V době Římské říše byly její vojenské jednotky - legie považovány za neporazitelné v celém tehdejším civilizovaném světě. Výcvik vojáků, výzbroj a taktika se strategií nenechaly odpůrcům Říma žádnou šanci. Římská armáda a další mocenské struktury by však nemohly být tak úspěšné bez přesného fungování rozvědky a špionáže. V tomto článku vám povíme o zvláštních službách starověkého Říma, které se zabývaly nejen vojenskou rozvědkou na nepřátelském území, ale také hlídal vlastní občany a dokonce páchal ve prospěch svého vládce politické vraždy.
Vojenská rozvědka má svůj původ v Kartágu
Vojenská rozvědka starověkého Říma vděčí za svoji podobu punským válkám a Kartágu. Právě od Hannibalových vojsk Římané „zkopírovali“ myšlenku vojenských špionů. Kartáginci často do římských legií infiltrovali své agenty. Po „shromáždění informací“ takový špion jednoduše uprchl do Hannibalova tábora, kde veškeré informace prozradil.
 |
| Vládce Kartága Hannibal měl své vyzvědače v římských legiích / foto: historyofyesterday.com |
Někteří historici uvádějí fakta potvrzující, že kartáginští zvědové měli celý systém gest. S jejichž pomocí se navzájem identifikovali a také si navzájem sdíleli důležité informace. A zdá se, že v určitém okamžiku se o tom Římané dozvěděli. Proto pak byly všem, kdo byli obviněni ze špionáže pro Kartágo, nejprve useknuty ruce.
Římská armáda vlastní rozvědku neměla, až do doby, kdy velení legií přešlo na legendárního Publia Cornelia Scipia, který po vítězství nad Kartágem obdržel čestnou přezdívku „Afričan“. Právě tento velitel, který o účinnosti špionů v nepřátelských řadách věděl nikoli jen z doslechu, analyzoval a studoval jejich činnost a pak začal vytvářet vlastní vojenskou rozvědku.
Otec starověké římské vojenské rozvědky
Publius Cornelius Scipio, který si vzal za základ metody kartáginské špionáže, ji v římské armádě výrazně vylepšil. Nyní byli rozvědčíci během své „práce“ povinni obětovat vše, dokonce i své postavení v římské společnosti. Ve starověkých římských dokumentech je popsán případ, kdy se Publius rozhodl poslat co by otroky své nejlepší setníky jako doprovod delegace diplomatů ke králi Numidie Sifaxovi.
 |
| Epizoda ze života Publia Cornelia Scipia v díle Giovanni Belliniho, detail, 1506 – 1516 foto: pl.pinterest.com |
Přitom však nastala výjimečná situace. Velení armády se velmi obávalo, že by jednoho z „otroků“ - setníka Lucia Statoria - mohl identifikovat sám Sifax, protože u něho už byl na audienci s emisarem Říma. Záchrana situace byla poněkud nestandardní - bylo rozhodnuto veřejně tohoto údajně provinivšího se „sluhu“ potrestat holemi. To proto, aby snad nikdo nepochyboval o jeho nejnižším sociálním postavení. A kvůli svému utajení Lucius Statorius takové ponížení vytrpěl.
 |
| Publius Cornelius Africanus Scipio / foto: gettyimages.com |
Římští setníci, kteří se vydávali za poslušné otroky, přitom zjišťovali počet a umístění hlídek, určovali nejopevnější oblasti a identifikovali nejslabší místa numidského tábora. Po několika takových návštěvách diplomatů doprovázených těmito „otroky“ Publius Cornelius Scipio již znal postavení svých nepřátel jako své vlastní.
Diplomaté a špióni jako vedlejší zaměstnání
Čím více se državy Říma rozšiřovaly, tím naléhavější byla otázka udržení kontroly nad nepřítelem nad dobytými státy i nad spojenci říše. Tuto misi bylo rozhodnuto svěřit římským velvyslancům. Jako přímí zástupci římské moci byli povinni nejen sledovat převládající nálady a vše hlásit senátu nebo císaři, ale také některé situace řešit sami.
 |
| U soudu s římským prokurátorem / Foto: alamy.com |
Velvyslanci byli instruováni, aby - ať už samostatně nebo s pomocí sluhů - získávali různé utajované informace a kompromitující materiály na místní politiky, které Řím zajímají. Faktem je, že mnoho římských stoupenců v koloniích nebo spojeneckých zemích velmi dobře vědělo, čím se velvyslanci kromě své práce zabývají. Řecký historik a diplomat Polybius ve svých poznámkách otevřeně nazývá římské atašé v čele s tribunem Tiberiem Semproniem Gracchem „kataskopoi“ = „špióny“.
 |
| Bratři Tiberius a Guy Gracchi / foto: art-prints-on-demand.com |
Kromě velvyslanců a diplomatů se v některých zemích dostávali do podezření ze špionáže také římští kupci a obchodníci. Například král Parthie, Mithridates IV., poté, co odhalil spiknutí proti sobě ve svém blízkém kruhu a popravil všechny zúčastněné, začal pomocí špionů hledat skutečné „zákazníky“ převratu. Podle zpráv rozvědky bylo v celé západní části Parthské říše, kde vládl Mithridates, zabito více než jeden a půl tisíce římských občanů. Většina z nich byli prostí trhovci.
Rozvědka bez velitelství
Navzdory skutečnosti, že špionáž v Římě byla každým rokem stále progresivnější, oficiální státní zpravodajská služba v říši dlouho neexistovala. To vše kvůli skutečnosti, že římští senátoři propadli panice, že taková organizace bude použita k jejich špehování. A tyto obavy nebyly neopodstatněné.
 |
| Debata v římském senátu / foto: quotesgram.com |
Římský senát byl téměř výhradně složen z bohatých a významných aristokratů. A většině z nich by absolutně nevadilo uskutečnění jejich politických ambicí nebo výrazné navýšení kapitálu. Senátoři se k sobě chovali velmi opatrně, protože si uvědomili, že by se mohli velmi dobře stát „směnnými figurkami“ v něčí politické hře.
Dokonce i doma se jejich senátoři a tribunové prezentovali tak, aby co nejlépe skryli svůj osobní život nejen před očima, ale i před ušima cizích lidí. Guy Velley Paterculus tedy ve své „Římské historii“ popisuje, jak architekt, který staví dům Marku Liviu Druzovi, mu navrhl, že stavbu postaví tak, aby byla „nenápadná a nedostupná pro svědky“.
 |
| Život bohatých občanů římské říše / foto: britannica.com |
Dalším důvodem, proč v Římě dlouho neexistovaly centralizované státní tajné služby, byla přítomnost široké ho štábní palety osobních špionů a informátorů pro téměř každého místního šlechtice. Například z historických dokumentů je známé, že Cicero objevil a potlačil spiknutí proti sobě výhradně pomocí vlastních špiónů a bodyguardů.
Nejslavnějším milovníkem soukromé špionáže ve starověkém Římě však byl Gaius Julius Caesar. Ještě jako vojevůdce zřídil v řadách svých vojsk pozice vojenských kurýrů, kteří kromě své přímé odpovědnosti za doručování vojenské korespondence plnili i funkce zpravodajské. Těmto kurýrům se říkalo speculatores, což v latině znamená „špióni“.
Špioni: poslové a pošťáci
Za císaře Octaviana Augusta se objevuje cursus publicus - nový poštovní a kurýrní úřad. Tato služba se zabývala nejen doručováním a přenosem zpráv, ale také prověrkou korespondence s následnou zprávou „nahoru“ o všech přečtených informacích. Většina senátorů však raději k doručování důležitých dopisů a dokumentů používala své ověřené tajné kurýry.
 |
| Kurýrní cesty starověkého Říma / foto: dprvrn.ru |
Jedním ze skutečně zhoubných zvyků římských šlechticů bylo předávání dopisů služebníkům ke čtení a následné zprávě. Názorným je v tomto ohledu příběh císaře Caracally (vládl v letech 211 až 217), který kdysi obdržel anonymní dopis. Místo toho, aby se s jeho obsahem osobně seznámil, předal jej k prostudování svému prefektovi Marku Opelliu Macrinovi. Císař se tak nedozvěděl, že se na něj připravuje atentát. Na začátku dubna 217 jej pak na cestě z Edessy do Karry zabila skupina spiklenců. Dalším vládcem římské říše potom nebyl nikdo jiný než Mark Opellius Macrinus.
 |
| Mark Opellius Macrin, počítačová rekonstrukce / foto: pantheon.world |
Časem vojenská rozvědka cursus publicus zcela „absorbovala“ a převzala jeho funkce doručování a sledování korespondence. Nyní však už pravomoci „špionů“ nebyly omezeny pouze na zpravodajské a kurýrní služby. Agenti speculatores se také podíleli na doprovodu odsouzených zločinců, zatýkání politicky nepohodlných občanů a dokonce na výkonu trestu smrti.
Frumentarii: KGB starověkého Říma
Za vlády Tita Flavia Domitiana (81 – 96) se v Římě objevila centralizovaná špionážní agentura numerus frumentariorum. Byla založena na základě vojenské proviantní služby, která se zabývala nákupem obilí pro potřeby armády. Všechno bylo velmi jednoduché - intendanti dokonale znali všechny cesty, stejně jako zvyky a jazyk obyvatel oblasti, kde působili. Většina z nich byla pro místní obyvatele dobrými obchodními partnery, což znamená, že mohli snadno získat velmi zajímavé informace pro „centrum“.
 |
| Antická sochařská kompozice / foto: pinterest.ca |
Těžko byste hledali lepší kandidáty na roli „tajných spolupracovníků“. A i když celý personál frumentaria neměl více než 100 lidí, služba byla nejen poptávaná mezi těmi, kdo byli u moci, ale také poskytovala svým zaměstnancům příležitost udělat úchvatnou vojenskou a politickou kariéru. A mnozí ji také udělali.
Známý je případ Marka Oklatiny Adventa, který byl původně prostým obyčejným vojákem. Tento mladý muž však předvedl schopnost a sílu. Byl převelen k rozvědce a později se stal frumentariem. Po službě v tomto úřadě, byl - již v hodnosti velitele - mladý Mark Oklatina Advent jmenován prokurátorem (římským místodržícím) Británie.
 |
| Římský císař Caracalla. Počítačová rekonstrukce / foto: twitter.com |
Císař Caracalla, který věděl o talentu Marka Oklatina, ho v roce 212 jmenoval svým prvním zástupcem - prefektem pretoriánské gardy. Advent se tedy mohl po Caracallovi stát dalším císařem Svaté říše římské. Mark Oklatin se však všech nároků na trůn dobrovolně zřekl, čímž si zajistil dlouhý život.
Od frumentáriů do agentes in rebus
Římští císaři poměrně často používali frumentarie jako tajné osobní zabijáky k řešení problémů s nepohodlnými senátory nebo politickými soupeři. Takové téměř neomezené síly, jak lze očekávat, vedly k tomu, že numerus frumentariorum se postupně stali příliš nezávislým. A velmi často využívali moc, která jim byla poskytnuta, k čistě osobním kořistnickým cílům.
 |
| Roman Frumentarii často překračoval své kompetence / foto: novoscriptorium.com |
Pod rouškou politických vyšetřování a souvisejících prohlídek se frumentarii často zabývali okrádáním vážených římských občanů a dokonce i senátorů. Tento stav věcí přirozeně nemohl neznepokojovat nejvyšší moc Říma. Výsledkem toho všeho byla reformace „obilné služby“ - numerus frumentariorum císařem Dioctelianem v roce 320 na „agenty věcí“ - agentes in rebus.
Do nové specslužby brali nejen vojáky, ale i civilisty Římské říše. Přitom funkce nové agentury byly stejné jako funkce jejich předchůdců, frumentariů - doprovod korespondence, rozvědka, špionáž a zatýkání úředníků a politiků podezřelých z velezrady.
 |
| Agentes in rebus ve starověkém Římě / foto: gnosis.aisi.gov.it |
Je zajímavé, že v Římě vytvořená služba agentes in rebus dokázala přežít říši římskou po dobu nejméně několika století pokračováním své existence v jiné říši - byzantské. Poslední dokumentární zmínka o této tajné zpravodajské službě pochází z roku 678. Tehdy byli agentes in rebus ve štábu diplomatického velvyslanectví Byzance u Muawiya ibn Abu Sufyana, velkého kalifa Damašku.
autor: Jurij Chvorostov
zdroj: https://kulturologia.ru/blogs/230721/50505/
překlad: Vlabi
1.
OdpovědětVymazatŠpionáž a vojenská rozvědka? Škoda, že k tomuto bohatému tématu tady v diskusi nemá nikdo co říct, přitom je toho tak mnoho. A potřebného.
Jde prostě o informace. Ty jsou tím nejcennějším, co ve vesmíru existuje, možná kromě toho faktu samotné existence čehokoliv. Zprvu bylo "Nic" a mělo poruchu, protože nic nefunguje trvale bezvadně, a tak se zrodilo Něco, tedy Bůh. To k začátku. Od toho okamžiku potřeboval vědět. To k potřebě informace. A čím více informace, tím i více síly a moci, tedy. Proto je tak velmi nezbytná i ta špionáž a vojenská rozvědka.
A došlo k tomu, že se na Zemi rozvinul nějaký inteligentní život. A dospěly mimozemské civilizace ke svému strachu z něho, protože ve vesmíru se vše chtě nechtě vyvíjí, tedy získává vlastní nezávislé zkušenosti a kdo ví, co by z toho pozemského života pak bylo. A tak se rozhodly, logicky, protože prostě v zájmu vlastní obrany a bezpečí nemohly jednat jinak, k programovému vývoji lidstva, který doslova rozvinuly v Bibli její snahou o moudré jednání v téměř jakýchkoliv životních situacích a tzv. desaterem jako základním jejím zákonem. Vlastně to byla něco jako Ústava. Tehdy, samozřejmě, protože vývoj probíhá neustále. A napsaly do Bible i budoucnost, napsaly naději v dobrý konec. Plánovaly tisíce let napřed a snažily se, aby to proběhlo,, a proběhlo, jen si to ještě neuvědomujete.
2.
OdpovědětVymazatMimozemské civilizace musely kontrolovat vývoj lidstva a proto potřebovaly informace o něm, detailní, protože o každém z lidí, pokud možno. Zároveň existuje pravidlo nezasahovat do vývoje natolik, aby stále existovala ta svobodná vůle lidí, tedy každého jednotlivého člověka, aby tak skutečně šlo pouze o jeho vlastní jednání a vlastní odpovědnost. Nikdo ve vesmíru si nevezme na vlastní svědomí například smrt jakéhokoliv člověka, protože by tím spáchal ten nejtěžší zločin. Zároveň ale dochází k usmrcování mnoha lidí mimozemskými civilizacemi, pouze ale za podmínky jednání ospravedlnitelného. Zní to asi i dost hloupě, to tzv. ospravedlnitelné jednání, ale jak se snažit jednat správně? Co je to tedy to správně? V souladu s vesmírem, s Bohem, tedy. Proto je nezbytné vědecky zkoumat vše, doslova vše a to znamená i okolí planety, tedy doslova ten vesmír. Jen tak je možné přiblížit se mu, tedy tomu tzv. Bohu, pochopit ho, což je asi jen sen, nicméně dozvídat se o něm stále víc a víc a chápat a rozumět mu stejně tak, je skutečnost. Jen ti nejprimitivnější z lidstva potřebují ještě nějakou a lhostejno jakou, tzv. slepou víru, aby nemuseli myslet, protože ještě necítí tu potřebu skutečně zjistit pravdu a zároveň i tu už i nutnost přiblížit se vesmíru, tedy Bohu nejvyššímu. V tom je ta skutečná svoboda, být sám sebou s snažit se tedy samostatně myslet a chápat. Takových lidí ale na Zemi ještě moc není.
Samozřejmě, že bytosti se liší a velmi velmi, vývojově především. Některé dokáží myslet až několik let dopředu, některé asi i s pomocí už výkonné techniky desítky let a některé ještě vyšší bytosti a možná že už i bez té nejvýkonnější techniky, tisíce let, jak dokládá obsah Bible. Pokud jí mají skutečně lidé věřit. Měly, protože už probíhá ten přede dvěma tisíci lety "prorokovaný" děj.
3.
OdpovědětVymazatTakže, jak se asi mohly dozvědět, ty vesmírné bytosti, jak na tom lidstvo skutečně je, než zrovna tou v článku, na který tato diskuse reaguje, uvedenou špionáží a vojenskou rozvědkou. Jo, je prostě stále potřeba, protože stále jsou potřebné ty informace a čím víc jich je, tím lépe, ale pravdivých, samozřejmě. A to vždy byl a stále i je, problém, obrovský problém. Lidé něco jiného říkají a něco jiného dělají a ještě i něco jiného si myslí. A vyznejte se v nich. Jak už jsem v předešlých bodech napsal, žádná z bytostí si přece nevezme na svědomí například usmrcení byť i jen jediného člověka, protože by spáchala ten objektivně nejtěžší zločin. Ano, jsou zločiny i větší, ale s tím si zatím nezatěžujte vaši hlavu, jsou výjimečné a já se k tomu asi chtě nechtě i tady nakonec dostanu.
Stejně jako před přesně dvěma tisíci lety, kdy bylo lidu Izraele dáno na vlastní jeho výběr, aby on sám buď podpořil Dobro a Boha a tedy Vesmír a nebo Zlo obětováním toho nejčistšího a naprosto nevinného, tedy ve vztahu k objektivní existenci, tak i nyní (na přelomu 20. a 21. století) bylo zjištěno. Došlo tehdy odsouzením Ježíše a osvobozením vraha k rozhodnutí, kterým si lid Izraele vybral svobodně a akceptovatelně pro mimozemské civilizace. Došlo tehdy k jednání a k jeho důsledku, kterým pro lid Izraele byla diaspora trvající téměř dva tisíce let a neustálé pogromy na něm. To nebyl trest, to byla nutnost k poučení, protože vždy jde jen o nepochopení. Zlo je nepochopením a většinou souvisí s nižší vývojovou úrovní, která nastává civilizačním úpadkem. Proto nastávají války a ty lidem "připomenou" skutečné životní hodnoty. Doslova teď nechci, abyste si mysleli, že dochází k trestání. Dochází k poznání těch mocnějších bytostí, že lid potřebuje chápat a je mu k tomu dána ta tak velmi krutá možnost, protože jinak to nejde, jinak by to nestačilo.
4.
OdpovědětVymazatPro toto poznání byl zase vyslán někdo, jako před dvěma tisíci lety, někdo mimozemskými civilizacemi. Pro získání informace. A zase došlo k tomu, že jednotlivé klany už natolik mocné, že ovládající přímo miliony lidí na celém území státu ale i mimo něj, propojené mezistátně s jim podobnými, poznaly pravého vládce, toho, kdo byl jejich lidem přirozeně uznán. Ježíše uznáváte vy lidé dodnes a považujete ho nejenže za Boha respektive za jeho vtělení, třeba, ale za vašeho Pána, doslova. Blbost, promiňte mi tento můj názor, napsal jsem to o vašem pojímání tohoto člověka a podle mého názoru jde jen o prostý kult osobnosti jako u například Lenina nebo Stalina. Ale zpět k tématu špionáže.
To zjištění bylo už odpočátku smrtící, pro něj i pro "lidstvo", pokud by se ho vzdalo, respektive pokud by ho obětovalo a usmrtilo. Historie se opakuje dokud ji nezvládnete vyřešit správně. Je to jako dělat stejnou chybu a nést logický její následek, dokud ji už neuděláte. Jde o poznání, respektive o pochopení, jde o váš vývoj.
No, a následek přijde, jako přišel před dvěma tisíci lety, kdy ale ještě nebyla planeta tak globalizována, rozumějte propojena. Následek upřednostnění Zla.
A co je tím větším zločinem než zabít nevinného člověka? To je základem všeho toho, o čem jsem psal, protože to je zrušením té údajné ale přirozeně existující tzv. smlouvy s Bohem. Zabít Boha. To je ta nejcennější informace, kterou bylo nezbytné získat. Když v lidech a stačí v podstatě jen v jediném z nich, když tedy v někom zabijete zlem, které vůči němu spácháte a logicky spíše pácháte, Boha, když v něm umře, protože v něho přestane věřit, přestane věřit, že Dobro existuje, natož, že snad vládně, ... .
Rád jsem si s vámi popovídal. Pokud máte připomínky a spíše zase jen odpor vůči mým textům tady, jsem vám k dispozici v této diskusi.
IQ.
Mimozemské civilisace jsou rovněž řízeny jim nadřazenými celky,to bez debaty....
OdpovědětVymazatA schopnost znát budoucnost na několik let dopředu?
To určitě...
Vždyť minulost,přítomnost a budoucnost jedno jest,tak proč???
Sibiřský Rosomák
10:20
VymazatMinulost, přítomnost a budoucnost se navzájem liší a i proto jsou vyjádřeny samostatnými výrazy s odlišnými významy.
Schopnost znát budoucnost na několik let dopředu jste zmínil pouze Vy, já o ničem takovém nepsal, zmínil jsem pouze programový vývoj lidstva, což znamená cílenou snahu v tomto případě mimozemských civilizací, dosáhnout předen stanovených cílů vývoje lidí tak, aby bylo finálně dosaženo stavu , který by bylo možno vyřešit perspektivně, v případě planety Země a lidstva tak, aby ta pozitivní část byla zachráněna. K tomu bylo nutné bytosti inkarnované z vyšší vibrační sféry, tedy vývojově natolik vyšší, aby vydržela to obrovské zlo jí Zlem na Zemi působené a neutekla jako Ježíš před dvěma tisíci lety tím, že se proti Zlu za dobro a lidi na Zemi cele obětoval a tak ztratil veškerá práva k ní. Proto "zmizel", protože se všeho vzdal aby to Zlo potrestal, a Židé tak byli opravdu tvrdě poučeni. Kdyby nevzdal boj a pokračoval a uvědomte si, že mohl, protože přežil, mohl vést mnoho jeho lidí k vývoj ve spolupráci s těmi vesmírnými civilizacemi, které ho na Zem inkarnačně vyslaly. On ale svou misi nedokázal dokončit. Tentokrát se to ale povedlo. Poprvé v historii planety Země. Žádné umírání tedy proto abyste mohli být "s ním". Postupný urychlený a podpůrný vývoj pod vedením bytostí vyšší vývojové úrovně ... a ... máte pravdu, ano, mimozemské civilizace (především té vyšší vývojové úrovně, tedy) jsou též (a přímo) řízeny (vedeny - vyučovány) jim nadřazenými celky (protože jejich příslušníci jsou už natolik samy sebou, a při stálé jejich svobodné volbě, samozřejmě, tedy naprosto dobrovolně). Protože píšete "bez debaty", asi nemusím vysvětlovat. Zdravím.
IQ.