Jak Sovětský svaz budoval civilizaci v Afghánistánu a co po svém odchodu zanechal Kábulu

Mnozí, především mladí, dnes nechápou, jak je možné, že při současných dramatických událostech v Kábulu mohlo kromě čínského zůstat jen ruské velvyslanectví, zatímco všechna ostatní úprkem evakuují své personály. A dokonce mu ti zlí Tálibové poskytují vydatnou vojenskou ochranu!

Nabízíme tedy pár vysvětlujících údajů z nedávné historie.

Sovětský svaz investoval do ekonomiky Afghánistánu už dlouho před vstupem svého kontingentu. Obrovské sumy směřovaly do všestranného rozvoje tohoto středoasijského státu. Od konce 50. let se díky sovětské pomocí objevily v afghánské zemi stovky velkých průmyslových a infrastrukturních zařízení i vzdělávací instituce. Výstavba pokračovala i v době války, i když se pro Moskvu stala obtížnější. Sovětský svaz vytvořil v Afghánistánu na tu dobu moderní standardy a tehdejší Rusko Kabulu odepsalo bezprecedentní množství miliard dolarů dluhů.

První věřitel a stavitel Afghánistánu

SSSR viděl v Afghánistánu socialistický potenciál. / foto: ic.pics.liveJournal.com

Geograficky se Afghánistán rozšířil podél cest starověkých migrací národů a křižovatek dobyvačných kampaní. Tato funkce předurčila kulturní a etnické rozdíly lidí, kteří zemi dnes obývají. První moderní stát s centralizovaným řízením - Durránská říše - na afghánském území vznikl v roce 1747. Až do 20. let minulého století se o vliv na tomto území snažily hlavní imperialistické státy, především Velká Británie. Stranou nebyla ani Ruské říše. Ale Afghánistánu se podařilo ubránit svou nezávislost. V mezinárodních vztazích monarchie prováděla politiku neutrality.

Most přátelství, postavený v letech 1981 - 1982 sovětskými staviteli. / Foto: advantour.com

Spolupráce Afghánistánu a SSSR se aktivně rozvíjela od poloviny 50. let. Sověti poskytovali svému partnerovi techniku a zařízení a sovětští specialisté pomáhali s ekonomikou, vzděláním a zdravotní péčí. V roce 1961 vzniklo letiště Bagram se tříkilometrovou dráhou a za pár let bylo v Kábulu postaveno mezinárodní letiště. Většina asfaltových silnic a mostů byla v Afghánistánu postavena za pomoci Moskvy. Sovětští stavitelé propojili vysoce kvalitními silnicemi hlavní ekonomické oblasti. Nejrozsáhlejší objekt – silnici Salang s opevněným tunelem – vybudovali stavitelé moskevského metra v nadmořské výšce přes 3000 kilometrů. Během války se mudžahedínům nikdy nepodařilo tunel zavalit, i když bylo uskutečněno mnoho vážných pokusů.

Vysokohorský tunel Salang. /foto:avatars.mds.yandex.net

Zvláště cennou pomoc Moskva poskytovala v energetickém sektoru. Byly postaveny výkonné vodní elektrárny v Naglu a Poli-Chumri. Ale elektřiny stále nebyl dostatek, a tak ji Sovětský svaz začal exportovat zpoza svých hranic. K tomu byla navržena a rozšířena nová přenosová soustava energie. V roce 1978 bylo s účastí SSSR uvedeno do provozu 70 průmyslově-dopravních objektů, bylo připraveno více než 50 tisíc různě orientovaných specialistů. Nejméně 40 % obratu zahraničního obchodu poskytl Sovětský svaz a jeho podíl na celkových zahraničních úvěrech činil 54 % (USA - 15%).

Plynové obvinění a bezúplatné dodávky

Hydroelektrárna v Naglu je dnes nejmohutnější elektrárna Afghánistánu. / foto: cdn1.img.sputniknews-uz.com

Vojenský převrat ze 27. dubna 1978 přivedl k moci Lidově-demokratickou stranu s Nur Mohammedem Taraki v čele. Tato událost se ve vztazích mezi dvěma státy stala zásadní. Moskva byla první, kdo uznal legitimitu nové afghánské vlády, o čemž již 30. dubna informoval sovětský velvyslanec nového vůdce Tarakiho. A 3. května do Afghánistánu dorazily oficiální pozdravy s podpisy Brežněva a Kosygina, kteří v nich vyjádřili naději na budoucí plodnou spolupráci. Následné sovětsko-afghánské obchodní vztahy se opíraly o oficiální Dohody: o obchodu a platbách od roku 1974 a o obchodním obratu od roku 1976 a 1981.

Každá nová dohoda předpokládala zvýšení investic a rozšiřování obchodních vztahů. Sovětský svaz do Afghánistánu především masivně exportoval auta a automobilové díly, železné kovy, chladicí zařízení, oděvy, obuv, léky, atd. Zvláštní pozornost spojenci věnovali rozvoji dopravy a automobilového průmyslu Afghánistánu. Už v šedesátých letech byl v Kabulu postaven strojírenský závod Džangalk, kde bylo každoročně opraveno 1300 vozů. Souběžně společnost vyráběla stroje, čerpadla a silniční stavební zařízení. Později, už během války v roce 1985, ruští odborníci v Demokratické republice Afghánistán postavili tři autozávody "Kamaz". A o dva roky později – kábulskou továrnu na výrobu cyklodopravy.

Autoopravárenský závod "Džangalak". / foto: static1-repo.aif.ru

Sovětští geologové vytvořili pro afghánském území mapu výskytu cenných minerálů zahrnující více než jeden a půl tisíce nalezišť. Dnes můžeme slyšet na adresu Moskvy výčitky o nuceném prodeji sovětského plynu v nízkých nákladech. Kabul opravdu prodával plyn sovětským partnerům za výhodnou cenu. Ale pak je třeba také dodat, že tím vládě zbídačené země zaručil zisk, který spolehlivě nastartoval socio-ekonomické sféry. Kromě toho Afghánistán dodával do SSSR karbamid, bavlněné vlákno, koberce, citrusy, ořechy a vlněné tkaniny. V roce 1980 byla mezi vládami podepsána smlouva na bezplatné dodávky spotřebního zboží do Kábulu. Tato pomoc ročně představovala pro Svaz 10 milionů rublů.

Vzdělání

Studenti Polytechnické univerzity v Kabulu. / foto: pbs.twimg.com

Po provedení reforem měla být potřebná úroveň ekonomicko-sociální sféry podporována odborníky v oboru. Pro přípravu profesionálů byla v roce 1963 v Kábulu postavena polytechnická univerzita, která hned v prvním roce nabrala 1200 studentů. Pro organizaci vzdělávacího procesu i v ruštině Moskva utratila 6 milionů rublů. Kabulská univerzita i dnes zůstává přední univerzitou technického profilu v Afghánistánu. Má geologické, stavební a elektromechanické fakulty, které produkují asi 4000 studentů ročně. Tato vzdělávací instituce je jediná v zemi, kde hlavním cizím jazykem je ruština.

Sovětská bytová výstavba /foto: i.pinimg.com

V roce 1973 se v nové technické škole v Mazar-Šarif začali připravovat budoucí naftaři a geologové. Kábulská technická škola vzdělávala automechaniky a od roku 1982 do r. 1986 otevřela své dveře i desítka dalších profi-technických učilišť. SSSR se také postaral o sirotky, kteří byli rozmístěni v internátních školách. Centrem pro matky a děti, které bylo otevřeno v roce 1971, prošlo více než 100 afghánských žen denně. SSSR postavil i rozsáhlé rezidenční čtvrti, nemocnice, mateřské školy, meteorologické stanice v Afghánistánu. 

Prostí Afghánci, kteří v těchto dobách žili, i dnes vědí, kdo pomohl učinit jejich životy pohodlnější a civilizovanější.

zdroj: https://kulturologia.ru/blogs/180821/50818/

překlad: Vlabi

A pro ty, kdo tyto doby nezažili a dnes se z médií dozvídají jen o desetileté „sovětské invazi“ do Afghánistánu, přidávám kupodivu dost objektivní citát z Wikipedie:

Sovětská invaze do Afghánistánu

Sovětská invaze do Afghánistánu proběhla 25. prosince 1979. Tím byl zahájen konflikt mezi sovětskými jednotkami, které do Afghánistánu přišly na pozvání afghánské komunistické vlády, a mezinárodními povstaleckými skupinami mudžahedínů. Spojené státy, znepokojené vznikem komunistického režimu, začaly už od léta 1979 dodávat peníze a zbraně povstaleckým skupinám mudžáhedínů, které byly od vypuknutí bojů vyzbrojovány a cvičeny agenty CIA. V květnu 1979 se začali američtí představitelé prostřednictvím pákistánských vládních kontaktů tajně setkávat s vůdci afghánských povstalců. Dne 3. července 1979 podepsal americký prezident Jimmy Carter prezidentský výnos, v němž pověřil CIA utratit přes půl milionu dolarů na pomoc mudžáhedínům. Tím začala Operace Cyklon. Jednu z nejdelších a nejdražších utajených operací v historii CIA zpopularizoval film Soukromá válka pana Wilsona v hlavní roli s Tomem Hanksem. Kromě Spojených států začala i Saúdská Arábie prostřednictvím pákistánské tajné služby ISI masivně financovat a vyzbrojovat protisovětský odboj z řad domácích mudžáhedínů i zahraničních dobrovolníků z celého islámského světa, mezi kterými byl i Usáma bin Ládin. Sovětské armádě a prosovětské afghánské vládě se nikdy nepodařilo ovládnout celý Afghánistán. Během bojů bylo zabito až 1,5 milionu lidí, převážně civilistů, a cca 5 – ⁠10 milionů civilistů uprchlo převážně do Pákistánu a Íránu, cca polovina všech uprchlíků na světě byli Afghánci. Kvůli vzrůstajícímu mezinárodnímu tlaku, ztrátě asi 15 000 sovětských vojáků zabitých mudžáhedíny trénovanými USA, Pákistánem a dalšími zahraničními vládami, a ekonomickým problémům v SSSR, opustil dne 15. února 1989 poslední sovětský voják Afghánistán.