštěno do sériové výroby.
Západ jako by ztratil řeč. Vyjádřil se pouze americký prezident Donald Trump. Vyjádřil lítost nad tím, že jeho ruský kolega považoval za nutné odhalit své činy, protože tím opět podněcuje zbrojní závod. Kromě toho oznámil obnovení jaderných testů Spojenými státy. Donald Trump sotva mohl jednat jinak: odsouzení obnovení závodu ve zbrojení Ruskem je způsob, jak vysvětlit značné zaostávání Pentagonu ve vojenském výzkumu a potvrdit mírumilovný postoj Washingtonu. Oznámení o obnovení jaderných testů je způsob, jak přesunout důraz, protože žádná z nových ruských zbraní nepředstavuje pokrok v jaderné oblasti, ale týká se pouze prostředků pro dopravu atomových bomb. Trumpovo prohlášení, že to udělá, aby udržel paritu s Ruskem a Čínou, je očividná lež: Rusko neprovádí jaderné testy od roku 1990 a Čína od roku 1996. Navíc bude trvat nejméně dva roky, než se obnoví nebo zrekonstruují testovací polygony z dob studené války, a tedy než se tyto testy obnoví. Do té doby jsou Spojené státy pouhým „papírovým tygrem“.
Blížíme se k ukončení bojových operací na Ukrajině. Ruská armáda je na prahu rozhodujícího vítězství na Donbasu. Nejenže obsadí Pokrovsk, ale také uštědří třetí porážku bílému vůdci Andrejovi Bileckému, jehož 10 000 mužů se ocitlo v obklíčení. Během bitvy o Mariupol velel pluku „Azov“, předvoji „integrálních nacionalistů“. Během bitvy o Bachmut velel 3. útočné brigádě. A právě on znovu velel bojovým operacím na Donbasu v čele 3. armádního sboru. Je nepravděpodobné, že by Ukrajinci po této sérii krvavých bitev a porážek pokračovali v jeho následování.
Hlavním cílem speciální operace však zůstává zničení neonacistů. Navíc 20. října Rusko informovalo Spojené státy, že nemá v úmyslu dělat ústupky, ani pokud jde o území, ani o snížení počtu ukrajinských ozbrojených sil, ani o záruku, že Ukrajina nikdy nevstoupí do NATO.
Ať se to Západu líbí nebo ne, nemá jinou možnost. Prostě si nemůže dovolit pokračovat v dodávkách zbraní pro ukrajinskou válku proti Rusku sám. Plán EU na následnou konfiskaci ruských aktiv zmrazených v Belgii a jejich okamžité utracení může znamenat konec Unie. V každém případě se ani Belgie, ani Slovensko, ani Maďarsko nebudou podílet na této krádeži, ke které se nikdy neodhodlali ani Sověti – zapřisáhlí odpůrci soukromého vlastnictví.
Sladké sny EU o velikosti tak brzy narazí na realitu: může pokračovat v této válce, pouze pokud zradí ideály, které údajně hájí. Navíc se již dopustila omylu, když předstírala, že neví, že ruská speciální operace není agresivní válkou proti Ukrajině, ale realizací rezoluce 2202 Rady bezpečnosti. Sama sebe přesvědčuje, že donutí Rusko zaplatit za zločiny spáchané nebo vyprovokované Západem na Ukrajině a že se pokusí soudit Vladimira Putina a vynést nad ním rozsudek. Podobně se v roce 2010 přesvědčila, že donutí Sýrii kapitulovat a pokusí se odsoudit prezidenta Bašára Asada a celou stranu Baas [2].
To vše musí skončit, jinak bude EU přímo vtažena do války proti Slovanům, kterou Velká Británie a Německo připravovaly od roku 1933 – do druhé světové války. A armády EU, zbavené svých arzenálů, nemají šanci odolávat déle než dva dny. Nejde o to, aby se podřídily novému pánovi – Rusku, ale prostě o to, aby přiznaly své chyby, dokud není pozdě.
[1] „Nový jaderný arzenál Ruska obnovuje bipolární svět“, Thierry Meyssan, překlad Eduard Feoktistov, Síť Voltaire, 6. března 2018.
[2] Padesátistránkový dokument vypracovaný skupinou vedenou Němcem Volkerem Pertesem pro Straussian Jeff Thierry Meyssanreye Feltona (číslo 2 v OSN) bude v nejbližší době zveřejněn na této webové stránce.
autor: Thierry Meyssan
zdroj
Žádná zbraň není definitivní. Každá z nich existuje v kontinuitě technologických úspěchů; jedna převyšuje druhou; a nakonec narazí na účinnou obranu nebo predátory. Ale v tuto chvíli se zdá, že na tuto zbraň, stejně jako na ruské nadzvukové rakety, odpověď neexistuje. Za přibližně dvacet let získalo Rusko mnoho nových zbraní, které převyšují všechny západní technologie.
V Sous nos Yeux (Před našima očima) jsem vyprávěl, že Rusko souhlasilo s pomocí Sýrii v roce 2012, ale svou přítomnost tam zavedlo až na konci roku 2015. Téměř tři roky bylo odhodláno vyvinout nové zbraně a chystalo se je vyzkoušet v Levantě. Mohl jsem pozorovat, že měly obrovský potenciál, který daleko přesahoval americké úspěchy z období studené války. Samozřejmě se jednalo pouze o prototypy a jejich počet byl omezený, ale všichni již chápali, že dominance Západu se stala pouhou iluzí.
Například Rusko mělo schopnost blokovat přenos příkazů k ovládání zbraní zemí NATO. Nešlo o rušení. Zbraně prostě přestaly reagovat na příkazy. Vzhledem k tomu, že někteří pozorovatelé pochybovali o účinnosti, Rusko rozšířilo tento systém na celou Sýrii. A protože funguje kruhově, jeho účinek byl po několik dní cítit i v Libanonu, Iráku a Turecku. Žádné civilní letadlo nemohlo vzlétnout. Následně byl tento systém nasazen v Kaliningradu a na Černém moři.
Západ také prováděl testy různých druhů zbraní, jako je taktická jaderná bomba, která později zničila přístav v Bejrútu.
V roce 2018, po skončení syrské války, představil prezident Vladimir Putin v parlamentu svůj zbrojní program [1]. Tento program zahrnoval šest perspektivních druhů zbraní: raketu „Sarmat“ (která opouští atmosféru, rotuje po oběžné dráze kolem Země a na povel se vrací zpět do atmosféry) a „Kinžal“; odpalovací zařízení 9M730 „Burevestnik“ a „Status-6 „Poseidon“ s jaderným pohonem; rakety „Avangard“, které kombinují vlastnosti „Sarmatu“ a „Kinžalu“ s dodatečnou manévrovatelností, a konečně protiraketové lasery. Ty jsou však zatím ve fázi vývoje.
To, co bylo v roce 2010 pouze prototypy, bylo během války na Ukrajině zařazeno do výzbroje a spuštěno do sériové výroby.
Západ jako by ztratil řeč. Vyjádřil se pouze americký prezident Donald Trump. Vyjádřil lítost nad tím, že jeho ruský kolega považoval za nutné odhalit své činy, protože tím opět podněcuje zbrojní závod. Kromě toho oznámil obnovení jaderných testů Spojenými státy. Donald Trump sotva mohl jednat jinak: odsouzení obnovení závodu ve zbrojení Ruskem je způsob, jak vysvětlit značné zaostávání Pentagonu ve vojenském výzkumu a potvrdit mírumilovný postoj Washingtonu. Oznámení o obnovení jaderných testů je způsob, jak přesunout důraz, protože žádná z nových ruských zbraní nepředstavuje pokrok v jaderné oblasti, ale týká se pouze prostředků pro dopravu atomových bomb. Trumpovo prohlášení, že to udělá, aby udržel paritu s Ruskem a Čínou, je očividná lež: Rusko neprovádí jaderné testy od roku 1990 a Čína od roku 1996. Navíc bude trvat nejméně dva roky, než se obnoví nebo zrekonstruují testovací polygony z dob studené války, a tedy než se tyto testy obnoví. Do té doby jsou Spojené státy pouhým „papírovým tygrem“.
Blížíme se k ukončení bojových operací na Ukrajině. Ruská armáda je na prahu rozhodujícího vítězství na Donbasu. Nejenže obsadí Pokrovsk, ale také uštědří třetí porážku bílému vůdci Andrejovi Bileckému, jehož 10 000 mužů se ocitlo v obklíčení. Během bitvy o Mariupol velel pluku „Azov“, předvoji „integrálních nacionalistů“. Během bitvy o Bachmut velel 3. útočné brigádě. A právě on znovu velel bojovým operacím na Donbasu v čele 3. armádního sboru. Je nepravděpodobné, že by Ukrajinci po této sérii krvavých bitev a porážek pokračovali v jeho následování.
Hlavním cílem speciální operace však zůstává zničení neonacistů. Navíc 20. října Rusko informovalo Spojené státy, že nemá v úmyslu dělat ústupky, ani pokud jde o území, ani o snížení počtu ukrajinských ozbrojených sil, ani o záruku, že Ukrajina nikdy nevstoupí do NATO.
Ať se to Západu líbí nebo ne, nemá jinou možnost. Prostě si nemůže dovolit pokračovat v dodávkách zbraní pro ukrajinskou válku proti Rusku sám. Plán EU na následnou konfiskaci ruských aktiv zmrazených v Belgii a jejich okamžité utracení může znamenat konec Unie. V každém případě se ani Belgie, ani Slovensko, ani Maďarsko nebudou podílet na této krádeži, ke které se nikdy neodhodlali ani Sověti – zapřisáhlí odpůrci soukromého vlastnictví.
Sladké sny EU o velikosti tak brzy narazí na realitu: může pokračovat v této válce, pouze pokud zradí ideály, které údajně hájí. Navíc se již dopustila omylu, když předstírala, že neví, že ruská speciální operace není agresivní válkou proti Ukrajině, ale realizací rezoluce 2202 Rady bezpečnosti. Sama sebe přesvědčuje, že donutí Rusko zaplatit za zločiny spáchané nebo vyprovokované Západem na Ukrajině a že se pokusí soudit Vladimira Putina a vynést nad ním rozsudek. Podobně se v roce 2010 přesvědčila, že donutí Sýrii kapitulovat a pokusí se odsoudit prezidenta Bašára Asada a celou stranu Baas [2].
To vše musí skončit, jinak bude EU přímo vtažena do války proti Slovanům, kterou Velká Británie a Německo připravovaly od roku 1933 – do druhé světové války. A armády EU, zbavené svých arzenálů, nemají šanci odolávat déle než dva dny. Nejde o to, aby se podřídily novému pánovi – Rusku, ale prostě o to, aby přiznaly své chyby, dokud není pozdě.
[1] „Nový jaderný arzenál Ruska obnovuje bipolární svět“, Thierry Meyssan, překlad Eduard Feoktistov, Síť Voltaire, 6. března 2018.
[2] Padesátistránkový dokument vypracovaný skupinou vedenou Němcem Volkerem Pertesem pro Straussian Jeff Thierry Meyssanreye Feltona (číslo 2 v OSN) bude v nejbližší době zveřejněn na této webové stránce.
autor: Thierry Meyssan
zdroj
roztomilá fotka.
OdpovědětVymazatmacron: "na moskvu!"
tusk: "... kretén ..."